Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Hrozi nebezpeci pri placi?
Dobry vecer,
Chtela bych se zeptat jestli hrozi nejake nebezpeci kdyz dite hystericky place az do ruda.
Kdyz zmizim synovi je mu 7mesicu, z dohledu (WC,atd) zacne silene plakat a kricet,pak kdyz ho vemu tak hned prestane a vzlyka.Slysela jsem o pupecni kyle,ale zajima me spis jestli mu z toho hroznyho tlaku jak krici nemuze prasknou nejaka cevka v mozku….
Velice dekuji za odpovedi…
Ja tim nemyslela ze bych malyho nechala brečet, to ne. To i ja ho v rámci možnosti brala všude. I do koupelny i na záchod. Ja mam to štěstí ze malej od narození neni vubec ubreceny. Plakal mi jen velmi málo. Ale byli i chvíle kdy brečel jen proto, protoze prece nebude spat ve svý postylce kdyz u mamy v posteli je lip. A ja kvuli tomu rano vypadala jak po pořádným flamu. Párkrát jsem ho v postylce proste vyplakat nechala.
Hodne se jeho samostatnost zlepšila kdyz začal chodit a zkoumat co se dalo:-D.
Peťka: tohle je podle mě pravda. myslím to o té důvěře. navíc spokojená maminka má obvykle spokojené dítě. takže nechat si dítě řvát celé dny je na blázinec. to radši obětuji těch několik minut a mám klid a pohodu.
B
Ještě maličko zareaguju…
Jak psala Matilda:
…protože jestli nějaké miminko pochopí, že když ho necháš vyplakat jednou, dvakrát, třikrát, tak počtvrté už přestane samo, tak to naše má prostě dlouhé vedení:-)))….
Myslím si, že miminko „vyhodnotí“ situaci akorát tak, že se mu nedostalo pomoci a ztrácí důvěru.
Nemuluvím o tom, že si občas zapláče, to je jasné. 🙂
Použiju dle mého pravdivý citát:
Čím víc si dítě připoutáme, tím dřív se odpoutá.
nečetla jsem úplně všechny reakce, ale s tím nechat vyplakat taky nesouhlasím. to je jako byste vy někomu říkala o něco co potřebujete a on místo toho, aby zareagoval tak by vás nechal „vymluvit se“- to přece není řešení. jestli mimi něco potřebuje tak časem to nepřestane potřebovat a navíc mě osobně to trhá srdce když mi dcerka brečí. taky si ji beru všude – i na wc – a na oplátku je šikovná a nedělá binec. teď má rok a dá si i říct, že když slíbím, že hned přijdu v klidu počká – ovšem vždy se musím vrátit, protože zradu by si zapamatovala a už by to nefungovalo.
B
Ivčo, ne že bych s tebou tak úplně nesouhlasila, ano, pláč k miminku patří a snažit se o naprosto neplačící dítě je myslím zhola nemožné. A ta zlatá střední cesta je pro mě právě ta, že ho nenechám plakat, pokud to přece není nutné. Dítě není auto. Do auta naliju benzín, případně promažu, zkontroluju součástky a jedu. Dítě má kromě fyzických potřeb i potřeby psychické a ty já nemůžu ignorovat. Tady nikdo nemluvil o tom, že by se mělo děťátko chovat, chovat a chovat. Pokud vím, zaznělo tady akorát to, že pokud děťátko pláče, je to z nějakého důvodu a pokud tomu mohu a je to v mých silách zabránit, tak to udělám. U nás to v praxi nevypadalo tak, že malý zabrečí a okamžitě je u někoho na rukách. Při tolika dětech to ani nejde. Pokud to prostě šlo, brala jsem ho všude sebou. Pokud jsem vařila, byl v lehátku na stole, aby na mě viděl. Pokud jsem se sprchovala, byl se mnou v koupelně. V tom nevidím žádný problém, spíš jsem si nedokázala představit, že bych něco dělala déle než pár minut v jiné místnosti a dítě bych nechala někde jinde.
Pokud to jiné mamince nevadí, to je čistě její věc, ale Renatce to dělá vrásky a proto se zeptala. Instinktivně cítí, že nechat své děťátko plakat není v pořádku. Peťka to napsala moc hezky, úzkost miminka je stejně důležitá jako špinavá plenka a hlad.
A ohledně odbornosti odborníků – není to tak dávno, co poradkyně ve výživě radila začít dávat miminku jako první mléčný příkrm Lipánky a bobíky. Takže bych se o tu odbornost zase tak neopírala. Nic proti Michaele, názor jako názor, řekla svůj, já taky.
Zdeni, nikdo se přece na tebe nezlobí:-) Ale nemůžeš přece od začátku k miminu přistupovat s tím, ať se klidně uřve touhou po tobě, protože co když jednou budeš muset odejít a ono se pak prostě zblázní… Ještě chci pouze dodat, že když náš malý začal řvát, měla jsem stejné obavy jako Renatka, že to prostě ta jeho hlavička nemůže vydržet. Občas se prostě musel nechat vyplakat, když jsem musela běhat kolem jeho sourozenců, třeba v době nemocí apod. A řeknu ti, nepomůže to, protože jestli nějaké miminko pochopí, že když ho necháš vyplakat jednou, dvakrát, třikrát, tak počtvrté už přestane samo, tak to naše má prostě dlouhé vedení:-))) Dokázal řvát klidně i hodinu v kuse, když jsme měli celá rodina střevní chřipku a zrovna nebyl čas jen na něj. V autě křičel i hodinu a půl, jenom proto, že se mu nelíbilo v autosedačce. Prostě nejde tomu zabránit za každou cenu, ale pokud to udělat můžu, udělám to. Jsem ráda, že to už mám za sebou:-)
Renatko, o prasknutí cévky jsem ještě nikdy neslyšela. Ale už jsem několikrát slyšela o zakuckání a zástavě dechu při pláči. Jsou děti, kterým se to stává i opakovaně, rodiče pak na ně musí fouknout, nebo prostě jinak zareagovat, aby se děcko „nadechlo“. Nebo se může děcko z velkého řevu i pozvracet, není to neobvyklé. Tím ale rozhodně neříkám, že to je pravidlo.
Osobně to vidím jako Lien a Matilda. Své děti jsem řvát nenechala a jsem za to ráda.
A kdo, kdy řekl, že je nutné uspokojit jen základní potřeby, tedy přesvědčit se, zda není miminko hladové, pokakané, není mu zima…Vždyť i potřeba kontaktu je tak moc důležitá, proč tu neuspokojovat, pod strachem, jen, abych ji/ho nerozmazlila? Úzkost miminka je možná ještě horší něž třeba pokakaná plenka a je potřeba reagovat. Některé maminky to ale mohou cítit jinak, pak ano. Ostatně jen maminka zná své miminko nejlépe, že?
Ještě k diskuzi, i když to sem nepatří. Renatce se omlouvám.
Chápu, jak to Lien myslí. Ono jde i o to, že „modrý“ rámeček, je odborná odpověď a většina diskutujících dává tomu „modrému“ rámečku větší váhu. A zrovna u tohoto dotazu si myslím, že ta odborná odpověď je trošku mimo. Ano, i odborník nemusí být odborníkem na všechny otázky zde položené. Ale to už je opravdu jiná diskuze, hodnotit Michaelu rozhodně nechci. 🙂
Ivčo, máš pravdu, svůj názor může mít i odborník a nemusí se mi líbit, nicméně mě to zase může vadit. Nejsem z těch, kteří si tady doma u PC „něco o někom“ myslí a nic nenapíšou. Ta odpověď klidně mohla skončit tím, že cévka neprasne, to bych brala jako odpověď poradce odborníka. Já se samozřejmě pokusím na Michaelu nereagovat a její odpovědi si nečíst, ale nemůžu slíbit, že se mi to pokaždé povede.
Mimochodem deti mivaji separacní úzkost casteji nez jen jednou. Az bude jednou maminka potrebovat nutne někam jit kam deti nemuzou, tak touhu po mamince taky bude muset oželet. Ja zase nejsem zastánce chovat chovat chovat. Ale to neznamená ze se se svym ditetem nedokážu pomazlit a projevit mu lásku. Jsem na malyho sama (i bez babiček) a kdybych mela malyho chovat jen zaplace, tak nedělám nic jinyho. Uz jen proto ze je to prece lepsi nez byt někde sám. Tak se na me za muj názor prosim nezlobte:-(.
Mimochodem deti mivaji separacní úzkost casteji nez jen jednou. Az bude jednou maminka potrebovat nutne někam jit kam deti nemuzou, tak touhu po mamince taky bude muset oželet. Ja zase nejsem zastánce chovat chovat chovat. Ale to neznamená ze se se svym ditetem nedokážu pomazlit a projevit mu lásku. Jsem na malyho sama (i bez babiček) a kdybych mela malyho chovat jen zaplace, tak nedělám nic jinyho. Uz jen proto ze je to prece lepsi nez byt někde sám. Tak se na me za muj názor prosim nezlobte:-(.
Nedá mi to a musím reagovat na vzniklou situaci a zastat se Michaely K. Ne proto, že je zdravotník jako já, ale proto, že je to člověk se svým vlastním názorem, tak jako já, jako my všichni. A to, že je její odpověď podbarvená jako rada odborníka neznamená, že nesmí mít svůj názor. Má ho každý lékař – pediatr, ke kterému chodím já, a jiné mamky a každý z nich může mít k jedné věci, jakékoli odlišný názor (k jakékoli věci). Tím budou jejich odpovědi vnímány slovem „vadí“? Ne, jistě že ne. Jsou to také lidé, držící se základních principů léčby, které jsou jasně dané a budou se odlišovat v dalším způsobu, neboť každé dítě je rovněž také jiné a tudíž i léčba bude mnohdy odlišná.
To, že někdy třeba úplně nebudu souhlasit s názorem Michaely K. neznamená, že mi její odpově´d bude vadit.A pokud s jejím názorem nebudu souhlasit, tak napíšu ten svůj názor (stejně jako ona, já mám stejný nárok na názor).Ale nebudu se unáhlovat (nebo jak to vyjádřit) s tím, že mi odpovědi určité osoby vadí. A totéž s maminkami, lidmi, kteří zde napíší svůj názor. Nebudu třeba s jejich názorem souhlasit, ale nebudu si přece myslet a psát, že mi proto jejich odpověď vadí.To mi nepřijde vůbec správné,takto se nediskutuje.
A propo – pokud dobře tuším, poradci zde fungují na principu toho, že vyjádří svůj názor na podkladě dostupných informací. A všichni víme, že nikdy nelze říci diagnozu či jistý postup jen podle dvou, tří vět…Takže bych osobně všechny, zvláště pak v poradnách zdraví apod. brala spíše jako předávání zkušeností – a to i od poradců – oni ke svému názoru matek přidávají názor právě zdravotníka.Stejně jako jiné mamky, které zase předávají názor ze svých vlastních zkušeností. A určitě se i jejich názory mohou lišit – ale proto je přece nebudeme odsuzovat.
A rozhodně se nedomnívám, že je tento dotaz vhodný k této diskuzi – to patří jinam, do jiné diskuze..