Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
„Nej“ učitel(ka)
28. března se roku 1592 narodil Jan Ámos Komenský. Dlouho jsme v tento den slavili Den učitelů.
Pojďme společně trošku zavzpomínat na ty, kteří se tu více, tu méně úspěšně snažili vzdělat nás a vychovat.
Který byl ten “nej“, na koho nemůžete zapomenout – v dobrém či ve zlém?
Paní učitelka ve školce nebo paní učitelka v první třídě?
Kdo vás nejvíc naučil?
Kdo vám dal nejvtipnější poznámku?
S kým byla legrace a s kým naopak nuda?
Komu byste vy dali cenu Zlatý Ámos?
!!!!!Tato diskuze je součástí projektu „Pojďte si povídat“ a zapojit se do ní můžete i mimo tento týden.
Chcete-li se k tomuto tématu rozepsat víc, můžete nám svůj příspěvek do pátku (1. 4. 2011) poslat i jako článek. Bude-li mít hlavu a patu a alespoň 250 slov, rády ho zveřejníme na hlavní straně. Příští týden vybereme jednoho autora článku nebo účastníka této diskuze, který dostane malou odměnu (viz. článek http://www.vasedeti.cz/tipy-a-rady/co-kde-a-jak-na-vd/pojdte-si-povidat-v-breznu-2011).!!!!!
Virenko, tos napsala tak krásně!!! 🙂 Všechno. No já kdyby byl na mě vyvinutý takový tlak učitelů komoušů, asi bych to nesla moooc špatně, popisuješ vlastně přesně to, co zažíval kamarád zase kvůli víře….Hrůza děs, co se dělo.
Chci sem ještě vložit Komenského citát, je den jeho narozenin a já jeho knížku vážně můžu, hodně mi daly a dávají něco nového s každým dalším přečtením.
Chyby první výchovy nás provázejí celým životem, proto nejpřednější stráž lidského pokolení je v kolébce.
Jako maminka si to ráda připomínám…
Holky, já miluju Jana Amose. Učitele si pamatuju dobře, byli dobří, byli horší, zažila jsem taky velmi nepříjemné momenty s profesory na střední škole – tam jsem pochopila, jak nepodstatné jsou naše schopnosti a náš předvedený výkon, pokud je ve hře politika. Měla jsem dva učitele, kteří se (možná i spolu) snad rozhodli, že nějaký póvl z politicky nežádoucí rodiny nemá co dělat ani na střední, natož na vysoké škole, takže jsem dostávala špatné známky za přesně odpovězené otázky, ztrácely se všechny moje písemky, z kterých jsem dostávala čtyřky, ačkoliv jsem si byla vědoma, že hůř než za dvě to nemohlo být… Byly to obory, které byly pro medicínu naprosto nezbytné. Revoluce přišla do mého života v pravý čas, oba profesory jsem poté dvakrát a ráda hoodně naštvala – poprvé, když jsem si jejich předměty zvolila k maturitě, jeden mi dokonce téměř vyhrožoval, že projít mě nenechá, je to věcí jeho cti… A podruhé, když jsem jim po roce na medicíně přišla (a z mého pohledu upřímně) poděkovat za jejich dobrou přípravu, protože paradoxně díky tomu šílenému a roky bezvýslednému drilu jejich předmětů jsem to uměla tak skvěle, že jsem vysokoškolské zkoušky složila a nemusela prakticky na nic hrábnout, navíc jsem nebyla výjimečně vystresovaná, protože jsem to UMĚLA horemdolem… Tudíž, všechno zlé…. no, jak to všichni známe.
Medaili bych dala našemu dějepisáři z gymplu, já dějepis spíš neměla ráda kvůli úmorným faktům pořád o nějakých válkách, ale on dokázal všechno tak říct, že jsem hlavně v české historii získala pevné paměťové body a ještě mě to těšilo 🙂 Jeho hodiny byly lehké, hltali jsme jeho slova i jeho humor 🙂 A byl to pán kolem padesátky, pro mladé slečny ne v pravém slova smyslu atraktivní 🙂
Piškotko, asi to bude tím matematickým myšlením 🙂 Zřejmě to těm matikářům nedovolí, podat to jednoduše, ale při tom vysvětlování se jim furt na jeden problém nabaluje sáhodlouhé okecávání – jak v matematickom příkladě – dokud nevyřešíš jednu věc, dál to prostě nejde. Oproti tomu třeba já se v tom potom ztrácím, logik jsem asi špatný. Nejlepší na tom vždy bylo, že když jsem se po roce ke stejnému typu příkladů vrátila, zjistila jsem, jaká to byla blbost, akorát jsem to tenkrát od té učitelky nedokázala pochopit.
markittka.p
Jééé Markittko, já taky neměla štěstí ani na matikáře a fyzikáře, na ty už vůůůbec 🙁 Děs. Z matiky jsem sice nikdy čtverku neměla, ale ta trojka tam byla skoro pořád, asi preventivně nebo co, kazilo mi to jedničky. Jen jedenkrát na střední škole, když jsme brali lineární rovnice, mi na jedno pololetí vyšla na výzo z matiky čistá jednička, holky, já na ni hleděla snad celý den, byla tak krásná 🙂 A zasloužená…. Od té doby nic 🙁 Prostě přesně jak píšeš, já jsem to od nich prostě nechápala.
Pamatuju si všechny své učitele a učitelky od školky až po střední, z výšky si pamatuju jména a tváře, ale někdy nevím, kterou tvář ke kterému jménu přiřadit, bo jsem studovala dálkově a některé z nich viděla třeba jednou – dvakrát.
Učitelka, která mě naučila spoustu věcí i do života, nejen probíranou látku se jmenuje Zdenka Andrýsková. Měla jsem ji ve 3. a 4. třídě a od té doby ji neviděla. I když je to už 18 let, my měli tenkrát v roce 1993 to, čemu se dnes říká interaktivní metody vyučování. Opravdovou školu hrou. Spoustu her a nápadů od ní používám teď i já ve své práci (učitelka ale nejsem), a také doma.
Že bych některého z učitelů vyloženě nenáviděla, to se mi teď s odstupem času nezdá, ale našel se i takový, který nám nadával do deb..ů, hovádek, šme..ů, atd.
No a pak jsem neměla moc blízko k matikářům a fyzikářům obecně. Nejsem matematický typ a vždycky jsem chytla nějaké přísné a s nevalnými vysvětlovacími schopnostmi.
markittka.p
Na školku si nepamatuju. Ale ve škole, na základce si pamatuju tři. Ta první nás měla v první třídě, jmenovala se Soňa a měla obrovský drdol z umělých vlasů:-) Byla skvělá, měla jsem jí strašně ráda, jako prvňák tentkrát bych jí přála každému.
Ta druhá nás pak na druhém stupni učila přírodopis a češtinu, měla úžasný přístup ke každému, všechno brala tak nějak hrou,působila šťastně a vesele, nikdy jsme se s ní nenudily, hrozně mě bavila čeština díky ní, slohovky a soutěže v češtině byly moje hobby:-)
A pak naše třídní na druhém stupni, stará komunistka, zapšklá stará panna, hrůza a děs:-( Jen dávala poznámky, všechno našprtat, kdo neuměl doslova jak ona chtěla, hnedka byla pětka, poznámka…
A na střední si pamatuju patologa, říkali jsme mu “pojízdná parfumerie“, děsně navoněnej, táhlo se za to ním ty voňavky až nechutně – asi měl hrůzu z pachu pitevny, tak to takhle zakrýval, což ale bylo daleko horší. Byl ale legrační a zábavný.
A pak matikář na střední – správný chlápek:-) Vzhledem k tomu, že matika není moje hobby a nikdy nebyla, prolézala jsem s odřenýma ušima. Jeho slova pokaždé na vysvětdčení byla: “přece vás nenechám na zdrávce propadnout z matiky“:-)
Jo a ještě na střední učitelka ošetřovatelství – taky hrůza. Každý ráno jsme museli nastoupit do řady jak vojáci, kontrola nehtů, kdo je měl delší tak nekompromisně vzala chirurgický nůžky a ostříhala:-( A vlasy pod čepcem (tenkrát ještě sestřičky nosili čepečky), komu čouhal jen kousek, tak ustříhla bez debaty. Já měla dlouhý vlasy sestříhaný tak, že to pod čepec prostě nešlo nandat, to byly hádky…:-( Nesnášela jsem jí.
Titul Zlatého Ámose bych dala zmiňovala učitelce na základce na druhém stupni, co nám měla na češtinu. Díky ní mě učení bavilo, zasloužila by si ho kvůli svému super přístupu ke každému.
Ivča a Domča
Anonym: Jo, v druhé, vlastně. Už je to dlouho. TY roky mi splývají. No, prostě byly to překrásné dva roky s onou učitelnou. Vlastně to byla v první třídě důtka. V druhé už jsme měli žákovské knížky. Takže tohle se rozjelo v druhé třídě. Omlouvám se za nepřesnost.
Další pěkné téma, já si pamatuju pár učitelek, které mi “nějakým způsobem“ utkvěly v paměti. První byla na ZŠ, moc hodná češtinářka (to se moc nevidí: hodná češtinářka), učila nás i výtvarku, no a protože mi čeština vždycky moc šla a kreslila jsem taky pěkně, byly to moje nejlepší hodiny. Učitelka nešetřila pochvalami a všichni jsme se myslím cítili moc dobře. Příštím rokem by měla jít na stejnou školu Sárinka a paní učitelka tam stále učí, tak by mě to i těšilo. Pak se přesunu na vyšší školu, mou poslední. Tam to ve vyučování některé učitelky neměly moc lehké, hodiny byly vždy spojeny dvě dohromady, jakože byl 1 přesmět dvě vyučovací hodiny a u některých se chtě nechtě musely dělat přestávky, táááák nudné to bylo. Rušno jak blázen. Na dvě ale nezapomenu nikdy. Paradoxně učily takové předměty, které moc nikoho nebaví, ale to, jak to uměly podat, bylo nevídané, obě byly z praxe: účetnictví a právo. Obě mluvily tak poutavě, že za ty dvě vyučovací hodiny nikdo ani necekl, všichni poslouchali a zvláště ta z účetnictví byla taková zvláštní, nemusela být tvrdá, aby si sjednala respekt, prostě jí to šlo samo.
Jinak největší smůlu jsem měla na angličtinářky:nevím, jestli to bylo darem na jazyky, ale každá z nich byla pro mě hrozně “málo“, nenaučila mě nic, co bych se nenaučila sama. Pro učitelku to muselo být asi pěkně nepříjemné, učit talentovaného žáka :o)
ctenarko, zajmena v první tride????