Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Nejvhodnější doba?
Dobrý den maminky,
ráda si čtu na těchto stránkách a proto se na vás zkusím obrátit s problémem…začnu od začátku,abyste pochopili spojitosti.
Je mi 32 let,mám 6ti letého syna a moc hodného přítele.Současný přítel není biologickým otcem mého Sebíka…
V 17ti letech jsem začala chodit s klukem,se kterým jsme se později v mých 24 letech vzali a posléze jsem otěhotněla…byl to úžasný člověk,velký sportovec-hrál házenou a nohejbal,miloval romantiku a miloval mně…jenže když jsem byla 28 týdnů těhotná,tak ho na přechodu srazilo auto a on po 11 dnech zemřel…Nebudu popisovat,co se ve mně dělo,snad jen to,že kdyby ve mně neklíčil nový život,nejspíše bych i já ten svůj ukončila…Narodil se mi sebastián,sice už v 36.týdnu,ale zdravý a krásný a podle mne je věrnou kopií mého zemřelého přítele…
Po čase,kdy jsem byla schopna vnímat okolí i sama sebe,jsem nalezla velkou oporu v mém současném příteli,který byl zárověň i velkým kamarádam e spoluhráčem z házené mého prvního přítele…Ze začátku mi jen “nezávazně“ pomáhal,protože moji rodiče bydlí daleko,sice se mnou byli velmi často,v té smutné době,ale maminka i táta přeci jen pracují a museli se vrátit domů.A moje tchýňka,moje velké zlatíčko,tak ta mi sice pomáhala,ale měla sama co dělat,aby to zvládla..je již starší a bez manžela,tak jsme se tak nějak “podpírali“ vzájemně…
nynější přítel se stal z velmi dobrého kamaráda mým partnerem a bezvadným tátou Sebíkovi…I když v našem vztahu jde samozřejmě o tělesné a sexuální kontakty,hlavně jsem moc,moc dobří kamarádi a partneři.A já jsem mu za vše,co musel v mých náladách přetrpět,vděčná…
nyní ovšem nastalo to,co muselo…Partner by si mne rád vzal,rád by adoptoval Sebíka…Sebík zatím vůbec netuší,že jeho biologický tatínek je někdo jiný než ten současný…A přítel by velmi rád měl miminko…A tady nastávají dva problémy…Pokusím se je vysvětlit,prosím,neodsuzujte mne za mé pocity….
Klidně bych se znovu vdala,myslím si,že to je správným vyústěným našeho vztahu,ale miminko nechci…Zní to asi blbě,ale mám strach,že bych to “nové“ dítko ošizovala o svou lásku a péči,neboť jsem velmi moc závislá na Sebíkovi…Prostě si neumím představit,že bych měla svou lásku rozdělit mezi další dítě a Sebíka…
přítel to ví,ale sám mi říká,že Sebíkovi sourozenec prospěje…Jde už na podzim do školy,já chodím už dvy roky do práce,bydlíme v domečku po rodičích současného přítele,nebránilo by nic…Sebíkova babička k nám chodí pravidelně,přijala i mého současného přítele,neboť ho dlouho zná,a přeje nám štěstí,to vím..
druhá věc je ta,zda mám sebíkovi říci,jak to u nás je a kdo byl jeho skutečný otec…Přítel říká,že vědět by to měl,neboť i když bychom se vzali a on by Sebíka adoptoval,a tím mu dal své příjmení a změnil rodný list,tak by mu určitě lidé časem donesli,co se stalo…a že by byl právem zklamaný…já s ním souhlasím,ale myslím si,že je na to ještě malý…Zatím se na nic neptá,babička je prostě babička a tím,že současný přítel už nemá rodiče-tatínek zemřelpřed 17ti lety a maminka před 8mi lety na rakovinu-tak babičku bere více méně jako maminku současného přítele…přítel tchýni říká “babičko“,stejně jako já,ona nás samozřejmě oslovuje jmény…A já prostě nevím,kdy a jak to říci Sebíkovi…přítel chce vzít i tchýni a říct to před ní,aby malý pochopil…nevím…
Děkuji,že jste dočetli až sem,děkuji za vaše případné odezvy a rady,snyd jste to celé pochopili…Přeji všem tady moc krásné následující dny,zdraví Vás Veronika
Veroniko, já souhlasím s Leniou, když to malému řeknete teď, rozhodně to vezme líp než pak třeba v pubertě. A riskovat, že mu to někdo vyzvoní třeba v té škole asi dost nevybíravým způsobem, na to bych nečekala.
A k tvému druhému “problému“, myslím si, že máš jenom strach z neznámého. Nebo se podvědomě bojíš, že když budeš těhotná, stane se zase něco špatného. S tvým synem tě poutá velký vztah, protože jste zůstali jen dva, ale věř mi, kdyby se ti narodilo druhé mimčo, až ho uvidíš, budeš ho milovat. Neměla bych z toho strach. Přeji ti hodně sil a jestli se rozhodnete to malému říct, určitě napiš, jak to vzal. Možná bych se taky přikláněla k tomu, dojít se poradit s odborníky, přeci jen ví, jak to nejlépe vysvětlit k danému věku.
Verčo,opravdu složitá situace.Těžko radit,když člověk něčím takovým neprošel.Mému synovi bude brzy taky 6 let,je to citlivý kluk a tak si říkám,jak bych mu to asi sdělila,že jeho táta,není ten pravý táta.Ale zkusila bych to už v tomhle věku,protože lidí je spousta,co by mu to mohla říci a asi ne s takovým citem,jako mu to řekne máma.Určitě už v tomhle věku ví,že když se mají maminka s tatínkem rádi,tak chtějí,aby se jim narodilo miminko a tak jste to měli i Vy s jeho tatínkem,ale bohužel se stala nehoda a tatínek musel do nebíčka.A že Vás z toho nebíčka hlídá a nechtěl,aby jste byli smutní a proto se stalo to,že jsi potkala jiného tatínka,který Vás miluje.Obdivuji i Tvoji tchýni,která dokázala tvého nového přítele tak hezky přijmout.Určitě je to fajn ženská,která to s Váma myslí dobře a ohledně té svatby to řekla z toho finančního hlediska,ne proto,že by Vám to nepřála,ale protože si myslí,že by se Vám jednou ty peníze mohly hodit.Ale finále,jak se rozmyslíte,zůstává na Vás a je mi jasné,že když se takhle milujete,tak to časem budete chtít zpečetit manželským slibem.Držím pěsti,ať to vše zvládneš a jste všichni spolu šťastni!!!
Kulikuli,moc díky…i já se právě bojím toho,že se najde “dobrá duše“,a nešetrně sdělí Sebíkovi celou pravdu…ale nevěděla jsem,kdy je ta vhodná doba…zase si říkám,že si na tátu ani nemůže pamatovat,že táta je pro něj můj současný přítel,a jak se říká,že táta je ten,kdo se stará a ne jen ten,kdo udělá…i když toto spíše platí pro situace,kdy skutečný otec dítko a jeho maminku opustí dobrovolně…
Lenio – děkuji,při čtení tvé rady mi do očí vhrkly slzy…Máš pravdu,že partner je moc fajn,snášel se mnou vše to zlé,ohromně mi pomohl…Jak tak pročítám příspěvky,večer si budeme muset sednout a zřejmě se domluvit,že je nejvyšší čas Sebíkovi objasnit pravdu…Veronika
ještě jsem jen chtěla podotknout,že tchýňka nemá nic proti mému příteli,myslím si,dokonce,že jí částečně nahrazuje syna,ale od svatby a adopce sebíka mým přítelem mne zrazuje- kvůli vdovskému a sirotčímu důchodu.Prý by se nám ty peníze mohli jednou hodit,a když se vdám a vše změníme,o peníze přijdeme..já to zatím neřeším,mám slušně placenou práci a přítel ještě více,je správce počítačové sítě,tzv.ajťák,a občas si vydělá něco i bokem za opravu Pc kamarádů,prostě žijeme normálně…tak nevím,pro mne ty peníze z důchodů nejsou vůbec radostné,pro koho by také byli,že…Navíc jsem dostala po manželovi životní pojistku,kterou jsem uložila Sebíkovi na účet…myslím,že o penězích to u nás není…
Milá Veroniko, jsi strašně silná ženská a úžasná máma…
Řešíš hodně složitou věc, já osobně bych to malému řekla než půjde do školy-dokonce si myslím, že te´d je ve věku, kdy takovou informaci vstřebá daleko lépe než později…. Nejhorší situace by byla, kdyby celou věc Sebastianovi vyzvonil někdo z okolí nebo spolužák… A to ty sama neuhlídáš….
myslím, že máš úžasného citlivého a rozumného chlapa, určitě spolu vše zvládnete a brzy se vám narodí zdravé miminko… Budete rodina-máma, táta a dvě děti- sourozenci….Přeji ti opravdu hodně štěstí!!!
ještě se chci omluvit za překlepy,nějak jsem si po sobě tuto zprávu nezkontrolovla…
Mimkys a Padmé,díky za rady,vážím si vaší pomoci.
Padmé,máte pravdu,že je to velmi citlivá záležitost.bojím se i té pravdy z toho důvodu,že nyní se snažím “pravdu“ vytlačovat,žít současný život a překonávat tu bolest…až by se Sebík o všem dozvěděl,bojím se,že bude chodit a vyptávat se,jak to dti dělají a že tím vše připomene..vím,že se na to nedá zapomenout,to nikdy,ale zatím se mi dařilo to nějak potlačovat…A já pak nevím,jak bych to zvládala,nechci hlavně ublížit současnému příteli,aby zase viděl,jak se uzavírám do sebe,jak jsem náladová a nesamostatná…
Mimkys,co se týká miminka-já se právě bojím,že bych to nové miminko dostatečně nemilovala,nebo jak to mám říci…že bych mu mohla posléze vyčítat,že ono má tátu,kdežto sebík ne…a že by se přítel mohl změnit vůči sebíkovi…on sám mi říká,že se to nikdy nestane,a já se snažím uvěřit,neboť pro nás udělal vše to,co mohl,a dokazuje mi to i nadále v našem vztahu…Nevím,zdali bych neměla vyhledat pomoc psychologa či jiného odborníka…Veronika
Milá Veroniko,-nejste zrovna v jednoduché situaci,ale…..malému Sebíkovi bych to radeji řekla-a ptáte se proč??? Protže znám ze svého okolí případ kdy rodiče meli adoptovanou holčičku,mela jít do první třídy a tam na ni spolužáci slovne zaútočili že s ní kamarádit nebudou protože je harant kterýho rodiče dali do domova protože ho nechteli…Dovedete si jiste představit co to napáchalo v detské dušičce…malou museli ze školy stáhnout a museli s ní docházet k psychologovi-zkrátka katastrofa…Asi bych se poradila s nejakým psychologem co a jak-ale určite je lepší když mu to časem řeknete sama než když mu to nekdo nemilosrdne vpálí do očí….hodne stestí..kulikuli
Milá Veroniko, musím se Vám přiznat, že si vůbec netroufám radit. Je to složitá situace a vyžaduje citlivé řešení.
Já osobně se domnívám, že je Váš syn ještě hodně malý na to, aby pochopil, že jeho “táta“ resp. váš současný přítel vlastně není jeho skutečný táta a že skutečný táta zahynul při tragické nehodě. Asi bych mu tím hlavinku nemotala. Nejsem si jistá, jestli takhle malé dítě je schopno zvládnout takovou situaci, které ho chcete vystavit. Ale to je jen můj názor.
Jinak si myslím, že svatba je přirozeným vývojem a vyústěním vztahu a pokud si rozumíte a máte se rádi – proč ne?
Každopádně Vám přeji hodně štěstí.
Verčo,
takže říct pravdu 6 letému klukovi je opravdu těžké ale je to určitě lepší než když mu to někdo “vyzvoní“ a on bude více zklamanej. Řekla bych mu to opatrně, říct, že jeho pravý tatínek v nebíčku a kouká se na něho a ten co sním nyní je je taky tatínek a má vás oba rád. A že se bojíš mít další mimi, že se bojíš rozdávat lásku.. taky jsem se bála, ale ono to přejde a budeš mít ráda obě svoje děti uvidíš!
Dobrý den maminky,
ráda si čtu na těchto stránkách a proto se na vás zkusím obrátit s problémem…začnu od začátku,abyste pochopili spojitosti.
Je mi 32 let,mám 6ti letého syna a moc hodného přítele.Současný přítel není biologickým otcem mého Sebíka…
V 17ti letech jsem začala chodit s klukem,se kterým jsme se později v mých 24 letech vzali a posléze jsem otěhotněla…byl to úžasný člověk,velký sportovec-hrál házenou a nohejbal,miloval romantiku a miloval mně…jenže když jsem byla 28 týdnů těhotná,tak ho na přechodu srazilo auto a on po 11 dnech zemřel…Nebudu popisovat,co se ve mně dělo,snad jen to,že kdyby ve mně neklíčil nový život,nejspíše bych i já ten svůj ukončila…Narodil se mi sebastián,sice už v 36.týdnu,ale zdravý a krásný a podle mne je věrnou kopií mého zemřelého přítele…
Po čase,kdy jsem byla schopna vnímat okolí i sama sebe,jsem nalezla velkou oporu v mém současném příteli,který byl zárověň i velkým kamarádam e spoluhráčem z házené mého prvního přítele…Ze začátku mi jen “nezávazně“ pomáhal,protože moji rodiče bydlí daleko,sice se mnou byli velmi často,v té smutné době,ale maminka i táta přeci jen pracují a museli se vrátit domů.A moje tchýňka,moje velké zlatíčko,tak ta mi sice pomáhala,ale měla sama co dělat,aby to zvládla..je již starší a bez manžela,tak jsme se tak nějak “podpírali“ vzájemně…
nynější přítel se stal z velmi dobrého kamaráda mým partnerem a bezvadným tátou Sebíkovi…I když v našem vztahu jde samozřejmě o tělesné a sexuální kontakty,hlavně jsem moc,moc dobří kamarádi a partneři.A já jsem mu za vše,co musel v mých náladách přetrpět,vděčná…
nyní ovšem nastalo to,co muselo…Partner by si mne rád vzal,rád by adoptoval Sebíka…Sebík zatím vůbec netuší,že jeho biologický tatínek je někdo jiný než ten současný…A přítel by velmi rád měl miminko…A tady nastávají dva problémy…Pokusím se je vysvětlit,prosím,neodsuzujte mne za mé pocity….
Klidně bych se znovu vdala,myslím si,že to je správným vyústěným našeho vztahu,ale miminko nechci…Zní to asi blbě,ale mám strach,že bych to “nové“ dítko ošizovala o svou lásku a péči,neboť jsem velmi moc závislá na Sebíkovi…Prostě si neumím představit,že bych měla svou lásku rozdělit mezi další dítě a Sebíka…
přítel to ví,ale sám mi říká,že Sebíkovi sourozenec prospěje…Jde už na podzim do školy,já chodím už dvy roky do práce,bydlíme v domečku po rodičích současného přítele,nebránilo by nic…Sebíkova babička k nám chodí pravidelně,přijala i mého současného přítele,neboť ho dlouho zná,a přeje nám štěstí,to vím..
druhá věc je ta,zda mám sebíkovi říci,jak to u nás je a kdo byl jeho skutečný otec…Přítel říká,že vědět by to měl,neboť i když bychom se vzali a on by Sebíka adoptoval,a tím mu dal své příjmení a změnil rodný list,tak by mu určitě lidé časem donesli,co se stalo…a že by byl právem zklamaný…já s ním souhlasím,ale myslím si,že je na to ještě malý…Zatím se na nic neptá,babička je prostě babička a tím,že současný přítel už nemá rodiče-tatínek zemřelpřed 17ti lety a maminka před 8mi lety na rakovinu-tak babičku bere více méně jako maminku současného přítele…přítel tchýni říká “babičko“,stejně jako já,ona nás samozřejmě oslovuje jmény…A já prostě nevím,kdy a jak to říci Sebíkovi…přítel chce vzít i tchýni a říct to před ní,aby malý pochopil…nevím…
Děkuji,že jste dočetli až sem,děkuji za vaše případné odezvy a rady,snyd jste to celé pochopili…Přeji všem tady moc krásné následující dny,zdraví Vás Veronika