Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Rodinné rituály
Rituál je vlastně způsob chování založený na tradičních pravidlech. Díky své opakovatelnosti slouží rituál k upevnění společenské organizace a norem. Rituály jsou součástí kultů a náboženství.
Rodina je náš “vlastní kult“ a má svůj chod a řád. A každá rodina si vytváří svoje rituály…ať už se to týká slavení narozenin, Vánoc, Silvestra a nebo třeba uspávání naších drobečků nebo foukání bolístek.
Pojďte si povídat o našich “rodinných rituálech“
!!!!!Tato diskuze je součástí projektu “Pojďte si povídat…“. Zapojit se do ní můžete i mimo tento týden.
Budeme rádi, když k tomuto tématu napíšete alespoň 250 slov a svůj příspěvek pošlete do pátku (27. 5. 2011) jako článek – http://www.vasedeti.cz/poslat-novy-clanek/. Bude-li mít hlavu a patu, rády ho zveřejníme na hlavní straně.
Příští týden vybereme jednoho autora článku nebo účastníka této diskuze, který dostane malou odměnu (viz. článek http://www.vasedeti.cz/tipy-a-rady/co-kde-a-jak-na-vd/pojdte-si-povidat-v-kvetnu-2011).!!!!!
Úplně jsem zapoměla…díky Zuzině jsem si vzpoměla 🙂
Tady máte odkaz na ritály, které se naší kultuře díky Bohu vyhnuly.
http://www.vasedeti.cz/tipy-a-rady/ostatni-tipy-a-rady/ritualy-ktere-se-nam-nastesti-vyhly/
K včerejší otázce –
žádná speciální oslava narození dětí se u nás nekonala, kromě klasického zapíjení tatínkem, když jsem byla ještě v porodnici.
A dárek jsem za žádné dítě nedostala – na moji výslovnou žádost. Mě to přijde divný. Abych chodila a říkala, hele, mám nový náušnice, protože jsem porodila…
Ale máme třeba v rodině případ, kdy sestřenice dostala za druhé dítě terénní Audi.
A rituál před zkouškou – já akorát v životě maturovala a dělala řidičák. U maturity si pamatuju, že jsem si hlídala abych vyšla z domu pravou nohou, jinak nic. Byla jsem tak nervózní, že jsem se klepala a nemohla vydat hlásku.
Krásné ránko 🙂
Malinko odbočím…protože jsou tu maminky-STUDENTKY a nebo když brouzdám po VD, tak čtu, že Vaše dítka právě skládají “zkoušku ŽIVOTA“ 🙂
“Máte nějaký rituál před zápočtem nebo teď VY nebo VAŠE DĚTI před maturitou???“
Mari tak ranní kafíčko u VD a komplíku mám taky 🙂 ZOO dáme taky každý rok.
Ten živý betlém ti docela závidím. U nás je na malinkou chvilinku už druhým rokem při rozdávání “Betlémskýho světýlka“.
Tak už jsem se sem dostala, něco jsem prolítla, pobavila jsem se u Nadi, krásné…..mámakoš 🙂
Snad doštu pořádně 🙂
U nás je rituál na štědrý den, co jsou děti na světě, chodíme krmit koníky a koukat na živý betlém, to už je prostě dané 🙂
Pak dcera musí zazpívat u stromečku nějakou koledu a musí být povinně před dárky fotka, nikdy se nám nepodařila společná, tak aspon já s dětmi, manžel s dětmi 🙂
Jinak mám ranní rituál kafíčko, to musí být, sednu k netu, prolistuji VD, to už není rituál, ale droga 🙂
Odpolední kafíčko a chvilkový klid od dětí 🙂
Ranní harmonogram je taky už několik let, 7.20vstanu, budím děti, zapnout pohádku, obléct, šup do školky 🙂
Večer klasický pusina na dobrou noc, obejmutí 🙂
Jinak jsem zavedla menší oslavu pro děti k narozkám, čepičky na hlavu, svíčky, gratulace, nakrojení dortu, dětské šampíčko 🙂
Letos jsem si ty čepičky zavedla i já k narozeninám 🙂
Každý rok ZOO, aspon dvě a dinopark, bez toho bych děti nenchala 🙂
Zaujala mě otázka dárku k narození dítěte, má to být tradice, u nás v rodině se dávala finanční hotovost, jinak zlaté naušničky platily babičky, za porod u malé jsem chtěla mobil, ten jsem dostala u malého zlatý řetízek na ruku, myslím, že se dává zlato, ne???
A jinak kytky k výročí seznámení, k Valentýnovi, ke dni matek, k výročí svatby, prostě musí být…………….letos manžel zatím zapoměl na seznámení 🙂
Dobré ránko 🙂
Tak mě napadly další otázečky 🙂 ….. “Když se ve Vaší rodině narodí miminečko, vítáte jeho příchod mezi Vás nějakým rodinným rituálem, který se třeba dědí z generace na generaci??? Dostáváte nějaký dáreček od své drahé polovičky za to, že jste přivedly dítko na svět????“
Zavy s tím počítačem jsi mi připoměla Domulu. Příjde ze školy, mrskne na zem batoh a už sedí u komplu….by mě fakt všichni čerti sebrali.
Naši taky kouřívali v obýváků a pak to kvůli zimě a větrání omezili jen na kuchyň…bydleli jsme v paneláku bez balkónu 🙁
Peti tak už se těším na Opatrná – Ofrněná – Odpovědná 🙂
V první a druhé třídě jsme měli s Domčou něco podobnýho….jak jel autobus kolem našich oken, tak jsem zvesela mávala. Onehdy jsme jí z Honzíkem taky chtěli zamávat…no nějak jsme se nechytili 🙂 Čím to tak asi bude????…že by tím, že už chodí do 5. třídy?! 🙂
Lussy to marodění žádná sláva, ale klobouk dolů před tatínkem. Krásný vzpomínky…rituály!!! 🙂
Králíčku ve školce to mám s Honzíkem podobný….pomazlinkáme se, opusinkujeme, řekneme paní učitelce, že jde po O ….popřeju mu, aby si to ve školce pěkně užil a peláším domů na kafíčko u komplíku 🙂
Letím jen na skok…Holky krásně jste se rozepsaly.
Peti čekám na třetí část 🙂
Co takhle třeba jen kratinký článeček s nějakou pěknou historkou???? 🙂
Těch 250 slov máte odhadem během 15-20 řádku na 100% splněno 🙂
Jovanko,ten můj drobek u čtených či vyprávěných pohádek nevydrží i když se to stále snažím zlomit a nevzdávám to.Má totiž ADHD a udržet ho v klidu nebo číst tempem jak on listuje je někdy nad mé síly.
Tak jsme přemýšlela a přece jen jsem na rituály našeho Dominička přišla.Ráno než jde do školky chce pravidelně do mističky místo snídaně obilné čoko kuličky nebo křupinky(jak tomu říká).Po obléknutí a před odchodem se chce pomazlinkovat.Po příchodu do školky ho musím ze šatny odvézt do třídy(až bude chodit do školy,to bude problém) a jde čekat k okýnku ze šatny,kam se já vracím a jdu mu honem zamávat,pak se usměje ajde si hrát a já mohu odejít domů.
Ještě jsem si vzpomněla na nějaké rituály z dětství:
– každý rok jsme jezdili na týden k dědovi , bylo to asi 200 km. Auto bylo narvaný k prasknutí, vzadu za oknem byla buchta a máma měla na zemi mezi nohama hrnec s rajskou omáčkou, abysme měli co jíst, až přijedeme. Já celou cestu prozvracela. A když jsme nosili tašky do auta, náš pes začal hrozně výt, věděl, že tam bude týden sám.
Tak to bylo každý rok jak přes kopírák.
– byla jsem jako dítě často nemocná, skoro každý měsíc angína, zápal plic, průdušky, pořád něco. Většinou byl se mnou doma táta. Pravidelně cestou od doktora jsme šli do papírnictví koupit blok a pastelky, pak zkusit jestli náhodou nemají Čtyřlístek, pak mi táta koupil 5 deka šunky a pak jsme jeli k němu do práce říct, že si zase bere paragraf.
Když jsem v noci nemohla spát, četl mi třeba ve dvě ráno pohádky nebo jsme si povídali.
suodal, když tak hezky povzbuzuješ :-)… druhá etapa:
Anička chodí teď do 1. třídy, takže máme nový “školní rituál“
– přicházíme do školy kolem tři čtvrtě na osm, v 7.45 zvoní jakoby na přestávku, v 7.55 jim začíná vyučování. Skoro vždycky slyšíme to první zvonění v šatně a pokaždé se Anička zeptá: “Mamí, to je první?“ – přitom jí třeba ještě před školou říkám, že v pohodě stíháme, že ještě uslyší i první zvonění, stejně se pak zeptá :-))
– když už jde ze šatny do třídy, tak prochází kolem prosklených dveří, my u nich při odchodu ze školy jdeme z druhé strany, takže si přes ně pokaždé máváme. Ze začátku z nich ještě vždycky vykoukla a dostala pusu 😉
Na román teda nemám kapacitu (spisovatelskou ani časovou), ale když o tom přemýšlím, tak bych to viděla i na trilogii, jmenovalo by se to Opatrná – Ofrněná – Odpovědná :-)), ale to už by nebylo jen o rituálech 🙂