Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Práce, mateřská, škola a tchýně...
Ahoj holky,
cítím se dnes trochu bezradně a tak se s vámi podělím o své dilema. Byla jsem včera na pohovoru v Centru pro změnu životního stylu, hledali nové poradce. Přišla milá paní a vyprávěla mi o své práci, byla to tak trochu rajská hudba pro mé uši, do té doby jsem ve svém okolí nenacházela se svým zdravým životním stylem pochopení, ale spíše posměch… V té práci je obsaženo vše, medicína, sport, duše, osobní rozvoj… Odcházela jsem ale s rozporuplnými pocity. Na jedné straně práce, kterou bych opravdu chtěla dělat a vím, že bych jí dělala dobře, protože jako zdravotník a trenér mám neocenitelné znalosti a zkušenosti, navíc je to celkem slušně platově ohodnocené a velmi se mi zamlouvá představa, že někomu budu povídat o tom, jak má dosáhnout správného stravovacího a pitného režimu a on mi za to zaplatí místo toho, aby se nad tím pousmál, jenže… Ta druhá stránka je,že si musím zaplatit školení, kde mi předají své know-how a živnosťák a to stojí 5400 Kč. Není to sice tolik, ale já mám akorát na to, abych vyžila do konce měsíce…a nejen to.
K dokreslení situace je třeba říct, že v říjnu nastupuju do školy, na poslední 2 semestry, které mi zbývají do státnic. V minulém roce jsme si sice dodělala co se dalo a tak mi zbývá jen napsat bakalářku a kromě toho dodělat asi 4 předměty, ale nějakej čas to zabere.
Naše desetiměsíční dcerka se mnou zatím zvládá vše od mých tréninků a cestování na repre přes mužovo divadlo, ale nechci ji nějak moc zatěžovat a nechci ji nechat dát hlídat někomu cizímu a navíc na to ani nemáme peníze…
Další věc je, že peníze potřebujeme. Můj muž je student, tak jako já, ale jemu zbývají ještě 2 roky. Moji rodiče mě podpořit finančně nemohou, táta je v invalidním důchodu se zádama a mamka na mateřský s mou téměř tříletou sestrou, takže peněz taky nemají nazbyt a navíc bydlí docela daleko. Tchýně bydlí sice nedaleko a my přebýváme na její chalupě a dokonce i s penězi by vypomohla, ale to je kámen úrazu.
Nemá mě ráda, vlastně mě spíš nesnáší, protože jsem jí odvedla jediného syna. Navíc nemá manžela a nikdy neměla, žila jen pro něj a tu \\
Dewil, s tou tvou tchyní to bude pěkná polízanice – ty návštěvy bych já osobně nesnesla (teď mám na mysli neohlášené návštěvy – těm já říkám “přepady“ a nesnáším je a/nebo návštěva v 7 hodin ráno – to podle mého názoru není návštěva). Řekla bych jí, že je mi to nepříjemné, že to považuji za narušování soukromí rodiny a že v současné době jste na chalupě doma VY tři. A to, že je chalupa její, na tom nic nemění. Nová rodina jste vy – ty, tvůj muž a vaše dcera. Tečka. To bude muset tchyně pochopit. S tím totiž nic nenadělá.
Napíšu Ti, co udělala moje známá – měla podobný problém jako Ty – začala zamykat. Prostě zamkla a klíč nechala zevnitř v zámku.
Jinak přeji hodně štěstí,
hlavně ať dopadne ta práce,
to pomůže. 🙂
http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/208572231000005-partnerske-vztahy-aneb-navod-na-preziti/
je to díl Lidé kolem vztahu – Jak řešit konflikty s nimi
a myslím, že je natočenej moc hezky a nemyslím, že i pro ní by to mělo být něco drsnýho, to je snad přece jasný, že záleží na tom, jak se dohodnu já s mužem a ne na tom, jak ona si myslí, že je to v pořádku a jak by věci řešila ona…
Myslím, že mi zazlívá, že jsem nezůstala s malou sama a Mirka jí “odvedla“, protože ONA to neudělala a vychovala synáčka sama (aniž brala ohled na něj…).
Dewil, já teda ten pořad neviděla, ale to musí být pro tchýni docela “Drsné“, když ji pustíte pořad, s tím,kde říkají ty dva body…. To tchýně bez smyslu pro humor asi nepochopí… 🙂 Ale mě to pobavilo… :-))))))
Moc vám děkuju za podporu a za rady, je to teď docela těžký, ale věřím, že bude líp, viděla jsem film The Pursuit off HappYness, takže vím, že může být i hůř a pak zas mnohem líp :-)…
Tu práci nevezmu, protože by mi to časově nevycházelo a budu se radši věnovat Rozince. Muž snad práci sežene, zítra jde na pohovor, tak se uvidí, škola ho nebavila, chtěl jinej obor, ale maminka mu řekla, že musí studovat tady, aby mohl bydlet doma a tady nic moc jiná varianta nebyla… Takže ho stejně nebavila a moc tomu nedal, takže ani výsledky, přestože je jinak chytrej, nebyly nic moc…snad to bude klepší a pak si za pár let dodělá co bude chtít dálkově…
Jinak k dotazům o mém studiu, neni dálkové, je prezenční a je náročné ve všech směrech, jde o bakaláře záchranáře, je tu hodně fyzičky, děláme třeba slaňování, lezení, záchranu z ledu, plavání v neoprenu a sucháči, vrtulník…no a to jsou drahý kurzy, nicméně práce u záchranky je super, takže školu bych dodělala ráda, snad tedy v říjnu bez problémů nastoupím, vzhledem k tomu, že mi zbývá akorát teorie a bakalářka, tak by to mělo být OK.
S tchyní je problém, neslyší ani na dobrý slovo. Už před nějakým časem jsme si s ní sedli a pustili jí jako úvod epizodu z pořadu čt 1 partnerské vztahy, která byla věnovaná vztahům s tchyní/tchánem a širokou rodinou. Div u toho neplakala, když psychiatr prohlásil, že je nutné držet se hesla, vždy stát na straně partnera s 2 výjimkami, za 1. když partner mluví o tom, že chce tchyni zabít a za 2. když to opravdu chce udělat… Pak se urazila a tak dále. 6e prý návštěvy hlásit nebude, protože ona je tu doma a na návštěvě jsme my. Dokonce mi zakázala jezdit na tréninky, že prý tím utrácím (klub mě platí a proplácí i cesty a to víc než projedem…). Momentálně jsou vztahy opět na bodu mrazu, protože jsme byli o víkendu u mých rodičů, kteří vidí malou 1 za měsíc i míň, ona i víckrát do týdne,ale i tak jí to vadí. No, volím vyčkávací postup a uvidíme…koneckonců, beru si svého muže a ne jí…Pokud máte ještě nějakou radu, jak na takové tchyně, tak sem s nimi 🙂 díky moc a moc, ulevilo se mi…
Dewil, když máš takové vzdělání a zkušenosti proč bys potřebovala know-how nějaké firmy, klidně si přece můžeš udělat živnosťák a být opravdu sama za sebe. jediný rozdíl je asi těch prvních dvacet klientů. Osobně bych do toho nešla a ještě chvíli bych tu tchýni vydržela, i když raději jsem se do takové situace ani nedostala, mě stačí párkrát za měsíc na návštěvě a mam toho až nad hlavu.
Dewil, prožíváš hrozně silné krizové období a vše, co se do něj ještě přimíchá, vnímáš samozřejmě hůř, než kdybys byla v pohodě. Podle toho všeho, co píšeš, na mě působíš jako neskutečně silná ženská, tak se nevzdávej. Ve studiu bych určitě pokud je to jen trochu možné, přešla na dálkové nebo individuální, protože co mám zkušenosti, tak pokud člověk přeruší, stejně se pak celou dobu trápí a snaží se školu vystudovat znovu a pak škoda roků, které už má za sebou… Ale bohužel s prací jste se ocitli v té nejhorší době, jaká může být, například všude kolem mě se hromadně propouští a študáci mých známých nemůžou najít ani žádnou brigádu… Nebýt toho, že můj muž má práci, která nás všechny dokáže uživit a zaplatit hypotéku, tak jsme nahraní úplně stejně, ale i tak je v práci od rána do noci 7 dní v týdnu a dojíždí za ní i 300km daleko denně, takže žádný med a vyjdeme měsíčně velmi těžce tak, že jsme každý měsíc na nule, ne-li hůř… A co se týká mě, protože bydlíme v končinách, kde za prací se musí daleko dojíždět, autobus sice jede víckrát než 3x za den, ale ani to není ideální a skloubit to s péčí o děti naprosto nejde, navíc cesta za prací do 20km vzdáleného města vyjde autobusem na 1500 měsíčně, což je neskutečná pálka, když si tady v okolí víc než minimální mzdu prostě nevyděláte. Ty propočty jsou hrozné, takže pokud já bych byla v podobné situaci,tak jediná možnost by byla – odstěhovat se do města, kde pracovních příležitostí je víc. Najít pronájem, tvůj přítel práci, při práci studium, ty bohužel při tak malém miminku můžeš pomoci pouze občasnou brigádou, pokud by ti třeba kamarádka nebo někdo blízký pomohl s hlídáním. A ve dvou letech dát malou do školky (což je taky docela problém) a jít do práce. Postupně se dostávat z co největšího srabu a šetřit na vlastní bydlení formou stavebka nebo zařídit hypotéku. Je to běh na dlouhou dlouhou trať, je to opravdová zkouška vaší lásky a pevnosti vztahu. A já držím moc palečky, abyste to zvládli co nejlíp. Hodně štěstí.
P.S. Ohledně tchýně – zatla bych zuby, udělala hezké odpoledne a pozvala bych ji na kafe u přítomnosti tvého muže, kterému bych dopředu vysvětlila, že takhle se žít prostě nedá – předpokládám, že váš vztah je natolik pevný, že v určitých věcech převládne jeho láska k tobě nad láskou k mamince – a pak bych milé babičce s diplomacií vysvětlila určité mantinely. V něčem budeš muset slevit ty a doufat, že ona taky aspoň trochu pochopí, že vám zasahuje do soukromí víc, než je zdrávo. Ale na druhou stranu – je to žena, která vychovala muže, kterého z celého srdce miluješ, určitě není ve všem tak špatná. Zkus se povznést nade všechno a objektivně posoudit, co překousneš a co opravdu ne. A s tím bych pak začala. Buď diplomat, ale trvej na svém.
Milá Aničko, už název tvého smutného (šedého) vstupu do Tam-Tamu napověděl, co všechno máš na srdíčku. Děvče zlatý, není toho zrovna málo. Úplně nejdřív ze všeho bych Ti chtěla říct: hlavu vzhůru. “Český holky a švédská ocel vydržej úplně všechno.“ (to byla citace :-))) Za další bych Ti chtěla připomenout, že máš to nejcennější a nejkrásnější, co může žena mít – dítě. A fakt, že máš rodinu – muže a dceru, by Tě měl “hřát“ a právě nejvíc v těch okamžicích, kdy je Ti těžko. Když budete držet při sobě, opírat se jeden o druhého, svěřovat se jeden druhému a vzájemně si pomáhat, zvládnete společně všechno na světě. 🙂 Toliko úvodem.
A teď se do toho pustím: po předchozí domluvě s manželem bych milé tchyni vysvětlila (slušně, zdvořile, nicméně důrazně a neústupně), že ta nejužší rodina (Ty, tvůj muž a dcera) také potřebuje mít své soukromí, že její návštěva je vítaná a stanovit např. v odpoledních hodinách (v 7 hod. ráno bych já osobně vylítla z kůže a možná by mě i klepla pepka, kdyby se mi v bytě zjevila tchyně). V tomto tě naprosto chápu a myslím si, že se to musí řešit. Respekt jednoho člena rodiny k druhému je zásadní a nutný pro spokojené soužití. Toť můj názor.
Co se týče studií – jsem jednoznačně a bez diskuze PRO, abyste oba dostudovali, je to důležité a pro váš další život směrodatné. Takže já radím – studovat, studovat, studovat.
Tak a teď k tomu tvému stesku nad tím, že se na Tebe tchyně jakoby “zlobí“, že jsi jí vzala její zlatíčko (její syn= tvůj muž). Zkus se na to podívat z druhé strany – představ si, že máš jediného syna, od narození ho pipláš, miluješ a děláš pro něj první-poslední, tvůj syn je pro tebe celý tvůj život. Zcela jistě si představuješ, že bude chytrý, šikovný, bude studovat… najde si bezvadnou práci, vydělá peníze a pak Ti vrátí něco z té lásky a péče, kterou jsi mu celý život dávala… a teď do té vysněné budoucnosti praští “dělová koule“, která všechno “rozmetá“ na kusy… Taky to ta tvoje tchyně nemá jednoduché. Zkus ji vzít “na milost“. Když to dokážeš a najdeš si k ní cestu, získáš celoživotního spojence a pomocníka. Zvaž to. Určitě by to stálo za to.
A poslední věc – i když se Ti to teď nezdá, za deset patnáct let na to celé budeš vzpomínat a smát se… to mi můžeš věřit :-))) Nenech si své současné mládí a útlé dětství své dcery utéct mezi prsty (trampoty byly, jsou a budou – vždycky, celý život).
Papa, přeji Ti hodně štěstí.
Dewil já chápu,že jsem tě asi trochu nadzvedla ze židle,ale ty píšeš jak ses o vše postarala sama a nikde zmínka o postoji tvého přítele.Chápu,že jsi pracovala jako těhotná i studující a z tvých jiných příspěvků jde cítit že jsi energická ženská,ale mám prostě svoje ALE v tom,že starat se má i otec dítěte a ne spoléhat,že z rodičáku se dá vyžít a že to nějak uděláte…
Pokud sis chtěla jen ulevit,tak ano píšu ti..nemáš to jednoduché,ale pokud budete tchýni potřebovat,budeš to muset vydržet,jinak to nevidím:-(
A taky si myslím,že jednou na toto období budete vzpomínat jako na něco co vás buď semele nebo stmelí ještě víc…ale to ukáže až čas.
Dewil, hlavně ať manžel nenechá školy a ty si ji taky dodělej. Vidíte teď sami, jak se těžko práce shání….
A co zkusit nějaké výzkumy trhu? Dotazování, to je docela dobře placené a v podstatě jsi pánem svého času (více, než v práci)….
Dewil, asi to je těžké….ale vem to z té lepší stránky, jednou bude lépe… a budete vědět, že když jste to spolu zvládli, že to stálo za to…. 🙂