Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Vaše děti vs prarodiče
Řeším sama v sobě jistý problém a tak bych ráda znala vše vztahy co se týká vašich dětí a prarodičů a to hlavně na úrovni občasného pohlídání vašich potomků.
Vím , že někdo to má komplikované vzdáleností a tudíž hlídání je prakticky nemožné. Jinde to funguje tak, že prarodiče hlídají pravidelně třeba každý druhý víkend apod.
Zajímá mne, jak je to u vás, protože asi mám nějaký pokřivený pohled na věc a moji rodiče mě často staví do role nezodpovědné a zavrženíhodné matky. Bohužel.
Horempádem, v tom případě bych si vybrala mateřskou do dvou let dítěte a zaplatila si hlídání. Uznávám, že to může být hodně těžké, na jednu stranu si nedokážu představit, že bysme prodali dům a našim to bylo fuk. Nechci nikoho poučovat, každý si to řeší posvém, ale já bych se asi finančně neuvazovala tak, abych musela pár měsíců po narození dítěte do práce.
A dávat roční děti do jeslí, to je pro mě smutné. Chápu to u svobodné matky, která nemá na vybranou, ale takové dítě je maličké na to, aby bylo 8 hodin denně bez matky.
Danielo, vidíš sama odpovídáš stejně na to, co jsem tu psala. Pomoc je vítaná a člověk se jí nebrání a sama vidíš, že je to těžší, když najednou ta pomoc není. Já nemám v domě ani svoje a ani manželovi rodiče. Tvé dítko k nim chodí každý den a není s tím problém a máš prostor pro věci, které by jsi s dítkem nestíhala.
Co se týká práce. Já si to tehdy dobrovolně nevybrala. Měli jsme velkou krizi a abychom nepřišli o dům, tak jsem chtěla vypomoci, rodiče to tehdy nepřijali a tak jsme dům prodali. No co se dalo jiného dělat.
Na to plánování si dítka kvůli práci s tím s tebou nesouhlasím. Je nemám takovou práci, kde bych si mohla dovolit prostě na tři roky vypnout, protože bych o ni přišla. Protože teď už vím, že s rodiči počítat do budoucna nemohu, tak se tomu musím přizpůsobit a jak píšeš ty, tak prostě to udělám tak, abych se na pomoc prarodičů nevázala. Vlastně už je to naplánováno 😀
Mám okolo spoustu známých, kde ženy řeší úplně stejnou situaci a nepokládám za nenormální, kdy v dnešní době je absolutní absence jeslí a školek, že někteří lidé (rodiny) se obracejí na prarodiče a žádají je o pomoc.
Mariko, já jsem rozhodně neschvalovala to, že některé babičky děti vyloženě odmítají. To je pro mě nepochopitelné a s prominutím nenormální.
Spíš jsem to myslela tak, že nemůžeme počítat s nějakým pravidelným hlídáním kvůli práci atd., samozřejmě si nedovedu představit, že by naši neměli vůbec zájem. Jsme v jednom domě a malý k nim ráno letí skoro každý den. Ale vstává v šest, nejradši by tam šel hned, a to už mi třeba přijde hloupé, i když bych se ráda dospala. Takže radši vstanu a pouštím ho dolů až v osm.
A rozhodně bych plánování dalších dětí nespojovala s otázkou, jestli budou naši hlídat. Pokud do toho nechci jít na plnou vlastní odpovědnost, tak bych asi další děti neměla.
Ale opakuji, hlídání babičkami pokládám za super věc a velkou pomoc, bez které je to o hodně těžší. Bydlíme střídavě na dvou místech, v tom druhém babičku nemáme, takže dobře vím, co to obnáší.
Danniella: víš, já to po svých rodičích ani po tchánovcích nevyžadují. Bydlím s tchýni, ta jakmile zbystří děti třeba na zahrádce, tak jejím jediným cílem je, děti rozlobit, i když vidí, že si hrají, vydrží to max.15. minut a utíká k televizi nebo ke čtení, protože děti ječí, takže na takovou pomoc v hlídání jí prdím. Jak jsem psala málokdy žádám, vždy to udělám tak, aby mi nikdo nehlídal a když už akutně potřebuji, tak moje mamča je pravý opak tchýně, ta by je chtěla hlídat pořád. Sice jsme někteří na mateřských, ale ty jsi si nikdy nepotřebovala odpočinout, úplně vypnout? Tchýně je doma, pouze vaří, úklid dělám já, bud sedí, čte, kouká na televizi a nebo spí, vidí, že jsem někdy znavená, ale pomoc extra nenabízí a když nenabízí, tak já neprosím, nebudu se přece plazit po podlaze, aby hlídala. Já nevím,ale pokud budu v důchodu, tak se vnoučat budu chtít nabažit,pokud mi je teda děti dají, o tom ten život je, užívat si ho, vždyt nejkrásnější je to s dětmi, takže nechápu, proč někteří prarodiče jsou tak zatvrzelí:(
Horempádem, já si právě myslím, že by člověk s tou pomocí počítat neměl a přijmout ji s radostí, pokud dobrá vůle je.
Ale taky si myslím, že být na mateřské a starat se pokud možno sama o děti není žádné povalování a odpočívání, je to ta první a hlavní možnost ve výběru.
Nečetla jsem vše, spíš tak úryvkovitě a nevím přesně, kdo sem co psal. Ale nelíbilo se mi, jak někteří pokládají odchod do práce v několika málo měsících dítěte za samozřejmost a nedovedou se vyrovnat s tím, že jejich rodiče to tak neberou.
Asi bych nebyla nadšená, až budu babička, kdyby mi dávali x-krát týdně hlídat čtyřměsíční vnouče. Ne kvůli neochotě, ale toho miminka by mi bylo líto. To bych jim asi raději pomohla finančně, kdyby to šlo.
Danniello, proto ti budiž přáno, že dobrá vůle tvých prarodičů je 🙂 Např u nás té dobré vůle je opravdu poskrovnu. To i jak píšeš, kdyby jsi to opravdu potřebovala , že víš, že ti pomohou. To je to oč tu běží. Já už teď třeba vím, že by nepomohli, to už máme vyjasněné. Proto musím i doře rozmýšlet a plánovat, kdy si pořídit další dítko, tak abych to občasné pohlídání opravdu nepotřebovala, abych se postarala spolu s manželem, bez potřeby pomoci druhých.
Já mám to štěstí, že oboje prarodiče hlídají rádi a naši asi od dvou let malého i víckrát týdně na dopoledne.
Ale dost se mi příčí ten postoj, který z některých příspěvků cítím. Jakoby to měla být jejich povinnost, hlídat nám děti. Je to jen a jen dobrá vůle prarodičů, pokud hlídají. Něco jiného je užívat si dítě, když je příležitost, něco jiného je plánované hlídání, které jim taky ubírá čas. Nikdy jsem se nezlobila, když mi naši řekli, že tehdy a tehdy hlídat nebudou. Mají svůj život, svůj program, a když to jde a jsou ochotní mi pomoct, jsem jim za to vděčná.
Kdybych byla opravdu v krizi a hlídání bych hodně nutně potřebovala, vím, že by udělali maximum, aby mi pomohli.
Teď využívám co nejvíc času k práci, někdy bych potřebovala pracovat víc, ale mám prostě pocit, že nemám právo po nich chtít víc, než oni sami nabídnou.
Padmé, to jsou jen mé názory v návaznosti na tvé, nechtěla jsem říci nic špatného. Holt jako mnoho jiných maminek se vymykám danému standardu “matky pečovatelky na plný úvazek“ 😀 Sama víš, že některé mé věty v předchozí reakci jsou nadsazené a někdy sarkastické, pak to třeba i zuzině vyzní divně a může si o mě myslet i to nejhorší 🙂
Padmé zrovna jako ty jsme si s manželem prošli těžkým obdobím, ale člověk si to holt může naplánovat jak chce a pak se ve skutečnosti děje něco jiného. Taky měl dvě práce, které sice finanční situaci řešili, ale náš vztah šel do kytiček. Proto když to nevyšlo s hlídáním a já se nemohla zapojit, nezbývalo nic jiného, než se domu vzdát.
Zuzino, jak vidíš, špatně jsme se pochopily a je to dáno mím stylem psaní. To co zvýrazňuješ na začátku svého komentáře, nebylo myšleno doslova :-)) Byla jsem holt ponaučená z předchozího krachu a nedokázala jsem všemu jen nečinně přihlížet. Pomalu ale jistě jsem si tedy budovala zázemí pro podnikání, které budu (provozuji) po skončení RP. Opravdu jsem se nechtěla dostat na pracák. Práci hledat můžeš, ale ruku na srdce , občas je to mírně složitější, když nemáš jistotu školkového zařízení, které by se ti postaralo o tvé dítko, potom co nastoupíš do práce. Možná jsem tě uvedla trošku v omyl i v tom, že jsi nabyla dojmu, že já se o rodinný krb nestarám, ale starám. Jsem doma, nikam pravidelně nedojíždím za prací a svou dcerku nemrskám kde kam, jen abych se dostala do práce 🙂 Na osvětlenou přes den se věnuji dcerce, domácnosti, manželovi a po nocích pracuji. Občas do nějaké firmy zajedu, vyřídím co potřebuji a za hoďku jsem doma. Má dcerka i manžel mají můj plný servis 😀 někdy až moc :-)))) Neboj můj mateřský pud a láska zvítězily.
Proto jsem to vše dělala, abych nemusela dcerku vrhnout do školky a mazat na osm i více hodin do práce bez možnosti úniku. Takto na dalších několik let mne dcerka bude mít k dispozici.
Ale jak píšeš zuzino to je odbočení od tématu prarodičů, i když to s tím úzce souvisí. Přestože jsem doma a dcerce se věnuji a nějaký ten prostor na práci si taky najdu, tak mne prostě mrzí, že moji rodiče tak nějak postrádají babičkovsko-dědečkovský pud. Nikdy spontáně nepříjdou s tím, že dcerku někam vezmou nebo třeba jednou za měsíc pohlídají přes víkend. Ona by byla nadšením bez sebe a já bych měla alespoň malý prostůrek na urovnání restů.
Zářným příkladem je dnešek. Malá byla na chviličku u našich, zatímco jsem si jela něco vyřídit na úřady. Poseděli jsme u kafe a naši mi sdělovali, že jednou na dva dny na chatu. Jak to dcerka uslyšela , tak začala škemronit, že chce jet takýýýýýý. Toto léto tam s ní nebyli pohromadě ani jednou. Jen mamka občas tam jede se mnou. No a naši? Nehli ani brvou. A jak to vysvětlíte tříletému dítěti, že babča s dědou jí tam prostě nechtějí vzít. Já jim to nepředkládám, tiše mlčím a je mi líto dcerky. Nevadí jedeme tam s manželem na víkend, tak jí to vynahradíme 🙂
Myško,tak já mám stejný problém,malá se mi vrací z hlídání vždy jiná,je divoká,drzá a neposlouchá,dva dny jí musím vracet do normálního režimu,ale co naděláme,že? No a u malého? Pořád by ho jen chovali,jak kočky ho tahají,říkám jím,že pěkně sedí a bezvadně lozí,tak nevidím důvod k chování,pokud ho nevyžaduje nebo nebečí z jiného důvodu. Naučila jsem si ho dopoledne si hrát sám,at si uvařím,poklidím aj.,je to dobré k samostatnosti,nevidím moc ráda miminka,které jsou extrémně závislé na maminkách,to bych se pak ani nevyčůrala a ani by mi ho pak nikdo nepohlídal,kdyby furt fnukal za mnou. Takže pak ho dávám taktéž dohromady,aby se nechtěl chovat,no holt mi maminy,to vždycky pak všechno odnesem.
Ahoj,děvčata,Terezce je 16 měsíců a hlídáme s manželem tak na 1/20 on a zbytek já.Chodím na 10 hod v týdnu do práce.V tu dobu hlídá manžel,který dělá na šichty.Jinak mí rodiče by hlídali,ale jsou ještě v práci.Ovšem když k nim přijdu,Terku vidím až při odchodu.Taťka jí zbožňuje snad nejvíc,i když brácha je z ní také úplně vedle (hlídal jednou sám jednu hodinu, a skvělé!)A tchýně?Tu jsem neviděla už půl roku,a to bydlí o dvě ulice dál a dělá vychovatelku, takže má dva měsíce prázdnin.Dostavěli jsme domek-sami,s finanční pomocí našich a banky.A tchýně u nás ještě nebyla!Když mě omylem potká,vypráví,jaký je můj manžel špatnej,jak mi ublíží,opustí,podvede apod.A to je její syn!Pravdou je,že jí hlídat bych ani nenechala.To raději snad cizí.Ale člověk je opravdu sobecký a chce to své dítko vidět každý okamžik.Nevím,jak to zvládnu jít do práce na plný úvazek!