Ahoj holky,tak žádné speciální rituály při narozeninách, Vánocích, Silvestrech opravdu nemáme.
Ale za to máme jiné rituály, které bych mohla rozdělit na chtěné a nechtěné.
Nejdříve Vám ale musím napsat, že máme s manželem 4 děti, Kuba už je 19 letý kluk a pak máme 4 letého Radečka a rok a půl stará dvojčata.Tak teď k těm chtěným rituálům… začnu koupáním, při tolika dětech je to opravdu rituál vypočítaný na minuty, nejdřív jde do vany prostřední 4letý syn, tomu tam přihodím jedno z dvojčat/kluk/, za prvé ho pohlídá a já mám čas připravit pyžamka a flašky s mlíkem, za druhé nemá rád vodu, takže když ho po 10minutách táhnu ven, neřve jako tur 🙂
Pak do vany hodím druhé z dvojčat /holka/ a nechám je tam cachtat do vychladnutí vody, pak vylezou oba rádi ven s úsměvem.
Další chtěný rituál je cesta do školky, každý den oblíknu tři děti, abych pak jen jedno nechala ve školce. Zvláště v zimě je to na palici. Aby se z toho nestala noční můra, musím dodržovat přesný rituál, nebudu to celé popisovat, nebojte se, ale jedno vám řeknu. Bez písničky „Vstávej sluníčko holala, bude z tebe fiala!“ nevstane ani jedno dítko, bohužel to zpívám i tomu 19letému, protože zvyk je zvyk.
První se venku musíme podívat na sluníčko, jak se vyspinkalo, jestli je do růžova /bude hezky/, nebo do oranžova /bude hnusně/… a pak se jdeme podívat na mašinku, nesmíme jít tedy z baráku ani brzo, ani pozdě, ale přesně v 7:35, pokud se stane, že zaspíme a mašinku nevidíme, je z toho smutek na třech malinkatejch tvářičkách.
Další rituál máme, když jdeme od doktora, vždy se dětem kupuje „bolestný“ – něco malého za to, že bylo statečné. /Ikdyž nebylo./
Minulý týden jsem byla na odběru krve a absolvovala jsem to s dvojčatama /nebylo hlídání/ a automaticky jsem jim šla koupit bolestné, až když měly míč a já platila, tak mi došlo, že ten, komu dělali bolest, jsem byla já a nééé oni!!
Máme i další rituály – stále stejná čůrací místa na cestě k rodičům, na pořád stejné pumpě dáváme kafíčko atd.
Ale poslední rituál, o kterém chci psát, je spíše rodinná úchylka. Když jsem před lety ječela na syna: „Běž s košem!“, vylezlo ze mě… běž s košmama… a od té doby se u nás chodí „s košmama“ a nikdy jinak!
A nechtěné rituály?
Chystáme se na výlet, nandáme do auta děti, tašky, pití, kočár a jedeme. Po 20km dává manžel zpátečku, protože pravidelně něco necháme doma, někdy jde o život, třeba když zapomenu SOS sprei na astma, někdy o majetek, když zapomenu sfouknout svíčku na vánočním stojánku, někdy jde o nervy /zapomenuté dudlíky/, ale je to tak často, že se z toho stává rituál.
A poslední věc je to, že nedokážu rodičům koupit dárek k vánocům, už 20let se snažím a vymýšlím „něco“, co by jim udělalo radost a nikdy nikdy nikdy se mi to nepovedlo, možná si řeknete, že to není žádný rituál, ale je:-( Každý rok jsem přesvědčená, že letos jsem se trefila, že uvidím rozzářená očka svých rodičů a už 20let slyším jen… no to je náááádhera, to jsme vždycky chtěli, děkujeme moc. Ale ten dárek nikdy nepoužijou a při nejbližší příležitosti mi ho šoupnou zpět, my ho prý víc „užijeme“.
Pokud jste holky dočetly až sem, tak už vlastně znáte celou naši rodinu, a proto až uvidíte ženskou se třema dětma, jak jde do popelnice „s košmama“, neváhejte a ozvěte se, dáme kafčo 🙂
Napsal/a: nadi
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (4 vyjádření)
Jéé nadi super jsem se pobavila :-d díky Zuzina:-)
Holky děkuji za pochvaly :))
No, moc jsem se pobavila, zejména balon mě rozveselil(-: Koukám, že nejsme jediní(-:
Nadi, až pojedu do toho velkýho města, tak tě budu s těma košmama vyhlížet 🙂
Děkuji za pěkné počteníčko!!!!
Mobile Sliding Menu