Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Hrozi nebezpeci pri placi?
Dobry vecer,
Chtela bych se zeptat jestli hrozi nejake nebezpeci kdyz dite hystericky place az do ruda.
Kdyz zmizim synovi je mu 7mesicu, z dohledu (WC,atd) zacne silene plakat a kricet,pak kdyz ho vemu tak hned prestane a vzlyka.Slysela jsem o pupecni kyle,ale zajima me spis jestli mu z toho hroznyho tlaku jak krici nemuze prasknou nejaka cevka v mozku….
Velice dekuji za odpovedi…
nebojtese muze si maximalne vybrecet menci kylu a to je vse badova
Badova Martina
nebojtese muze si maximalne vybrecet menci kylu a to je vse badova
Badova Martina
Vsechny vas zdrvim,
Maly se mi ve veku kdy uz by se meli deti umet pritahout za rucicky nepritahoval tak chodime na rehabilitace,sestra rikala ze jednu stranu brisnich svalu zatina vic nez tu druhou a proto kdyz lezi,tak lezi trosku prohnuty (do boku) to same kdyz ho chovam.proto ho moc nenosim,ale tim nechci rict,ze bych se s nim nemazlila to jo,ale tak ze jsi k nemu lehnu a pusinkuji,lechtam,atd…
Kolikrat kdyz treba umyvam nadobi a maly zacne vymrcovat(ne plakat) tak ho necham,pak uz jen vidim ze spinka.
Opravdu vzdycky se pochovat proste neda,samozrejmne kdyz to jde tak proc bych se s nim nepomazlila,nevysvetlila mu ze se nic nedeje atd…
Lien, můžu tě uklidnit, mateřský cit mám taky. Ale o tom jsem vůbec nepsala. To, jestli odejdu třeba na WC a miminko nevláčím sebou a ono si pár minut popláče, není o mateřském citu. Prostě jsem přesvědčená, že mu to určitě nemůže ublížit. Nikdo tady nemluví o tom, že si sednu, uvařím kafe, dám nohy na stůl a nechám miminko brečet.
Jarmuschka to napsala hezky.
Blanka
Tak se nám to tu pomalu rozděluje na dva tábory…
No, já osobně jsem děti (dvojčata) na záchod ani do koupelny nebrala – jednak by se mi tam nevešly, navíc brát dítě na záchod mi nepřipadá hygienické.
V posteli s námi nespaly – já mateřský instinkt měla a dítě bych nezalehla, ale přesvědčila jsem se, že manža, jak usne, toto nebezpečí hrozilo.
Takže já si do postele brala jen tu a tam jednu z berušek, když byla nemocná, měla horečku a já s ní potřebovala i ve spánku být v bezprostředním kontaktu.
Jinak spaly holky ve svých postýlkách – cca 40 cm od mé postele. Do svého pokoje se stěhovaly cca ve 2,5 letech (dřív pokoj nebyl).
A k důvodu k pláči – já opravdu pláču, jen když „trpím“. Holky už to poznaly. Manža taky. S ním jsem ale zpočátku měla problém, protože přede mnou měl partnerku, která ho pláčem citově vydírala – to se musela někdy naučit. Domnívám se, že klidně už v dětství, v původní rodině.
Blanko, asi myslíš mateřský cit, ten s inteligencí nemá nic společného, takže slovo demence je jaksi od věci. Mateřský cit je mi vlastní, nejsem jím postižena, já se jím honosím. A v klidu stíhám hygienu, domácnost a jak vidíš i PC. Na spaní s dětmi nevidím nic špatného (každé zvíře spí v pelechu se svými mláďaty) a na kojení už vůbec ne. A hlavně nechápu ten důvod, proč dítě nechávat plakat, proč? Mě to opravdu vadí a snažím se tomu předejít, jak se dá. Jestli někdo pláče, protože to považuje za zábavné a cítí se přitom výborně, tak pak bych pochopila, že si to může myslet i o svém dítěti. Do teď jsem ovšem byla přesvědčená, že lidé pláčí, protože trpí. Jak vidím, asi to tak není.
Ahoj, souhlasím ve všem s Ivčou. Někdy mi připadá, že spousta matek je jako postižena „mateřskou demencí“ (omlouvám se za výraz, ale přijde mi dost výstižný). Miminko musíme neustále a pořád nosit, nejlépe připoutané na těle, musí s námi spát v posteli, aby se necítilo odstrčené, kojit ho do 3 let, aby jsme ho náhodou o něco neochudili atd. Moje dcera byla přes den také dost uplakané miminko (v noci naštěstí spala), takže jsem taky chovala a nosila, pořídila si polohovací lehátko, abych ji mohla přenášet, kde jsem zrovna byla. Ale rozhodně jsem se přes den stihla najíst, dojít si na záchod nebo umýt hlavu. Párkrát si také poplakala, protože jsem nepřiběhla vždy hned. A rozhodně si nemyslím, že by tím utrpěla nějakou újmu nebo trauma.
Blanka
Matildo, já ale nepsala o snaze mít naprosto neplačící dítě – to ani nejde. A ani jsem nepsala nic o tom, že by se mělo nechat vyřvat, naopak jsem zmiňovala, že žádná normální matka nenechá své dítě hodiny ječet.A taky jsem nemluvila nic o tom, že se dítě nemá chovat apod. A nikde jsem nemluvila o hodinách mimo dítě.
Jen myslím, že není nejlepší dítě nosit a brát všude s sebou nebo jej naopak nechat řvát dlouho. Prostě zlatá střední cesta. A když si skočím třeba na dvě minutky na záchod a mimko začne bulet, tak se vůbec nic nestane.
Horempádem, tvá malá neplakala, to je velký rozdíl. Proč brát sebou dítě všude, když je evidentně spokojené, to je jiná situace.
Ahojky, já to tedy nemohu moc psát ze zkušenosti, ale nemám pocit, že by dítě neskonale trpělo, kdybych ho nechala minutu nebo dvě na bezpečném místě v bytě, zatímco si vykonám potřebu. Naopak si myslím, pokud dítě po čase uvidí, že toto odloučení je jen velmi krátké, tak mu za čas přivykne a bude ho považovat za normální.
Takto jsem to dělala u dcerky, prostě věděla, že jen na minutku odskakuji do oněch míst a nikdy nedělala vyrvál. Ani když už uměla chodit nebo i teď nemá potřebu mě na WC doprovázet 🙂 Znám ale maminky, které své děti nosí absolutně všude a vždy, takže je to asi u každého individuální, každému co sám uzná za vhodné.
Nemyslím si, že ale minutkové odloučení, když jdu na záchod může zanechat na půlročním dítěti tramatické stopy 🙂