Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Učit se, učit se, učit se :o)
Ahoj a dobrý večer všem, chtěla bych se zeptat nebo možná spíš prodiskutovat, jak reagujete na známky svých dětí. Pokud vaše dítko dostane špatnou známku, máte tendenci se s ním začít učit látku, kterou neumí? Doháníte doma, co nestihli ve škole? Např. píšete doma diktáty? Učíte se s dětmi vyjmenovaná slova? Nebo mávnete rukou a necháte to na škole?
pro BAJA
já bych zašla za paní učitelkou a pokusila se s ní domluvit. Každé dítě je nadané na něco jiného a pokud to dovede spočítat, jen ne z hlavy, rozhodně bych s tím něco dělala. Nenech dcerku zažívat neúspěchy, když to vlastně umí, zkus se s paní učitelkou domluvit, třeba bude přístupná!!
pro Janu OSS
Jani, já osobně si myslím, že svým dětem prokazuješ medvědí službu, když za ně děláš referáty a čtenářský deník. Je to věc názoru, ale já bych jim pomohla, zkontrolovala to, doladila styl, ale dělat to za ně???? V čem konkrétně máš dojem, že jim to pomůže. Notabene, když někde přečte nějakou knihu, tak si to mnohem snáze pamatuje a pomůže mu to pak třeba ve slohu, v literatuře apod. Je to tvoje věc, jak to máš nastavené, ale já bych to tak nedělala. Jak se pak v práci nebo na vejšce popasují s úkoly, který nebudou podle jejich gusta??
Ahoj holky, můžu na to trochu z jiný stránky? učím děti angličtinu (zatím jen soukromě a trochu), ale mám ten dojem, že rodiče se snaží, aby s dětmi měli co nejmíň práce, aby se prostě učit nemuseli a všechno jim to do té hlavy naskákalo. Ale tak to funguje jen u těch nejnadanějších a možná ani u těch ne. Myslím si, že strávit tak 30minut denně s dítkem přípravou do školy není nic hrozného a dítěti to hrozně pomůže. Třeba jen to, že vymyslíme nějakou zábavnou formu, jak se naučit slovíčka, nebo to jen tak každý den trochu naťukneme. BOhužel mám zkušenost, že většina to tak nedělá a je to znát. Myslím, že už od malička (teda od 1.třídy) je třeba vést děti k soustavné přípravě, aby si vážili vzdělání a bavilo je to. Vždyť jen v tom je jejich (i naše) budoucnost. Já to se svou holčinou dělám, snažím se s ní učit, byť ona je fakt jedničkářka a moc to nepotřebuje.
aaaaaaaaaaaach jo….:)
Tak nás teprv škola čeká od letošního září,proto jsem sem najukla co nás čeká a nemine:)
Myslím že se budu taky snažit s mlou učit aspoň první druhá třída určitě. Se mnou se kdysi učívala babička moc mě to s ní bavilo – nebyla sem žádnej šprt, ale tím že byla trpělivá a všechno mi uměla vysvětlit tak to probíhalo v pohodě. O takovej nějakej přístup se asi budu snažit i já-tudíž tedy přikláním se na stranu těch co nad učením rukou nemávnou.)
Tak dcera je ve 3.třídě máme problém s matikou paní učitelka jim dává pětiminutovky kdy mají zpaměti odečíst od sebe trojciferné čísla a napsat jen výsledek nevím jak jí to mám vysvětlit už jsme z toho zoufalí na papíře to spočítá dobře když si to napíše můžete mi nškdo poradit jak to dceru naučit ?
právě,holce se nechce.zrovna v pátek přinesla 5.v první třídě,a poznámku k tomu že se nesnaží.
tatínek ji zkoušel a ta malá koza to umela.
to jen o těch učitelkách není myslím, samozřejmě dobrá učitelka, jim to dobře vysvětlí, ale podle mě to musí doladit doma a procvičovat…musím se jich malinko zastat první třída je ve složení 30 dětí , je problém ze školky je zklidnit a udržet pozornost celou hodinu, myslím, že zde je potřeba rodičů, ani ta chvilinka jak popisuješ o přestávce, dětí je hodně a i učitelky si potřebuje dojít na záchod, spíš bych to viděla na doučování,ale to je zas o rodičích,a kolobouk dolů před takovýma učitelkama podle mě to je jejich volný čas…….nevím, z tvého příspěvku Jano na mě dýchlo…no nevím jak to popsat, ale na učitelky bych to asi neházela, myslím, že je potřeba se s dětma učit i doma, na dětech bych to nenechávala ty nemaj potřebu se učit(někteří ano), ale posuzuji podle mých dětí, kdybych je nechala tak volně jak to popisuješ ty tak jsou trojkaři a i horší a jen proto protože by se jim prostě nechtělo a né proto že by jim to nešlo.
Hodně úkolů považuji za přetěžování děti. nemám ráda ani ten názor učitelek ( a že jsme si jich užili) že oni nemají čas děti učit, oni je sotva vyzkoušejí- to na nás zkoušela jedna neschopná úča v první třídě u prka. Já mám tu zkušenost, že děti se mají naučit ve škole, od toho jsou to učitelé. To tam pak chodit nemusí. jsou děti, které potřebují pomoci a od toho jsme tu my rodiče a současně opět učitelé. Když dítě něčemu nerozumí, měl by si s ním učitel sednout pár minut (říkám minut) po vyučování nebo o přestávce a vysvětlit mu to. Je hodně dětí, které to potřebují a je hodně rodičů, co nezvládají již druhou, třetí třídu (divili byste se, kolik takových je- já se divím dodnes). Když děti potřebují, ráda jim cokoli vysvětlím, když to nevím, najdu si to a spolu s nimi hledám otázky na různé kvízy a doplňování ze školy- když si řeknou. Vědí, že jim ráda pomůžu, ovšem nesmí si myslet, že pomoci s úkolem znamená jej za ně udělat. Jediné, co za své syny opravdu dělám, to jsou referáty, pokud je nedostávají jako kolektivní ¨úkol. S češtinou jsou na štíru krom Jáji a prcka všichni. prcek umí jazyk, neovládá ovšem sloh, takže potřebuje pomoct. Vždy jim to připravím do počítače a oni si to buď ve škole vytisknou ze svého meilu nebo to přepíší. S čtenářským deníkem je to také tak. Dislektici to mají těžké a navíc jsou puboši lajdáci a aby nepropadli, nastupuje matka. Za mne kdysi taky pár referátů napsal táta a myslím, že mi to neublížilo – snad jsem se to naučila dost dobře.
A co se týče známek? tak to celkem neřeším. Puboši si nedají říct, Jája udělala učiliště a dělala nástavbu, Lukáš – má velkou poruchu učení – má také učiliště, Honzík je na kuchaři a také má velké problémy s učením a hlavně s jazykem. Petr a prcek jsou na základce. Petr bude asi opakovat. Z jednoho opakování jsem ho po páté třídě vytáhla- udělal reparát na výbornou- zjistila jsem, že neumí ani poznat podstatné jméno a všechno se mi ho podařilo za měsíc naučit, včetně matiky. Projel češtinu i matematiku. zvládl to. letos zameškal hroznou spoustu hodin – problémy s hrudníkem, neustálá vyšetření plus úraz hlavy v těláku- tak si to zopakuje, já se z něj přeci neoběsím. Zájem o školu nemá, je mu 15 a nedá si říct. Ona ta ostuda, až přijde na to, jak se na něj budou koukat kamarádi deváťáci, když on bude zase jen osmák- ta to vyváží a snad jej přesvědčí, jakou udělal chybu a že by ji měl napravit.