Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Co považujete za svůj největší výchovný úspěch?
Co považujete za nejsladší plody své výchovy? O čem si říkáte: “Jo, tohle jsem zvládla /jsme zvládli naučit naše děti dobře“?
Diskuze týdne 9/2013
ahoj, nevím jestli je to výchovou nebo povahou, ale vždycky si říkám, jaké mám štěstí, že syn je v pohodě, kliďas a pochopí bez nějakých scén, když mu řeknu, třeba to ti nekoupím, je to drahé nebo tohle není zdravé atd. Prostě se s ním v 9-ti letech nechá kolikrát rozumněji mluvit než s přítelem. 🙂
Peťka budím je ráno telefonem, většinou stačí jednou a pak jenom Zdenda zavolá až dorazí do školy
Ahojky,necetla jsem ostatni 🙂 (ale doctu!)
Ja za svuj “nejvetsi vychovny uspech“,povazuji to,jake moje deti jsou;jaci jsou lide,jak se chovaji k sobe navzajem,ke me i k ostatnim.Jak spolu dokazi drzet(ikdyz se taky dokazou “pokousat“ 🙂 A taky jsem pysna,ze si muzeme o vsem promluvit,a ze mezi nama neni zadna “propast“..A to,ze jak se ty moje dospele deti chovaji k male dcerce..cim vsim ji davaji priklad..
Jinak osobne si myslim,ze vubec nezalezi na tom,jestli to,co zrovna my,povazujeme za to,nac jsme pysne,muze byt treba nekomu jinemu “nepoctatne,divne.“
Pro kazdeho rodice je dulezite neco jineho..Kazdy clovek je pysny na neco jineho a tak je to v poradku..je to to “nase“,co vime my(mi) 😀
tak to tady pročítám, ale nějak nevím, co napsat.
Dcera je hodná, poslušná, nekonfliktní, empatická, ráda se stará o menší děti – takový bezproblémový dítě – nějak mi ale nepřipadá, že je to výchovou, nýbrž je taková povaha. A že se spoustu věcí naučila – to asi taky nebude výchovou. Fakt nevím. Napadá mě jedině to, že se naučila spát ve svém pokojíku a už se nebojí, ale jestli je to výchovou opravdu nevím.
Peťko … mně to právě jako samozřejmost nepřipadá, tím spíš, když vidím, jak se chová naší malé kamarádky ze školy její brácha k ní (a je stejně starý jako Luky).
A jak jsem psala, dojímá mě, když je vidím, že se spolu mazlí, že drží “basu“, když jeden dostane vynadáno a hned jdou toho druhého utěšovat … když mi známá nedávno v autobuse řekla, že se brácha moc hezky chová k malé, když je spolu vídá … prostě jsem dneska nějaká lítostivá … já chci jaro a teplo a sluníčko!
Tak mě by nikdy nenapadlo zahrnovat do mých úspěchů dovednosti dítěte. Ale je fakt, že znám dost maminek, které to tak vidí a přijde mi to vždycky spíš úsměvné.
Mně ten příspěvek od Lien připomněl myšlenku z mé oblíbené knížky Sto roků samoty, kde si jedna žena přeje mít vzpurné syny. Ono na tom něco je. 🙂 Ale taky to má své meze. 🙂
Petro, syn je spíš extrovert, ale jak vidím kolem sebe, zdaleka ne všechny děti na sebe řeknou rodičům takové věci. Hodně věcí říká vyloženě jen mě, třeba to, za co se stydí atd. A to jsem fakt moc ráda, že ke mně má důvěru a ví, že se budu snažit mu pomoct nebo prostě věc nějak řešit.
njn tak jindy
Ludlinko, pokud to jinak nejde a u vás to funguje, je to opravdu skvělé. Sama rovnou napíšu, že takhle malé děti bych asi samotné nenechala. A nedá mi se nezeptat. Vstávají na budík?
Mojí dceři (8) by mohl budík zvonit jak chtěl, nevstala by. Budím ji i 20 minut před tím, než už opravdu musí vylézt.
Hodně píšete, že jako výchovný úspěch vidíte, že se děti k sobě jako sourozenci hezky chovají. Asi bych koukám měla přehodnotit své názory, tohle mě nenapadlo, hodnotit jako výchovný úspěch. A nejspíš máte pravdu, že to je výchovou rodičů. Starší dcera má na FB neustále nějaké hlášky “moje sestra je úžasná“, společné fotky, prožívají spolu úspěchy, i když jsou do sebe 10 let fungují spolu úžasně. O tom, že starší bez řečí mladší pohlídá, vypraví, odvede, vezme do divadla, do bazénu….asi bych to neměla považovat až tak za samozřejmost.
I tak si myslím, že děti mohou hezké chování k sobě okoukat třeba od rodičů, tím, že se spolu s manželem k sobě hezky chováme, je myslím taky důležitý vzor. A vlastně ano, máte pravdu, lze to brát jako výchovný úspěch. 🙂
Lien, to mě mrzí, že jsem ti zkazila statistiku či možnost tipování. 🙂
Za svůj výchovný úspěch považuji,že syn je od narození klidné dítě,umí poslouchat,všechno se mu v klidu vysvětlí,umí si sám pohrát.Za to měl jako mimčo problémy s jídlem a narodil se s hemiparézkou,takže od čtyř měsíců cvičíme.Když mu všechno v klidu vysvětlím,tak si to nechá vysvětlit.Vím,že když odejdu do kuchyně a příjdu,že neprovede nějakou hloupost.Zkrátka už v 10 měsících,když jsem řekla to nesmíš,tak to pochopil.Takže není to takové to dítě,co něco rozbije,rozleje pití,co dělá naschvály.O všem se synem komunikuju,a pořád vysvětluju a vysvětluju.Já jsem byla jako dítě také hodná,tak nevím,jestli to má po mně.Ve výchově se mnou nebyli problémy,ale zase si myslím,že jsem byla až moc slušně vychovaná,což se k této době nehodí,spíše jsem neprůbojná a některým lidem nedokážu říct svůj názor.Tak syna učím,aby se uměl ozvat,když mu bude někdo ubližovat nebo dělat něco,co se mu nelíbí.
Já za svůj největší výchovný úspěch považuju to, že jsou mé dvě velké děti (dcera 17, syn 22) takoví parťáci, jací jsou. Jsou to normální sourozenci, z pokojíčku občas lítají výrazy nepublikovatelné, ale když je potřeba, tak se vzájemně podrží a pomohou si. A když mi před asi 2 lety řekla jedna známá, že by chtěla, aby se její děti měly rády tak jako ty moje, tak mi to úplně vehnalo slzy do očí. Prý o sobě vždycky tak hezky mluví….