Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
císařský porod pro a proti vaše zkušenosti
Ahojky, vím,že tu někde podobná diskuze probíhala, do porodu mám sice daleko, ale s kamarádkou jsme to probíraly také čeká mimi a už čtvrté:-), ale neznáme nikoho kdo ho prodělal aby jsme to mohli porovnat. Zajímala by mě fakta a osobní pocity a výhody či nevýhody. Přiznávám se nejsem hrdina a ani jeden porod jsem neměla krátkej, děti obě velké a jednomu pomáhali ven kleštěma. Nechci ani tady probírat jak se člověk cítí jako žena když porodí přirozenou cestou, tak už jsem si dvě odrodila a ráda bych to ted měla tou příjemnější a méně bolestivější cestou. Zní to asi blbě, ale od druhého porodu snáším jakoukoliv bolest mnohem hůř a z porodu mám obavy. Ale ráda bych fakta od těch kdo tím prošel abych mohla porovnat. Moc díky za čas věnovaný odpovědi
Ahojte, Bokul,já mám břicho citlivé také.osm.měs. po porodu,já si myslím,že je to určitě tím císařem. Jo a Bamisku,víš co nám říkali na předporodních kurzech? Že větší bolest než spontanní porod je žlučníková kolika. Nevím,co je na tom pravdy,ale dá se to opravdu přežít.
holky ještě jednou moc děkuji, vytiskla jsem to i kamarádce, která o tom uvažuje čeká čtvrté dítko, aby měla nějaký přehled…osobně jsem rozhodnutá díky vaším příspěvkům pro přirozený tak doufám, že se bude vše dobře vyvíjet…..ale upřímně budu ráda až to bude za mnou 🙂
Bokul, jak jsem psala, tak mě ji píchali při kontrakcích 🙂 V tu chvíli mi to bylo šumák, pravdou je, že při půlminutových kontrakcích se to dělá těžko, ale tehdy jsem to brala jako “jejich boj“. Pravdou je, že jednu jehlu skřivili či co, ale napodruhé se jim to povedlo, ale na tu následnou úlevu nezapomenu, to už bylo fajn 😀
Souhlasím s tebou, ty injekce byly hrozné. Jendak na zavinování dělohy, ty byly do břicha a pak ještě ty proti embolii do stehen. Ty mě štvaly taky dost. Praly je do mne horem spodem, protože mi zapomněly sestry navlíknout stahovací punčochy, tak byly vybobčený, že se mi něco stane :-))))
Jooo a málem bych zapomněla, pak do mě cpaly ještě nějaké na “prdy“, tak za ty jsem fakt poděkovala. Ono když máte spolubydlící, tak to nebyl nic moc pocit, když jseš jak píchlý balon :-))))
O jídle nemluvím. Od druhého dne se mi spustilo mlíko a já myslela, že budu okusovat i stolky a místo toho jsem zobala piškoty :-))))
Bohužel jsem si nepročetla všechny zkušenosti, takže se možná budu opakovat, co se týče některých faktů ohledně císařského řezu.
Já jsem jím rodila plánovaně, takže si vlastně připadám, jako kdybych nerodila (občas mne to psychicky docela podkopává nohy – já jsem ten “porod“ pojmenovala slovy “sebrali mi dítě). Výsledek řezu je jizva – manžel ji hodnotí jako esteticky velice pěknou, přiznávám, že ale nyní, 6 měsíců po porodu má břicho docela citlivé… Těžko říct, jestli je to následek té operace či ne, doktor mě viděl naposledy v nemocnici (bohužel mi nějak nepřeje štěstí, aby mě přijala moje lékařka, kdy se mi to hodí, nebo mne přijal nějaký jiný schopný gynekolog v místě bydliště).
Císaře jsem měla v epidurálu – už samotné zavádění epidurálu bylo docela stresující, ale třeba se to liší člověk od člověka. Měla jsem ztuhlou celou páteř a když poo mě chtěli abych udělal kočičí hřbet a měla přitom dlaně na kolenou a ještě byla uvoněná, nešlo to… Těžko říct, jak to řeší, když má rodička kontrakce…
Vím, co lékaři říkali, dělali. Slova jako “hlava už je venku“ mě potěšila, o to více jsem byla v šoku, když byl Davídek celý venku (celkově do doby jeho narození jsem dle slibu lékařů cítila tahání, tlak, ale ne bolest). Bolest jsem ucítila až následně když se mi začali hrabat v břiše a jejich komentáře typu “cysty na vaječnících“ jsem taky slyšela…. Davídka mi přinesli, já ho pohladila volnou rukou po tváři a měla jsem slíbeno, že mi ho budou vozit na kojení. Narodil se v 8:20 a já ho viděla až druhý den po desaté hodině, když dorazil manžel. Na JIPce jsem hodně spala, kdyby nebyly léky na bolest, asi by bylo po mě. Díky tomu, že porod byl jaký byl dostala jsem 6 injekcí na svinování dělohy, oprotoi jiným přirozeně rodícím maminkám, které většinou měly tak 4.
Zároven po tomto porodu ma clovek jinou stravu nez normalne rodici maminka (ale to je asi uz jen prkotina).
Kdyz me zacaly sestry “ucit“ kojit, bricho me tedy poradne bolelo a ditko na pokoji cely den jsem mela az jeho 4.den.
Nebim, nerodila jsem normalne, takze se to tezko porovnava. Byt Tebou, tak nad tim prilis nefilozofuju a dam tomu volny prubeh. Pokud Ti lekari indkuji nejaky problem v normalnim porodu, urcite ditko odrodi CŘ a ty to zvladnes, ale jinak bych byla pro prirozenou cestu (uz treba kvuli tomu, ze tim podporis vyvoj imunitniho systemu ditete).
Taky nemám možnost srovnávat,obě děti jsem porodila přirozenou cestou. Pravdou je, že jsem velká citlivka na bolest a to na jakoukoli bolest,porod Domči vnímám dodnes jako nezapomenutelný i z hlediska bolesti (jsem naprosto neodolná:-), nicméně se domnívám, že porod přirozenou cestou je určitě nejradostnější z hlediska matky, “uzdravování“ trvá kratší dobu, císař je operace, takže naprosto souhlasím např. s tím,jak píše Horempádem (dlouhodobá rekonvalescence atd).
Na druhou stranu bych se nebránila indikaci k císaři, pokud by taková byla z hlediska např. ohrožení dítěte při porodu, polohy dítěte atd (prostě by ta nutnost byla), určitě bych zase zdraví dítěte neohrozila, to je jasné.
Takže kdyby náhodou ještě jedno mímo, tak přirozeně, pokud by nebyla lékařská indikace k sekci. Určitě ta bolest stojí na druhou stranu za tu radost:-)
No, já zkušenost s normálním porodem nemám, ale logicky bych řekla, že rozřezané břicho a děloha asi bolí víc, než otevření porodních cest, které je od přírody dané. Ale srovnávat nemůžu.
První dítě jsem rodila přirozenou cestou a bolesti se daly vydržet,i když jsem měla silné kontrakce10.hod. Druhé dítě “bohužel “ muselo“ jít ven císařem,chtěla jsem se bránit,ale pro zdraví chlapečka jsem ani necekla,chtěla jsem mít u sebe manžela,chtěla jsem vidět syna hned,slyšet jeho pláč,ale šlo o akutní císař. Byla jsem v šoku,jak břicho bolí,vstát z postele bylo pro mě utrpení,otočit na bok jsem se nemohla,no hotový peklo pro mě. Pokud v budoucnu budu mít další dítě,chci rodit přirozenou cestou,je to ten nejhezčí zážitek v životě,který za trochu bolesti stojí a nestojí zato ho prospat v narkoze.
Císaře už nikdy.málem jsem vykrvácela a resuscitovali mě.museli mi vzít dělohu.ještěže už máme splněno ale trauma je to do konce života.rodila jsem loni v lednu a v nemocnici ležela měsíc.pak mě pustili domu s otevřeným břichem nakoupila jsem tampony a manžel mi břicho čistil a čistil.chtěla jsem podat žalobu ale rozmyslela jsem si to nechtěla jsem to prožívat znovu.břicho mám zjizvené nic hezkého.zlatá klasika.
no já mám za sebou normální i císaře.první normální po 18 hodinkách na salku,brrrr.uz sem se klepala strachy abch nahodou neotehotnela.a ono jo.
naštěstí byla malá příčně a musela ven císařem.já kdybych mohla tajk si o nej řeknu.
Pročetla jsem si skoro všechno a zarazilo mě, že několik z vás od porodu hůže snáší bolest. Já mám pocit, že jsem spíš odolnější. Vždycky jsem byla choulostivka, ale nedávno mi dokonce zubař řekl, že jsem statečná, což mě téměř rozesmálo. Je fakt, že raději vydržím bolest, než se nechat různě umrtvovat apod. Zdá se mi, že jsem jakoby poznala, že člověk vydrží víc, než si myslí. A vždycky si to říkám, když mě čeká něco nepříjemného a zvládám to fakt o dost líp.