Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
„Nej“ učitel(ka)
28. března se roku 1592 narodil Jan Ámos Komenský. Dlouho jsme v tento den slavili Den učitelů.
Pojďme společně trošku zavzpomínat na ty, kteří se tu více, tu méně úspěšně snažili vzdělat nás a vychovat.
Který byl ten “nej“, na koho nemůžete zapomenout – v dobrém či ve zlém?
Paní učitelka ve školce nebo paní učitelka v první třídě?
Kdo vás nejvíc naučil?
Kdo vám dal nejvtipnější poznámku?
S kým byla legrace a s kým naopak nuda?
Komu byste vy dali cenu Zlatý Ámos?
!!!!!Tato diskuze je součástí projektu „Pojďte si povídat“ a zapojit se do ní můžete i mimo tento týden.
Chcete-li se k tomuto tématu rozepsat víc, můžete nám svůj příspěvek do pátku (1. 4. 2011) poslat i jako článek. Bude-li mít hlavu a patu a alespoň 250 slov, rády ho zveřejníme na hlavní straně. Příští týden vybereme jednoho autora článku nebo účastníka této diskuze, který dostane malou odměnu (viz. článek http://www.vasedeti.cz/tipy-a-rady/co-kde-a-jak-na-vd/pojdte-si-povidat-v-breznu-2011).!!!!!
Jarmuschko, na autoškolu mám docela pěkný vzpomínky. Dělala jsem ji u starších manželů. Jezdila jsem jen s paní. A jednou s jejím manželem v malým fialovým fordu…docela to byla s ním i sranda. Měl velmi vtipné připomínky (nééé tedy na mě, ale na holčinu, co zrovna řídila) k řízení místo řvaní…to auto má prosím i víc jak dvě rychlosti. Nuže bych prosil zařadit alespoň tu trojku, třeba to auto nebude tak zoufale řvát o pomoc a nenakope vám po vystoupení zadnici:o) Na tu větu snad nezapomenu:o)
A pak nás vlastně ještě učil couvat s vozíkem na parkovišti. Bylo nás plný auto mladejch holek…no tak si to předastavte…řehnily jsme se jak telata.
A pak tam měli mladýho-pěknýho instruktora a ten jednou zaskakoval za paní Kadlecovou a učil mě parkovat mezi auta u okraje silnice. Zrovna jsem vyfásla favorita bez posilovače a byla jsem ve 3.měsíci s Domčou. Nejdřív jsem ho upozornila, že takhle parkovat neumím a jestli má autoškola vysokou pojistku, protože já určo něco odřu. A když už mě nutil parkovat po pátý, tak jsem ho málem poslala do pr…, protože bez posilovače, těhu a ještě to neumět se mi teda fakt parkovalo blbě. A ponaučení z toho je…v životě jsem takhle neparkovala a parkovat nebudu!!!! To raděj objedu půl náměstí a najdu si flíček na normální zaparkování vedle sebe.
Pěkný vzpomínky mám na střední…na profesorku matiky z prváku…fakt uměla učit…měla jsem u ní bez problémů za 2.
A pak třeťák a čtvrťák profesor z občanky, základy psychologie…byl fakt hustej:o) Psali jsme písemku a samo že jsem nic neuměla a spolusedící kamoška taky nic. Tak prohlásil….“Nováková“…“Nová“ zase nic neumí!!! Když mi každá napíšete jakoukoliv aktualitu, tak to bude za čtyři“ A tak jsem psala něco o Jágrovi a Ivča o prezidentovi:o)
Na učitelky ze školky raději nevzpomínat…kdo neměl snězenou polívku, tak mu do té nedojezené polívky kydli druhý jídlo. Kdo po obědě nespal, tak dostal přes obličej ručník…prostě děs!!!!!!
A na základce to byla naše oblíbená učitelka z těláku…strašná srandistka. Byla pro každou špatnost:o) Jmenovala se Bogušovská a celá škola jí neřekla jinak než “Bugina“.
A to jsem si říkala, že nebudu psát žádný romány, protože nemám o kom psát:o)))
Jó autoškola…. 🙂
Jednomu hodnému učiteli z autoškoly jsem řekla hned první jízdu, že se mnou jedná, jako s debilem. Na konci autoškoly se mě ptal, jestli byl opravdu tak hroznej, nebo jestli byl někdo z dalších učitelů horší(bylo jich tam 5). Tohle mu prý ještě nikdo neřekl. Byl ale moc bezva, jen v tom autě tenkrát nešla dvojka, a když se mi poněkolikáté nedařila zařadit, měl nějakou připomínku.
No a jeden byl mladej a v autě věčně chrápal při jízdách – po flámech. Byl tím proslulej a kluci chtěli, aby na ně vyšel on, aby je při jízdách nikdo nepeskoval. Já se ale bála, že se něco stane a byla jsem z toho nervózní, naštěstí ale, když se chtěl vyspat, jezdilo se přes vesnice a ne po městě. Když jsem ale řadila pětku, vždycky jsem ho nechtě drkla do kolena, jak byl skrčenej…a nebyl moc rád 😀
markittka.p
Tak Jarmuschko, co se týká autoškoly, na to mám plno zážitků, i když je to už taky plno let:-)Učila jsem se jezdit na starým favoritu, ten první typ, po jízdách všech žáků to na autu bylo vidět a hlavně slyšet, ale stejně zastávám názor, že lepší se učit na starým autě, než na moderním. Spíš se to člověk naučí. Můj učitel tehdy tvrdil: kdo zvládne rozjet starou škodovku, ten uřídí jakékoliv auto…Tak nevím.
Pamatuji si, jak jsem se snažila třeba rozjet z parkovacího místa (když nepočítám, kolikrát mi auto chcíplo), tak mi po chvíli učitel říká – už konečně odjeďte nebo na nás vlítne majitel toho bavoráka za náma, protože celou dobu místo dopředu couváte a pokud nebude mít rozbitý nárazník, tak určitě sundanou značku….
Nicméně další zážitky si nechám pro sobe, a pokud mi redakce zveřejní článek, co jsem před chvílí odeslala, tak se dozvíš i něco blíž – dneska už pro mě úsměvné, tenkrát mě smích na rtech spíš trnul:-)
Ivča a Domča
Tak, inspirována jinou diskusí, zkusíme další směr tématu:
Co učitelé v autoškolách? Je nějaký pověstný? Je lepší učitel-muž nebo učitelka-žena?
Naučili vás řídit auto, nebo “jen pomohli“ získat řidičák a řízení jste se museli naučit až v praxi? Zažívali jste s nimi chvíle chmurné nebo humorné?
Tak já opět přispěji svými zážitky…
Mohu konstatovat, že jsem nikdy neměla problém s matikou.
Na základce mě učila uč. Kanyzová, švagrová herce stejného jména (ale mám pocit, že tam byly nějaké rodinné averze…)
Myslím, že tehdy jsem ještě nijak nevybočovala.
Na střední mě matika už velmi bavila, a to i díky profesorce Lónové. Tak nějak vyplynulo, že před čtvrtletkama jsem doučovala několik spolužáků (no, spíš spolužaček). Vždy věděly základní typy příkladů. A paní profesorka nám i tolerovala, že si holky se mnou kontrolovaly výsledky (v průběhu písemky) – aby si zkontrolovaly, zda zvolily správný postup.
Celou dobu jsem z matiky (na ZŠ i na gymplu) měla na vysvědčení jedničky. Až u maturity jsem “zaváhala“ nad limitami funkcí a dostala jsem dvojku. Svou první závěrečnou dvojku z matiky. Profesorka se mi pak přišla omluvit, že to jinak nešlo.
Druhým zpočátku velmi oblíbeným předmětem byla biologie.
V naší rodině je tradice zdravotnického povolání, ale ač jsem dlouho nevěděla, co studovat, tak jsem naprosto přesně věděla, že medicína to nebude. Táta doufal, že se vydám v jeho mikrobiologických stopách, i když třeba přes přírodovědné studium.
Málem k tomu došlo, nedostat ve druháku na bižolu prof. Zicháčka, mj. i zástupce přes rozvrh. My byli humanitní (jazyková) třída. Ale kdykoliv byla šance, že bychom měli volnou hodinu a šli do školy na devět nebo dokonce až na deset, narval nám tam biologii (svůj předmět). A znechutil nám ji svými praktikami – neustálé sexistické narážky, požadavky na vědomosti na úrovni VŠ studia (mezi jazykáři); pořád chtěl pitvat vránu a žábu a nutil nás, že se máme vydat “na lov“.
No a kdo mu jednou řekl, že už to přehání!? Já. S úsměvem. Hrozně jsem ho naštvala, ale jak řekl, už mě dál nezkoušel (a písemky jsem měla nadále na výbornou).
K té biologii jsem se nakonec dostala oklikou, když jsem jako lektor dramatické výchovy pracovala ve středisku ekologické výchovy…
A na moje studium nakonec měla vliv paní učitelka Mašatová z Lidové školy umění (dnes ZUŠ) – díky ní (a díky štěstí, že ten obor zrovna otevírali) jsem se přihlásila na tu dramiku (a pár let ji i praktikovala – ale to už je zase jiná historka).
By mě tak zajímalo, jestli paní Mašatovou zná i někdo z místního osazenstva – ona je v oblasti dramatické výchovy, loutkového divadla a folklórních kroužků docela pojem…
Jarmuschko, neslibuju, pokusím se něco sepsat, aby to bylo zajímavé:-)
A haliny článek bych taky uvítala, když je náš “zážitek“ tak trochu podobný:-)Pro mě ekonomka = matika a ta šla mimo mě, to by asi dopadlo ještě hůř:-)
Ivča a Domča
Halino, to je zajímavé.
A jsi tedy pedagog (volného času) či trenérka?
Co trénuješ?
Můžeš to rozvést?
Třeba by i z tohoto mohl být další článek.
🙂
Tak já – stejně jako Ivča – milovala češtinu. A k tomu tělocvik a dějepis, nevadila mi ani matika. Vždycky jsem chtěla jít na pedák a učit tu češtinu s tělocvikem nebo dějepisem. Bohužel, jsem trošku starší ročník a dopadla jsem jako Ivča – po gymplu jsem se mohla hlásit jen na některé vysoké, ale pedák nebo žurnalistika, která mě taky lákala, mezi nimi nebyla… A tak jsem si vybrala ekonomku – nejmenší zlo. Dneska nelituju, mám své povolání ráda, do školství jsem se taky dostala (pracuju na základce) a práci s dětmi si našla jinak – trénuju malé holčičky.
Ivčo, určitě to od věci není.
Že píšeš ráda a jsi v tom zběhlá, je vidět.
A Tvé školní zážitky se také dobře čtou.
Nechceš se rozepsat trošku více v samostatném článku?
😉
No Jarmuschko, jak jsem psala, měla jsem ráda češtinu, vlastně i ruštinu, která byla povinná – jezdila jsem na takové ty tábory, kde byli děti z Ruska a my, z češtiny jsem se účastnila nějakých těch literárních soutěží atd. Takže mě to bavilo a na popud jednoho učitele ze základky jsem chtěla jít na gympl a pak na vysokou žurnalistiku. Jenže to nešlo kvůli mému tátovi (emigroval, takže v očích komunistů jsem asi nebyla přijatelná:-( – nevím, tak si to vysvětluju po pohovoru našich s třídní učitelkou). Takže moje plány se rozplynuly a já skončila na zdrávce (naši se nechtěli smířit s myšlenkou, že by ze mě byla jen prodavačka nebo tak něco a chtěli abych něco prostě studovala), na kterou jsem absolutně jít nechtěla, což jsem i dávala najevo mým prospěchem v prváku, kdy jsem málem propadla, nebýt jedné učitelky, naší třídní, která si mě vzala stranou a po rozhovoru s ní jsem změnila názor – no, pokud jsem nechtěla skončit jen se základním vzděláním, tak jsem neměla na výběr než školu dokončit – tu jsem dokončila s vyznamenáním, dokonce z češtiny jako nejlepší z ročníku se musím pochlubit:-). Tak jsem si říkala, že budu sestřička, super plány,nějaký to pomaturitní studium atd., na starý kolena jsem začala dělat vysokou, a stejně to dopadlo tak, že na sto procent vím, že se do zdravotnictví už nikdy nevrátím….Ale co mi z dob základky zůstalo je láska k psaní a čtení:-)
Tak nevím jestli tahle moje úleva není od věci:-)
Ivča a Domča