Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Pár slůvek o nás...
Moje milé kamarádky, s nádherným příchodem jara, ba skoro léta, jsem s počítačem v čímdál větším odloučení. Sedám si k němu jednou za pár dní a to většinou jen kvůli rozdělané práci v účetnictví… Ach jo… Pak mi utíkají veškerá vaše důležitá data a narozeninky našich prďolků, přání ke krásným Velikonocím, zvěsti o narození dalších miminek a všechny vaše ostatní starosti a radosti… A když už jen rychle vlítnu na VD s plnou pusou snídaně nebo večeře, tak nemám čas na nic reagovat, třeba na zprávu Piškotky o prodělané operaci – Darčo, zvládly jste to bezvadně, jste obě moc šikovné a statečné borky!:-)))
Vladoškovi se završuje první rok života, který nám dal neskutečně zabrat. Ale vyklubal se z něj šikovný a chápavý mladík:-) No uznejte sami, v 10.měsících pochopil, jak moc je mamka udřená ze všech těch prokojených nocí (třeba i 12x za noc…) a nechal se ukecat ze dne na den (z noci na noc) na lahvičku s čajem. Od té doby se budí 1-2x za noc, paráda. Bez problémů se naučil vypít jedním tahem flašku Sunaru – to při probuzení nad ránem, aby pak ještě usnul a teď spinkává do 8-9 hodin… No a když se tak v klidu odbouralo noční kojení, tak jsme po dvou měsících zkusili s kojením přestat úplně. Naposledy jsem mu vnutila prso 1.4., vzal si s výrazem – no dobře, když na tom trváš… a pak už jsem ho nenutila… A mé problémy s tlakem? Po ukončení nočního kojení se samy pomalu vytrácí, prostě souvisely s nadměrnou únavou, takže léky zatím nebudou potřeba, hurááá…:-)
Vladánek už necelé dva měsíce běhá, rovnováha už pro něj přestává být nadlidským problémem, zvládá i nerovnost povrchu na našem dvorku. Je to hlavička svéhlavá, vše musí být po jeho. Učila jsem ho krásně papat v židličce, ale teď nastalo období, že v ní vydrží maximálně 5 minut, další krmení probíhá za neustálého pobíhání po celém domě. Však to znáte, ach jo… Umí pejska a prasátko, paci paci a jak je veliký, jak vrčí auto, mává a volá aóooj a tááuu (čáu), když ulapí něčí mobil, tak důležitě chodí a huláká haóoo, s přehledem nám přepíná programy na ovladači zrovna v nejlepším, neustále vytahuje v kuchyni všechno nádobí a pořád musí něco míchat jako maminka, když vytáhnu mixér nebo když hněte pekárna těsto, okamžitě přešlapuje pode mnou a dožaduje se kontroly, jestli je všechno OK. Pak jako starosta odchází středem s ručkama za zády. Miluje koupání a já pak musím vytřít celou koupelnu. V postýlce usíná krásně sám, zkontroluje všechny plyšáčky a velkého měkoučkého pejska si bere do náručí a ožužlává ho. Je sladký. Je to prostě obrovský pokrok od toho miminka, které bylo od narození tak nespokojené a neustále nevrlé. Takže maminky, které nevidíte pro únavu na oči, vydržte, bude určitě líp!
Před týdnem jsme ukončili bezlepkovou stravu, to když jsem mu upekla krásný dort s marcipánovým autíčkem, protože se na Velikonoce sjela moje rodinka z Ostravy. Takže zatím baští piškotky,chlebík, těstoviny, ráno i buchtičku (i slanou tyčinku u babičky, neuhlídala jsem:-)) a zatím bez problémů, ťukám, aby tu celiakii ode mě nezdědil.
První botičky jsme nakonec koupili v Deichmanu Elephanten, jsou ale bezvadné, kotníčkové šněrovací, uvnitř s koženou stélkou a špičku mají pogumovanou, takže se neokopávají, což je super:-)
Vůbec nic nestíhám, práce na zahrádce je tolik, ale s příchodem těch nádherných dní jsem s malým celé dny venku a nemůžu dělat nic než být mu neustále nablízku. Pak jde spinkat a já jsem jak urvaná z řetězu a nevím, co dřív.
Náš táta je bez práce už třetí týden. To vůbec není dobrá zpráva, horší je, že není sám, v naší vesnici je za poslední dva měsíce chlapů bez práce hafo. V okolí propouští jedna firma za druhou. A všichni víme, že na Osoblažsku nikdy moc práce nebylo… Nejdřív se všichni chodili ptát k nám, jestli by pro ně něco neměl. Pak zůstal doma i on, zateplování paneláků a opravy balkónů jsou pozastavené a jeho firma má spoustu rozjednaných smluv, které zatím čekají na podpis. Banky pozastavily půjčování penízků. Tak jen čekám, jaká pohroma nás čeká, na účtě už skoro ani koruna a se splátkami budeme v prodlení. Ale sluníčko mě nabíjí energií a já se snažím nezešílet. A tak když jsem zrovna dneska na písku škrábala brambory, Vladošek se mi za každou cenu snažil dostat do hrnce s vodou a kočky mi ožíraly brambory z rukou, říkala jsem si, že jsem stejně strašně šťastná:-)
Tak vás všechny moc zdravím, ty, které statečně ten můj román dočetly až do konce a přeji krásné žití bez velkých problémů…
M.
Matildo,
já jsem na tom jako ty. Občas sem nakouknu,nestíhám reagovat,dcerce bude v květnu rok,osobní problémy se taky najdou. Asi je to všude stejný:-)
Ale to sluníčko mě fakt pozitivně dobíjí,možná až moc,ale ono fakt bude líp!
Moje milé kamarádky, s nádherným příchodem jara, ba skoro léta, jsem s počítačem v čímdál větším odloučení. Sedám si k němu jednou za pár dní a to většinou jen kvůli rozdělané práci v účetnictví… Ach jo… Pak mi utíkají veškerá vaše důležitá data a narozeninky našich prďolků, přání ke krásným Velikonocím, zvěsti o narození dalších miminek a všechny vaše ostatní starosti a radosti… A když už jen rychle vlítnu na VD s plnou pusou snídaně nebo večeře, tak nemám čas na nic reagovat, třeba na zprávu Piškotky o prodělané operaci – Darčo, zvládly jste to bezvadně, jste obě moc šikovné a statečné borky!:-)))
Vladoškovi se završuje první rok života, který nám dal neskutečně zabrat. Ale vyklubal se z něj šikovný a chápavý mladík:-) No uznejte sami, v 10.měsících pochopil, jak moc je mamka udřená ze všech těch prokojených nocí (třeba i 12x za noc…) a nechal se ukecat ze dne na den (z noci na noc) na lahvičku s čajem. Od té doby se budí 1-2x za noc, paráda. Bez problémů se naučil vypít jedním tahem flašku Sunaru – to při probuzení nad ránem, aby pak ještě usnul a teď spinkává do 8-9 hodin… No a když se tak v klidu odbouralo noční kojení, tak jsme po dvou měsících zkusili s kojením přestat úplně. Naposledy jsem mu vnutila prso 1.4., vzal si s výrazem – no dobře, když na tom trváš… a pak už jsem ho nenutila… A mé problémy s tlakem? Po ukončení nočního kojení se samy pomalu vytrácí, prostě souvisely s nadměrnou únavou, takže léky zatím nebudou potřeba, hurááá…:-)
Vladánek už necelé dva měsíce běhá, rovnováha už pro něj přestává být nadlidským problémem, zvládá i nerovnost povrchu na našem dvorku. Je to hlavička svéhlavá, vše musí být po jeho. Učila jsem ho krásně papat v židličce, ale teď nastalo období, že v ní vydrží maximálně 5 minut, další krmení probíhá za neustálého pobíhání po celém domě. Však to znáte, ach jo… Umí pejska a prasátko, paci paci a jak je veliký, jak vrčí auto, mává a volá aóooj a tááuu (čáu), když ulapí něčí mobil, tak důležitě chodí a huláká haóoo, s přehledem nám přepíná programy na ovladači zrovna v nejlepším, neustále vytahuje v kuchyni všechno nádobí a pořád musí něco míchat jako maminka, když vytáhnu mixér nebo když hněte pekárna těsto, okamžitě přešlapuje pode mnou a dožaduje se kontroly, jestli je všechno OK. Pak jako starosta odchází středem s ručkama za zády. Miluje koupání a já pak musím vytřít celou koupelnu. V postýlce usíná krásně sám, zkontroluje všechny plyšáčky a velkého měkoučkého pejska si bere do náručí a ožužlává ho. Je sladký. Je to prostě obrovský pokrok od toho miminka, které bylo od narození tak nespokojené a neustále nevrlé. Takže maminky, které nevidíte pro únavu na oči, vydržte, bude určitě líp!
Před týdnem jsme ukončili bezlepkovou stravu, to když jsem mu upekla krásný dort s marcipánovým autíčkem, protože se na Velikonoce sjela moje rodinka z Ostravy. Takže zatím baští piškotky,chlebík, těstoviny, ráno i buchtičku (i slanou tyčinku u babičky, neuhlídala jsem:-)) a zatím bez problémů, ťukám, aby tu celiakii ode mě nezdědil.
První botičky jsme nakonec koupili v Deichmanu Elephanten, jsou ale bezvadné, kotníčkové šněrovací, uvnitř s koženou stélkou a špičku mají pogumovanou, takže se neokopávají, což je super:-)
Vůbec nic nestíhám, práce na zahrádce je tolik, ale s příchodem těch nádherných dní jsem s malým celé dny venku a nemůžu dělat nic než být mu neustále nablízku. Pak jde spinkat a já jsem jak urvaná z řetězu a nevím, co dřív.
Náš táta je bez práce už třetí týden. To vůbec není dobrá zpráva, horší je, že není sám, v naší vesnici je za poslední dva měsíce chlapů bez práce hafo. V okolí propouští jedna firma za druhou. A všichni víme, že na Osoblažsku nikdy moc práce nebylo… Nejdřív se všichni chodili ptát k nám, jestli by pro ně něco neměl. Pak zůstal doma i on, zateplování paneláků a opravy balkónů jsou pozastavené a jeho firma má spoustu rozjednaných smluv, které zatím čekají na podpis. Banky pozastavily půjčování penízků. Tak jen čekám, jaká pohroma nás čeká, na účtě už skoro ani koruna a se splátkami budeme v prodlení. Ale sluníčko mě nabíjí energií a já se snažím nezešílet. A tak když jsem zrovna dneska na písku škrábala brambory, Vladošek se mi za každou cenu snažil dostat do hrnce s vodou a kočky mi ožíraly brambory z rukou, říkala jsem si, že jsem stejně strašně šťastná:-)
Tak vás všechny moc zdravím, ty, které statečně ten můj román dočetly až do konce a přeji krásné žití bez velkých problémů…
M.