Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Je mi smutno
Doma je komunikační krize a už si nevím rady. Celý víkend jsem se snažila zjistit co se děje. Jenom jsem slyšela – nic mi není, je mi dobře, celý víkend poslouchám, že jsem nabručený.
Teď je to doma divné. Je milý, ale připadá mi, že mi mi snaží vyhýbat. Nepustí mě k sobě.
A já si nemám s kým popovídat.
Nuninko, zlatíčko, vidím, že už jsi děkovala, zrovna na tebe jsem chtěla reagovat…ale tady je toho na čtení moc..
Nebuď smutná, my ženské máme tendence vidět spoustu věcí černě. Uvidíš, že to bude zase dobré, napiš až bude, jó? Máš přece tady spoustu kamarádek, virtuálních, já můžu za sebe říct, když se mi podaří něco veřejně napsat, je mi líp.
Ty píšeš, že je ti smutno, přes víkend…mě je smutno každý den…neboj, zlepší se to, držím ti palečky
Mariko, máme to doma stejné 🙂
VŠEM MOC DĚKUJI, za pohlazení, za milé řádky, za to, že tu jste.
Děkuji, že jste mě vyslechly.
Danasi číslo mám. Ráda tě tady zase vidím :-))
Situace se pomalu zlepšuje, ale to napětí je stále dost velké.
Ale včera jsme se spolu UŽ dokázaly bavit o normálních běžných věcech.
Tak snad to půjde k lepšímu.
DĚKUJI.
Nuninko nečetla jsem to úplně všechno, ale chlapi potřebujou být občas sami. Třeba ten můj má čas od času “problém“ sám se sebou a potřebuje ho vnitřně vyřešit. Potřebuje ve dne vnoci sám přemýšlet a rozhodí ho i otázka typu kolik je hodin nebo jestli už chce ohřát večeři. A v takových chvílích nemá čas myslet na jiný ženský. A když to zkončí, tak je zamilovanej ještě víc, než předtím. Takže já radím nerozhazovat otázkama a starostma o něj, vařit čajíček, kafíčko, večeři ohřát (on to buď sní hned nebo studený) a trpělivě s něhou čekat .)))
Holčičko, kočičko,máš pravdu, má trápení. Nepolev, dokud to z něj nevyrazíš,ale možná nebudeš ráda, až to z něj vyplave. Možná to bude jen banalita… Tohle je hrozně těžký, když vidíš, jak někdo, koho miluješ, se trápí. Dej mu ještě pár dní na vydechnutí, ukazuj mu jak moc ho miluješ a pak to zkus znovu. Něco tam opravdu je..
já bych to neviděla tak černě, pokud to trvá opravdu jenom víkend a ne třeba několik týdnů….. :-):-):-)
Mám manžela introverta a už jsem si zvykla, že když mu něco je, neřekne mi to, ale poznám to podle toho, jak se tváří a chová… A vím, že potom je nejlepší (teda pokud ho nechci dorazit…) se někam “uklidit“ a trpělivě počkat, až to přejde (někdy stačí půlden, někdy je nabručený několik dní…). Otázky typu “co se stalo, jestli jsem mu něco udělala“ jsou naprosto zbytečné, protože se to stejně nedozvím a akorát ho tím ještě více prudím… (a sebe koneckonců taky) 🙂
Na druhou stranu on zase ví, že já jsem impulsivní a tak on zase neřeší moje výkyvy a nálady, prostě to odkýve a ví, že má potom pokoj, protože mě to zase rychle přejde… :-):-):-)
nuninko,
tak takové nápady že už s tebou nechce být pusť z hlavy! Zažeň chmury, já vím v tomto počasí je to těžký, ale pusť si třeba nějaký hezký film, nebo si prohlížej fotky z letní dovolený,ale nesmutni!
Holka zlatá a mé číslo ještě máš??? O prázdninách jsi mi pomohla dobrý slovem ty, dnes jsem na řadě já. Pozvala bych tě k nám, ale jsem nemocná, tak aby jsi nic nechytla.
Holky zlaté, moc děkuji. Ještě, že Vás tady mám.
Ale bojím se, jak to dopadne. Hlavou se mi honí, co když už nechce něco řešit, co když už se mnou nechce být? A tak.
Piškotko, bohužel nikoho takového nemám.
Děkuji za povzbuzení.
Nuninko, komunikační krize je u nás každou chvilku:)))
U nás pomáhá spolu nemluvit, protože kdyby jsme spolu mluvili v téhle krizi, byla by krize ještě větší:)
Trvá pár dní, než třeba já nebo manžel vychladne a nebo má někdo z nás pocit, že bez toho druhého to fakt nejde, takže pak je to ok.
No a když se ho ptát, co je ti, máš problémy v práci, co jsem ti udělala??? Tak se akorát rozčíli, že mu nic přece není a co ho s tím pomalu otravuji:)
Takže nechej tomu volný průběh, nepíchej do vosího hnízda, uvidíš, že bude líp…………..
Držím palečky a hlavně nebud smutná, myslím na tebe:)
nuninko,
chlapi jsou takový, ti se nesvěří jako ženská. Chodí, tváří se hrozně, mlčí, na otázku odseknou, pokud jí vůbec zaregistrují.
Tak snad aspoň malá útěcha – že si můžeš popovídat s námi.
HLavně na něj netlač, když bude chtít,tak ti sám řekne o co jde.