Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
císařský porod pro a proti vaše zkušenosti
Ahojky, vím,že tu někde podobná diskuze probíhala, do porodu mám sice daleko, ale s kamarádkou jsme to probíraly také čeká mimi a už čtvrté:-), ale neznáme nikoho kdo ho prodělal aby jsme to mohli porovnat. Zajímala by mě fakta a osobní pocity a výhody či nevýhody. Přiznávám se nejsem hrdina a ani jeden porod jsem neměla krátkej, děti obě velké a jednomu pomáhali ven kleštěma. Nechci ani tady probírat jak se člověk cítí jako žena když porodí přirozenou cestou, tak už jsem si dvě odrodila a ráda bych to ted měla tou příjemnější a méně bolestivější cestou. Zní to asi blbě, ale od druhého porodu snáším jakoukoliv bolest mnohem hůř a z porodu mám obavy. Ale ráda bych fakta od těch kdo tím prošel abych mohla porovnat. Moc díky za čas věnovaný odpovědi
Ahoj,rodila jsem císařem před třemi lety a nevím jak lidi přišly na to, že je to bezbolestný porod. Každý porod bolí a má svá rizika,ale myslím si, že za pár dní,týdnů či měsíců už si na to pomalu ani nevzpomeneme a budeme si jen užívat radosti z toho malého človíčka.
Bamisko, už jsem tady o tom kdysi psala…první dítě -syna jsem měla císařem v celkové anestezi, ke konci těhotenství byl synek stále otočený koncem pánevním a taky jsem byla po IVF, takže ve chvíli kdy se to “ chystalo“ k porodu bylo rozhodnuto, že jde ven operativně…druhé – dceru jsem rodila po 7 letech a přirozenou cestou…Co se týká rekonvalescence, nevím proč, ale líp jsem se cítila po tom císaři…Druhé dítě jsem moc chtěla rodit přirozeně… a pokud bych měl jenom malinkatou možnost to nějak ovlivnit,rodila bych i první dítě přirozeně…Moc mě tehdy mrzelo, že jsem syna viděla až druhý den po porodu…vlastně jsem ani nevěděla, že mi nesou “mého syna“ ke kojení, sestra přišla s malým černým uzlíkem na ruce a snažila se mi ho přiložit k prsu…u dcery jsem měla možnost hned po porodu mít ji u sebe, dívat se na ni, prožít si to “ se vším všudy“…Takže, kdybych měla možnost se rozhodnout jestli císař nebo přirozený porod…jsem pro přirozený porod…co se pocitů týká..ale…jak už jsem psala výš, ta rekovalescence pro mě byla snažší u císaře než u normálního porodu..
Jinak, po porodu císařem jsem byla na normálním pokoji, druhý den jsem už musela vstát a zkoušet chodit a domů jsem šla devátý den po porodu…
Holky, vždycky jsem chtěla rodit přirozenou cestou, po přečtení vašich příspěvků mi taky běhá mráz po zádech. Osobně bych pokud možno nechtěla zažít ani epidurál, ale přecejen je to jisté řešení pro toho, kdo se porodu opravdu bojí.
Já se spíš bojím toho císaře a epidurálu. Přijde mi to jako zbytečné zvyšování rizika různých komplikací.
Barnisko, taky mi to přijde jako blbost takhle uvažovat. Nechápu, proč mezi lidmi panuje tento mýtus o císaři, že je to bezbolestné….. Holky Ti to už napsaly, tak už asi tušíš…
Já teda císaře neměla, nemůžu srovnat. Beru to ale ze svého hlediska…. Přirozený porod je přirozený jak pro matku, tak pro dítě (nemluvím teD o různých patologiích, prostě pokud je problém, je císař určitě řešením
Přirozený porod sice bolí, ale ženské tělo je tomu uzpůsobeno, an bolest se rychle zapomene, skoro hned ve chvíli, kdy máš svého “broučka“ v náručí…. Po přirozeném porodu je obvykle rychlejší rekonvalescence a hlavně potom už to tolik nebolí. Je obvykle lepší nástup kojení… Pokud je vše v pořádku, můžeš mít od prvních chvil miminko u sebe a starat se o něj….
Kdežto císař je operace, obvykle jeden den je maminka na JIP, bez dítka, dítko nocí když tak jenom an kojení. Nástup laktace může prý být horší… Navíc prý bolesti spojedné s hojením jizvy po císaři jsou velké, rekonvalescence je horší, domů z porodnice se pouští později, než po normálním porodu. Já po porodu “běhala“ po chodbě, maminky po císaři chodily pomalu a shrbené, doslova se vlekly v předklonu…. Ano, sice seděly rovně na židli, kdežto já zase na “půl zadku“, ale už za pár dní se to srovnalo. Záleží taky na nástřihu a velikosti šití. Po prvním porodu kleštěma jsem měla velký nástřih, normálně na tvrdou lávku jsem si sedla až po měsíci, teĎ po druhém porodu jsem měla malinký nástřih, na posteli jsem na turka seděla už den po porodu (tchýně nevěřila vlastním očím), na tvrdou lávku jsem si sedla asi týden po porodu..už ani nevím.. Jsem teDˇ16 dní po porodu a kojím normálně na lavičce v parku… sedím rovně….
V porodnici se mnou ležely dvě maminky po císaři Jedna měla jizvu přes celé břicho, asi 20cm… ta ji zůstane…
druhá měla velké problémy se vším,s kojením s péčí o miminko a hlavně sama se sebou…. Její mimčo se narodilo jeden den po mém, když já jsem šla domů, ona stále neměla miminko u sebe na stálo, protože nebyla schopná se o něho starat… Teda nevím, jestli trochu nepřehrávala, ale ona se tvářila, že jí je pořád zle. Miminko ji mosili na kojení, nebo jí ho tam přes den nechali pár hodin, ale ona ho nekoupala, ejnom kojila a položila do postýlky…. Občas přebalila, ale i tak ho nechala “jim“, aby jí ho přebalily… to už je ale asi druhý extrém. Pravda je, že jí bylo dost zle, že se vybulila ve sprše, to ale souviselo spíše s jejím tlakem… A ona maminka nebyla prvorodička, měla druhé dítko, druhé císařem, vlastně “na přání“, protože zaplatitla “své“ lékařce za to, že jí ten císař udělá ona 10tis kč… takže vlastně císař na přání…. Prý první dítko bylo koncem pánevním, tak tendy ji císař dělali proto, teD´měla miminko normálně, a oficiální důvod císaře byl, že prý ji kdysi při laparoskopii nějak napíchli dělohu.. Ale co mi ta maminka vykládala, tak kdyby rodila v jiné porodnici, tak by jí druhého císaře “nikdo nedovolil, protože se tam změnilo vedení“, tak se se svou MUDr domluvila, že ji “kuchne“ tady v téhle nemocnici, protože “tady to jde“… Takže “asi“ by přirozeně rodit mohla, protože kdyby to orpavdu enšlo, enmohl b jí nikdo v jiné nemocnici “zakázat“ císaře….
ToŤ to, co mi říkala ona maminka… A já se přiznám, že já nepochopila, proč jde někdo dobrovolně na císaře…
…takže pokdu se bojíš bolesti, zkus bolest brát jako přirozenou věc, neber to jako “zlo“, ale prostě tak, že to “k porodu patří“…. Zkus se pozitivně namotivovat… Nebo třeba pouvažuj o epidurálu (já ho nechtěla, já se epi bála více, než té bolesti, ale pokud boslet špatně snášíš, řešení to určitě je…).
Nemyslím si, že císař je řešení, jenom proto, že se bojíš bolesti…. (pokud má někdo zdravotní problém, je to ale jiná…o tom jsem tady nemluvila…)…
cvrčku, díky za doplnění. Zmínila jsem jen, že rozjet po CS nebývá tak snadné jako po přirozeném porodu, ale vzhledem k tomu, že jsem s tímto naštěstí problém neměla, laktace se rozjela a malý byl pořádný savec. Ale ne vždy se to asi takhle “bezproblémově“ rozjede…
S tou bolesrí naprosto souhlasím. I když nedokážu posoudit, jestli je horší hojení po nástřihu nebo hojení po SC. Zažila jsem jen jedno… 🙂
Bamisko, držím palečky, ať se nachystáš a uvedeš do pohody tak, že bude porod hladký, rychlý a bezproblémový. A co nejvíc přirozený… 😉
první císař po 46hodinovém “normálním“ porodu v narkoze, dítě oživovali, mě probrali až po třech dnech. 14 dní jsem nemohla pro bolesti ani zakašlat nebo se vysmrkat. syn velké neurologické problémy doteď. na pokoj mi ho mohli dát až po týdnu.
druhý císař plánovaný epidurál, ovšem “něco“ se stalo, umrtvili mě od krku dolů, přestala jsem dýchat, oživovali mě, až poté začli řezat a vytáhli synka. ten nyní ADHD, já od chvíle porodu nadosmrti vysoký spodní tlak (dřív nízký), těžké migrény. údajně způsobeno spinální anestezií.
císař je operace, tudíž vždy tam jsou rizika. hlavně pro matku, ale i pro dítě (synkovi např. pěkně nařízli ucho, jizvu má už přes dvacet let)
Mám téměř stejné zkušenosti jako babofka. Mám za sebou 2 císaře a věř mi, že nebýt obě děti koncem pánevním, rodím stokrát raději přirozenou cestou.
Po druhém císaři mi dali mrňouska až třetí den ke mě na pokoj – byla jsem vynervovaná úplně šíleně. Další nevýhodou, kterou babofka nezmínila, je to, že nastupuje později tvorba mléka – to může být v některých případech problém. Já měla ještě komplikaci, že mi zajel uzlík dovnitř do rány a jeden steh se vypáral, když mi pak vyndavali stehy, neměla to sestřička za co chytit a byl to docela problém. Musela jsem si dávat velkýho majzla na infekci, pořád jsem řepíčkovala, aby se mi to nepodebralo…
Zkrátka – ťukám si na čelo pokaždé, když slyším, že někdo chtěl na císaře proto, že se bojí bolesti. Po císaři si bolesti užijete dosyta…
babofko, děkuji za vyčerpávající odpověd, nemám zatím naplánovaný císař jen mě zajímala pro a proti osobně jsem si myslela, že je to pohodovější a klidnější, porodnice v našem městě to na žádost rodičky nedělá, ale některé prý ano, chtěla jsem znát názory a zatím v tom spíše vidím nevýhodu než výhodu, pokud tedy nejsou komplikace a je třeba……takže asi budu muset začít hledat informace jak mi výš radily holčiny aby to bylo přirozenou cestou co nejpříjemnější….
bamisko, můžu se tě zeptat? Když si tak už předem plánuješ císaře (možná ne, ale připadá mi to tak…), víš o porodnici/konkr. lékaři, který ti císaře na přání udělá? Máš už to dojednáno nebo víš, s kým se dojednat dá? (já jen aby sis něco neplánovala zbytečně…)
K těm zkušenostem – jsem po císaři. 29 hod jsem rodila “normálně“, pak akutní císař v narkóze. Rekonvalescence opravdu nic moc, ale předpokládám, že po plánovaném je to trochu snazší… Já si tak trochu užila obojí a po neustálém vyšetřování kdekým, na kolik už jsem otevřená, jsem se i po císaři cítila, jako bych rodila normálně…
Chceš jen negativa? Napíšu ti to bez příkras, jak jsem to prožívala já:
1) určitě je SC operace jako kažká jiná a stejně tak má svá rizika a komplikace
2) díky narkóze jsem svého syna viděla poprvé po 5 hodinách. Na JIPU, neschopná se hnout, se spoustou hadiček kolem sebe/na sobě, dítě na 5 minut zkusit přisát, pak za další 3 hodiny na 5 min, v noci vůbec. Samozřejmě rozjet kojení po porodu přirozenou cestou je o něco snazší než po SC.
3) plánovaný císař v epidurálu toto nejspíš trochu řeší, kamarádka, co takto rodila, ale vyprávěla dost hrůzné zážitky… Všechno na sále vnímala, slyšela a taky cítila… Ale všechno nepříjemné se časem zapomene…
4) dítě k sobě na pokoj jsem dostala o den později než maminky, které rodily přirozeně. Nebyla jsem (stejně jako ostatní po SC) se snadno zvednout z lehu do sedu. Každé sednutí a zase lehnutí byla neskutečná dřina. Snažila jsem se ji zvládat bez analgetik, ale šlo to jen velmi těžce – stopro dostával analgetika i můj syn v mléce… 🙁
5) jizva na břiše (když pominu, že se mi nelíbí 🙂 ) a její okolí je necitlivé, dotyky na jizvě jsou nepříjemné. Bolest jako taková, hojení, analgetika – určitě tak 10 dní, pak jsem ale byla stejně opatrná a mám dodnes některé oblečení, které nemůžu nosit (plavky, spodní prádlo, kalhotky) – některé švy, které jdou přes jizvu nebo k ní, mi vadí.
6) pokud uvažuješ o antikoncepci po porodu ve formě nitroděložního tělíska, budeš muset na rozdíl od ostatních maminek rodících normálně počkat ne 6 týdnů po porodu, ale alespoň 6 měsíců. Do té doby se chránit jinak.
Už mě asi nic nenapadá, ale jestli máš nějaké otázky, klidně se ptej…
A zkus si těhu víc užívat a nestresovat se už teď porodem – to je “jen“ jeden den v životě. 😉
Bamisko, holčino zlatá, právě že se to ovlivnit dá, už jen pozitivním myšlením, když dáš starosti stranou a začneš si zjišťovat porodnice v okolí, co všechno ti dneska nabídnou ke “zpříjemnění“ pobytu v porodnici a ke zlehčení porodu. Začneš si číst pozitivní články na netu, jak jsou maminky spokojené s přirozeným porodem, jaké krásné zážitky mají, nečti prosím ty negativa, o těch bychom si mohly vykládat dlouho, ale tudy cesta nevede:-) Věřím, že pak i návštěva předporodních kurzů s nějakou milou porodní asistentkou tě může naladit tak, že obavy hodíš za hlavu, tak jako já.