Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Pár slůvek o nás...
Moje milé kamarádky, s nádherným příchodem jara, ba skoro léta, jsem s počítačem v čímdál větším odloučení. Sedám si k němu jednou za pár dní a to většinou jen kvůli rozdělané práci v účetnictví… Ach jo… Pak mi utíkají veškerá vaše důležitá data a narozeninky našich prďolků, přání ke krásným Velikonocím, zvěsti o narození dalších miminek a všechny vaše ostatní starosti a radosti… A když už jen rychle vlítnu na VD s plnou pusou snídaně nebo večeře, tak nemám čas na nic reagovat, třeba na zprávu Piškotky o prodělané operaci – Darčo, zvládly jste to bezvadně, jste obě moc šikovné a statečné borky!:-)))
Vladoškovi se završuje první rok života, který nám dal neskutečně zabrat. Ale vyklubal se z něj šikovný a chápavý mladík:-) No uznejte sami, v 10.měsících pochopil, jak moc je mamka udřená ze všech těch prokojených nocí (třeba i 12x za noc…) a nechal se ukecat ze dne na den (z noci na noc) na lahvičku s čajem. Od té doby se budí 1-2x za noc, paráda. Bez problémů se naučil vypít jedním tahem flašku Sunaru – to při probuzení nad ránem, aby pak ještě usnul a teď spinkává do 8-9 hodin… No a když se tak v klidu odbouralo noční kojení, tak jsme po dvou měsících zkusili s kojením přestat úplně. Naposledy jsem mu vnutila prso 1.4., vzal si s výrazem – no dobře, když na tom trváš… a pak už jsem ho nenutila… A mé problémy s tlakem? Po ukončení nočního kojení se samy pomalu vytrácí, prostě souvisely s nadměrnou únavou, takže léky zatím nebudou potřeba, hurááá…:-)
Vladánek už necelé dva měsíce běhá, rovnováha už pro něj přestává být nadlidským problémem, zvládá i nerovnost povrchu na našem dvorku. Je to hlavička svéhlavá, vše musí být po jeho. Učila jsem ho krásně papat v židličce, ale teď nastalo období, že v ní vydrží maximálně 5 minut, další krmení probíhá za neustálého pobíhání po celém domě. Však to znáte, ach jo… Umí pejska a prasátko, paci paci a jak je veliký, jak vrčí auto, mává a volá aóooj a tááuu (čáu), když ulapí něčí mobil, tak důležitě chodí a huláká haóoo, s přehledem nám přepíná programy na ovladači zrovna v nejlepším, neustále vytahuje v kuchyni všechno nádobí a pořád musí něco míchat jako maminka, když vytáhnu mixér nebo když hněte pekárna těsto, okamžitě přešlapuje pode mnou a dožaduje se kontroly, jestli je všechno OK. Pak jako starosta odchází středem s ručkama za zády. Miluje koupání a já pak musím vytřít celou koupelnu. V postýlce usíná krásně sám, zkontroluje všechny plyšáčky a velkého měkoučkého pejska si bere do náručí a ožužlává ho. Je sladký. Je to prostě obrovský pokrok od toho miminka, které bylo od narození tak nespokojené a neustále nevrlé. Takže maminky, které nevidíte pro únavu na oči, vydržte, bude určitě líp!
Před týdnem jsme ukončili bezlepkovou stravu, to když jsem mu upekla krásný dort s marcipánovým autíčkem, protože se na Velikonoce sjela moje rodinka z Ostravy. Takže zatím baští piškotky,chlebík, těstoviny, ráno i buchtičku (i slanou tyčinku u babičky, neuhlídala jsem:-)) a zatím bez problémů, ťukám, aby tu celiakii ode mě nezdědil.
První botičky jsme nakonec koupili v Deichmanu Elephanten, jsou ale bezvadné, kotníčkové šněrovací, uvnitř s koženou stélkou a špičku mají pogumovanou, takže se neokopávají, což je super:-)
Vůbec nic nestíhám, práce na zahrádce je tolik, ale s příchodem těch nádherných dní jsem s malým celé dny venku a nemůžu dělat nic než být mu neustále nablízku. Pak jde spinkat a já jsem jak urvaná z řetězu a nevím, co dřív.
Náš táta je bez práce už třetí týden. To vůbec není dobrá zpráva, horší je, že není sám, v naší vesnici je za poslední dva měsíce chlapů bez práce hafo. V okolí propouští jedna firma za druhou. A všichni víme, že na Osoblažsku nikdy moc práce nebylo… Nejdřív se všichni chodili ptát k nám, jestli by pro ně něco neměl. Pak zůstal doma i on, zateplování paneláků a opravy balkónů jsou pozastavené a jeho firma má spoustu rozjednaných smluv, které zatím čekají na podpis. Banky pozastavily půjčování penízků. Tak jen čekám, jaká pohroma nás čeká, na účtě už skoro ani koruna a se splátkami budeme v prodlení. Ale sluníčko mě nabíjí energií a já se snažím nezešílet. A tak když jsem zrovna dneska na písku škrábala brambory, Vladošek se mi za každou cenu snažil dostat do hrnce s vodou a kočky mi ožíraly brambory z rukou, říkala jsem si, že jsem stejně strašně šťastná:-)
Tak vás všechny moc zdravím, ty, které statečně ten můj román dočetly až do konce a přeji krásné žití bez velkých problémů…
M.
Holky moje…:-)))) Vladošek už spinká, tak jsem jen na chvilinku zaskočila a sotva jsem najela do Tamtamu, můj milý už na mě houká – budeš tam dlouho? 🙂 Právě se vrátil zvenku, do teďka makal na dvorku, zatímco já mám pocit absolutně neplodného dne… S Vladánkem akorát prochodím celé dlouhé hodiny po venku, všechno objevuje, do všeho leze, všechno bere a do všeho strká ruce – velký Vladan vás právě všechny zdraví:-)) – a já, i když si to poznávací období užívám, na druhou stranu, jen si to představte, jak chodíte pořád celý den a další a další kolem nedokončené práce na skalce a na zahrádce a nemůžete udělat nic, protože malý potřebuje maximální pozornost – dnes stačil moment, kdy jsem se ohlídla po našem kocourovi a malý málem spadl po hlavě do necek – sice prázdných, ale pád by to byl – no byl tam na dně klacík, strašně lákavá věc:-)
A ve chvilce, kdy spal, jsem akorát vlítla do pokojíků, svlíkla postele, dala prát povlečení a potom i polštáře a deky, vytřela kuchyň a obývák a umyla (konečně, ufff) digestoř a obkládačky v kuchyni. Prostě nestíhám, potřebovala bych se naklonovat. Ale vědomí, že jste na tom stejně, mě trochu uklidňuje, pak jsem si dala u babičky kafe, dostala jsem štamprli meruňkovice a bylo mi fááájn:-D))) Kurňa, jak to po sobě čtu, tak zírám, co jsem vlastně dneska všechno stihla:-)
Virenko, právě, když tu nejsem pár dní za sebou, už mám pocit, že se nějak ztrácím, to je ta “strašná“ závislost na VD, že nevím, jak se máte… Ale naprosto si vzpomínám, že při práci pak bylo času ještě o kus míň, takže máš můj obdiv za to, že ve chviličkách, kdy se tu mihneš, ještě stihneš radit, hladit a pomáhat.
Ali, já se tak těším, až budu babička:-) Budu dětičky rozmazlovat, rozdávat kokinka a ony mě budou zbožňovat a maminky proklínat, že jim rozmazluji děti:-) Protože teď si často připadám spíš jako dráb, neustále něco zakazuji, sladkosti, počítač, televizi, protože hlavně ta nejstarší mi připadá líná jak veš.
Ahojky Karamelko, další velmi zaměstnaná osůbko… Nevěš hlavu, věřím, že se setkání jednou určitě zdaří, až budou ti nejmenší trošku větší a já se budu moci aspoň na jeden den vytratit. A díky za podporu:-)
Bamisko, pak si k tobě přijdu pro zkušenosti ze svatby, moc ti to přeju, užívej si ty krásné pocity a ukládej do srdíčka, je to totiž naposledy:-)))!
Matildo zdravím:-)))
Taky bych se přidala k výpravě…ale nestíhám,nestačím…furt jen PRÁCE…nechcete některá dojet na Moravu?:-))))) Já vím…je to spíš jen přání.
Tak Vladoškovi pusinku a mamince hodně sil:-)
K
Ájíku :-))) Nebude to prima, až tu spolu budeme nedočkavě vyhlížet vnoučátka, samy v plné síle?
Virenko, mám obavy, že než se nadějeme, bude to klub babek :)))
Matildo, stihla jsem číst až dnes (taky nějak čím dál víc nestíhám, dokonce jsem tu nebyla několik dní za sebou :-(( ) a tím i s dobrou zprávou o práci pro tatínka 🙂 No jo, dny nejsou nafukovací, to se nedá nic dělat. Já někdy vážně lituju, že jsem neměla doma internet, když jsem ještě byla s dětmi a času přece jen denně mnohem víc než teď… Jsem teď v období, kdy kolikrát vůbec nevím, kam uteklo několik dní, nic si z nich nepamatuju, doma to není vidět… Ale uklidňuju sebe (i tebe), že volnější dny zase přijdou, i nejmladšímu bude jednou víc než 10let, VD nám snad vydrží (co, Petři? :-)) ), tož se tu budeme scházet o nějaký ten rok později. Do té doby si užijeme svých mrňat :-), na to nám snad nějaký čas zbyde.
Co píšeš o Vladoškovi, je strašně krásné, nevíš, jak se mi zastesklo 🙂 Užijte si krásné jaro, léto a tak plynule dál.
Matildo úplně to tam u vás vidím, s tou skalkou vím jak ti je ted je to nádherné také si dávám kafčo a při sluníčku jsem se kochala jak je ta příroda najaře krásná……svatba bude je to hezké to připravování shánění a vymýšlení co je potřeba….já už mám prstýnky doma a oznámení také a chodím se na to koukat…také se těším na to oslovení manžel…ikdyž mi jím už tři roky ten chlap vedle mě dávno je:-))
Jééé, tak to jsem sama moc zvědavá, …na skalku se taky chystám, tak si vezmu inspiraci 🙂
A svatba – úúúžasné :)) Těším se, pa 🙂
Ájí, už se moc těším, snad vyjde i počasí, ať si můžeme dát kafíčko na našem novém pískovišti:-) To víš, taťka jak byl doma, tak nezahálel – máme nový plot, pískoviště a trochu srovnaný dvorek, je to opravdu rozdíl:-) A kdybys viděla tu skalku, jak nádherně kvete… 🙂
Naštěstí jsme měli kupu materiálu nashromážděnou ve stodole, protože není za co utrácet. Ale bude líp, určitě!
A svatba se snad taky blíží, já chtěla v létě, snad to do podzimu stihneme, pak už budu opravdu psát o svém manželovi:-)))
Matildo, to si piš… jen srovnáme datum a jsme tam 🙂
Je úžasné, jak píšeš o svém partnerovi – svatá pravda a je to moc krásné…. ale stejně myslím, že ta svatba s hostinou na zahradě, grilovaným prasátkem a sudem piva bude – a brzy :))))
Jo, a přeji, ať je nová práce pro něj dobrá a fajn! :)jj, optimistický pohled, to je základ 🙂
Matildo, krásně se to čte…. fakt to zní příjemně pohodově. Vladošek je šikulka… jen tak dál. Blahopřeji k dobré zprávě.