Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Je mi smutno
Doma je komunikační krize a už si nevím rady. Celý víkend jsem se snažila zjistit co se děje. Jenom jsem slyšela – nic mi není, je mi dobře, celý víkend poslouchám, že jsem nabručený.
Teď je to doma divné. Je milý, ale připadá mi, že mi mi snaží vyhýbat. Nepustí mě k sobě.
A já si nemám s kým popovídat.
Zavo nevím, ať chodím a ptám se, nic se nedozvím.
Krize byly, jsou a budou. Ale teď je mi z toho moc úzko.
Nuninko, nejsou v tom nějaké problémy? Nemůžeš zapátrat jinak než otázkami na manžela? Už jste někdy něco podobného zažili? Nechci malovat čerta na zeď, ale pokud za tím stojí něco, co byste společnými silami mohli vyřešit, ale on o tom nemůže mluvit…
Možná jen potřebuje víc času… neboj, přejde to!!
Tak ani po týdnu žádné zlepšení. A to jsem si myslela, že už už to vypadalo lépe. Ale asi jsem se spletla. Takže jsem tam, kde jsem byla.
nuninko já považuju svýho manžílka za skvělýho chlapa, ale někdy je to u nás přesně jak popisuješ… a někdy vlastně i naopak, abych byla spravedlivá. Život už je o tom… někdy nahoře někdy dole… zas bude určitě líp. Vím jak dokáže být smutno… mě je někdy taky tak… mám třeba smuténku, tak ráda bych si pokecala a manža nemá náladu, dá si dvě deci vínka a usne… no a já pak čumím na stupidní film v telce a přitom se místo s manželem “mazlím“ s noťasem… hold žiju na samotě u lesa a kamarádky i rodina daleko… ale jak říkám… zas bude líp… u mě… i u tebe. Jak už tu padlo, každý má asi nárok na “své dny“.
Ještě že máme tu vymoženost postěžovat si na netu co 😀 … a nejen postěžovat, ale najít i pochopení a virtuální pohlazení… já ti jedno posílám 😉
zkus si přečíst knížku muži jsou z marsu, ženy z venuše:-) když má chlap trápení, nechce se svěřit, chce zalízt do kouta a mít klid. nejhorší, co může ženská udělat je ptát se ho – co ti je? nebolí tě něco? apod…prostě jsou úplně jiní:-)
Aby byla diskuze veselejší, tak něco pro uvolnění…. 🙂 Můj manžel kdysi někde slyšel moudrou chlapskou radu, že nemusí poslouchat, co říká ženská, ale že si musí vždycky pamatovat jenom poslední dvě slova a když se ho na něco ženská zeptá, tak že má ty slova zopakovat… No, smály byste se, protože někdy je to přímo ukázkové.. Už si toho všimla párkrát i kámoška… Já už ho znám, když mu něco říkám, tak vidím, že nevnímá, protože když nevímá, tak mi tak jako jenom pokyvuje a říká “ano, ano“ a když se ho teda na něco zeptám, tak mi opravdu odpoví posledními slovy. Ono je úplně vidět, jak přivře oči a ty slova vyloví někde z hlavy a prostě je řekne, až potom uvažuje nad tím, co vlastně znamenají… :-):-):-):-)
No, já jsem si už zvykla a vždycky se tomu zasměju, protože on ví, že mě musí nechat vykecat… :-):-):-) Ale když mi potom tvrdí, že jsem mu o nečem neřekla a já vím jistě, že jsem mu to říkala….že… :-):-):-)
Nuninko, ono to chce trošku času a sedne si to. Chlapi mají opravdu své dny, to počasí k tomu vyloženě přihrává. Vypiš se tady a jemu trošku ulev, mluv s ním minimálně, ať se z toho vymlčí. Za pár dní přijde sám, uvidíš.
Virenka
to je dobře, asi bude opravdu lepší ho nechat aby sám přišel s tím co se děje, jestli je to chvilková záležitost tak bych z toho obavy asi neměla jak píšou holky i muži mají své dny……nevím jestli už u vás něco podobného proběhlo a jak jsi to řešila jindy, chápu, že jsi špatná z nekomunikace, plně ti rozumím také musím mít ve všem jasno a jak mu má člověk pomoci nebo vyřešit, když nemluví a nevíš čím to je vid, ale důležité je že už se to pomalinku lepší……….myslíme na tebe udělejte si hezký večer at se rozptýlí třeba spustí povídání sám, jen at ví, že tě má vedle sebe a zase bude ok moc ti to přeju
Nuninko držím palečky ať se to brzy urovná a vyleze napovrch nějaká “důležitá maličkost“,která bude z tvého pohledu “naprosto nedůležitá“:-)Myslím ,tak jak většina ostatních,že i muži mají opravdu své dny a není třeba se tak moc trápit:-)
Nuninko, myslím na Tebe a jsem ráda, že už je to o fous lepší… Tuším, že víš, že mužský nejsou tak vnímaví a citliví jako ženy, jestli to taky nebude trochu tím… že jsi senzitivnější než Tvůj muž…
Jinak se mi líbí, co píše Ctiradka o tom, že my taky máme někdy výkyvy.. 😉 Takže tolerance je nutná někdy i z té druhé strany…
A napadla mě ještě jedna věc: když jsem byla malá, závodně jsem sportovala, vždycky nám trenér před závodama říkal “Jen ten, kdo do toho jde naplno, může vyhrát. Ten, kdo se bojí, je poražený už před závodem.“ Já tím nechci říct, že jsi na závodech, ale v přeneseném slova smyslu by se to dalo pojmout tak nějak jako: “Neměla by ses bát.“ Prostě si myslím, že strach není dobrý pomocník.
Takže: HLAVU VZHŮRU.:-)