Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Nový román od Matildy
Po dlouhé době všechny co nejsrdečněji zdravím z krásného zapomenutého Osoblažska.
Zažila jsem zatím ty nejbídnější, a přesto asi nejkrásnější vánoce v dosavadním životě. Finančně jsme na tom bledě a všechno, co vyděláme, jde do splátek. A aby nám bylo ještě líp, tak byl můj muž od posledního listopadového týdne bez práce. Zakázky nasmlouvané, smlouvy podepsané. A finance na rozjezd staveb nikde, prostě, když vám někdo bude tvrdit, jak naše ekonomika stoupá, nevěřte mu. Zadavatelé zakázek (počtem 4) nezískali potřebné finance a všechno se musí pozdržet, zatím do ledna, ale nevěřím tomu, že nastane nějaká změna tak brzy…
Povedlo se mi najít zájemce na odběr mého vánočního cukroví, takže veškeré vánoční zájmy byly závislé jen na tom, kolik vydělám pečením.
Od posledního listopadového týdne se u nás všude povalovaly plechy s cukrovím, nejdříve tedy tuny perníčků 🙂
Musela jsem je napéct hlavně na naše vánoční trhy, ne na prodej, ale na zdobení pro místní děti, aby se vánoční akce rodičům vydařila a děti se zahřály u nás v knihovně. Vystřídalo se mi tam dobrých 50 dětiček, což je na naši malilinkatou knihovničku opravdu hodně 🙂
Ale spokojeně si každý odnášel pylík se svými nazdobenými perníčky. Krásná akcička. Shodou okolností jsem hned pár dnů nato měla kontrolu z regionálního knihovnického centra a sklidila jsem krásnou pochvalu, což mě zahřálo u srdíčka. A hned přivezli bednu nových knih, tak jsem se úplně tetelila radostí, teda, tohle mi jako ježíšek úplně stačilo… 🙂
No a pak už se u nás peklo 8-10 hodin v kuse. Do 15.12. jsem měla napečeno asi 26 kilo cukroví. Vím, že to není moc, mnohé z vás pečou i více, pro mě to byla premiéra a zároveň zkouška, co dovedu. Zvládla jsem udělat 18 druhů cukroví a strašně mě to bavilo. Ohlasy mám skvělé, prý bylo perfektní, takže doufám, že nějaké renomé pro příště jsem si udělala.
Nakonec jsem mohla nakoupit za 2 tisíce dárky pro skoro celou rodinku – vynechala jsem mužíčka, protože pro něj jsem chtěla nějakou úžasnou hrubou pracovní mikinu a to se mi už nepovedlo sehnat. Tak se koukám na net ode dneška a hned jak najdu, objednávám, bude mít dáreček k svátku, který mají oba mí miláčkové 9.1.
Nakonec jsem i já jeden malý dáreček pod stromečkem měla, ačkoliv jsme byli spolu domluvení, že letos se fakt naděluje jen dětem a našim babičkám. Dostala jsem nějaký drahý šampón, udělal mi velkou radost, na druhou stranu mě fakt mrzelo, že pro mužíčka nic nemám. Ale on pořád tvrdí, že jsem mu nadělila dárek ve formě úžasného cukroví, které tady pomlsává, tak ať se tím netrápím.
Pak jsme si 20.12. dovezli z Ostravy moji maminku, aby nebyla na vánoce sama a hned byla další pomocná ruka navíc. Zvládly jsme za dva dny hezky uklidit dům a 23. večer už jsme se slastně s nožkama nataženýma koukaly na Lásku nebeskou 🙂 Prostě vánoce tentokrát v takové pohodě a klídečku, pořád puštěné koledy, zpívali jsme jeden přes druhého, Vladánka to opravdu bavilo a my jsme se nasmáli, jak všechno komolil 🙂
Vánočka ze šesti 🙂
Na Štědrý den jsme se sešli s celou místní rodinou na kafíčku u švagrové a šlo se na tradiční procházku na hřbitov zavzpomínat na všechny, co už nás opustili. Zapálili jsme asi 30 svíček a hladoví se vypravili zpátky na cestu do svých domovů. Kolem půl páté jsme už připravovali večeři a o půl šesté zvonil Ježíšek na zvoneček, za hlasitého desetiminutového halekání našich dětí ze zadního okna do zahrady – Ježíškuuuuuu, kdeeee jsiiiii :-)))
Můj skromný vlastnoručně vyrobený adventní svícen
Náš štědrovečerní stůl
Dárečků bylo poskrovnu, Vladánek dostal vytoužený dalekohled a jedno malé kovové sportovní autíčko do sbírky, Kačka se Zoikou každá jednoho malinkého zůblíka – nevím, jak se to píše a nechce se mi to hledat 🙂 , dále pak každá pouzdro s fixy a barevnými kamínky na vyzdobení – jedna se šmouly a druhá s poníky, no a pak už jen pro všechny tři prcky balíček s plastelínou, fixy a třemi velkými bloky. Anička si skromně přála jen ostříhání u mé známé kadeřnice, které do vánoc nevyšlo, proto jsem jí koupila v drogérii jako náhradní dárek jen nějaký sprej s leskem na vlasy a darovala svou nepoužitou sadu gelových propisek, a Veronice jsem narychlo koupila jen sadu Pantene pro V na vlásky. Babičkám vitamíny v plechové dóze, myslím, že je potěšily.
Od babičky dostaly knížky, takže ani ty pod stromečkem nechyběly… Musím říct, že z tak malinkého množství dárků měly naše děti o hodně větší radost než kdysi, když se ta hromada ani nevešla pod stromek.
Pak přišel čas na novou pohádku o 12 měsíčkách, po ní jsme uložili děti a šli jsme na devátou hodinu do kostela na Půlnoční mši. Nesli jsme pár chlebíčků a cukroví, protože po půlnoční jsme byli domluvení sejít se s našimi známými v oblíbené hospůdce na zakončení hezkého dne. Mše byla nudná, farář nepřesvědčivý, ministranti žádní, ani kadidlo nezavonělo, ani hudba nezazněla, prostě nic moc, zazpívala jsem si ale pořádně a od plic všechny krásné české koledy 🙂
Pak v hospůdce ještě předávání malinkých dárečků, od paní hospodské jsem dostala svíčku, já jí předala vánoční čaj, protože když už tam zavítám, tak mi dělá čajíček zadarmo, ví, jak špatně na tom jsme. Ještě že jsou kolem nás tak skvělí a hodní lidé…
Na Boží hod jsme měli vánoční pohodu, dojídalo se jídlo z předchozího dne, roztáhli jsme si gauč a celý den koukali na pohádky 🙂
Horší to pak bylo na Štěpána, mamča odjela domů zároveň s mým bývalým, který si přijel pro holčičky a odvezl si je na pár dní k jeho rodičům. A nás čekal oběd u maminky mého muže, mé tchýně. Jako pokaždé to bylo opět stejné. Žádné společné téma hovoru, zatímco všichni řeší, kde se různě chystají na dovolenou (Skotsko, Irsko, Skandinávie a Chorvatsko k tomu) a kam vezmou děti ještě teď přes prázdniny, (padl nápad i na Tropical Island do Berlína), a to celoročně posloucháme, jak všichni brečí, jak jsou na tom špatně a musí se uskrovňovat, tak nám se honilo hlavou, jak přežijeme další měsíc …
Zatímco se děti ostatních vychloubaly tablety a dotykáči „od Ježíška“, my jsme jen koukali, jak se Zoinka s Vladánkem nudí a nejradši by šli domů. A vrchol tomu dodala tchýně, když se rozdávaly dárky, tak nějak zapomněla na to, že má ještě dvě „vyženěné“ vnučky, které tam sice chybí, ale kdyby tam byly, tak nevím, jak jim na místě vysvětlím, že jim Ježíšek nic nepřinesl…
Normálně mě polilo horko, když jsem zjistila, že jim prostě nic nekoupila. Doslova jsem děkovala bohu, že tam holky nejsou a nemusím nic řešit, protože v opačném případě bych pravděpodobně vstala, oblekla děti a s nějakou pichlavou poznámkou odešla.
Večer jsme to pak s manželem všechno probrali a zkonstatovali, že se potvrdilo, že mě tchýně nesnáší a všemožně se mě snaží vystrnadit ze svého života… Vyvodím z toho nějaký důsledek, každopádně už mě nebaví znovu a znovu nastavovat druhou tvář, končím s přetvářkou, už mě tam neuvidí. Když si vzpomenu na svoji maminku, jak ze svého skromného důchodu nakoupí dárečky všem vnoučátkům, i těm vyvdaným, tak mě to fakt zamrzelo, když druhá babi má důchody dva, jeden vdovský a druhý starobní a to nežije sama, ale s druhem, taky se starobním důchodem… Sice se v poslední době bráníme odsuzovat lidi, jenže když to takhle zamrzí, tak se člověk těm myšlenkám dost těžce brání… Je nutné myslet pozitivně, ale “dělat“ na hlavu si prostě nechat nemíním.
Dnešek jsme si už zase užili jen sami podle svého, vytáhli jsme děti i s naší fenkou Baruškou na výšlap na horu (kopeček 🙂 ), tyčící se nad naší vesnicí, výška něco přes 500m, ale výšlap je to pěkný, dal nám zabrat a děti úplně zmohl 🙂
Vyslyšelo nás sluníčko a pěkně roztrhalo mráčky, ukázala se krásně modrá obloha a z vrcholku bylo krásně vidět do našeho údolí a až do rovného placatého Polska. Manža s dětmi opravoval ohniště, příště prý si prý doneseme párky a já objímala stromy a čerpala energii. Došli jsme domů, děti se nabaštily a teď tu jako pecky leží u pohádek, zatímco mužíček dělá ve stodole dvě ptačí budky, musí pořád něco vymýšlet, jinak by se nudou ukousal, než by nejdříve sežral nás 🙂
Tímto bych svůj román ukončila. Není už zdaleka tak vtipný, jak jsem byla zvyklá dělat si ze všeho srandu, já vím … Udála se i spousta jiných věcí, ale to by bylo nadlouho. Každopádně konec roku se blíží, ještě nevím, jestli ho strávíme s dětmi doma nebo si půjdeme zatancovat na vesnickou zábavu (Anička samozřejmě pohlídá děti, ale už teď při té příležistosti spřádá plány na párty s přáteli u nás doma 🙂 )
Zítra se zastaví ještě strýc mého muže s manželkou na kulečníkovou bitvu, tak se těším, bude sranda. A po Silvestru budeme řešit, co s námi bude dál. Naučili jsme se v tomto roce žít opravdu velmi skromě, ještě skromněji, než v předchozích letech. Ale ani to na zaplacení běžných měsíčních splátek nestačí. A práce se zatím nenaskytla. Tak doufám, že mé hledání bude mít konečně nějaký úspěch.
Přeji všem krásný a pohodový zbytek roku a do toho Nového ať všichni vkročíme bez nemocí, obklopeni láskou a milovanými lidmi. A fungování VD ať nic neohrozí, nedovedu si bez nich představit ranní či odpolední kávičku 🙂
A ještě jednou moc děkuji holkám za krásné přáníčko 🙂
Marti moc tě zdravím a přeju aby nový rok 2013 byl jen a jen lepší!!!!!!!! a obdivuju tě, jak to vše zvládáš a přitom to není nic jednoduchého!!!!!!!!
U nás konec roku taky nic moc, ale jak psala Bamiska – s tím absolutně souhlasím!!!!!!!! a už nebudu vůbec hudrovat!!!!
Radko tak nějak chápu mamku, jak někdy říkala, že chlapi mají jiné myšlení 😀 a postupně jí dávám za pravdu!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! 😀
holky, ale chlapi jsou fakt z jinýho těsta, a dokud to nepochopíte, tak to bude těžký. přečtěte si knížku muži jsou z marsu, ženy z venuše.
matildo děkuji za tuhle diskuzi…sleduji, koukám a uvědomuji si spoustu věcí….hlavní je to mám se dobře a mám vedle sebe chlapa s velkým ch…a spoustu věcí hodnotím a vidím i jinak…
nemámě se tak že bych mohla nadskakovat a nejezdíme ani co ciziny, ale mám za co koupit dětem jídlo oblečení a můžu si občas dopřát i blbinu nepodstatnou k životu ale pro svou radost ….takže budu vážit slova a spíš budu víc děkovat Bohu za to jak se máme
já mám doma také chlapa co povídá neumím si představit někoho kdo takový není vedle sebe s mojí pusinou…..včera jsme se do jedné hodiny prohrabávali fotkami….problémy řešíme a probíráme…když nic aspoň se tím upustí pára….
prvně holky všem co tu máte nějaké trápení moc přeju aby se cestička nějak narovnala a nebyla taková klikatá….a na konci bylo vyřešení těch problémů….
jani držím pěsti at ti akce vyjde, jsi houževnatý a kreativní člověk a věřím že tu budeme číst o tom jak se podařilo a jsi na sebe pyšná….
Hojky ahojky 😉 koukám, že většinou jsme na tom podobně, akorát teda u nás jsem já ten nemluvný, co si to radši řeší sám, no je taky fakt, že většina problémů stejně padne na mě.
Moc by mě zajímalo, kde se v nás bere ta síla oklepat se a jít dál – už nějaký čas to pozoruju, i když musím přiznat, že bez rodičů by to šlo mnohem hůř.
Já práci mám, vlastně dvě, jenže mám zkrácené úvazky, tak to tolik “nehodí“, na druhou stranu bych nemohla celej den makat a děti nevidět, to radši oželím dovču v cizině a budu blbnout s dětma. Průšvih je, že tady u nás momentálně není práce ani pro ty, co moc chtěj, ani v supermarketech už neberou. Co vím, tak nejblíž je práce kolem skladů v Průhonicích, jenže to projezdíme víc než by byl případný výdělek. Ach jo, snad se nějak zmátoříme.
Ale něco veselejšího – vlastně když tak o tom přemýšlím, tak jak pro koho. Asi víš, že každý týden blbnu s malejma hasičema. Jak jezdíme po republice na různá vystoupení, tak jsme se nechali uvrtat do obr akce. My dva a jedna kamarádka připravujeme Setkání hasičských přípravek. Mám z toho zatím velkou obavu, protože jsme ve fázi shánění prašulí, což je v dnešní době téměř nadlidský výkon. Teda kdyby tohle vyšlo, byla bych asi v sedmém nebi 😀
Šári víš, ono u nás je to trochu přece jen jiné, můj manžel spolubydlící řeší ty problémy, ale úplně jinak, než já si představuji, a to alkoholem, takže tudy teda cesta nevede!!!
Tím se přece problémy nevyřeší nebo snad jo??
Spadáme spíše díky němu do další a další hloubky, ze které se vyhrabat bude kumšt, bud se vyhrabeme a nebo to špatně skončí, ale jsem tvrdohlavá a setrvávám u něj, momentálně je pro mě nereálné jít od něho pryč, nemám na to povahu, ani sílu, udržuji to fakt kvůli dětem…………..uvedu na pravou míru, není agresivní, nebije mě, zalehne a spí, tak proto setrvávám, i když vím, že jsem blbá, jak tágo, ale nechci spadnout do statistik rozvodovosti, já totiž i pořád doufám, že to půjde a bude vše, jak má být 🙂
Jinak ti ještě pisnu, taky si mě chtěl vzít, vzal si mě, ale od té doby je to prostě sjezd z kopce, strašně se zkazil, najednou si byl jistý, že já mu neuteču, před statbou jsem mu utekla na celej rok, před svatbou byl zlatíčko a po svatbě????
No vám to určo výjde a budete štastní, jak před, tak i po svatbě 🙂
Mari, nemáme náhodou společného muže? Ale ne, tem můj si mě chce vzít, takže kdyby byl zároveň i ten tvůj, tak by se do toho nehnal 😀
Já si myslím, že tyhle problémy jsou právě v době, kdy je ženská na mateřské, tudíž najednou nedostatek komunikace, přece jen v práci jsme si poklábosily a o čemkoliv a teď najednou se ten obzor trochu zúžil. Já vyžaduju asi až moc, aby mi Jarouš řekl, co se dělo, kdo přišel, co zažil v práci a když jsem byla v práci i já, tak to stačilo tak nějak zběžně, řekli jsme si všechno, kkaždý chvilku a vydalo to na ty společné chvíle.
Co je další problém, když je baba na mateřské nebo dlouho bez práce, tak omezení financí. Jak často vzpomínám na článeček od Bramborky Jak jsme zchudli. To je prostě dokonale napsané. Ty prachy v rozpočtu chybí a člen přibyl, takže jsem doma a řeším a je asi pravdou, že mnohý chlap to nechce slyšet dokola: Kdy příjdou peníze? Kdy to zaplatíme? Budeme na to mít? Podle toho, co jsem vypozorovala u nás, tak na to taky myslí dost, taky se tím trápí a jak jsem psala, tak není zrovna ten typ, co řeší, ale spíše problémy dusí v sobě a snaží se řešit sám. A rázem je odcizení, protože já to beru, že mě nemá rád, že se se mnou nudí atd. atd…
Je to pár měsíců, kdy jsem to pochopila a snažím se chovat i já jinak a ejhle, ono to opravdu tolik nebolí a i ta komunikace se zlepšila, když vyloženě netlačím na pilu a mluv se mnou!
Musíme vydržet, jsme pořádné baby, které přece jen tak něco nezlomí a není možné, aby se nenašla nějaká ta prácička…!
Já se těším, že jak budu v práci, tak už nebudu muset kupovat atrapy potravin pro děti – žádné značky kaufland a euroschoper, ale opravdu šunku a opravdový jogurt, bude více zeleniny i ovoce a i tu sladkost budu moct koupit kvalitní a ne kakaem obarvený tuk 🙁 Tohle mě trápilo nejvíc, že pro ty děti nemám na kvalitu. My staří kozli a kozy se můžeme uskrovnit na chleba s hořčicí (takhle to u nás nějakou dobu funguje), ale dětem to dávat nemůžu, že.
Holky, já vám držím palce, ať to zvládnete s čistou hlavou, bez rozvodů, hádek, ikdyž je to neskutečně težký boj o přežití s kupou depresí a slz.
Marti, já ti děkuju za tvůj nadhled, obětavost a sílu, kterou vlastně předáváš i mě. *
No a to je to, ta komunikace, ta u nás vázne nehorázným způsobem, na co se nezeptám, tak to nevím, když chci něco pořešit, je útěk a někdy i výsměch, co zase jako míním řešit, no cip by do něho opravdu někdy praštil………….pochvaly se nedočkám, jo 2x do roka a to ani nevím proč, páč to jsou určitě pochvaly za nic…………..ono to pak člověka opravdu nabije, pak se usměje, řekne si, vše se dá zvládnout, když mám doma takové zlatíčko, co si mě váží a dokáže říct něco pozitivního 🙂
Takového Vladana bych brala i já, který si umí povídat, shrnout a zhodnotit celej den 😀
Snad, snad bude líp všude, taky pokud si najdu práci nastálo a se stálým příjmem, tak bude veselo, ale takhle můžu vyřešit jen drobné platby, co se týče školy a školky, jídla a ten zbytek bohužel 🙁
A to musím napsat, jak mi manžel strašně ublížil, tak jsem naše manželství zhatila a změnila náš vztah na složitý, žijeme vedle sebe, domluvíme se kolem dětí, domáctnosti, já se odstěhovala z ložnice / ale občas jí navštívím 😀 tak lepší, než kdybych ještě kazila ten složitý vztah nějakým milencem/ 😀 a je mi takhle líp a hodně se mi tím ulevilo, snad, snad někdy v budouctnosti slovo manželství opráším a bude ze mě zase štastná panička 😀
máš to tam. pokud je dobírka drahá, tak mě napiš účet kam to poslat a kolik. a já chci s očkem, my je máme vždycky zavěšený, kejvou se ve větru, ale ptákům to nevadí:-)
Raduš, jsem natvrdlá, promiň 🙂 ten třetí rozměr je nějakých 15cm, pokud bys chtěla, ať je to širší, napiš – a nezapomeň mi do OV napsat adresu, ať to můžeme hned příští týden poslat 🙂
Taky jsme ji kvůli kočkám zavěsili na lanko, místo očka manža provrtal díru skrz, protáhl budkou lano a na spodku udělal uzlík. Jenže teď na ni koukáme přes okno, jak se celá houpe a otáčí ve větru a on se bojí, že se ptáčci neodváží přiletět, pořád jen poskakují po větvích, je vidět, že je ta budka zajímá, ale do ní si ještě nikdo nevzlezl, tak nevím 🙂 Ještě ji můžeme dát na kůl, jak to má soused.
Ježečku, vždyť já vím, že máš doma trochu jiný exemplář, než já… (taky co mi to dalo práce, než jsem ho vyčmuchala a učmajzla jiným před nosem … :-)) My se doma chválíme navzájem, ale je fakt, že teda kromě chvil, kdy je u nás bojovno, můj muž nikdy nejde spát bez toho, aby shrnul události z celého dne (co může, to zkritizuje :-)) a nakonec mi řekne, jak jsem jeho úžasná krásná ženuška a že je rád, že mě má…
Je to i tím, že je hodně upovídaný, pořád potřebuje něco rozebírat, dovím se i to, co si povídá s chlapama po cestě do práce, je prostě ukecaný a z toho to vyplývá 🙂 S ničím se neuzavírá a na druhou stranu, když ho něčím naštvu, tak to rozebírá tak důkladně, že mě tím úplně dožere 🙂 Většinou v tu chvíli mám před očima rudo a jediné, na co myslím, je, že za všechno můžu já, protože jsem úplný idiot… 🙂 no a pak se mi to všechno usadí, najednou vidím všechno jasně a musím pak přiznat, že z jeho pohledu to vypadalo jinak, než jsem to viděla já… :-)))
Problémy ve vztazích jsou všude, celé je to o kompromisu, je třeba fajn, že ty to zase můžeš rozebrat s babičkami, kdežto já mám tady jenom jeho a všechno rozebíráme spolu… Na druhou stranu si třeba hodně lidí o nás myslí, že všechno musí být, jak řekne táta, jsme takový vzor rodiny ze starých černobílých filmů, celá rodina skáče, jak taťka píská, ale maminka je tím, kdo mu drží noty :-)))
Moc ráda tě tu kdykoliv uvítám, jen se obávám, že ve chvíli, kdy budeš v pracovním procesu, už nebudeš mít čas překonávat vzdálenosti, byť malé, mezi námi… Ale hlavně ať ti to s tou prací vyjde, držím palce, až mi bělají klouby :-)))
Zuzi – představa takového babince je úžasná, byla bych šťastná, kdyby to vyšlo 🙂 Škoda, že jsi nepřijela s holkama tehdy před rokem, nemělo to chybu, kromě toho, že to bylo moc krátké, tentokrát by to chtělo na celý víkend 🙂
Mati, mě se strašně líbí, že Vladan ti prostě řekne, nebo dá najevo, že si Tě váží, že ví, co pro rodinu a její blaho děláš. Já mám někdy pocit, že ten můj budoucí bývalý to prostě ani nevnímá. On je takový trďák, který mi neřekne, jsi dobrá, že jsi z ničeho udělala večeři, jsi dobrá, že furt lítáš, uklízíš a děláš pro děcka spoustu věcí. Mnohdy si myslím, že mu to ani nedojde. ALe zase mnohdy se usmívá, takže zase vím, že si všimnul a líbí se mu to. Ale prostě ta malinká pochvala, jako náboj mi chybí. Prostě z jeho strany trochu vázne komunikace, není zvyklý probírat doma radosti natož starosti. Ale to je u jejich rodiny normální. On nám zase říká, že jsme doma slepice, ukvokané, které musí všechno zhodnotit, okecat…
Ale ikdyž neřekne, tak je na něm vidět, jak se snaží, bojuje o každou korunu na výplatu a má nás rád 🙂
Jestli výjde ta práce, 8.-10. bych měla podepsat smlouvu, tak furt se ještě modlím, ikdyž mi to slíbili, tak budou prašulky a určitě se konečně uvidíme. Těch 23 km mezi sebou pokoříme!!! 🙂 Pa *