Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
„Nej“ učitel(ka)
28. března se roku 1592 narodil Jan Ámos Komenský. Dlouho jsme v tento den slavili Den učitelů.
Pojďme společně trošku zavzpomínat na ty, kteří se tu více, tu méně úspěšně snažili vzdělat nás a vychovat.
Který byl ten “nej“, na koho nemůžete zapomenout – v dobrém či ve zlém?
Paní učitelka ve školce nebo paní učitelka v první třídě?
Kdo vás nejvíc naučil?
Kdo vám dal nejvtipnější poznámku?
S kým byla legrace a s kým naopak nuda?
Komu byste vy dali cenu Zlatý Ámos?
!!!!!Tato diskuze je součástí projektu „Pojďte si povídat“ a zapojit se do ní můžete i mimo tento týden.
Chcete-li se k tomuto tématu rozepsat víc, můžete nám svůj příspěvek do pátku (1. 4. 2011) poslat i jako článek. Bude-li mít hlavu a patu a alespoň 250 slov, rády ho zveřejníme na hlavní straně. Příští týden vybereme jednoho autora článku nebo účastníka této diskuze, který dostane malou odměnu (viz. článek http://www.vasedeti.cz/tipy-a-rady/co-kde-a-jak-na-vd/pojdte-si-povidat-v-breznu-2011).!!!!!
Zlobí nám doma připojení, tak jsem se sem večer nedostala, ale koukám, že jste asi všichni byli vzornými žáky a studenty bez poznámek, a věnovali jste se výhradně studiu.
Tak zkusíme další okruh:
Byl nějaký předmět, který jste milovali, možná jste i zvažovali se mu věnovat profesně, ale pedagog vám ho znechutil a odradil vás?
Nebo vás naopak nějaký předmět nebavil, nešel vám, ale díky učiteli a jeho metodám jste si jej zamilovali?
Třeba se nám tu podaří společně vytvořit žebříček
nej(ne)oblíbenějších předmětů.
Jsem zvědavá na vaše postřehy.
😀
Halino, tak to klobouk dolů před mamkou.
Já zažila svou mamku jako “tetu v jeslích“.
Aby nebyly řeči, že jsem snad rozmazlovaná, tak mamka byla vždy v tom druhém oddělení, než jsem zrovna byla zařazená já.
Ovšem tam se poznámky neřešily, že.
🙂
Tak k tématu poznámky mám docela ojedinělý příspěvek – v osmé třídě mi napsala poznámku vlastní mamka. Učila na stejné škole, já nebyla žádné neviňátko. O přestávce při dozoru vlezla k nám do třídy, my po sobě házeli houbou. Tenkrát sebrala si šest žákovských. Spolužáci věděli, že ja moje maminka zásadová, takže buď budou mít poznámku všichni nebo nikdo. A nevěřili, že ji napíše i mně. No převezla nás všechny – měla jsem ji tam! Doma mi ji pak musel podepsat taťka. Dodneška tu žákovskou mám schovanou…
Myslím, že snad nikdo z nás nemá ze školy jen zážitky z výuky.
Vymýšleli jste nějaké extra aktivity?
Jak se k tomu stavěli učitelé? S pochopením nebo s averzí? Dostávali jste poznámky? (od čtenářky už víme, že ona ano)
Pamatujete si nějakou obzvláště vtipnou poznámku?
Používali učitelé i nějaké jiné “výchovné metody“?
Bývali jste po škole? Co si pro vás v tomto případě učitel vymyslel za aktivitu?
U nás klasicky – na základce (v osmdesátých letech) někteří učitelé s gustem psali poznámky.
Jiní nám dali na výběr – poznámka do žákajdy nebo “pár facek“ – to často nabízela naše angličtinářka.
Většina spolužáků byla pro druhou možnost.
Třídní měla dokonce od rodičů některých žáků povolení, že přestupky má řešit “ručně“ ve škole.
Po škole jsem osobně nebyla, poznámku jsem snad ani taky nedostala (aspoň ne takovou, která by mi utkvěla).
Ale jednu spolužákovu si budu pamatovat asi do smrti.
Tehdy se budova školy opravovala, všude bylo lešení. Navíc se naše třída nacházela ve zvýšeném přízemí.
A spolužák vyfasoval tento zápis do žákovské: “Opouští školní budovu oknem, což není dovoleno školním řádem.“
🙂
No a k těm našim aktivitám nad rámec vyučování – už na gymnáziu se utvořila taková skupinka. Vydávali jsme časopis, který si získal oblibu i mezi učiteli. Jednou náhodou vznikla “loterie“, kterou jsme pak pořádali záměrně. Na katedře stála vázička s úzkým hrdlem a někdo jednou naházel všechny křídy dovnitř. Takže když chtěl učitel psát na tabuli, musel si tu křídu vytřepat. Tak jsme pak na každou křídu vyryli číslo a spolužáci si pak sázeli, jaké číslo “padne“. Na svůj tip i sázeli pár korun. Učitelé na naši hru přistoupili a s radostí na začátku hodiny “losovali“ křídu s číslem z vázičky. Co si pamatuji, tak jen jednou jedinkrát se matikářce podařilo vytřepat číslo, na které si někdo vsadil – spolužačka vyhrála asi 70 Kč.
Děkuji vám všem, které jste se zapojily do této diskuse.
Jak jste si všimly, Petra doplnila náhled ceny pro “vítěze“ učitelského tématu. Jak jsem to tak pročítala, zážitky s učiteli máte bohaté – těším se, že si brzy přečteme i nějaký článeček.
A jaké jsou moje vzpomínky na učitele?
Do školky jsem jako příslušník silného populačního ročníku, navíc s čerstvě narozeným mladším bratrem chodila jen poslední rok před nástupem do školy. Dvě paní učitelky si pamatuji jménem (Petulová a Barboříková) – dodnes se mi vybavují některá jejich skvělá řešení nestandardních situací (kéž bych jako maminka měla vždy jejich nadhled).
Na základní škole nemůžu zapomenout na třídní učitelky, a to už od první třídy. Ta úplně první byla pančelka (tehdy “soužka“) Obenauzová. Jak byla připravená na nerovnosti ve školních pokrocích svých žáků – vždy měla v zásobě jednoduché aktivity pro ty rychlejší.
Úžasná třídní Cetkovská na druhém stupni. Učila nás češtinu a dějepis (a chvíli i “výtvarku“). Uměla skvěle vyprávět – za odměnu nám vypravovala příběhy od Agathy Christie. I výklad z dějepisu byl jako detektivka.
Pravda, několikrát nám pěkně vyčinila za naše “skopičiny“, na druhou stranu jsme párkrát byli svědkem, jak za nás orodovala v ředitelně – to se kolikrát bila jak lev.
U mě bylo jisté specifikum – na základce i na gymplu znala většina vyučujících i mé starší sourozence. Spolužáci to už věděli, takže když jsme se dělili na skupiny a bylo třeba si mezi nimi poslat třídnici, často jsem obcházela já, protože učitelé se mě začali vyptávat na sourozence, a hned byl kus hodiny pryč (a tím menší pravděpodobnost zkoušení).
😉
na skolku vzpominam rada, meli jsme hodnou soudruzku ucitelku a soudruzka reditelka byla taky v poho…pozdeji u segry to byla opravdu tragedie…
co se tyka zakladni skoly, tak dodneska vzpominam na svou nemcinarku, sice byla prisna, neoblomna ale spravedliva, dala mi takove zaklady nemciny, ze z nich cerpam do dneska…
valcila jsem s matikou, trochu uz na druhem stupni ZS a pozdeji na vicelelem gymnaziu, ale co je zajimave, tak v poslednich dvou rocnicich na gymplu jsme meli jineho ucitele, a ja tele na matiku jsem mela dvojky na vyzo…umel to fakt dobre vysvetlit, ocenil snahu…meli jsme ho od prvaku i na fyziku, a pozdeji byl nasim tridnim 😀 potom z gymplu rada vzpominam na dejepisare, to byl clovek na svem miste, umel naucit, zaujmout a hlavne chapal, ze dejepis opravdu nebavi kazdeho, takze kluci dycky meli na vyzo nejhur trojky, i kdyz byli upne duti 😛
nerada vzpominam na chemikarku, ta fakt nic nenaucila a sama taky moc neumela, na to ze ucila na gymplu…u maturity z biologie – byla prisedici, me tak pekne potopila, ze jsem nevedela ci jsem….
No jo Mariko, bylo to tak…A to není konec, kdybych měla vylíčit všechno…Třeba jsme museli nosit zástěry (bílá zástěra, pod tím modré šaty, klasika sestřičky), tak ta zástěra musela být minimálně do půli lýtek, kdo měl kratší, dostal neomluvené hodiny, a poslala ho domů. Přitom paradoxně na oddělení, kam jsme chodili na praxi chodili sestřičky v zástěrkách pod zadečkem, že jim koukaly kalhotky a čepečky měly tak akorát na parádu, vlasy všude- takže nebe a dudy, praxe a teorie..Byly jsme jak banda sedmnáctiletých šašků, doslova…Škoda že nemám fotku, to byste se zasmáli:-)
Pak jsme měli ještě jednu učitelku na ošetřovatelství a to byl opak, s ní se člověk něco naučil (nemyslím špatně, ale uměla to vysvětlit), pamatuju si, jak jsme se učili píchat injekce do pomeranče a pak následně vitamíny i do sebe:-) Měla jsem tam tenkrtát pěknou modřinu, ale bylo to fajn, na ní ráda vzpomínám:-)
Ivča a Domča
Ve školce byly myslím všechny učitelky fajn.
1-2 třída – moc prima, hodná.
3-4 třídní Plzeňská – tu jsem neměla ráda, dávala klofance do hlavy, měla nepříjemný výraz, mně pořád říkala Ivano, i když jsem Iva (i mi to napsala na vysvědčení = je vlastně neplatné 🙂 )
5-6.tř ruštinářka a třídní Bláhová – taky v pohodě
7-8 tř fyzika, matika a třídní – Zemánková – sice přísnější, ale naučila – mívala jsem z písemek i 1 a 2, když mi předtím v 5tř hrozila snad pomalu 4z matiky!
A na střední – slet puberťáků, já víc drzá 🙂 . Ale většina profesorů byla v pohodě, žádné velké konflikty jsem neměla.
Ale naštval mě učitel ČJ – mně jako jediné dával 1* za diktáty, a pak , když jsem radila spolužačce – mi dal 5!! Že prý jsem opisovala!! To mě vážně naštval!
A třídní Sedláček – trošku “na holky“ , 🙂 ..ten mi napsal 2skvělý omluvenky do třídnice.
1. zabouchla jsem si večer klíče od bytu, máma v práci, tak jsem spala u sousedů.. říkám mu to ve škole a on tam napsal – přespala u souseda.
2. omluvenka z nevolnosti – říkám bolela mě hlava – pak koukám a on tam napsal – Porodní bolesti!
Když jste tady vzpomínali na matikáře a fyzikáře, tak s váma musím souhlasit, byli prostě divný, na základce matika mi matika i šla, měla jse na ní skvělou učitelku, byla i třídní a výchovný poradce, ale, co se týče střední, tak jsem byla ráda, že jsem slízla 4 se smetanou, hrůza děs, nic jsme v jejich podání nechápala a tím pádem ty předměty pro mě byly nezábavné a traumatizující 🙂
Můžu taky si vzpomenout na střední na učitele, který byl bezvadný, učil nás zoohygienu a stroje a mechanizaci, no já v tom měla jedničky, dvojky, páč to dokázal krásně vysvětlit, dodával tomu šmrnc svými zkušenostma z praxe, to se pak člověku jinak učí 🙂
Ivčo, teda takovou učitelku mít, aby stříhala někomu nehty a vlasy??? No se mnou by asi nepochodila a měla bych od ní záznam v indexu každý den 🙂
Nemám moc času se zúčastnit fajn diskuze na fajn téma (promiň Jarmuschko)..jen ji letmo prolítávám, ale Virenka mě dostala 😉 s tím citátem… mám ho totiž na první straně bakalářky, protože mi připadal jako jeden z těch nej…:-)