Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Vaše děti vs prarodiče
Řeším sama v sobě jistý problém a tak bych ráda znala vše vztahy co se týká vašich dětí a prarodičů a to hlavně na úrovni občasného pohlídání vašich potomků.
Vím , že někdo to má komplikované vzdáleností a tudíž hlídání je prakticky nemožné. Jinde to funguje tak, že prarodiče hlídají pravidelně třeba každý druhý víkend apod.
Zajímá mne, jak je to u vás, protože asi mám nějaký pokřivený pohled na věc a moji rodiče mě často staví do role nezodpovědné a zavrženíhodné matky. Bohužel.
Horempádem, nahodila jsi zajímavé téma 🙂
Zaujala jsi mě vyprávěním, jak dědáčci mohli připravit tvé holčičce krásné zážitky a přitom se čučí na bednu 🙁 Přesně jsi napsala zážitky s tvým dědou, protože tohle nezapomeneme nikdy. Takže tyto děti jsou bohužel o něco ochuzené, což je škoda.
Já se téměř ztotožňuji se Cvrčkem. A přitom, nevím, proč, mají mé děti raději moji mamku, která má kolem sebe houf vnoučat a nebere to moc vážně. Nikdy nebrala. Postarat se postarala, to jo, pohlídala, ale přesto, že je náladová, byla někdy třeba i zlá. Naproti tomu druhá babička se může přetrhnout a tak nějak se nedaří..nevím, čím to je. Mohla by se rozdat, ale popravdě, já ji nikdy nějak nemusela, nevím, všichni v rodině ji berou jako autorativní ženu, tak se na ni dívám i já. Jinak ale na děti hodná je, dává jim přespříliš..
Mě se hrozně líbí, když venku potkávám babičky nebo dědečky s kočárkem, popř. oba, jak jdou na procházku s vnoučkem, jsem z toho dojatá, mě se tohle nikdy nestalo..
mariko, ty jsi zase trefila dobře tu bednu. Když příjdu k našim, tak táta buď leží na gauči v obýváku a spí nebo leží na gauči v obýváku a čučí na bednu. Jo když náhodou není doma, tak se honí za slevou v supermarketu, to je schopen vstát i v šest, jen aby tam byl první.
Připomínám, že mím rodičům není ani šedesát a už zapustili kořeny doma na židlích.
Místo toho posedávání a hekání sama nad sebou kdyby se raději sebrali a i se svou vnučkou chodili krmit k nedaleké přehradě kačeny a kapry, tak jak to dělával můj děda. Hned by ten svět byl malounko pestřejší.
Když já si vzpomenu, co můj děda pro mne vymýšlel a jak na to ráda dodnes vzpomínám a to jsou věci které se udály do mých nějakých 10ti let. Jak mne brával do dílny a ukazoval mi jak z balzy tvoří modely letadel. Pak jsme je společně pouštěli na louce v parku. Nebyly to ledajaké modely, měly motor atp. Nebo se mnou sám vlakem vyrážel do Prahy a ukazoval mi místa kde se narodil. Dodnes nezapomenu na výlet na Zrcadlovou kozu:-) Na chalupě, co jsme se spolu nachodili do lesa na houby a nebo na různé výlety na zámky a hrady.
Bože, tak krásné vzpomínky mohli mé dcerce připravovat a je jim to šumák. Mě je přes třicet a pamatuji si vše, co se mnou děda dělával a je vůbec netrápí, že si je třeba Eli jednou bude pamatovat tak, že sedí na gauči a čučí na bednu. Holt se o zážitkové plány staráme nyní my rodiče. To je ale samozřejmost. Jen ta prarodičovská truhla dobrých nápadů a zážitků nám poněkud bude chybět.
Horempádem s tou tříletou dovolenou to bylo trefné:)))))
A vidím to i u nás,tchýně má hromadu vnuček a vnoučat,ale nikdo se s ní neschází,jsou v pubertách,tak co by se otravovali s babkou,která chodí spát v sedm večer a vstává se slepicemi,vaří bez soli,kokyna nekupuje,to jsem zapoměla napsat,ani oplatek jím nekoupí,je šetřivá. Je to škoda,místo,aby si užívali poslední roky s vnoučaty a se smíchem,tak jen sedí na zadku,čučí do bedny,nadávají na svět a čekají na poslední zvonění.
Tak jak tak koukám, tak nikde to není zrovna růžovka:-(
Já nevím, dnešní doba mi na to připadá divná. Dřív si lidé, zvlášť v rodině, opravdu hodně pomáhali a dnes se na to kašle.
Má babička, která žije v PL, je také odchovaná vesnicí, ale tam to berou jinak. Dnes je jí 75 a dodnes hlídá svá vnoučata, která tam bydlí, když jejich mamča je v práci. No a poradí si. Nikdy jí nepřišlo nenormální jí s dětmi pomoci.
Prostě mne to mrzí. Navíc, až teď dcerka půjde do školky, tak i já si ji budu ráda užívat přes víkendy, takže jí moc neuvidí. Možná jim to ještě moc nedochází, ale tak to je. Možná až zase o prázdninách, když školky mají zavřeno. Jenže to už tu bude asi i zavedené mé dětské centrum, takže to může suplovat školku. Je mi to prostě škoda, že si neužili toto její krásné období. Než se otočíme, tak tu bude její puberta a babča s dědou jí bude šumák 😀 Pak budou bědovat, ale pozdě.
Hooodně málo jsem dávala dcerku hlídat jen proto, abych si odpočinula. Většinou to mělo důvod, ať už pracovní nebo jsem potřebovala něco na úřadech. V poslední době jsem to už raději absolvovala s ní. Sice to bylo malounko záživnější, ale ušetřila jsem se poznámek od rodičů. Prostě oni se drží tohoto “Paroubek ti dal tříletou placenou dovolenou, tak seď doma a o nic jiného se nestarej“.
Tak u nás je to tak všelijak. Když se mi narodila Natálka,tak jsme jezdívali o víkendech k moji mamce,takže malá si na ní hodně zvykla,troufala jsem si,jí tam nechat i samotnou,protože jsem brzy přestala s kojením,takže v tom nebyl problém,ale radši jsem tam bývala s ní,protože mamka má ráda vínečko,takže když tam byla malá,držela se. Je doma,bez práce a není problém,když jí zavolám na hlídání,ochotně a ráda pohlídá. Jsou to taky její první vnoučata,takže tam je to hodně o rozmazlování,babička podle nich skáče,no prostě můžou vše. Ráda by tam chtěla i Honzíka,ale toho už jí nenechám,to už bych doma měla nohy na stole a to já nechci,jsem aktivní,takže něco potřebuji doma dělat a malej mě zaměstná na celý den.A taky babička je mladá,má 46let. Jak píši s mojí mamkou nejsou v tomhle problémy,akorát to pití mi hodně vadí,ale říct jí to nechci,je to jen moje máma a k ní upřímná nejsem,způsobilo by jí to jen bolest a dávat jí ultimáta,že až přestane pít,dám jí vnoučata na prázdniny,tak to ne,to by se jen zhoršilo a pila by víc,protože je neskutečně miluje. Možná mě některé tímhle odsoudíte,ale já to tak cítím,nechci jí zranit,chci,aby děti měly krásné vzpomínky aspon na jednu babičku.
Co se týče tchýně,tak to je horší,bydlí s námi,takže je vidí každej den a po 10.min.s něma má vypitou krev a mizí k televizi i tchán. Když byli oba malí,tak s kočárkem na procházku nešla a co se týče hlídání,tak s malou si rozumí a tu mi i pohlídá i malého,ale nesmí to být dlouho. Stejně jí je nerada nechávám,protože třeba k malé se chovají trochu neurvale,dokážou jí 10x za den říct,že je blbá,pitomá,hloupá,uřvaná,otravná,je to tím,že tchán i tchýně,jak se říká vyrostli ve chlívku,nedokážu jím oponovat,vždy jak zajdou,řeknu si pro sebe krávo. A jsou i takoví,že když jsou děti zrovna hodní a hrají si,tak je tak dlouho provokují a mluví na ně,že začnou s pravidelnosti bečet a oni,co udělají? Zvednou se a jdou k televizi.Některý dny si hrají i na ty hodné prarodiče a berou dceru na zahradu,na procházky,ale většinu dní bych je liskala. Ne,že bych jím nic neřekla,ale nechci,nestojí mi to za hádky před dětmi a já jsem hodně citlivá,takže by mi to leželo v hlavě delší dobu a trápila bych se tím do té doby,než bychom se začali spolu bavit,jak říkám za rohem si ulevím.
Stejně dělám vše pro to,abych si děti zaopatřila sama bez pomoci babiček,nejsem ta,co ráda otravuje s hlídáním,ale když je to akutní,tak bohužel,musí nastoupit bud ta,co je miluje a pije a nebo ta,co je má za dest minut plný zuby i za cenu urážek na děti.
Matildo,mít takovou tchýni,která volá přes plot na děti,tak to radši žádnou,já bych to teda špatně nesla a ještě k tomu to má kousek. A že máš svou hrdost? Tu já mám taky a taky to slýchávám,když ona si neřekne……..
Cvrčku,vidíš,u nás je to opačně,radši budou jezdit k mé mamce,než být s mou tchýni.
Lien,chápu tvé obavy,ty mám právě já s mým devíti měs.synem,taky ho nechci dávat na hlídání,bylo by mi po něm hrozný smutno a je to můj mazel. Ale neboj,až bude malá větší,přejde tě to,sice se ti bude stýskat,ale aspon si odpočineš.
A ty věci,jako,že by mimčům babičky dávaly hned čokoládu aj., tak v tom mě celkem pochopí,řeknu ne,tak ne,akorát,co mě štve na babičkách nejvíc je,že když malý bečí,tak hned od nich slyším a nemá hlad? Ne nemá před půl hodinou jedl,oni by ho zas pořád jen cpaly.
Lien chápu, tvá holčička je ještě hodně malá na to, aby ji někdo hlídal. Tvé obavy taky chápu, taky bych spíš trnula než abych si užívala klidu.
Matildo, taky to nemáš jednoduché. Já mám na tohle tchýni bezvadnou, ale jak jsem psala, ona hlídá o půl roku starší neteř než je ta naše treperenda 🙂 Klidně by ji hlídala zároveň s ní, ale vím jaký by to pro ni byl záhul, tak toho využívám jednou za uherák a to ještě když je dobrá konstelace 🙂 Holt bylo by mi to blbý ji takhle protěžovat, když vím, že už jednu hlídá a ještě dotoho chodí do práce.
Moji rodiče jsou oba v důchodu a jiná vnoučata mimo těch ode mne nemají a mít nebudou. Navíc dcerka je zatím sama. Strašně se mi teď uleví, když malá půjde do školky, tak už je nebudu muset otravovat vůbec. Už jen proto, že jsem živnostník a když náhoudou onemocní, tak si to holt s ní doma odbudu sama. Mrzí mne, že by si dcerka jejich společnosti mohla užívat více a oni o to až tak nestojí.
Dám jí tam např. odpoledne a druhý den dopo už volají kdy příjdu. Slibovali, jak s ní budou jezdit na chalupu a letos s ní nebyli ještě ani jednou 🙁
Ano když dcerka byla cca roční, tak díky finančním problémům kvůli dostavěnému domu jsem musela nastoupit na 4 hod do práce. Po třech měsících jsem to vzdala a musela v práci dát výpověď. Dům jsme raději prodali, protože to bylo bez východiska.
Od té doby mi při každé příležitosti otec připomene, že oni jsou ti, kteří ji vychovali 🙁 A to vše za tři měsíce jejich pomoci, která stejně vyšla vniveč. Byla jsem jim za to vděčná a děkovala jim jak to šlo, ale teď to prostě proti mě používají. Od této zkušenosti se snažím vehementnější pomoc v této oblasti odmítat. Nikdy se nesetkám s tím, že by mi to pak neomlátili o papulu. Dělají ze mne špatnou matku a někoho, kdo si dítě prostě nezaslouží a už je to dva roky zpátky. Pak si ještě dovolí zeptat se, kdy bude druhé :-)))))
Horempádem, zrovna jsem toto téma řešila se známou. Víš, já jsem se odstěhovala z rodného města za mým mužem a bydlím teď od mojí maminky 80km daleko. Přesto, ať má jakékoliv chyby, tak kdykoliv potřebuji opravdu nutně pohlídat z jakéhokoliv důvodu, snaží se mi za každou cenu vyhovět a klidně sedne do vlaku a dojede za námi. ¨Snaží se tak spravedlivě rozdělit svou babičkovskou péči mezi malého synka mého bratra, který bydlí ve městě pořád, a mezi svá vnoučátka v naší vesnici.
Jiná situace je ovšem u mé tchýně. Když se nám narodil prcek, říkali jsme si, jak bude nadšená, že po 8 vnučkách konečně vnuk! Nutno podotknout, že bydlíme asi 5 minut chůzí od sebe a cesta kamkoliv -do obchodu, do školky, do hospůdky, na autobus – vede kolem našeho domu. Přes to všechno se u nás ukáže tak třikrát do roka na nějakých dopředu plánovaných oslavách, jinak kolem nás jen projde, na děti huláká přes plot, není jí vůbec líto, že ty visí na tom plotě a volají babičkó, babííí, pojď k nám a ona jen zamává a jde dál.
Nikdy si nevzala malého v kočárku na povození, to mi její druh, se kterým žije, okamžitě dal najevo, když se malý narodil, že babička je jeho a ne žádná chůva, takže si myslím, že hlavní problém je v něm. Protože babička má kromě našich dětí ještě jiné vnučky, které jsou jí srdečně bližší, taky blíž bydlí a jsou u ní od rána do večera, tak jí potom nezbývá čas ani síla se věnovat naplno ostatním vnoučatům.
Jenže – aby to nebylo tak jednoduché – normálně byste se s tím smířili a řekli si, no co, její problém, že se jí jediný vnouček bojí, protože ji zná jenom z rychlíku a nechce k ní jít sám dobrovolně, jenže zrovna dneska jsem se dozvěděla, že za vším je jen moje nesmírná hrdost, že já jsem ji nikdy nepožádala o pomoc. Tohle prý babi ventiluje v hospůdce, když se jí někdo ptá, jak se mnou vychází…
Jsem docela nakrknutá, protože kdykoliv potřebuji, aby mě jen zavezla s malým, když je nemocný, k lékaři autem – je to deset minut tam, deset u doktora a deset zpět, tak se tváří velmi neochotně a loví v hlavě kdejakou výmluvu. Nakonec nás třeba odveze, ale měly byste z toho dobrý pocit? Když můžu, tak se takové “pomoci“ s radostí vyhnu.
A když se malý narodil, tak neměla nikdy snahu ho v kočárku povozit, i když jsme přišli k ní na zahradu – a to tam chodíme celý rok často, protože jinak by ji její vnoučata vůbec neznaly, tak se sklonila nad kočárkem, malý se rozplakal a pro ni to bylo znamení, že komunikace je u konce, že on je radši jenom s maminkou.
Mám z toho rozjitřené emoce, moc mě to mrzí, protože jinak je tchýně moc fajn ženská, s dětma to opravdu umí, i když je rozmazluje, ale děcka ji zbožňujou, umí si s něma vyhrát do zblbnutí, ale tímto mě teda totálně zklamala, že všechno dává za vinu mě. Že prý jsem tak utahaná, pořád plno dětí, a nikdy ji nepoprosím o hlídání…
No nic, budu si to muset s ní vyříkat z očí do očí. A nebo za ní začít chodit a žádat ji o pomoc častěji. Já fakt nevím….
Tak to já mám ZATÍM jiný problém, všichni by se o malou přetrhli, ale já jim jí nechci nechávat. Za prvé kojím, za druhé nebyla beze mě zatím ani více jak dvě hodiny, za třetí tchýně absolutně nezodpovědný člověk, se kterým se nedá na ničem domluvit. Př. Pozvala nás na oběd v neděli, jedeme tam, nedozvoníme se, voláme a ona řekne, že zapoměla a odjela s kamarádkou na výlet. Nebo morče nechala na balkoně, takže vypadlo ze čtvrtého patra a ani to nezjistila!!!!, stokrát jí říkáme, ať malou nevodí za ručičky, že nechceme, aby se jí s chůzí pomáhalo, odkývá to a za pět vteřin jí vezme za ručičky a vodí. Moje matka, zodpovědná je, asi by jí z okna nevypadla, ale zase až moc, na nic se nesmí sahat, aby se to nerozbilo, aby si něco malá neudělala, protože je to špinavé apod., ale v 6 měsících je schopná dát malé kinder čokoládu, domluva taktéž nic platná, odkýve, jede si dál podle svého, takže já nemám chuť jí tam dávat. Vím, že až bude větší, budu to muset překousnout, ale oddálím to jak jen to bude možné, i když odpočinout bych si někdy potřebovala. Jen nevím, jestli by to byl odpočinek, jestli bych spíš netrnula hrůzou, jak a jestli mi malou vrátí ve stavu v jakém byla před hlídáním.
Ještě jsem zapomněla dodat. Když já jsem byla malá, tal mě dali v roce do jeslí a pak v té návaznosti do školky. O prázdnínách mě měsíc a půl hlídali prarodiče a když měli rodiče dovču, tak jsem byla s nimi. Víkendová hlídání prarodičů a jejich vyzvedávání mne ze školky byly normou. Tak nějak netuším, proč jim dělá problém občas pohlídat svou vnučku, když je to potřeba a jsou pro to třeba objektivní důvody, nejenom to, že bych si potřebovala odpočnout. Já už jsem se naučila odpočívat i s ní :-)))
Cvrčku, jak píšeš ty, váháš jestli o tom s mamkou promluvit, aby se neurazila. Já si s rodiči o tom již promlouvala mnohokrát. Neurazili se, ale bylo to bez efektu.
Cvrčku, tvoje pocity chápu. Taky jsem si myslela, že když má dcerka je jediným vnoučátkem a oni jsou oba v důchodu, takže to bude fungovat tak nějak v pohodě. Ale jak píšeš ty, lepším občasným “hlídačem“ by byla tchýně. Jenže ta má nastarosti o málo starší neteř (vnučku) a zatěžovat jí dalším dítětem nepadá v úvahu, navíc ještě stále chodí do práce.
Moji rodiče si nestěžují na její nekázeň, v tomhle smyslu je to v pohodě, ale prostě mi dávají najevo, že je to obtěžuje.Už od léta minulého roku jsme eliminovali hlídání na nutné minimum. Od zimy u nich dcera, pokud byla, tak snad nikdy více než 24 hodin.
Jo málem bych zapomněla. V lednu tohoto roku jsme byli s manželem na dovolené (Kuba). Dcerka nám připadala příliš malá na to, aby absolvovala 13ti hodinový let a ještě k tomu 14ti denní exotiku. Byly to nejhorší dva týdny v mém životě. Dodnes lituji, že jsme jí nevzali sebou, nějak by se to zvládlo, při nejmeším jsme si mohli dovolenou alespoň trochu užít. Denno denně nám připomínali, jak jsme nezodpovědní rodiče a v tomto duchu dcerku taky celou dobu udržovali. Ta z toho byla tak vytrslá, že ještě dalších 14 dní nám vyprávěla, jak jí babička říkala, že jsme jí opustili. Fuj jen si na to vzpomenu už mám husinu.
Pak když jí teď před létem neviděli měsíc a půl (oni odjeli na měsíc do PL a my po jejich návratu do Řecka), tak zase pořád mrmrali, že jim je divné, že se dcerce vůbec nestýská. No vyznejte se v nich.
Ano byly doby, třičtvrtě roku zpět, že dcerka si pobyt u nich vymáhala. Ale to pak najednou utlo a mě to spíš připadá, že když nejsou v roli “prvotních bohů“, tak pro ně vztah s vnučkou postrádá smyslu. Tím jak mne donutili jí k nim dávat absolutně minimálně, tak prostě dcerka spíš touží být s námi doma, ale to je snad normální, vždyť jsme rodiče.
Cvrčku jak píšeš ty, placatí se jen doma v paneláku. O výletech nemůže být ani řeč a tím se nudí všichni. Pak mi táta před příbuznými vhodí do ksichtíku, že jí vychovali a mě by šlak trefil.