Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Práce, mateřská, škola a tchýně...
Ahoj holky,
cítím se dnes trochu bezradně a tak se s vámi podělím o své dilema. Byla jsem včera na pohovoru v Centru pro změnu životního stylu, hledali nové poradce. Přišla milá paní a vyprávěla mi o své práci, byla to tak trochu rajská hudba pro mé uši, do té doby jsem ve svém okolí nenacházela se svým zdravým životním stylem pochopení, ale spíše posměch… V té práci je obsaženo vše, medicína, sport, duše, osobní rozvoj… Odcházela jsem ale s rozporuplnými pocity. Na jedné straně práce, kterou bych opravdu chtěla dělat a vím, že bych jí dělala dobře, protože jako zdravotník a trenér mám neocenitelné znalosti a zkušenosti, navíc je to celkem slušně platově ohodnocené a velmi se mi zamlouvá představa, že někomu budu povídat o tom, jak má dosáhnout správného stravovacího a pitného režimu a on mi za to zaplatí místo toho, aby se nad tím pousmál, jenže… Ta druhá stránka je,že si musím zaplatit školení, kde mi předají své know-how a živnosťák a to stojí 5400 Kč. Není to sice tolik, ale já mám akorát na to, abych vyžila do konce měsíce…a nejen to.
K dokreslení situace je třeba říct, že v říjnu nastupuju do školy, na poslední 2 semestry, které mi zbývají do státnic. V minulém roce jsme si sice dodělala co se dalo a tak mi zbývá jen napsat bakalářku a kromě toho dodělat asi 4 předměty, ale nějakej čas to zabere.
Naše desetiměsíční dcerka se mnou zatím zvládá vše od mých tréninků a cestování na repre přes mužovo divadlo, ale nechci ji nějak moc zatěžovat a nechci ji nechat dát hlídat někomu cizímu a navíc na to ani nemáme peníze…
Další věc je, že peníze potřebujeme. Můj muž je student, tak jako já, ale jemu zbývají ještě 2 roky. Moji rodiče mě podpořit finančně nemohou, táta je v invalidním důchodu se zádama a mamka na mateřský s mou téměř tříletou sestrou, takže peněz taky nemají nazbyt a navíc bydlí docela daleko. Tchýně bydlí sice nedaleko a my přebýváme na její chalupě a dokonce i s penězi by vypomohla, ale to je kámen úrazu.
Nemá mě ráda, vlastně mě spíš nesnáší, protože jsem jí odvedla jediného syna. Navíc nemá manžela a nikdy neměla, žila jen pro něj a tu \\
No, jde o to, jak je to se sháněním klientely. jestli by sis lidi sháněla sama, myslím, že by to nemělo do budoucna perspektivu, pokud nemáš takovou tu povahu…však víš. Aby to nebylo podobně, jak s pojišťovákama – chodí a furt něco vnucují, nakonec si pojistí svou rodinu a za chvíli skončí.
Já neznám ve svém okolí lidi, kteří by si poradce na životní styl vyhledávali.
Nebo na jakém principu je to postavený?
Ahoj holky,
cítím se dnes trochu bezradně a tak se s vámi podělím o své dilema. Byla jsem včera na pohovoru v Centru pro změnu životního stylu, hledali nové poradce. Přišla milá paní a vyprávěla mi o své práci, byla to tak trochu rajská hudba pro mé uši, do té doby jsem ve svém okolí nenacházela se svým zdravým životním stylem pochopení, ale spíše posměch… V té práci je obsaženo vše, medicína, sport, duše, osobní rozvoj… Odcházela jsem ale s rozporuplnými pocity. Na jedné straně práce, kterou bych opravdu chtěla dělat a vím, že bych jí dělala dobře, protože jako zdravotník a trenér mám neocenitelné znalosti a zkušenosti, navíc je to celkem slušně platově ohodnocené a velmi se mi zamlouvá představa, že někomu budu povídat o tom, jak má dosáhnout správného stravovacího a pitného režimu a on mi za to zaplatí místo toho, aby se nad tím pousmál, jenže… Ta druhá stránka je,že si musím zaplatit školení, kde mi předají své know-how a živnosťák a to stojí 5400 Kč. Není to sice tolik, ale já mám akorát na to, abych vyžila do konce měsíce…a nejen to.
K dokreslení situace je třeba říct, že v říjnu nastupuju do školy, na poslední 2 semestry, které mi zbývají do státnic. V minulém roce jsme si sice dodělala co se dalo a tak mi zbývá jen napsat bakalářku a kromě toho dodělat asi 4 předměty, ale nějakej čas to zabere.
Naše desetiměsíční dcerka se mnou zatím zvládá vše od mých tréninků a cestování na repre přes mužovo divadlo, ale nechci ji nějak moc zatěžovat a nechci ji nechat dát hlídat někomu cizímu a navíc na to ani nemáme peníze…
Další věc je, že peníze potřebujeme. Můj muž je student, tak jako já, ale jemu zbývají ještě 2 roky. Moji rodiče mě podpořit finančně nemohou, táta je v invalidním důchodu se zádama a mamka na mateřský s mou téměř tříletou sestrou, takže peněz taky nemají nazbyt a navíc bydlí docela daleko. Tchýně bydlí sice nedaleko a my přebýváme na její chalupě a dokonce i s penězi by vypomohla, ale to je kámen úrazu.
Nemá mě ráda, vlastně mě spíš nesnáší, protože jsem jí odvedla jediného syna. Navíc nemá manžela a nikdy neměla, žila jen pro něj a tu \\