Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Rodinné rituály
Rituál je vlastně způsob chování založený na tradičních pravidlech. Díky své opakovatelnosti slouží rituál k upevnění společenské organizace a norem. Rituály jsou součástí kultů a náboženství.
Rodina je náš “vlastní kult“ a má svůj chod a řád. A každá rodina si vytváří svoje rituály…ať už se to týká slavení narozenin, Vánoc, Silvestra a nebo třeba uspávání naších drobečků nebo foukání bolístek.
Pojďte si povídat o našich “rodinných rituálech“
!!!!!Tato diskuze je součástí projektu “Pojďte si povídat…“. Zapojit se do ní můžete i mimo tento týden.
Budeme rádi, když k tomuto tématu napíšete alespoň 250 slov a svůj příspěvek pošlete do pátku (27. 5. 2011) jako článek – http://www.vasedeti.cz/poslat-novy-clanek/. Bude-li mít hlavu a patu, rády ho zveřejníme na hlavní straně.
Příští týden vybereme jednoho autora článku nebo účastníka této diskuze, který dostane malou odměnu (viz. článek http://www.vasedeti.cz/tipy-a-rady/co-kde-a-jak-na-vd/pojdte-si-povidat-v-kvetnu-2011).!!!!!
Když o tom tak přemýšlím, my snad ani žádné rituály nemáme.:-)
Několik let jsme chodili zdobit na Štědrý den stromeček do lesa zvířátkům, ale vzhledem k tomu, že obě děti bývaly často nemocné, podařilo se nám to jen pár let po sobě. Dost často bývalo v lese místo sněhu takové bahno, že jsme přišli domů jako čuňátka. Pak jsme to změnili na návštěvu kostela.
S přibývajícím pubertálním věkem syna nabývá na intenzitě moje každovečerní řvaní mezi 9 – 10 hodinou. Ono je tak těžké to PC vypnout a jít spát! To je rituál, bez kterého bych se obešla, ale asi nás opustí až v době, kdy mi bude hloupé nařizovat synovi dobu spánku.
Rituál je moje žádost o uklizení pokojíku. Vždycky to končí stejně – větou “dyť je uklizeno“ nebo “uklidím to zítra“. Zcela vyjímečně jsou ochotní uvést pokoj do koukatelného stavu, a to když má někdo přijít. I to přestane, předpokládám, časem účinkovat:-D
Nemám ráda jednotvárnost, proto možná žádné rituály nemáme.
Ve vracení se pro “něco“ domů po odchodu byla mistr moje maminka. Nevypnutá žehlička, kulma, plyn, nezamčené dveře, potřeba použití WC. VŽDYCKY ta žehlička, kulma, plyn byly vypnuté, dveře zamčené. Záchod ovšem akutní byl. Před každou cestou jsme stáli celá rodina na chodníku a čekali na maminku.
A ještě jeden “rituál“ z dětství. Hnusný rituál. Ovšem probíhal jen, když byl tatínek doma a ne s kamarády. Byl silný kuřák a nehodlal se omezovat. Seděli jsme večer u televize zachumlaní až po uši, okno dokořán a stejně nestíhalo větrat ty mraky kouře z cigaret. Dusivý smrad z cigaret a zima…
Abych nebyla jen negativní, dám i hezkou vzpomínku na dětství. Taťka občas jezdil s kuželkama hrávat za západní hranice. Ty dny jsem milovala. Ráno po jeho návratu byl stůl obskládaný západníma kokinama, žvýkačkama a občas nějakou hračkou, později oblečením.
Taky nosil taťka na procházky kapsy plné Slávií nebo Atlasek. To se nám to vyšlapovalo!
po přečtení všech příspěvku jsem se zděsila že asi bydlíte u nás,protože v každém příspěvku jsem našla něco co se koná i u nás,jen jsem si to nijak neuvědomovala.tak ted jsem klidná ,že jsme normálni rodina a u druhých je to podobné,jinak velice hezky píšete ráda vás čtu a přeji vám všem hééézký den,lenka
Krásné slunečné ránko 🙂
Jééé Halino, tak to jsou super dětičky 🙂 Domča už taky začíná uklízet nákupy, ale pořád to má díky ADHD svoje myšky 🙂 Někdy se fakt nestačím divit 🙂 a někdy jen tupě zírám 🙁 …… 🙂
Lussy černý hodinky jsem měla taky ráda. Jen u nás doma nebyli rituálem a spíš mi je čas od času mi je udělala o 6 let starší ségra.
Peťo děkujíííí za první etapu a už se těším na druhou 🙂 A zkus ten román o Aničce 🙂
Jovanko na beruškování vzpomínám strašně ráda. Já jsem “berušku“ rozšířila o broučka, miláčka, prdelinku, sluníčko atd. Prostě, co roztomilého mi přijde pod jazyk.
Králíčku, to je škoda s těmi pohádkami, co? Moje druhorozená taky neměla ráda takové ty čtené pohádky, chtěla vždycky vymyšlené na zadané téma. Tak jsem se trápia nad pohádkami “o zeleném koberci“, “zatoulané žábě“ apod….
Nadi, mě jsi taky pobavila :-)) Kdybych věděla, kde Tě potkám, snad bych i obcházela ty popelnice, jestli neuslyším něco o košmamách :-))
Soudal, to víš, že jsi hodná beruška :-)) To je tak milé….
Hali, to kafíčko musí být příjemné, co? A je fajn, když děti mají maminku i jako objekt pečování, nejen jako objekt pečující 🙂
Co se týká našich rituálů, tak máme s manželem vždycky po společném víkendovém obědě kafíčko (a klid bez dětí, ty si vždycky na tu chvíli jdou hrát samy) a taky když někam jedeme, tak si vzájemně napíšeme nebo zavoláme, že jsme dojeli v pořádku. No a taky máme ty naše každoroční svatební cesty 🙂
S dětmi máme kromě takových těch obvyklých spojených se svátky i narozeninové – den, kdy jsou narozeniny, je den podle oslavence. V rámci možností se jde tam, kam on chce, dělá se to, co on si přeje a tak. Pokud jde o ty uspávací, tak každé holčičce říkám, že ji mám ze všech dcer nejraději (ony vědí, že mám nejraději každou z nich), těm maličkým pak, že když jim bude v noci smutno, že mají přijít za mnou se pomazlinkat.
A z dětství si pamatuji (zrovna dneska jsem o tom mluvila s kamarádkou), jak jsme většinou jezdívali na dovolené v noci, protože vlakem a daleko, a jak v noci ten vzduch voněl úplně jinak – létem, nocí, očekáváním, láskou…. to už asi nikdy nezažiju, jen mi to ten noční letní vzduch svou vůní vždycky připomene 🙂
Slíbila jsem suodal napsat aspoň na etapy, takže první (a možná ne poslední) díl…
– večer co večer musím holkám nahřát plyšáky, pak každou zakrýt, dát pusu a popřát dobrou noc, k tomu přidávám vždycky nějakou větičku typu “jsi moje šikovná holčička“ apod. Pokaždé se mě pak ještě Anička zeptá, jestli se na ně přijdu ještě podívat, já jí pokaždé řeknu, že přijdu stejně jako vždycky. Prostě to pokaždé chce slyšet, bez tohoto ujištění by snad ani neusnula, přitom kolikrát přijdu a obě dvě už spí :-)))
– na Štědrý den bere manžel hoky do lesa na krmení zvířátek – nosí jim kaštany, jablíčka apod.
– naše uspávací rituály s Aničkou, než se naučila usínat sama, by byly na román, to asi nedám…
… zase nakouknu a nechám se inspirovat tím, co napíšete, takže pište, pište…
Tak tu máme článeček od Nadi 🙂 Příjemné počteníčko
Ahoj Suodal,
tak já bych jen k těm rodinným rituálům –
Štědrý den – jezdíme do lesa na procházku i se psy dát zvířátkům jídlo do krmelce.
Velikonoce – nedržíme, vždycky někam ujedeme, buď jen na Velikonoční pondělí anebo na celý prodloužený víkend.
Dcera má rituál, že když pije, jednou rukou drží hrneček nebo dřív lahev a druhou rukou si namotává na ukazováček vlasy. Před spaním to dělá taky a uspává se tím. Než jí narostly vlasy, namotávala si na prst moje, to jsem jí uspávala ještě u nás v posteli.
A když jsem byla malá, měli jsme snad jediný rituál, ale dodnes na něj vzpomínáme. Říkali jsme tomu “černá hodinka“, večer se zhaslo, táta s mámou se někam odplížili a bafali na nás s bráchou. Strašně jsme se báli a zároveň se nám to líbilo. Vždycky jsme čekali až pojede okolo auto a trochu nám místnost osvítí abysme zahlídli aspoň stín rodičů a věděli, odkud je máme čekat. Tohle asi nezavedeme, protože naše Lucy by se šíleně bála, stačí že i ve dne vidí duchy na obláčku 🙂
U nás doma funguje jeden rituál asi 12 let – od té doby, co jsem po druhé mateřské nastoupila do práce. Přijdu domů z práce (tréninku apod.), vyklidím tašky s nákupem,vydám svačinku a mezitím si uvařím kafíčko a vyslechnu první stížnosti, radosti a postřehy. A sednu si na 10 minut k novinám a vypiju si kávu. A děti se to naučily respektovat, že je to mých 10 minut a že mě mají nechat v klídku. Dnes už jsou velcí a dotáhli to do té dokonalosti, že když jsou doma, tak ty tašky vyklidí oni a to kafíčko mi taky uvaří. Vřele doporučuji – člověk na chviličku vypne a pak je schopen zase začít makat naplno.
Krásné dopo 🙂
Tak zatím kromě Králíčka a Nadi nikdo nic????
Tak k rodinným rituálům přidám jednu podotázečku…
“Když jste byly malé děti, udržovala Vaše rodina nějaký zvláštní nebo i ne-zvláštní rituál??? Pokračujete v něm dál a nebo jste na něho zanevřeli…a prooooč????“
Teď mě zrovinka nic nenapadá, ale když jsem byla malá, tak jsem byla docela číslo. Moje maminka mi vždycky říkala, že mi jednou přeje takový dítě jako jsem byla já, abych si taky užila 🙂
Náš večerní rituál s mamkou vzhledem k povaze toho rituálu jsme měli docela dlouho.
Maminka mi před spaním četla pohádky, pak dala pusu a řekla “Dobrou noc“…a ještě musela dodat “Jsi hodná beruška“.
Když jsem zlobila, tak mi to říct nechtěla. A tak jsem se jí vždycky připoměla…“A jsem hodná beruška???“ Skrz zuby procedila, že jooo. Ale to mi nestačilo…musela to říct celou větou “Ano, seš hodná beruška“. Docela často jsem ji opravovala a prosila, aby to řekla hezky a nééé tak naštvaně 🙂 Když jsem opravdu hodně, hodně zlobila (a to já zlobila každý den a hoooodně 🙂 ), tak už se jí nedivím, že se jí to říct nechtělo. Jenže já pak nemohla usnout a třeba hodinu jsem za ní chodila…jestli už jsem ta hodná beruška. V mých očích jsem samo byla hodná beruška, protože jsem byla hezky v postýlce…jen jsem se chodila ptát cca po 5 min. 🙂 Dnes už vím, že tomu tak nebylo 🙂
Tenhle beruškovej rituál mi vydržel do třetí třídy!!!!! 🙂 🙂
Je zvláštní, že od první třídy jsem jezdila na 3 týdny na tábory a tam mi věta “Jsi hodná beruška“ prostě nechyběla 🙂
Já mám takový svůj každodenní rituál a nechtěně jsem do něho zapojila i děti. Takže jsem z toho udělala takový “svůj rodinný rituál“ 🙂
Jak si ráno udělám kafíčko, tak sednu ke komplíku a “malichernosti“ prostě neřeším. Dítka moje milovaná protestují, protože je vyhodím z komplíku.
Domča hodně často má zrovinka v tu chvíli co jsem na komplu s ranní kávičkou nějaký problém, který nesnese odkladu…vždycky je to děsná blbina 🙂 Ale je to opravdu taková moje “chvilka“ jen a jen pro sebe. Pak už kdykoliv přes den, když odcházím tak mi to neva….ale to ráno… kafe, kompl… je už u nás prostě rituál 🙂
Králíčku najdi odvahu a dočti si ten článek o žen. obřízce. Neumím si nějak představit, že bych tohle dokázala udělat Domče. Je to sice součást jejich kulturního dědictví, víry atd. Kdysi jsem četla příběh nějaké berberky, která touto obřízka prošla. Přišla mi jako hodně fanatická…říkala, že “Pohlavní styk musí bolet, jinak by vlastně nebyla ženská. A čím víc bolí, tím se cítí lépe“. Sice poslední dobou se docela často rozčiluju kvůli politice v republice, ale díky Bohu, že jsem se narodila, kde jsem se narodila.
Nadi, moooc krásně se mi to četlo…a musím říct, že jsi mě teda pobavila 🙂