Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Nový román od Matildy
Po dlouhé době všechny co nejsrdečněji zdravím z krásného zapomenutého Osoblažska.
Zažila jsem zatím ty nejbídnější, a přesto asi nejkrásnější vánoce v dosavadním životě. Finančně jsme na tom bledě a všechno, co vyděláme, jde do splátek. A aby nám bylo ještě líp, tak byl můj muž od posledního listopadového týdne bez práce. Zakázky nasmlouvané, smlouvy podepsané. A finance na rozjezd staveb nikde, prostě, když vám někdo bude tvrdit, jak naše ekonomika stoupá, nevěřte mu. Zadavatelé zakázek (počtem 4) nezískali potřebné finance a všechno se musí pozdržet, zatím do ledna, ale nevěřím tomu, že nastane nějaká změna tak brzy…
Povedlo se mi najít zájemce na odběr mého vánočního cukroví, takže veškeré vánoční zájmy byly závislé jen na tom, kolik vydělám pečením.
Od posledního listopadového týdne se u nás všude povalovaly plechy s cukrovím, nejdříve tedy tuny perníčků 🙂
Musela jsem je napéct hlavně na naše vánoční trhy, ne na prodej, ale na zdobení pro místní děti, aby se vánoční akce rodičům vydařila a děti se zahřály u nás v knihovně. Vystřídalo se mi tam dobrých 50 dětiček, což je na naši malilinkatou knihovničku opravdu hodně 🙂
Ale spokojeně si každý odnášel pylík se svými nazdobenými perníčky. Krásná akcička. Shodou okolností jsem hned pár dnů nato měla kontrolu z regionálního knihovnického centra a sklidila jsem krásnou pochvalu, což mě zahřálo u srdíčka. A hned přivezli bednu nových knih, tak jsem se úplně tetelila radostí, teda, tohle mi jako ježíšek úplně stačilo… 🙂
No a pak už se u nás peklo 8-10 hodin v kuse. Do 15.12. jsem měla napečeno asi 26 kilo cukroví. Vím, že to není moc, mnohé z vás pečou i více, pro mě to byla premiéra a zároveň zkouška, co dovedu. Zvládla jsem udělat 18 druhů cukroví a strašně mě to bavilo. Ohlasy mám skvělé, prý bylo perfektní, takže doufám, že nějaké renomé pro příště jsem si udělala.
Nakonec jsem mohla nakoupit za 2 tisíce dárky pro skoro celou rodinku – vynechala jsem mužíčka, protože pro něj jsem chtěla nějakou úžasnou hrubou pracovní mikinu a to se mi už nepovedlo sehnat. Tak se koukám na net ode dneška a hned jak najdu, objednávám, bude mít dáreček k svátku, který mají oba mí miláčkové 9.1.
Nakonec jsem i já jeden malý dáreček pod stromečkem měla, ačkoliv jsme byli spolu domluvení, že letos se fakt naděluje jen dětem a našim babičkám. Dostala jsem nějaký drahý šampón, udělal mi velkou radost, na druhou stranu mě fakt mrzelo, že pro mužíčka nic nemám. Ale on pořád tvrdí, že jsem mu nadělila dárek ve formě úžasného cukroví, které tady pomlsává, tak ať se tím netrápím.
Pak jsme si 20.12. dovezli z Ostravy moji maminku, aby nebyla na vánoce sama a hned byla další pomocná ruka navíc. Zvládly jsme za dva dny hezky uklidit dům a 23. večer už jsme se slastně s nožkama nataženýma koukaly na Lásku nebeskou 🙂 Prostě vánoce tentokrát v takové pohodě a klídečku, pořád puštěné koledy, zpívali jsme jeden přes druhého, Vladánka to opravdu bavilo a my jsme se nasmáli, jak všechno komolil 🙂
Vánočka ze šesti 🙂
Na Štědrý den jsme se sešli s celou místní rodinou na kafíčku u švagrové a šlo se na tradiční procházku na hřbitov zavzpomínat na všechny, co už nás opustili. Zapálili jsme asi 30 svíček a hladoví se vypravili zpátky na cestu do svých domovů. Kolem půl páté jsme už připravovali večeři a o půl šesté zvonil Ježíšek na zvoneček, za hlasitého desetiminutového halekání našich dětí ze zadního okna do zahrady – Ježíškuuuuuu, kdeeee jsiiiii :-)))
Můj skromný vlastnoručně vyrobený adventní svícen
Náš štědrovečerní stůl
Dárečků bylo poskrovnu, Vladánek dostal vytoužený dalekohled a jedno malé kovové sportovní autíčko do sbírky, Kačka se Zoikou každá jednoho malinkého zůblíka – nevím, jak se to píše a nechce se mi to hledat 🙂 , dále pak každá pouzdro s fixy a barevnými kamínky na vyzdobení – jedna se šmouly a druhá s poníky, no a pak už jen pro všechny tři prcky balíček s plastelínou, fixy a třemi velkými bloky. Anička si skromně přála jen ostříhání u mé známé kadeřnice, které do vánoc nevyšlo, proto jsem jí koupila v drogérii jako náhradní dárek jen nějaký sprej s leskem na vlasy a darovala svou nepoužitou sadu gelových propisek, a Veronice jsem narychlo koupila jen sadu Pantene pro V na vlásky. Babičkám vitamíny v plechové dóze, myslím, že je potěšily.
Od babičky dostaly knížky, takže ani ty pod stromečkem nechyběly… Musím říct, že z tak malinkého množství dárků měly naše děti o hodně větší radost než kdysi, když se ta hromada ani nevešla pod stromek.
Pak přišel čas na novou pohádku o 12 měsíčkách, po ní jsme uložili děti a šli jsme na devátou hodinu do kostela na Půlnoční mši. Nesli jsme pár chlebíčků a cukroví, protože po půlnoční jsme byli domluvení sejít se s našimi známými v oblíbené hospůdce na zakončení hezkého dne. Mše byla nudná, farář nepřesvědčivý, ministranti žádní, ani kadidlo nezavonělo, ani hudba nezazněla, prostě nic moc, zazpívala jsem si ale pořádně a od plic všechny krásné české koledy 🙂
Pak v hospůdce ještě předávání malinkých dárečků, od paní hospodské jsem dostala svíčku, já jí předala vánoční čaj, protože když už tam zavítám, tak mi dělá čajíček zadarmo, ví, jak špatně na tom jsme. Ještě že jsou kolem nás tak skvělí a hodní lidé…
Na Boží hod jsme měli vánoční pohodu, dojídalo se jídlo z předchozího dne, roztáhli jsme si gauč a celý den koukali na pohádky 🙂
Horší to pak bylo na Štěpána, mamča odjela domů zároveň s mým bývalým, který si přijel pro holčičky a odvezl si je na pár dní k jeho rodičům. A nás čekal oběd u maminky mého muže, mé tchýně. Jako pokaždé to bylo opět stejné. Žádné společné téma hovoru, zatímco všichni řeší, kde se různě chystají na dovolenou (Skotsko, Irsko, Skandinávie a Chorvatsko k tomu) a kam vezmou děti ještě teď přes prázdniny, (padl nápad i na Tropical Island do Berlína), a to celoročně posloucháme, jak všichni brečí, jak jsou na tom špatně a musí se uskrovňovat, tak nám se honilo hlavou, jak přežijeme další měsíc …
Zatímco se děti ostatních vychloubaly tablety a dotykáči „od Ježíška“, my jsme jen koukali, jak se Zoinka s Vladánkem nudí a nejradši by šli domů. A vrchol tomu dodala tchýně, když se rozdávaly dárky, tak nějak zapomněla na to, že má ještě dvě „vyženěné“ vnučky, které tam sice chybí, ale kdyby tam byly, tak nevím, jak jim na místě vysvětlím, že jim Ježíšek nic nepřinesl…
Normálně mě polilo horko, když jsem zjistila, že jim prostě nic nekoupila. Doslova jsem děkovala bohu, že tam holky nejsou a nemusím nic řešit, protože v opačném případě bych pravděpodobně vstala, oblekla děti a s nějakou pichlavou poznámkou odešla.
Večer jsme to pak s manželem všechno probrali a zkonstatovali, že se potvrdilo, že mě tchýně nesnáší a všemožně se mě snaží vystrnadit ze svého života… Vyvodím z toho nějaký důsledek, každopádně už mě nebaví znovu a znovu nastavovat druhou tvář, končím s přetvářkou, už mě tam neuvidí. Když si vzpomenu na svoji maminku, jak ze svého skromného důchodu nakoupí dárečky všem vnoučátkům, i těm vyvdaným, tak mě to fakt zamrzelo, když druhá babi má důchody dva, jeden vdovský a druhý starobní a to nežije sama, ale s druhem, taky se starobním důchodem… Sice se v poslední době bráníme odsuzovat lidi, jenže když to takhle zamrzí, tak se člověk těm myšlenkám dost těžce brání… Je nutné myslet pozitivně, ale “dělat“ na hlavu si prostě nechat nemíním.
Dnešek jsme si už zase užili jen sami podle svého, vytáhli jsme děti i s naší fenkou Baruškou na výšlap na horu (kopeček 🙂 ), tyčící se nad naší vesnicí, výška něco přes 500m, ale výšlap je to pěkný, dal nám zabrat a děti úplně zmohl 🙂
Vyslyšelo nás sluníčko a pěkně roztrhalo mráčky, ukázala se krásně modrá obloha a z vrcholku bylo krásně vidět do našeho údolí a až do rovného placatého Polska. Manža s dětmi opravoval ohniště, příště prý si prý doneseme párky a já objímala stromy a čerpala energii. Došli jsme domů, děti se nabaštily a teď tu jako pecky leží u pohádek, zatímco mužíček dělá ve stodole dvě ptačí budky, musí pořád něco vymýšlet, jinak by se nudou ukousal, než by nejdříve sežral nás 🙂
Tímto bych svůj román ukončila. Není už zdaleka tak vtipný, jak jsem byla zvyklá dělat si ze všeho srandu, já vím … Udála se i spousta jiných věcí, ale to by bylo nadlouho. Každopádně konec roku se blíží, ještě nevím, jestli ho strávíme s dětmi doma nebo si půjdeme zatancovat na vesnickou zábavu (Anička samozřejmě pohlídá děti, ale už teď při té příležistosti spřádá plány na párty s přáteli u nás doma 🙂 )
Zítra se zastaví ještě strýc mého muže s manželkou na kulečníkovou bitvu, tak se těším, bude sranda. A po Silvestru budeme řešit, co s námi bude dál. Naučili jsme se v tomto roce žít opravdu velmi skromě, ještě skromněji, než v předchozích letech. Ale ani to na zaplacení běžných měsíčních splátek nestačí. A práce se zatím nenaskytla. Tak doufám, že mé hledání bude mít konečně nějaký úspěch.
Přeji všem krásný a pohodový zbytek roku a do toho Nového ať všichni vkročíme bez nemocí, obklopeni láskou a milovanými lidmi. A fungování VD ať nic neohrozí, nedovedu si bez nich představit ranní či odpolední kávičku 🙂
A ještě jednou moc děkuji holkám za krásné přáníčko 🙂
Holky, tak jsem dočetla to, co jsem předtím nestihla.
Je to, jak vidím, na všech frontách nějak složitý, i když u každého jinak.
Mati, podle toho, co ti manžel říká, musí jeho máma asi šíleně žárlit. Prostě vidí, že s tebou je šťastný, že ho máš ráda a on tebe, prostě mu dáváš to, co ona mu nikdy dát neuměla. A pak si to vybíjí na tobě. Fakt tam nechoď a máš pokoj. Teda aspoň částečně, ty pomluvy se asi jen tak nezastaví.
Mari, tak to je ale fakt síla, ještě když člověk maká a manžel reaguje takhle, no, to bych mu teda vysvětlila. Moc na tebe myslím, třeba to fakt přejde, nebo se to určitě aspoň zlepší, až bude pracovat.
Ono je právě snadný si říct rozvod, ale když člověk domyslí všechny, ale fakt všechny důsledky, tak nakonec dospěje k závěru, že je lepší si manželství udržet i za hodně velkou cenu.
Zavi, na vás taky myslím, ať to manžel vydrží, po nějaké době už to půjde samo. Moc vám držím palce.
A vůbec všem.
matildo žijete?
Martinko, tak jsem to celé i s diskuzí dočetla, je to u všech nářez… Původní přání pro tebe a tvoji rodinku, aby ten nový rok byl konečně vstupem k lepším zítřkům rozšiřuju na všechny… Kéž by všichni doma měli přes všechny útrapy takovou rodinnou pohodu jako u vás.
A basama, proč jste k té tchýni zase šli? 😀 My k té naší taky furt chodíme i když nás vítá slovy: “co tady chcete, řekla jsem, ať mi sem nelezete“ a “ani jsem vám nechtěla otevřít…“ 😀 Nojo, co kdyby něco potřebovala, že…
Za naši rodinu jsem vznášela k vyšším místům také přání lepších zítřků. Manžel se dal k firmě Partners a je z nich nadšený. Na rozdíl od jiných finančních firem, kde jde o získání klienta a tudíž o provize, zde jde o skutečný prospěch klienta. Navíc manžel má i takovou povahu a jeho oslovila paní, co je mu smýšlením podobná. Ani nevíte, jak moc se “modlím“, aby to nevzdal, aby se do toho opravdu obul a klientelu získal. I když to není pravidelná měsíční mzda. Je doma už pár let, v zastupitelstvu je sice stále i doučování pár má a to ho naplňuje, ale já vidím, jak “chátrá“. A jde i o peníze, nezastírám. A teď, když to tu čtu, moje přání je jediné – ať je to aspoň takové, jaké to bylo dosud. Mám slušně placenou práci a to co spolu vyděláme zatím pokrylo naše náklady. I když s odřenýma ušima.
Mari, myslím, že až zase manžel najde práci, všechno se zlepší. Chlapi se trápí tím, že nezabezpečí rodinu a pokud to za něj zvládne udělat ženská, těžko se s tím smiřují. Jen u nás je to nějak naopak. Někdy mi opravdu připadá, že jsem z Marsu já a můj chlap z Venuše. Dr. mi k tomu řekl, že je je třeba se s tím vyrovnat. Jenže já chci doma chlapa! 😀
Tak holky, do nového roku s optimismem a PRAVOU!! Nezapomeňte – jak na Nový rok, tak po celý rok..
Holky, tak jsme právě došli z hospůdky – je 0.10 hod. 🙂
Miláček mě vytáhl, protože jsem pořád byla nějaká ztrápená a je fakt, že milí lidé mě z toho vždycky vytáhnou a jako vždy jsem přišla vysmátá a plná pohody, směju se tady a beru všechno, jak to má být – Vladan hlásí, že jsem spisovatel v každou hodinu a minutu 😀
Přísahám, střízlivá, v sobě několik zdarma čajů, já ty lidi prostě miluju 🙂
Míšo, Jani, Šári, fakt je všechno tak, jak má být. Pokud nás potká něco důležitého a my to pomineme, vrátí se to znovu a znovu, dokud se z toho nepoučíme. Dnešek byl fakt těžký, tchýňka vytáhla tolik událostí, o kterých nemám ani tušení, že jsem provedla… Slzama jsem osolila nedělní oběd…
A teď je mi fajn. Prostě, je to její boj, já ji v tom posilovat nemíním, když řeknu, že ji mám ráda, myslím to upřímně a úplně to ze mě sálá, naproti tomu ona o tu moji pozitivní sílu zase posílí svůj boj s negativitou, nechápu, proč se to děje, od nás odchází usměvavá a za rohem zase bodá jed. A tak to je celé roky. Asi ji řídí nějaká entita, co se mě snaží ponížit, srazit na kolena a já se nedám. Ale jen díky svému muži, jinak už bych to dávno vzdala.
Tak, teď je 0.16, mužíček si udělal večeři a napapkaný mi oznamuje, že jsem jeho největší štěstí v životě, že to, co mu upřela v dětství máma, mu dávám já… zvláštní, ale věřím, že tak může cítit.
A abyste se divily ještě víc, tak dneska volala švagrová, manželka mého bratra a ptala se, jaké byly vánoce. Nadšeně jsem jí hlásila, že vánoce super, moje máma super, bez hádek, bez vyostření, bez scén, všechno se odehrálo v naprostém klídku a pohodě … A ona mi povídá – no, mamka říkala něco jiného, u vás je tolik rušno, že se těšila domů, až si od toho kraválu odpočine…
A já se mylně domnívala, jak krásné jsme měli letos vánoce… 😀
Děvčátka, mám vás tak ráda, jsem vděčná, že vás mám…
Tak, Vladana bolí hlava, doufám, že mu nic neroste… 😀 prý mám zamířit do ložnice 🙂
bylo líp, ale je zase hůř 😀
Marti staršně o tom pořád přemýšlím, že bych odtáhla, ale probírám si to sama se sebou v duchu, no kecám včera jsem se na rychlovku bavila s kamarádkou o tom, šla bych z fleku a hned pryč, ale pořád končím úvahama u dětí, odtrhnout je od světa, kde jsou rády, kde mají kamarády, školu, oblíbená místa, ted na dvorku kočky, psa, prostě vím, že by to nesly ted zrovna strašně špatně, Naty by určo plakala, je hrozně citlivá, co se týče změn a to já jím udělat nemůžu jen proto, abych já mohla v klidu žít 🙂
Šári?? lezba jo??? jsi mě rozesmála, ale super úvaha 😀
A víš, já už nejsem na rodičáku, ale stejně změna neprobíhá, spíš je to horší a čekám, kdy dojde opět na žárlivé excesy, že nechodím do práce, ale chodím se uspokojovat k jiným 😀
Jj chlapi jsou jiní, ale někdy opravdu neskutečně, pochopit je, je opravdu nad síly většiny z nás 🙂
Holky, i přesto vám přeji krásný vstup do Nového roku, hlavně zdravíčko a i krapetek toho štěstí pro každou z nás 😀
Holky dík, dáme do teho všecko a to by bylo aby se to nepodařilo, nejhorší je sehnat ty penízky, i když na městě jsou úžasní a náš nápad se jim moc líbí. Bohužel ve sboru už tomu až tak není, nemůžou překousnout, že bez nich připravujem tak velkou věc a případný úspěch by asi rozdýchávali dost těžko, poslední dobou to tam stojí za prd – každej se honí za penězma, kdo nepije s nima je rázem odepsanej, jeden pomlouvá druhého, no hrůza.
Klidně se podepisuju pod vás, chlapi jsou rozhodně jiný než ženský, beru to tak odjakživa, takže doma klid, i když já osobně spoustu věcí musím překousnout, hudruju jen občas, páč jsem flegmouš, ale když bouchnu, tak pořádně. Konflikty řešit neumím, když se tuhle handrkovali ty dva, ještě pár hodin po tom jsem se klepala jak ratlik a to jsem nebyla účastnicí – chjo, proč se lidi nemůžou normálně domluvit?
Stoprocentně věřím, že všechno má svůj důvod a nic se neděje jen tak pro nic za nic, věřím, že se z dané situace mám nějak poučit a pokud to neudělám, vrátí se mi to znovu a ve větší míře. Snad se z tohohle vyhrabem a bude zas dobře. Jako my bysme asi tak nějak vyšly, jenže před vánocema se snad všichni zbláznili a já pořád řeším nějaké nedoplatky. Jsou to blbiny, ale hrozně dokážou zkazit den.
Jéé kdyby vyšel nějak ten srazík, to by bylo super!
P.S. začínám se těšit na zítra, jako každý rok jedem ke kamarádům a letos nás tam bude požehnaně, tak se to těšení mísí kapku s obavou, jak to všechno dopadne
Mari, tak to jsem netušila, že je to až tak. Vím, že jsi psala, že jsi tuším o prázdninách vypadla s dětma do míst svého dětství a pak se snad zdálo, že bude líp. Pak už jsem nějak nezaznamenala další zprávy. A tak si automaticky myslela, že je prostě líp. Tak to mě mrzí. Ale věř jemu i sobě, že to zvládnete. Ikdyž s tím alkoholem bych byla na pozoru. Spadne se do něj lehce a rychle a hůř jde ven. Ale nechci se zase dotknout, aby ses naurazila, že tvého muže obiňuju z alkáčství – to nééé – nejlíp ty sama víš, na kolik je schpopný vše zvládat. Držím palce!!!!!!! Moooooc!
Já jsem nechtěla, aby to vypadalo, že si stěžuju na svého budoucího bývalého, to určitě ne. Já si právě ve své situaci myslím, že si to dělám sama.
S pomocí úklidu a starostmi o děti: opravdu mám ráda, aby to bylo udělané podle mě, takže vždycky bych našla, co se dá udělat jinak a líp. Ale to samozřejmě nemůžu říct nahlas, protože by se mi na to vyprdnul úplně 🙂 A na druhou stranu, tím, že jsem na mateřské, tak prostě uklízím furt. Už mě to samotnou štve, že ze sebe dělám otroka a furt lítám s hadrem a vysavačem. A věřím, že až nastoupím do práce, tak mi bude jedno, že na parapetu je položená hračka, že jsem utírala prach před čtyřmi dny apod.
A i s tou komunikací mezi námi. Je pravda, že když jsme se viděli každý druhý víkend, tak jsme si měli o čem vykládat celé dny i noci, ale teď, když spolu jsme denně, tak už to tak žhavé není a na druhou stranu, já můžu vykládat o dětech, co dělaly, jak se chovaly, ale on s nimi také žije, takže je zná a předvídá. Takže až nastoupím do práce, bude zase “zajímavějších“ témat k hovoru.
Já si prostě myslím, že ta mateřská je ohromný zásah do všeho – financí i sociální stránky.
To, že chlap přemýšlí jinak je pravda, nedokáže myslet na více věcí najednou a taky jsou i více tišší, když se mají řešit problémy. Možná to vyplývá z toho, že jsou ty hlavy rodin, tak prostě musí zabezpečit a když je zádrhel, tak to těžce nesou a zřejmě jsou zklamaní i ze sebe samých. Jarouš třeba úplě přestal s alkoholem. Nebyl žádný alkáč, jen prostě, když byla příležitost, posezení, tak si dal i těch 8 piv. Dnes i na oslavě, kdy je to zadara, tak si nedá a říká, že by ho to akorát navnadilo, že pivo má rád a pak by měl chuť i další den a to už nechce pokoušet. To mě třeba dostalo 🙂
Vždycky, když jsem naštvaná z toho, že nic neudělá sám, že mu všechno musím říkat, tak říkám, že v příštím životě chci být lesba. Nechci být chlap, mě se život ženy líbí, postoje k dětem, harmonii…, ale chci být lesba 😀 😀 😀
Takže vtipné zakončení mých úvah… Hrabeme se hrabeme ze všech nástrah života, ale věřím, že my dva to ustjíme. Stejně jako Mati s Vladanem a Marika se svým mužem a všechny, které jste se v těcho příhodách našich obyčejných životů trošku našly 🙂
Veselého Silvestra!!! *
Mati, s čím tchýně vyrukovala? Něco z té návštěvy u nich?
matildo poslední myšlenku máme společnou…všechno se děje z nějaké příčiny, která možná zprvu není až tak vidět, je to v tu danou chvíli neskutečný problém a konec světa…s postupem času a odlivem emocí se zjistí právě to proč to tak je a má a vlastně mělo být…..nejsem nijakej filozof…ale nějak poslední dobou na to tak koukám a ve všem i tom špatném…vidím s odstupem to dobré a to špatné přineslo právě to dobré…
(nevím jak to písnout ale Honzíkova nemoc – zdraví pro mě není samozřejmostí a stmelilo nás to s mužem a byl mi velkou podporou s stále je když přijde kolísavá chvilka, přestěhování a zadlužení – jsem blíž k mamce, jezdí k nám což dřív nedělala, ted po novém roce mi slíbila že si dojde s tou boulí a budu jí blíž když bude třeba, stejně tak jí mám blíž já když vše bude ok a budu potřebovat já jí, problémy v práci – nebýt spokojená s tím co mám a koukat jinde…a i tu se rýsuje něco moc hezkého nechci to zakřiknout…..ale i obyčejnější věci které se dějí během dne no snad víš co myslím)
a prostě u vás to také bude vše ok prostě musí s tou tvou energii….vždyt už to co píšeš je dar a možná by to takové nebylo kdyby byly prašulky nebyl by na sebe čas, děti by takové nebyly atd…..prostě vše má svůj smysl a děje se z nějaké příčiny a část jí určitě z toho tvého psaní vidí všichni…
Tak, teď jsem naštvaná, protože celý můj román, který tady hodinu spisuju, o událostech, co se dneska přihodily, mi spadnul a odešel do věčných lovišť… 🙂
Teď se mi nechce všechno psát znovu, kurňa… Dneska byl zase výstup s tchýní, ale tak nějak jsme to zvládli a je nám teď líp… zkrátila jsem několik napsaných odstavců do jedné věty :-))))
radka má pravdu, dneska jsem to mužíčkovi vmetla do tváře, že on to prostě nevidí z mého pohledu… 🙂 jo, dneska jsem si i poplakala, protože mi tchýňka hnula žlučí… ale důležité bylo se uklidnit a utřepat si to v hlavě, teď už se cítím ok.
Bami, napsala jsi to krásně. K tomu není co dodat…
Momentálně tu sedíme s dětmi a máme úplně úžasnou diskuzi. Z toho proudí taková pozitivní energie, že se až vnitřně tetelím. S naší Aničkou si tu vykládáme o všem možném, došli jsme až k hormonální antikoncepci 🙂 Abyste chápaly, tak my nejsme zrovna zastánci toho, že uhodí 15 roků a šupajda s holkou na gyndu pro antinu… Snažíme se jí vysvětlit, že to není ta nejvhodnější cesta, co se lidského těla a zároveň naší přírody týká…
15 jí bude v květnu, takže to pomaličku ve vhodných chvilkách řešíme, momentálně jsem jí řekla, že kdyby se stalo cokoliv, ať se opravdu nebojí přijít domů a svěřit se, a pak nás Anička moc hezky překvapila – mami, prosím tě, ať by se stalo cokoliv, slib mi, že mě nebudeš nutit jít na potrat… že si tuhle myšlenku nedovede představit a zodpovědět sama v sobě… Pak přijde ujištění, ať se nebojíme, že nemíní vlítnout do “něčeho“ bezhlavě…
Je to zvláštní, jak teď u nás ta opravdovost citů převládá, že to vidíme i na dětech, jak se snaží být pořád s námi a zapojovat se do domácího života a tím, že jsou tu různé věkové odstupy, tak se tak nádherně vzájemně propojují zároveň s námi, fakt jsou to ty nejúžasnější vánoce, jaké jsme kdy zažili… :-)))
Jani, držím palce s akcí a doufám, že dáš vědět, jak to dopadlo, nebo průběžně, jak to vypadá, protože tohle jsou věci, kterým věřím, zvlášť když někdo dělá něco, co ho opravdu baví a dá do toho všechno a přenáší to pak na děti, to má smysl.
Mari, tak nějak jsem doufala už v lepší zprávy… Nevzdávej to, jediné, nad čím jsem přemýšlela, jak jsi psala o možnosti toho přestěhování na venkov, na farmu, kde by byly jiné možnosti, tak jsem si říkala, zda by to s manželem nějak nehlo, kdybys vzala děti a odešla tam bez něj… fakt nevím, tím tě k ničemu nenavádím, tehdy mě to tak napadlo a teď jsem si na to vzpomněla… třeba má všechno svůj čas a i na nějaký takový krok nakonec dojde, moc na tebe myslím a doufám v nějaké jarní-letní setkání, abychom to spolu u vínka probraly… 🙂
Šári, my to spolu proberem určitě, tím jsem si jistá… Jsme ostudy, že letošní rok nám utekl jak voda a z plánované návštěvy nic nebylo!!!
Marysku, tebe jsem ještě nezažila, abys na něco hudrovala, jsi taková úžasná spokojená mamča, bylo by fajn, abys mezi nás zavítala častěji 🙂
Tak jo, z románu je sotva třetina, nicméně padám holky, děcka večeří, taťka jim nachystal a halekají tu na mě, ať už slezu :-))
Moc vás zdravím a děkuji za povzbuzení, snad nám všem bude líp a všechno tohle má svůj smysl. M.
P.S. Užijte si zítřek :-)))
Holky, tak my jsme sice ukecaní oba, ale těch povzbudivých slov prostě časem ubylo a je fakt, že já to i docela chápu, oni jsou chlapi fakt jiní. Znám ho za těch dvacet let až moc dobře, takže mi nemusí nic říkat, vidím, jestli je spokojený nebo ne, takže když nepochválí, ani mi to nevadí.
Mně spíš vadí dlouhodobější napětí, prostě stádium před výbuchem. Vadí mi, když v sobě dusí nějaký vztek, protože i kdyby nechtěl, cítím to na sto honů. Když nekomunikuje jen tak normálně, na to jsem si zvykla. 🙂