Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Učit se, učit se, učit se :o)
Ahoj a dobrý večer všem, chtěla bych se zeptat nebo možná spíš prodiskutovat, jak reagujete na známky svých dětí. Pokud vaše dítko dostane špatnou známku, máte tendenci se s ním začít učit látku, kterou neumí? Doháníte doma, co nestihli ve škole? Např. píšete doma diktáty? Učíte se s dětmi vyjmenovaná slova? Nebo mávnete rukou a necháte to na škole?
Brmbulko, nemáš se urazit, být jako ty by pro mě byla ta největší pocta…ještě se ale mám dost co učit… :o))
Holky, souhlasím, já sama v sobě s těmi známkami bojuji už dost dlouho. A nejvíc mě štve, že jim sama přikládám větší váhu, než bych chtěla, i když vím, že vypovídající hodnota je opravdu malá… Nehledě na to, že každý má právo nebýt občas ve formě.
A s těmi pětkami – to vždycky v legraci říkávala tchýně 🙂 – to je vysvědčení? Samé jedničky? Kde je nějaká pětka? 🙂
Ale pochopitelně byla ráda 🙂
A jeden psycholog (tuším, že to byl Max Kašparů) :)) dokonce první pětku se svým dítkem oslavil – postavil dítě na židli, řekl, že už je velké, protože má svou první pětku a dali si nějakou dobrotu. Smekám, já tak dobrá nebyla 🙁 – i když jsem se snažila to nedat moc najevo 🙂
Zuzi, já vím, že už je pozdě – není v první třídě :-)))
Nehledě na to, že tenhle křest už má za sebou, do páté třídy jako ty nevydržel (ani do čtvrté třídy jako já), zvládl to už ve třetí. Dostal pětku hned na začátku školního roku v září – zapomněl přinést domácí úkol. A to koukal!!! A já s ním!
Jinak s tebou souhlasím – známky nemají vypovídající hodnotu. To by bylo téma na hodně dlouhou diskuzi. Každý učitel je jiný, každý má jiné priority, jiné požadavky atd. atd.
Padmé
Padmé na tu čokoládu už je pozdě:-( to bylo v té první třídě a soused z toho měl legraci.a možná,že ji to aspoň pomohlo,že se nebála.Já dostala první pětku v páté třídě a jelikož bráchovi učení moc nešlo,tak jsem začala brečet a pomalu se bála s ní jít domů,že to mamka vezme jako u něj,ale ona se začala smát,že jsem aspoň normální a bylo.to spíš brácha říkal,že když je nosí on tak je ,,kravál“:-)))
ono známky je opravdu téma k diskusi.Osobně si myslím,že to až tak vypovídající hodnota není.Kolikrát mi připadá,že je má zadarmo a vím,že se změnou paní učitelky asi půjdeme dolů.Ona si ji zařadila,že je snaživá atd. tak mírné prohřešky přechází a všimla jsem si že dcera na to hřeší.Takže mi z toho vyplývá,že mozeček používat umí a v životě se ,,neztratí“.Uvidím jak to budu brát ve vyšších ročnících nebo až bude chodit malej do školy:-))
lenous: děkuju.
To s tou prvoukou je pěkný 🙂 Tuším, že oblečení není část těla, ale nejsem si jistá :-)))))))
Snažím se ho podporovat a motivovat – asi to vnímáme podobně nebo stejně, taky nechci, aby měl ze školy strach, to v žádném případě. Ani netoužím po tom, aby měl jen samé jedničky. Když se bude snažit, budu spokojená. Vadí mi, když lajdačí nebo se mu nechce a já ho musím nutit.
“čokoládu na pětku“ = čokoládu za pětku
:-)))))
Já zatím nemůžu moc porovnávat děti mezi sebou, do školy mi chodí zatím nejstarší syn, který je docela citlivka, ale svědomitá citlivka, která chce mít pořádek a dobré známky. Do úkolů se mu sice nechce, ale když řeknu, že na ně jdeme, tak zabere. “Nutím“ ho, aby si úkoly psal sám, přemýšlel nad nimi a říkal např. příklady nahlas, jako kdyby ho zkoušela paní učitelka ve škole – jinak u nás jsou paní učitelky bohyně, které mají vždycky pravdu, i když zrovna nedávno jsem se docela nasmála při úkolu z prvouky. Děti měly přiřazovat kosmetiku k jednotlivým částem těla, na které se používá: zubní pasta k zubům, mýdlo k rukám, šampon na hlavu atd. a byl tam prací prášek, usoudila jsem, že se pracím práškem tělo nemyje, nenapsali jsme tam se synem nic a paní učitelka červeně napsala OBLEČENÍ – před synem jsem to nekomentovala, ale s manželem jsme se docela pobavili…
K tématu, dítě je dobré podporovat, motivovat, lehce ho vést, ale připravit ho na neúspěch, rozhodně si odpouštím věty typu, já jsem měla vždycky samé jedničky a podobně. Nechceme určitě žádná, aby dítě mělo ze školy strach, někdo je hold vědec se samými jedničkami, ale neumí praktické věci a naopak.
Ahoj Zuzi, to víš, když někdo o víkendu slaví narozeniny a fouká do svíček, nemůže být v diskutárně, psát své názory a radit kamarádkám :-)))))
K tomu sousedovi – to slyším poprvé, tedy čtu něco takového poprvé, aby soused sliboval čokoládu na pětku..
Zajímavá nabídka, budu o tom muset popřemýšlet :o)
Jinak si budu muset vzít u tebe a u Ájíka “mustr“ – píše úkoly sám – k tomu se budeme muset dopracovat.
Přeji krásný sluníčkový den 🙂
Ahoj Padmé,tož tu o víkendu nejsem a taková dobrá debata:-)))
Samozřejmě,že se sebou bude spokojený za trojky,vždyť to je DOBRÁ známka:-))))
Můj soused Anetu podporoval k pětce v první třídě tím,že jí slíbil čokoládu.Jako na potvoru se jí nějak dařilo,až si ji sama vytvořila-že jí ty počty zkrátka nejdou a hotovo!Tehdy mě to moc k smíchu nebylo,ale vzhledem k tomu,že šlo o ojedinělý případ přešla jsem to.A tu čokoládu od strejdy dostala.
Jinak já se s ní teď moc už neučím,úkoly si píše sama a já to jen zkontroluju,ale ona má ,,normální“ učitelku.Dává jim úkoly jen na procvičení látky,řekla bych,že je nějak nepřetěžuje,i když tempo kterým probírají učivo se mi zdá šílené.
Jo a vyjmenovaná slova mě vážně ,,baví“-neboj ono mu to dojde,taky mi připadá,že vůbec dcera netuší jak to má používat.Tak místo slovního fotbalu hrajeme na procházce slova příbuzná nebo stejný kořen slova a když se to zkomolí,tak se tomu zasmějeme a hledáme dál.
Pěkný den
Brmbulko, děkuju. Jsem ráda, že tu jsi (myslím na VD). Vždycinky mi “strčíš“ hlavu do jinýho hrnce,
než ve kterým “vařím“ já :o)
A máš pravdu – neúspěch je součástí života.
Jen aby se mi nezvrtlo v to, že bude nosit trojky a bude sám se sebou spokojený :-))))))
.. to už jen žertem.. teda aspoň doufám :-))