Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Co považujete za svůj největší výchovný úspěch?
Co považujete za nejsladší plody své výchovy? O čem si říkáte: “Jo, tohle jsem zvládla /jsme zvládli naučit naše děti dobře“?
Diskuze týdne 9/2013
Peti tak tohle slyším od spousty lidí.
Od některých v tom cítím i takovou jízlivost, jakože oni by nikdy takto děti nenechali sami, ale u nás to prostě jinak opravdu nejde.
ludlinko, i kdyby byla škola a školka ve vedlejším baráku, tak si nedovedu představit, že by Anička v 8 letech byla schopná vypravit tam sebe i ségru (ono dostat ji jen z postele je kolikrát nadlidský výkon :-D)
Ale podotýkám, že jsem bydleli jinde a do školky měli jen přes cestu a do školy na druhou stranu jen přes lávku.
Teď víc jak rok jezdí ráno autobusem, zavede ji do školky a maže pěšky do školy.
Od toho když šla Terezka do školky a já po mateřské do práce to znamená už 3 roky.
ludlinko, tak to je Zdenda borec! od kolika let se tkato ráno s Terezkou vypravují?
Já považuji za největší výchovný úspěch samostatnost mých dětí a u Zdendy(11 let) je to už několik let.
Dovede se o sestru výborně postarat a vzhledem k tomu, že nemáme žádné hlídání je to pro nás výhra.
Ráno sestru vzbudí, nachystá snídani, někdy i svačinu( když maminka zapomene), obléknou se a zavede ji do školky, některé dny ji i vyzvedává.
Já každému říkám, že nemít Zdendu tak nemůžu chodit do práce.
A někdy se mi zdá, že Terezka spíš poslechne bráchu než mně.
Šárko, to je na pořádný poplácání po rameni 😉 A taky přeju, ať je depka brzo pryč 😉
Marinado, tak to jsi dobrá s tím hraním s dětma. Já jsem právě naopak dětské návštěvy vítala jako pomoc v tom, že se holky zabavily s nima a já mohla aspoň chvíli vydechnout. Teď už je to teprve oraz, když si vystačí úplně sami – dokud se teda nedohádají.
S tím Aniččiným obdobím – taky doufám, že na pubertu je ještě času relativně dost a tahle vlna protáčení panenek a huhlání pod vousy zase přejde. Z toho mě už ale i napadlo, jestli se to teď už jen nebude stupňovat. Asi mi nezbyde než se nechat překvapit 🙂
S těma plínkama jsem se kdysi taky utěšovala, že do aktovky je už určitě přibalovat nebudu 🙂
Lien, za sebe hlásím žluč v klidu 😉 myslím, že už jsem přišla na to, jak si tvoje příspěvky přebrat. Taky mám radši živější diskuze, kde padají různé argumenty, řekla bych spíš “dohadovací“. Pokud nepřevládne touha za každou cenu přesvědčit toho druhého o svojí pravdě nebo dokonce o tom, že je blb, když to vidí jinak než já, tak mi i trochu ostřejší výměna názorů přijde přínosná.
Peťko, asi bych byla radši, kdyby mi ten úspěch s přechodem nemusel dojít:-)
Dneska mám nějaký depkoidní den … tak si ho snad zlepším tím, co jsem udělala kdy dobře …
Nevím, jestli je to přímo úspěch výchovný, ale jsem ráda, že moje děti spolu drží, přestože mají větší věkový rozdíl (7 let). Dojímají mě, jak na sebe myslí, když zrovna nejsou spolu. Třeba, Luky je o víkendu u táty, my jsme s Anulí na nákupu a ona si vybírá nějakou mlsku pro sebe a rovnou i pro bráchu. Když se pak vrátí, nakufruje se k němu do jeho pokoje a – já tomu říkám, že – “nasává“ bráchu, že je zase doma. Luky s ní hrává monopoly, dostihy a vždycky ji k sobě volá na telku, když mají dávat “Kdo přežije“ nebo “Pevnost Boyard“. Vodí ji ráno do školy, odpoledne ze školy (když zrovna já nemůžu)… Spolu vyklízejí myčku, čistí klec pro morčata, papouška…Jasně, že se občas umí pohádat jako koně, ale pořád mezi nimi cítím, že se mají moc rádi a doufám, že jim to vydrží stále. A proč to píšu? Protože sama jsem ze čtyř sourozenců, jako děti jsme spolu, myslím, dobře vycházely, ale momentálně máme vztahy dost složité …:-(
Lien, Tvůj příspěvek mi připomněl můj další výchovný úspěch…když byly děti malé, vždycky jsme se švagrovou uklidňovali tím, že snad naše děti nepůjdou nakonec do školy v plínkách a s lahví sunaru…A POVEDLO SE! 🙂