Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Nejvhodnější doba?
Dobrý den maminky,
ráda si čtu na těchto stránkách a proto se na vás zkusím obrátit s problémem…začnu od začátku,abyste pochopili spojitosti.
Je mi 32 let,mám 6ti letého syna a moc hodného přítele.Současný přítel není biologickým otcem mého Sebíka…
V 17ti letech jsem začala chodit s klukem,se kterým jsme se později v mých 24 letech vzali a posléze jsem otěhotněla…byl to úžasný člověk,velký sportovec-hrál házenou a nohejbal,miloval romantiku a miloval mně…jenže když jsem byla 28 týdnů těhotná,tak ho na přechodu srazilo auto a on po 11 dnech zemřel…Nebudu popisovat,co se ve mně dělo,snad jen to,že kdyby ve mně neklíčil nový život,nejspíše bych i já ten svůj ukončila…Narodil se mi sebastián,sice už v 36.týdnu,ale zdravý a krásný a podle mne je věrnou kopií mého zemřelého přítele…
Po čase,kdy jsem byla schopna vnímat okolí i sama sebe,jsem nalezla velkou oporu v mém současném příteli,který byl zárověň i velkým kamarádam e spoluhráčem z házené mého prvního přítele…Ze začátku mi jen “nezávazně“ pomáhal,protože moji rodiče bydlí daleko,sice se mnou byli velmi často,v té smutné době,ale maminka i táta přeci jen pracují a museli se vrátit domů.A moje tchýňka,moje velké zlatíčko,tak ta mi sice pomáhala,ale měla sama co dělat,aby to zvládla..je již starší a bez manžela,tak jsme se tak nějak “podpírali“ vzájemně…
nynější přítel se stal z velmi dobrého kamaráda mým partnerem a bezvadným tátou Sebíkovi…I když v našem vztahu jde samozřejmě o tělesné a sexuální kontakty,hlavně jsem moc,moc dobří kamarádi a partneři.A já jsem mu za vše,co musel v mých náladách přetrpět,vděčná…
nyní ovšem nastalo to,co muselo…Partner by si mne rád vzal,rád by adoptoval Sebíka…Sebík zatím vůbec netuší,že jeho biologický tatínek je někdo jiný než ten současný…A přítel by velmi rád měl miminko…A tady nastávají dva problémy…Pokusím se je vysvětlit,prosím,neodsuzujte mne za mé pocity….
Klidně bych se znovu vdala,myslím si,že to je správným vyústěným našeho vztahu,ale miminko nechci…Zní to asi blbě,ale mám strach,že bych to “nové“ dítko ošizovala o svou lásku a péči,neboť jsem velmi moc závislá na Sebíkovi…Prostě si neumím představit,že bych měla svou lásku rozdělit mezi další dítě a Sebíka…
přítel to ví,ale sám mi říká,že Sebíkovi sourozenec prospěje…Jde už na podzim do školy,já chodím už dvy roky do práce,bydlíme v domečku po rodičích současného přítele,nebránilo by nic…Sebíkova babička k nám chodí pravidelně,přijala i mého současného přítele,neboť ho dlouho zná,a přeje nám štěstí,to vím..
druhá věc je ta,zda mám sebíkovi říci,jak to u nás je a kdo byl jeho skutečný otec…Přítel říká,že vědět by to měl,neboť i když bychom se vzali a on by Sebíka adoptoval,a tím mu dal své příjmení a změnil rodný list,tak by mu určitě lidé časem donesli,co se stalo…a že by byl právem zklamaný…já s ním souhlasím,ale myslím si,že je na to ještě malý…Zatím se na nic neptá,babička je prostě babička a tím,že současný přítel už nemá rodiče-tatínek zemřelpřed 17ti lety a maminka před 8mi lety na rakovinu-tak babičku bere více méně jako maminku současného přítele…přítel tchýni říká “babičko“,stejně jako já,ona nás samozřejmě oslovuje jmény…A já prostě nevím,kdy a jak to říci Sebíkovi…přítel chce vzít i tchýni a říct to před ní,aby malý pochopil…nevím…
Děkuji,že jste dočetli až sem,děkuji za vaše případné odezvy a rady,snyd jste to celé pochopili…Přeji všem tady moc krásné následující dny,zdraví Vás Veronika
Jéééé, teď vidím tvou poslední reakci :)) – jsem z toho docela naměkko :))
Budu mooooc držet palečky – a doufám, že nám brzy napíšeš radostnou zprávičku 🙂
Ahoj Veroniko, jsem tu po delší době a nestačila jsem se prokousat všemi odpověďmi, tak se omlouvám, jestli se budu opakovat…
Smrt přítele nebo manžela je podle mě jedna z nejhorších věcí, které nás můžou potkat – zvláště pokud je vztah krásný a je v něm láska. Tys to měla o to těžší, že jsi čekala miminko. Na druhou stranu jsi měla oporu rodiny i kamaráda, což je úžasné….A je to hrozně krásné, že máš kolem sebe milující lidičky, přítele, dítko…
To, co píšeš, mi přijde jen jako přirozené obavy z něčeho nového – logicky. Jistě by bylo vůči tvému příteli fér vzít si ho, když i on po tom touží. Třeba by byla dobrým řešením svatba s tím, že miminko byste ještě trošku odložili – ale zkus si na tu myšlenku aspoň zvykat. Mám pocit, že obavy jsou naprosto přirozené – a ty obavy, které máš, docela dobře chápu. Sice jsem měla první syny jen s odstupem dvou let, ale když jsem čekala druhého, taky jsem se bála, že nedokážu svou lásku rozdělit mezi dvě děti, že jej nebudu mít tak ráda jako toho prvního – a věř, že to jde. Teď dělím svou lásku mezi čtyři kluky a věř mi, že to opravdu není problém. Tak jako jsi dokázala svou lásku dát prvnímu dítku, dokážeš to i u druhého. Spíš bude možná trochu problém v tom, že sis ještě dostatečně na tu myšlenku nezvykla – zkus si to představit, přemýšlej o tom…
A jestli synovi říct, kdo je jeho tatínek? Určitě ano! Tím, že se to dozví, jistě neubereš z jeho lásky k příteli – má na to právo tvůj syn a jeho zemřelý tatínek taky – vůbec bych neváhala, se synem si sedla a řekla mu to.
Přeji ti hodně štěstí v rozhodování a jistě dej vědět, jak vše dopadlo a jak ses rozhodla :))
Veroniko, teprve teď jsem se vším prokousala…víceméně bych opakovala vše, co tu bylo řečeno. Gratuluji k tvému rozhodnutí a vzhledem k tomu, že večer už je za námi, doufám, že jste našli vhodnou chvilku a Sebíkovi vše vysvětlili. Těším se na pozitivní zprávy a přeji ti (vám), ať se brzy rozrostete o dalšího člena rodiny 😉
Veroniko rozhodně moc držím palečky a taky se přimlouvám za nějakého sourozence pro Sebíka:-) Myslím,že máš doma 2 báječné chlapy a oba si zaslouží Tvoji velkou lásku. Další dítko je krok vpřed ve Vašem vztahu a Tvůj přítel by měl taky dostat šanci mít ,,vlastní“ dítě.
Určitě budete báječná rodina a Ty vůbec neřeš že pořád miluješ svého muže – ber život jak jde,když už se stalo co stalo:-( Tvé pocity jsou normální a nemusíš nic ničím a nikým nahrazovat-to co přijde-život s Tvým přítelem a Sebíkem a třeba nové miminko je jen další etapou a proto užívej to nové a netrap se.
Jen dej pozor abys Sebíkovi dobře podala nové těhotenství-až přijde-tak,že i jeho bilogický tatínek by si přál aby měl brášku nebo sestřičku-že to je fajn. A že když se taková smutná věc stane,tak si maminka najde někoho s kým se o miminko stará a s kým je jí dobře-aby byli jedna velká šťastná rodina a do té patří taky bráškové a sestřičky:-))) Myslím,že to v jeho věku vezme báječně a bude jen řešit kdy už bude mimi natolik velké aby s ním mohl stavět hrady:-))) drž se. K
Veroniko, moc Tobě a celé Tvojí rodince držím palce. Ale myslím, že je to zbytečné, protože VY to stejně nepotřebujete! Jste všichni moc fajn a hodíte se k sobě, takže nebudu opakovat to, co už napsaly holky přede mnou, jen napíšu, že se moc těším na to Vaše kulaťoučké pokračování :-))
Taky mám úplně slzy v očích… 🙂 Veroniko, moc držím palečky a určitě dej vědět!
Verčo, celé jsem to pročetla se slzami v očích…. Strašně moc Vám přeji štěstí, vhodná slova při vysvětlování Sebíkovi, a brzy nato kulaté bříško! Jsem si 100%ně jistá, že maličké budete milovat úplně stejně jako Sebíka. Vypadá to na krásnou budoucnost, chyťte štěstěnu za pačesy a držte se!!! Váš současný přítel už očividně udělal vše proto, aby Vás přesvědčil o své lásce k vám oběma a zaslouží si odměnu v podobě vlastního potomka. Sebík je na bývalého krásná památka! Trochu mi to připomíná film Pearl Harbor, kde miminko po zemřelém Dannym vychovává Rafe :o)))))) A ona se tak strašně dřív mezi nimi nemohla rozhodnout:o) Moc vám přeji štěstí, všem!!!! Sebík pravdu o tatínkovi jistě přijme velmi dobře!!!
Milá Verunko, zasloužíte si obrovskou pochvalu.
No vidíte a zvládla jste to sama – rozhodnout se.
Chválím a přeji Vám hodně štěstí 🙂
Milé maminky
všem Vám moc děkuji za názory,četla jsem si je letmo již včera,a celou noc jsem přemýšlela…Shodujete se všechny v tom,že máme Sebíkovi říci pravdu co nejdříve.Když jsem ho včera pozorovala,tak jsem pochopila,že on už není to malé miminko,že je to velký a rozumný kluk.A i po přečtení Vašich zkušeností si myslím,že by to mohl přijmouit normálně…možná se ještě teď nebude až tolik vyptávat,ale až začne,už to bude jednodušší,bez přetvářky.S přítelem jsem o tom mluvila v půl páté ráno,když vstával do práce a viděl,jak se já jen převaluji :-)) a pokud bude dnes vhodná doba,sedneme si večer a pokusíme se to Sebíkovi vysvětlit.
Co se týká těch reakcí ohledně současnosti a minulosti,tak se přiznám – a i o tom jsem v noci dost přemýšlela – že svého muže ještě miluji,a milovat asi budu,ale tak nějak jinak,než miluji svého přítele…ono jak lze milovat někoho,kdo tu již tak dlouho není a nikdy již nebude…Někdy mne to popadne a sednu si do kouta,koukám z okna a tečou mi slzy…několikrát jsem si i představovala,jaké by to bylo,kdyby tu byl…ale musím i přiznat,že tyhle chvíle jsou v poslední době velkou vyjímkou…a zásluhu na tom má můj současný partner…i proto se na možnost rozšíření rodiny dívám už trochu jinak 🙂 A pravdou je,že i když Sebíkovi přibude sourozenec,pořád bude mým “malým“ chlapečkem…
Ráno,když jsem ho vedla do školky,jsem se jen tak na okraj zeptala-ještě plná myšlenek z noci – zdy by mu vadilo,kdyby se nám narodilo miminko…Chvilku přemýšlel,a pak mi povídá,že ne,že ve školce má každý bráchu a ségru,jen on ne…Vhrknul mi do očí slzy,ale jiné,než smutné…samozřejmě že ve školce jsou i děti jedináčci,ale když mi v hlavě proběhli portréty jeho velikých kamarádů,tak mají buď velké sourozence,nebo sourozence tak ve věku dvou tří let….
Tímto jsem Vám moc chtěla poděkovat za Vaše názory a reakce,asi jsem to všechno jen potřebovala slyšet,možná jsem se potřebovala vypsat, možná jen popostrčit…Určitě napíši,pokud to bude dnes,jak se Sebastián tvářil,jak jsme mu to řekli a co bude dál :-)) pokud bude Sebík v klidu,mám v plánu si s přítelem “vážně“ promluvit na téma Velká rodina:-)
Přeji Vám všem moc krásný den a i dny následující,a všem moc moc děkuji!!!!! Veronika
je tu hodně reakcí a i já se připojuji k myšlence šetrně mu to vysvětlit, myslím, že to syn pochopí….k tomu miminku, příjde mi to trochu sobecké upínat se jen na syna, vždyt partner se k vám chová hezky jak píšete a stará se o vás oba a chlapce má za syna tak mi příjde přirozené s ním mít miminko a synovi dát bratříčka nebo sestřičku, láska se nedělí jak píšou holky ta je pro všechny děti stejná, nežijte minulostí ikdyž byla krásná a tak bolavá, neměla jste to jednoduché, ale žijte přítomností a přeji vám krásnou budoucnost s miminkem