Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Vaše děti vs prarodiče
Řeším sama v sobě jistý problém a tak bych ráda znala vše vztahy co se týká vašich dětí a prarodičů a to hlavně na úrovni občasného pohlídání vašich potomků.
Vím , že někdo to má komplikované vzdáleností a tudíž hlídání je prakticky nemožné. Jinde to funguje tak, že prarodiče hlídají pravidelně třeba každý druhý víkend apod.
Zajímá mne, jak je to u vás, protože asi mám nějaký pokřivený pohled na věc a moji rodiče mě často staví do role nezodpovědné a zavrženíhodné matky. Bohužel.
Horempádem trochu mě zaráží tvé pojetí -nezaměstnaná na rodičáku- a prolenošit tři roky na mateřské?To snad jde jen za vydatné pomoci prarodičů:-)
a proč jít po mateřské hned na pracák,tady mě máte?? Práci si můžeš najít i před vypršením rodičáku a ne si ji hledat tři dny po skončení:-(
Já jsem reagovala předtím spíše z pohledu ne hlídacích babiček,ale co se týče babičkovské lásky.Nedovedu si představit,že bych za nimi přišla ,,chci jít do práce budete mi hlídat?“Upřímně když jsem byla s dcerou na první mateřské,také jsem šla dříve pracovat a můžete mě soudit,ve dvou letech a dvou měsících šla dcera do jeslí,ale veděla jsem,že to malá zvládne.Pokud by to nešlo tak bych byla doma.Ty jsi měla s Eli dost jiné zážitky ohledně toho jak snášela odloučení od mamky.Nyní neříkám,že je to růžové,ale prcek je dost jiný závisláček a vím,že by to odloučení ,,nedal“ a tak je prostě manžel pořád v práci(dokud je a dokud to jde) a já se starám o rodinný krb.
Je to každého věc ,jak si to zařídí a každé dítko je jiné,ale rodičovská dovolená je právě proto,aby se ten rodič, který si ji vybere měl prostor se o to dítko starat.Snad to nevyzní nějak moc hrozně,to nemám v úmyslu,ale je mi celkem líto těch dětí co jsou pokaždé na hlídání někde jinde,aby maminka vydělávala a rodičák dala za hlídání.Ale někdy to jinak nejde:-(
Horempádem, tuším, že jsi teď odpověděla – upřímně a otevřeně – na úplně všechno. Mám takový dojem, že tady bude “zakopaný pes“. ALE to je jen můj pocit, znovu podotýkám – mohu se mýlit. A svůj názor Ti nevnucuji, jen nabízím možný úhel pohledu.
Možná, že to je právě to, co Vašim “nevoní“. Samozřejmě usuzuji podle sebe, co by se líbilo/nelíbilo mně. Nemají tví rodiče pocit, že bys měla být víc maminkou – ve smyslu věnovat se dcerce – a ne “tatínkem“ vydělávajícím penízky? Snad jsem to napsala srozumitelně. Mám na mysli takové to charakteristické rozdělení rolí v rodině.
Dívám-li se na to z úhlu pohledu rodiče a představím si, že mám jedinou dceru, přála bych si, aby ona i dítě byly zajištěný a měly krytý záda.
Víš, Horempádem, u nás to taky nebylo vždy “růžové“, taky jsme měli hluboko do kapsy kvůli bydlení, když jsem já byla doma na mateřské.
Manžel to tenkrát vyřešil sám – měl dvě práce. Bylo to dost náročný a složitý období a raději se v tom “nepitvám“ (ani jsem to nechtěla zveřejňovat, teď to píšu jen proto, abys věděla, že tomu rozumím a umím to pochopit).
Ještě jsem chtěla jednu věc, no vlastně dvě – v žádném případě bych si netroufla tvrdit, a jestli to tak vyznělo, nebylo to tak míněno, že bys malou nějak zanedbávala nebo špatně vychovávala. To mě ani nenapadlo.
A poslední věc – doufám, že jsem nenapsala, že “hlídání není dobré“ – já jsem chtěla vyjádřit svůj postoj – byla jsem doma s malým, protože jsem to tak chtěla, bylo to mé rozhodnutí.
Tohle si musí každá maminka rozhodnout sama za sebe, já to udělala takhle, protože jsem to tak cítila. Jiná maminka to udělá jinak a mně nepřísluší říkat: “to je dobře, to je špatně“. Takže to neříkám.
Padmé děkuji za tvůj názor a vím jak to myslíš. Taky jsem si tak nějak zprvu myslela, že prostě tři roky doma “prolenoším“ s dcerkou. Ano jsem máma a spolu s jejím tátou tvoříme rodinu a měli bychom si vystačit sami. Ale to je jen teorie, která vychází u málokoho, možná u tebe, dle tvého psaní. Ano je hezké, že jsi vše zvládla s dítětem bez pomoci ostatních a pak jsi se prostě jen vrátila do svého zaměstnání a až pak pomoci od prarodičů využila.
Nezakrývám, že v minulosti jsme měli velké finanční potíže. Hypotéka se holt neptala a tak jsem se snažila vypomoci. Jenže to po třech měsících ztroskotalo a já jsem pro rodiče měla pochopení a proto jsme dům prodali a vzdali se ho, abych nemusela své okolí více obtěžovat hlídáním. Práci jsem po tomto fiasku musela (spíš z morálních důvodů) opustit. Tudíž jsem se stala nezaměstnanou pobírající rodičovský příspěvek.
Je to rok, co jsem začala dumat nad tím, co budu dělat, až mi RP skončí. Mohla jsem sedět nezúčastněně na mateřské a až kdyby odbylo, tak dojít na pracák a prohlásit “tady mě máte a postarejte se o mne“ 😀 Ale to jsem nechtěla. Proto jsem si začala příležitostně vydělávat tím, co jsem uměla a znala. Nebylo to o tom, že bych dcerku měla tendence neustále někam cpát. Hlídání jsem využívala dost sporadicky a to jen v nejnutnějších případech. To vše ale jen proto, abych měla jistotu, že mě něco po těch třech letech bude živit.
Ano mohla bych říci, mám manžela, tak co, ať se stará “já jsem přece na mateřské“. Padmé, jenže už mě trošku znáš a v tomhle já nezústanu nikdy nečinná ani laxní :-))
S dcerkou jsem stále a nemyslím, že by byla vychovávána jinak a dostávala by ode mne méně lásky a péče, než tvé děti.
Já to mám nastavené jinak. Teď když půjde dcerka do školky, tak už pro mne výpomoc rodičů není tak podstatná, jako byla do teď. Pokud bude dcerka přes týden ve školce, tak nebudu toužit po tom, aby trávila víkend u prarodičů, i já si ji budu chtít užít. Navíc jsem si to zařídila tak, že jsem živnostník, tudíž já si plánuji pracovní čas. Pokud tedy dcerka onemocní, budu to já nebo manžel, kdo se o ní bez problémů postará, protože za mnou nestojí zaměstnavatelský bič.
Takže tak jsem to myslela. Nemám pocit, že bych si přála bůhvíco 🙂
Mluvila jsi o tom, že hlídání není dobré v těch prvních letech, na mateřské. Má švagrová se svou dcerkou byla do jejího skoro třetího roku prostě doma a nedávala jí nikdy nikam. Tak jak jsi psala ty. Pak se to ale zlomilo a holka už chudák ani neví, kde je doma, jestli u babičky, nebo u sousedky nebo doma “doma“. Myslím že nějaké hranice od kdy hlídat a od kdy ne neexistuje. Obojí je extrém, já hledala zlatou střední cestu a za celé tři roky nenašla. Nevadí, za týden tu už bude jiné řešení a snad dobré. Vůbec si nedokážu představit, že bych musela nastoupit do zaměstnání (pokud bych nějaké smluvně měla) hned sedmého po skončení RP, nemám představu, kdo by dcerku ten měsíc do nástupu do školky hlídal 😀
Tak já mám bohužel jen taky špatnou zkušenost.Moje mamka bydlí daleko-ale taky se nestará bohužel.občas pošle detem přání nebo nejakou hračku po mé mladší sestře ale to je tak všechno-a přitom Anička ji má tak ráda-vždycky když jednou za uherský rok dojede ANička je z ní paf a má oči a uši jen pro ni.Je mi to líto.Ale co nadělám -když nechce nutit ji nebudu.
No a druhá mamka z manželovi strany sice bydlí o pár ulic dál občas pohlídá když už je to nutné ale zase mi od ní Anička chodí strašně zlobivá a ukňouraná.Všechno jí totiž dovolí nic jí neodmítne-já vím řeknete si že takové babičky jsou ale když vám potom vrátí úplně jiné děcko než jste jim dovedli to už je potom důvod k promluvě.Jenže i když jí říkám at ji tak nerozmazluje a všechno nedovoluje -ona si nedá říct.Ale bohužel to musím tolerovat-nikoho jiného na hlídání nemáme.J.
Tak jsem se prokousala všemi příspěvky, protože tohle téma je u nás hodně aktuální.
Vždycky jsem se bála toho, že až budeme mít mimčo, budu prarodiče spíš odhánět a snažit se užít si s malou každou chvilku, protože jí budou mít pořád oni.
No už když jsem na rodinné oslavě sdělila, že jsem těhotná a radovala se z celé široké rodiny jen moje máma, začalo mi být jasné, jak to bude vypadat.
Malá je první vnouče a pravnouče a z manželovi strany jsou jen samý chlapi, tak jsem si myslela, jak budou poprděný z holky.
Jinak já se hlídání nijak nebránila, malá byla pořád nemocná a šíleně ubrečená, kojená krátce, takže když jí byli asi 2 měsíce, s klidným srdcem jsme jí dali hlídat asi na 3 hodiny k mojí mamce a šli na večeři. Po šestinedělí jsem začala dělat, takže zase hlídala moje mamča, protože je v invalidním důchodu (je jí 56 let), a to tak, že buď přijela busem k nám, nebo jsem u ní malou nechala a za pár hodin zase vyzvedla. Bylo to tak 1x týdně, jinak hlídal manžel.
Manželovi rodiče jezdí pravidelně 1x za 14 dní na 3/4 hodiny. Bydlí 10 km od nás, stejně jako moji rodiče, jen na opačnou stranu. Malou povozili když jí byli asi 3 měsíce u nás ve vsi na půl hodiny, přijeli a řekli, že je to nebaví a už jí vozit nebudou. Pak jsme byli jednou u nich (mají v bytě 3 velké psi), takže jsme se procházeli hodinu u nich ve vsi a tchýně vezla kočárek. Pak jsme byli u nich na zahrádce, to bylo loni v září a po obědě vzala malou na čtvrt hodiny na procházku do lesa. Od té doby jí nevozila ani nehlídala. Jednou jsem jí volala, že bych potřebovala hlídat, že musím nutně do práce a moje máma hlídat nemohla. Řekla že strašně ráda, že má volno (dělá sanitárku v nemocnici),ale nadiktovala si takový podmínky, že jsem radši vzala malou sebou do kanceláře.
Od té doby co jsem v práci skončila, hlídat kromě návštěvy lékaře nepotřebuju a když tak to vykryje moje máma. Chápu, že tchýně dělá na směny,pak mě i napadlo,že se sama nenabídne proto, že čeká že jí poprosím já. Tak jsem to včera udělala…
Zlobí mě záda a kyčel a musím 12 x na rehabilitaci. Vždycky 2x v týdnu asi 3/4 hodiny. Napadlo mě, že když bude mít tchýně ranní, že by hlídala moje mamča a až bude mít odpolední, tak by hlídala tchýně. Manžel s tím nesouhlasil, že mají doma ty psi a že to jeho máma nezvládne atd.,ale nakonec to sám nadhodil, jestli by mohla hlídat. Já jí řekla můj návrh a ona řekla, že by jí víc vyhovovala, kdyby hlídala až bude mít ranní. Já na to, že ale ta rehabilitace je v 10.00. No a víte co mi řekla? Že to je právě dobře, protože jí malu hodím do práce, a holky (rozumějte zdravotní sestry) jí pohlídají, bude si hrát v sesterně nebo jí holky budou vozit po nemocničním areálu v kočárku. Tak jsem poděkovala a řekla ,že NE, jedině když jí bude hlídat doma nebo na zahrádce, tak teda jo,ale měla milion řečí,takže tohle byl můj poslední pokus, protože moje máma by hlídala klidně pokaždý, mě to ale přišlo nespravedlivý a chtěla jsem ať si to tchýně taky zkusí.
Jinak si nemyslím, že hlídání vnoučat je prarodičů povinnost a znám jich spoustu co nehlídají vůbec nebo naopak si vnoučata až moc přisvojují.
Na mé prázdniny jako dítě u prarodičů taky ráda vzpomínám,ale myslím, že je to hodně nostalgický a to nepříjemný člověk zapomene (že jsem dostala od babičky vařečkou pro nic, že jsem musela po večerníčku v 11 letech jít spát, že jsem ve vedru nesměla na koupaliště, protože babička neumí plavat a kdybych se topila tak by mě nevylovila atd.).
Teď to funguje tak,že moje mamča 1x do týdne k nám přijede buď na půl dne nebo celý den (zrovna dnes tu je od rána, protože jsme přijeli z dovči,tak peru,žehlím a uklízím) a malou hlídá, o tchánovcích jsem už psala a můj táta, i když s mámou bydlí,tak už 5 let spolu vůbec nemluví a žijí si po svém, tak ten malou vidí, když přijedu k našim, nebo máma hlídá u nich malou, sám nepřijede.
Horempádem, hned v úvodu “musím“ upozornit, že asi budu malinko v opozici – nebudu ti tzv. foukat bebínko.
Jsem si vědoma, že neznám dokonale prostředí a mohu se tudíž mýlit a zrovna tak je jasné, že vím jen to málo, co sem na VD napíšeš, takže nemůžu “spravedlivě hodnotit“, přesto z toho mám nějaký dojem…
Působí to na mě tak, že je u Tebe jakási snaha svým rodičům podsouvat, co by měli dělat, jak by se měli chovat a jak by se měli cítit.
Víš, když jsem si tak pročetla, co všechno děláš (a že jsi hodně aktivní), být tvou matkou já (čistě hypoteticky a jen si to představuji), taky by se mi to nelíbilo. Přála bych si, abys byla se svou dcerou doma a všechen svůj čas věnovala jí (teď mám na mysli ty první roky, zejména mateřskou dovolenou). Toliko má představa jako matky. Uznávám, že jsem staromódní. Vím, že se to dnes nenosí. Ale také je to jeden úhel pohledu.
No a jak s hlídáním u nás?
V době, kdy jsem byla na mateřské doma, jsem hlídání potřebovala jen jednou a to jsem požádala své rodiče, byli nadšení a všechno proběhlo v pohodě.
Asi je to tak, že jsem vlastně nechtěla, aby byl hlídaný, přišlo mi, že je malý a že je to “moje práce“ se o něj starat.
Když malý nastoupil do školky a začal občas marodit, pomáhali mi moji rodiče, abych nechyběla v práci, časem jsem si našla i paní na hlídání, aby vypomohla v okamžiku, kdy měl malý rýmu či kašel a já potřebovala do zaměstnání (to už bylo malému 5-6 let).
A druhá strana rodiny?
Tchánovci nehlídali nikdy (doposud).
Horempádem, taky jsem nečetla všechno, jen přispěju: Sára prarodiče bohužel mít nebude, ani z jedné strany. Strašně mě to mrzí!!! Mí rodiče zemřeli, když mi bylo 11 a rodiče tatínka Sáry buď taky zemřeli, nebo je babička nevlastní a nezajímá se. Vše nahrazuje jak se dá moje babička a teta. Sára tam docela často bývala na hlídání (tedy u tety), tak alespoň takto. Babi je už docela nemocná, takže posedává doma. Strašně často a moc ráda vzpomínám na období, kdy já jsem chodívala k babičce a dědovi. Byly to vždycky prázdniny plné zážitků! Babička se starala krásně, až na věčné poučování a “rady“ byla skvělá! Ovšem nejraději jsem jezdívala ke druhé mamčiné sestře, k tetě Janě. Bydlela na vesnici, měli spoustu zvířat, ovocnou zahradu, já lítala s bratranci po lesích, na houby, dělali jsme závody se psem, no srandy kopec, vlastně jsem se vesměs přátelila s klukama, když to tak vezmu. Hokej, fotbal byly dva nejlepší sporty, ještě někde u tety doteď bude moje první hokejka :o)))
Ale dnes je to jiné, pokud si chce dítě hrát venku, tak má jen málo stejně naladěných kamarádů, všechno to sedí u PC nebo u DVD a je to škoda!!! Ale koukám, že to už se dostávám k jinému tématu, co? ;o)))
Horempádem, přečetla jsem si “Tvoje téma“ do diskuze, bohužel teď nestíhám pročíst všechny příspěvky od holek (pročtu si je dodatečně, až budu mít víc volného času) a napíši Ti jen ve stručnosti, jak je to u nás.
Tchyně nehlídala ani jednou. Nikdy. Nad tím nemusím ani zapřemýšlet.
Moji rodiče hlídali následovně: když jsem byla na mateřské doma, požádala jsem o hlídání celkem 2x během tří let.
Potom hlídali v době, kdy byla zavřená školka (1x do roka).
Pravdou je, že jsem hlídání nijak nevyžadovala a ani nechtěla. Byla jsem šťastná, že mám miminko a nechtěla ho dát z ruky. Prožívala jsem to své mateřství hodně intenzivně. 🙂
Tož tak se mnou.
Pistalko, taky jen závidím,ale jen na půl,moje mamka je v hlídání perfektní,ale jak už jsem psala,pije.
A jestli budeš chtít mít větší účet za elektriku,tak ti pošlu na prázdniny tchýni s tchánem,pořád čučí na telku a mohli by se tam od tvých babiček něco naučit:))))))))
pistalko, no tiše závidím 🙂 Takovýchto rodin je fakt hodně málo. Já už jsem si fakt připadala a připadám divná, že mi připadlo, že dobrý vztah prarodičů s vnoučaty by měl být normální rutinou.
Já neříkám, že ti naši prarodiče jsou ti nejhorší ze všech, jinde je i hůř. Jen mi prostě připadá, že ze mne zbytečně dělají nezodpovědnou matku, když potřebuji jednou za čas dítko pohlídat, aby se mnou nemuselo tvrdnout po úřadech, nebo doma lelkovat, když mám zrovna akutní práci. Ale jsem postavena do role, kdy po nich chci moc. Bohužel hlídání vnučky je to jediné co po nich chci. Jinak jsem samostatný člověk. Neotravuji je s penězi, nemám žádné závažné problémy, u kterých bych po nich vyžadovala pomoc či řešení. Snažím se vše si řešit ve svém kruhu rodinném. Připadlo mi, že když budou mít jen jedinou příjemnou starost, a to občas pohlídat svou zdravou, bezproblémovou vnučku, že to je to nejlepší,co si v životě mohou přát.
Sami vidí, co u nás v širší rodině musí rodiče řešit se svými dospělými dětmi. Jsou to věci, které se mnou absolutně řešit nemusí, neboť se mne netýkají a netýkali. Spíš mi to připadá, že jsou mmou rozmazlení :-))))))