Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Pár slůvek o nás...
Moje milé kamarádky, s nádherným příchodem jara, ba skoro léta, jsem s počítačem v čímdál větším odloučení. Sedám si k němu jednou za pár dní a to většinou jen kvůli rozdělané práci v účetnictví… Ach jo… Pak mi utíkají veškerá vaše důležitá data a narozeninky našich prďolků, přání ke krásným Velikonocím, zvěsti o narození dalších miminek a všechny vaše ostatní starosti a radosti… A když už jen rychle vlítnu na VD s plnou pusou snídaně nebo večeře, tak nemám čas na nic reagovat, třeba na zprávu Piškotky o prodělané operaci – Darčo, zvládly jste to bezvadně, jste obě moc šikovné a statečné borky!:-)))
Vladoškovi se završuje první rok života, který nám dal neskutečně zabrat. Ale vyklubal se z něj šikovný a chápavý mladík:-) No uznejte sami, v 10.měsících pochopil, jak moc je mamka udřená ze všech těch prokojených nocí (třeba i 12x za noc…) a nechal se ukecat ze dne na den (z noci na noc) na lahvičku s čajem. Od té doby se budí 1-2x za noc, paráda. Bez problémů se naučil vypít jedním tahem flašku Sunaru – to při probuzení nad ránem, aby pak ještě usnul a teď spinkává do 8-9 hodin… No a když se tak v klidu odbouralo noční kojení, tak jsme po dvou měsících zkusili s kojením přestat úplně. Naposledy jsem mu vnutila prso 1.4., vzal si s výrazem – no dobře, když na tom trváš… a pak už jsem ho nenutila… A mé problémy s tlakem? Po ukončení nočního kojení se samy pomalu vytrácí, prostě souvisely s nadměrnou únavou, takže léky zatím nebudou potřeba, hurááá…:-)
Vladánek už necelé dva měsíce běhá, rovnováha už pro něj přestává být nadlidským problémem, zvládá i nerovnost povrchu na našem dvorku. Je to hlavička svéhlavá, vše musí být po jeho. Učila jsem ho krásně papat v židličce, ale teď nastalo období, že v ní vydrží maximálně 5 minut, další krmení probíhá za neustálého pobíhání po celém domě. Však to znáte, ach jo… Umí pejska a prasátko, paci paci a jak je veliký, jak vrčí auto, mává a volá aóooj a tááuu (čáu), když ulapí něčí mobil, tak důležitě chodí a huláká haóoo, s přehledem nám přepíná programy na ovladači zrovna v nejlepším, neustále vytahuje v kuchyni všechno nádobí a pořád musí něco míchat jako maminka, když vytáhnu mixér nebo když hněte pekárna těsto, okamžitě přešlapuje pode mnou a dožaduje se kontroly, jestli je všechno OK. Pak jako starosta odchází středem s ručkama za zády. Miluje koupání a já pak musím vytřít celou koupelnu. V postýlce usíná krásně sám, zkontroluje všechny plyšáčky a velkého měkoučkého pejska si bere do náručí a ožužlává ho. Je sladký. Je to prostě obrovský pokrok od toho miminka, které bylo od narození tak nespokojené a neustále nevrlé. Takže maminky, které nevidíte pro únavu na oči, vydržte, bude určitě líp!
Před týdnem jsme ukončili bezlepkovou stravu, to když jsem mu upekla krásný dort s marcipánovým autíčkem, protože se na Velikonoce sjela moje rodinka z Ostravy. Takže zatím baští piškotky,chlebík, těstoviny, ráno i buchtičku (i slanou tyčinku u babičky, neuhlídala jsem:-)) a zatím bez problémů, ťukám, aby tu celiakii ode mě nezdědil.
První botičky jsme nakonec koupili v Deichmanu Elephanten, jsou ale bezvadné, kotníčkové šněrovací, uvnitř s koženou stélkou a špičku mají pogumovanou, takže se neokopávají, což je super:-)
Vůbec nic nestíhám, práce na zahrádce je tolik, ale s příchodem těch nádherných dní jsem s malým celé dny venku a nemůžu dělat nic než být mu neustále nablízku. Pak jde spinkat a já jsem jak urvaná z řetězu a nevím, co dřív.
Náš táta je bez práce už třetí týden. To vůbec není dobrá zpráva, horší je, že není sám, v naší vesnici je za poslední dva měsíce chlapů bez práce hafo. V okolí propouští jedna firma za druhou. A všichni víme, že na Osoblažsku nikdy moc práce nebylo… Nejdřív se všichni chodili ptát k nám, jestli by pro ně něco neměl. Pak zůstal doma i on, zateplování paneláků a opravy balkónů jsou pozastavené a jeho firma má spoustu rozjednaných smluv, které zatím čekají na podpis. Banky pozastavily půjčování penízků. Tak jen čekám, jaká pohroma nás čeká, na účtě už skoro ani koruna a se splátkami budeme v prodlení. Ale sluníčko mě nabíjí energií a já se snažím nezešílet. A tak když jsem zrovna dneska na písku škrábala brambory, Vladošek se mi za každou cenu snažil dostat do hrnce s vodou a kočky mi ožíraly brambory z rukou, říkala jsem si, že jsem stejně strašně šťastná:-)
Tak vás všechny moc zdravím, ty, které statečně ten můj román dočetly až do konce a přeji krásné žití bez velkých problémů…
M.
Holky, tak jsem se jen na minutku mihla, moc děkuji za milá slůvka:-)
Jestli na vás dýchla pohoda, to zase potěšilo mě, protože já jsem si jen chtěla vyvětrat hlavu a zároveň dát o sobě vědět, jaké pokroky jsme udělali.
A ohledně mužíčkovy práce, snažím se to brát s hlavou zdviženou. Na začátku našeho vztahu jsme si prošli dost drastickými zkušenostmi, než jsme se vyhrabali z jeho dluhů. Pokud absolvujete hned na začátku takové problémy a vyhrabete se z toho s takovým úsilím jako my, pak vám najednou dojde, že i když je život jako na houpačce a když jste chvilku nahoře a je vám naprosto fajn, že může každým dnem přijít chvilka, kdy se zase skutálíte dolů, ale že ten člověk po vašem boku je opravdu na celý život a zvládnete s ním cokoli na světě. Tak je to u nás doma. A protože jsem nepropadla panice, dneska přišla dobrá zpráva – v pátek jede manžílek (sice budoucí, ale slovo přítel nevyjadřuje naprosto hloubku našeho vztahu, proto ho nepoužívám:-)) DO PRÁCE!!! :-)))))))))))
Piškotko, udělejte si výlet, míří sem už Jovanka s Ájíkem, tak se třeba můžete domluvit, u nás máte dveře otevřené:-)
Matildo,napsala jsi všechno moc pěkně.Je moc krásné pozorovat a porovnat,jak se nám děti mění z miminka na kouzelné batole.Velmi optimisticky nahlížíš na nějaký problém,což je obdivuhodné..Moc přeji taťkovi,aby si našel práci a malému kloučkovi držím palečky při objevování dalších “lumpačin“.:-)
Matildo, je super, že sis i takto vzpomněla, děkuju!!! Vlaďošek je šikulka, a držím pěstičky, aby si táta brzy našel prácičku! No vidíš, a já zas nevím, že jste z Osoblažska, to je přenádherné! Známý tam byl fotit pro jeden server, byl z firmy, kde jsem pracovala i já jako praktikantka. Obrázky z Osoblažska byly jedny z nejhezčích!!!
tak to jsem na tom jak ty sice jsem tu teprve 1. den ale už budu muset jít od pc pryč
Matildo, romám je to pěkný a četla jsem ho jedním dechem.
Musím pochválit tebe, to je prostě nutné a pak samozřejmě Vladoška.
Škoda, že jste od Karviné tak daleko jinak bych práci pro tvého mužíčka měla.
Třeba to se sluníčkem bude lepší a přijde i něco povzbuzujícího.
Posílám dobrou náladu a pozitivní vlnění, aby se vše v dobré obrátilo.
jsem na tom jak ty,alespoň s tím časem na pc, také lítám po zahrádce a dávám po zimě dokupy co je potřeba a hlavně mě to baví tak tam trávím toho času mooooc, včera jsme podruhé opékali buřtíky a ani mě to neláká sem zasednout protože večer padám na…., do toho se potřebuji učit na zkoušky a vůbec se nemůžu donutit….přidávám se k držení palečků za tatku, tohle je neúříjemnost, ale klobouk dolů před tebou jak to zvoádáš s nadhledem, at se to brzo zlomí:-)
Téda, Matildo…. přese všechno na mě z tvého příspěvku (románku) 🙂 – dýchá neskutečná pohoda a ten sladký věk Vladoška Ti normal záááávidím :)))
Musí být úplně úžasný …
A jste oba hrozně šikovní, že jste kojeníčko tak hezky zvládli odbourat (my to zvládli až po 2. roce), je super, že se ti tělo dostává do pohodičky samo… no a manželovi budem moc moc držet palečky, aby co nejdříve nějakou práci našel…. Držte se a užívejte krásného počasí, jara, sluníčka…. a přeji vám jen to krásné a dobré 🙂
Matildo přeji jen to dobré,držím plečky ať se práce pro tatˇku brzy najde a ať jste všichni zdraví a spokojení:-)))
Hodně štěstí!
Ahoj Marti,
díky za obsáhlé “zpravodajství“, dýchla na mne při čtení pohoda….Vladošek je šikulka a tobě to zklidnění hodně přeju. Tak jen aby tatínek našel práci a vy prožili léto bez stresu!!!
Marti, krásný román, je z něj cítit pozitivní naladění. Vladošek je kanón, velký šikulka a maminka? Prostě ženská do nepohody. Držím palce taťkovi, ať je brzy zase zaměstnaný, že nebude vědět, kam dřív.