Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Učit se, učit se, učit se :o)
Ahoj a dobrý večer všem, chtěla bych se zeptat nebo možná spíš prodiskutovat, jak reagujete na známky svých dětí. Pokud vaše dítko dostane špatnou známku, máte tendenci se s ním začít učit látku, kterou neumí? Doháníte doma, co nestihli ve škole? Např. píšete doma diktáty? Učíte se s dětmi vyjmenovaná slova? Nebo mávnete rukou a necháte to na škole?
brm: díky.
Máš pravdu v tom, že mě má pořád “za zadkem“.
A možná na to spoléhá… to nevím
:o)
neverila bys jak nektere deti ve skole nevnimaji….a pak kdyz vi ze ma doma mamu co si s nim sedne a vysvetli mu to co by se snazil ve skole:)…neverila bys ale deti ktere maji doma spatne zazemi tak nejak vnimaji vic protoze vi ze nikdo jiny jim to doma nevysvetli
brmbulka
Ájíku, děkuju.
Budu to muset “vzít“ na sebe, dohlédnout na něho a dovysvětlovat, co bude potřeba. Štěstím mě to zrovna nenaplňuje, ale co se dá dělat (lecckdy se připlazím z práce v pět hodin, úplně vyšťavená, honem něco nakoupit, udělat večeři a pak hurááá do učení – teda, život není peříčko!) Pokusím se to udělat jako ty, aby úkoly dělal sám a přišel, když potřebuje poradit.
Brmbulko, děkuju. Názor z praxe respektuji. Vím, že je ve třídě hodně dětí a že to asi není jednoduché.
Jen mám pocit, že neví a nezná základní věci. Vždycky se svou otázkou do něčeho “trefím“ a on vůůbec netuší. Přitom mu to stačí vysvětlit jednou a ví. A pamatuje si to.
pridam se jen jako praktik a pridam se k pavlince
a jen kratce
kdyz mate ve tride 30 deti…podelte si 45 minut vyucovaci hodiny a vychazi vam na kazdeho zaka neco malo pres minutu….ve skole se lakta vysvetli…vyvodi…a je na diteti jak to doma procvici…pokud ve skole nedava pozor..muze se stat ze doma rekne ze tomu nerozumi….nejtezsi je tohle v 1. tride…
brmbulka
Padmé, no jo, my rodiče to nesem trošku hůře… znám to z vlastní zkušenosti, když dítko, do té doby samé jedničky, najednou přinese nějakou trojku – a bude hůř :))
Ne, to bylo na oživení 🙂
Já se s dětmi učila a psala s nimi úkoly v první a zčásti ve druhé třídě. To jsme se i učili, četli… Čtení zůstalo, ale během druhé tř. jsem je pomalounku učila, že úkoly si musejí dělat sami. Osvojili si to celkem bez potíží, samozřejmě s tím, že s čím měli problém, psali jsme to a učili se spolu. I dnes, když vidím, že v něčem trochu “lítají“,(7. a 5. tř.) snažíme se jim pomoci – já češtinu, diktáty, angličtinu, přírodovědu, manžel matiku a fyziku a někdy angličtinu. Musím říct, že s tím máme čím dál větší potíž 😉
Ale snažím se respektovat, že v němčině Domča žádný borec nebude, i když mu s ní pomáhá i babička.
Zvykám si, že ve vyšších třídách už to nejsou zdaleka jen samé jedničky, s tím asi nic neudělám. Jen se snažíme společně, aby nebyly trojky na vysvědčení.
Takže – co jim nejde, procvičujeme a učíme se i doma, chápu, že někdo má buňky na matematiku, ale musím s ním biflovat vyjmenovaná slova. Jenom na škole bych to určitě nenechávala, sama vím, že čím vyšší třída, tím více jsem se musela učit… a takových dětí, které bez učení a přípravy i s rodiči zvládnou všechno levou zadní, asi moc není. Jen hlídám, aby nelemplačili.
Tož tak u nás 🙂
Pavlinkav: děkuju za napsání, tvoje reakce mi vůbec nevadí, přečetla jsem si ji se zájmem, ba dokonce musím říct, že v mnohém souhlasím.
Náš problém bude zřejmě trošku někde jinde a je to má chyba, že jsem to asi špatně popsala (vyjádřila). Můj syn je jedničkář (doposud). Příklad: začali probírat vyjmenovaná slova a když jsem se ho doma zeptala na příbuzná slova, vůbec nevěděl, co to je. Dva dny na to psali diktát a přinesl trojku. To chápu, protože když to dítě neví, neumí a nemá zažité, lépe to dopadnout nemohlo. Celá třída měla čtyřky a pětky.
Tož tak je to teď u nás.
janna2: děkuju
To chápu, když jsou dvě malé děti, je to obtížné.
Jukl: děkuju
To bude asi ono, když nerozumí nebo neví, sednout a vysvětlit.
Padmé, já jsem na druhé straně barikády, takže moje reakce se vám líbit asi určitě nebude :o)))
Můj názor je ten, že číst a vyjmenovaná slova se jen ve škole děti prostě nenaučí. Já rodičům říkám, že jim mají doma dát několik slov na procvičení. Úplně stačí 8-10 slov, které procvičí. To samé se čtením – pokud to vidíš jako časový problém, tak vyjm. slova jsou procvičovat klidně cestou v autě a čtení – to jde pojmout různě, může číst mladšímu, muže ti číst k umývání nádobí nebo k žehlení…
S tím vysvětlováním – mám ve třídě 2 integr. děti, celkem 23 dětí. Opravdu se ze všech sil snažím, aby pochopili všichni. V tomto mám svědomí čisté. Ale mám tam asi 3 děti o kterých vím, že v tom i třeba po týdnu, když už mi docházejí vysvětlovací metody, pořád guláš. To věřím, že když dám úlohu na tuto látku tak se s nimi potí i rodiče doma. Jenže co můžu dělat? Na úkor těch dvaceti dál 14 dní probírat to samé dokola? To prostě bohužel nejde. Můžu si s nima sednout po vyučování, jenže můžu vám upřímně říct, že děti mají tolik kroužků a spěchají domů, že i když jim to nabídnu, tak odpověď zní – ale já nemůžu, musí do…třeba kytary.
Takovou vlastivědu a přírodovědu už se ti moji čtvrťáci i páťáci doma učit musí – resp. opakovat si to před testem. I když to meleme pořád dokola, tak někteří si to prostě z hodiny nezapamatují.
V učení opravdu platí – opakování je matka moudrosti. Takže rodičům slabších žáků radím, aby jim denně jedno cvičení doma dali. Existuje spousta procvičovacích sešitů. Myslím, že tak 80% dětí z mé třídy doma asi nic neprocvičuje – ale neptala jsem se, myslím si to.
Jedna naše profesorka na výšce pronesla kouzelnou větu – musíte se smířit s tím, že 10 % třídy učivo nepochopí a nebude mít z diktátu jedničku… Ze začátku mě to fakt trápilo, že nedávám samé jedničky, ale teď už se řídím touto její větou…bohužel.
Tak teď do mě:o)) Je mi jasné, že tohle jste slyšet nechtěly :o)))
Moje děti byly jedničkáři, ale i oni často chodily domů s tím, že něčemu nerozumí a tak jsme to spolu probírali až k úspěšnému konci. Na druhém stupni se kluci radili většinou spolu ( 2 roky od sebe)a sem tam chtěli přezkoušet, hlavně ten mladší si to pak lépe pamatoval…
tak to já učit nemohu,malá jev první,a druhá tříletá jí nenechá ani napsat ukol.je uplne nemožné aby se vubec učila.mě spíš nezbývá než to mávnutí rukou.