Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Přátelství aneb divadlo a já
Ahoj holky, tak a je to tady! Jak mnohé z vás před rokem prorokovaly…
Jen se letem světem vrátím do loňské historie – vezmu to telegraficky – kamarádka mě “hodila přes palubu“ kvůli mužskýmu, prostě se zamilovala a na naše kamarádství se jaksi “vy…..“ Předtím jsme dlouhou řadu let spolu chodily do divadla a nevynechaly ani jedno představení, tímto svým rozhodnutím všechno zrušila. Do divadla jsme přestaly chodit, přestala se mnou mluvit, dokoncela se to dostalo tak daleko, že mě přestala oslovovat (křestním jménem).
No a teď se konečně dostávám k nové události:
potkaly jsme se jako obvykle v práci na chodbě
a ona mě pozvala na kafe! Že prý bychom si mohly dát kafíčko, popovídat si, že by si se mnou ráda promluvila… a tak dále…
A zase jsem “mimoň“… 😉
Přiznám se, že jsem se loni hodně trápila, opravdu to bolelo. Jenže teď už jsem “z toho“ venku. Já jsem to “uzavřela“. Pro sebe.
A co teď? Dá se ztracená důvěra obnovit? Dá se to vrátit zpátky (přátelství)?
Zajímá mě Váš názor i Vaše zkušenosti.
Jinak Vám přeji krásný slunečný den.
Ještě připíšu dvě věci:
– přítele má, jsou spolu, sestěhovali se a bydlí spolu
– v tom rozhovoru jsem také řekla, co jsem měla na srdíčku, snažila jsem se být nad věcí, bez emocí a v klidu;
Mám pocit, že mým reakcím, názorům a úhlu pohledu na věc neporozuměla (myslím, že mě nechápe). Nicméně jsme se vzájemně vyslechly. A to je taky důležité.
UŽ JSEM TADY S NOVÝMI ZPRÁVAMI.
Jen nejdřív:
Makineo, Jovanko, Pavco, Matildo, Bamisko – děkuji Vám za Vaše řádky. Jsem tak strašně moc ráda, že Vás tu mám, pomáháte mi, ani nevíte jak. Díky moc.
KÁVA
Pozvání na kávu jsem přijala. Šla jsem. Povídaly jsme si tři hodiny. Ten, kdo si myslel, že se jedná o cestičku ke smíru a navázání přátelství, měl pravdu.
Ten, kdo si myslel, že se mi chce omluvit, se mýlil.
Mluvily jsme v klidu, probralo se všechno možné a teprve tu poslední hodinu jsem nakousla “ožehavé téma“. Vyznělo to tak, že jsem ublížila já jí. Tím, že jsem nebyla ochotná akceptovat změněné podmínky (její novou láskou) a tím, že ona mě potřebovala v té samé době, protože řešila svoje osobní spory a problémy se synem a byla zklamaná, že jsem jí nepodržela v době, kdy to potřebovala.
No a jaký z toho mám pocit já?
Byla jsem trochu rozčarovaná. Nicméně jsem ráda, že jsme se sešly, spoustu věcí jsme si řekly – hlavně to, co jsme si měly říct už loni.
A co je pro mě důležité – no spíš nejdůležitější – už to nebolí. Nerozhodilo mě to.
Co říct závěrem – do ničeho se nebudu nutit a nechám tomu volný průběh. Nic neplánuji a ani nechci. Časem se prostě uvidí…
Přeji Vám všem pěkný víkend
a ještě jednou Vám děkuji.
tak jak se to vyvíjí jsem zvědavá jak to dopadlo myslím na tebe aby tě to nezklamalo a at se rozhodneš jak chceš at jsi spokojená a né zklamaná
no ono slovo nejlepší kamarádka je relativní také jsem si myslela že takovou mám 13 let a když jsem se rozváděla tak mi napsla jen sms, co se děje že něco slyšela, tak jsem ji odpověděla a už se neozvala bolelo to skoro jako rozvod přišla jsem díky němu i o kamarádku a dodnes nevím proč, nechtěla jsem se vnucovat, zjištovat, nějak jsem myslela že mě podpoří aspon psych a nic….na druhou stranu jsem zjistila kdo je kamarád a kdo né pomohli ti co jsem nečekala:-)) takže ted už neškatulkuju a jen si vážím dobrých lidí a asi bych už nikoho neoznačila za nejlepšího kamaráda….leda svého manžu ten je nej ve všem:-))
Matildo zrovna jsem se nedavno o tom bavila s jednou znamou,ktere se tohle stalo a shodli jsme se na tom ze to fakt boli a nejlepsiho pritele,mas jenom jednoho a sverujes mu jak pises vsechna tva tajemstvi kdykoliv mu pomuzes a kdykoliv pomuze on tobe kdyz je treba.
A tak jak jsem psala sla bych na kafe ale na tohle se nezapomina a myslim ze uz to nejde vratit takova vec zpatky,tomu cloveku se uz neda verit,uz to bude jen takovea ta kamaradka,ale nejlepsi pritelkyne rozhodne ne.
MOzna jsme ted urazena,ublizena asi je to tak,ale vim ze az me to preboli tak to jinak nebude.
NO se zblaznim VECNE ODHLASENA PAVCA31
Padmé, asi bych na kafčo zašla, chovala bych se úplně normálně, na co ze sebe dělat něco, co nejsi???
Dělala bych jako nic, tak aspoň zjistíš, co za tím vězí:)))
Buď už nemá přítele a cítí se osamělá a chce znovu navázat přátelství…….tady bych už byla obezřetná, určitě by jsi nechtěla zažít další zklamání od kamarádky…………no a pak mě napadá, že přítele má, chce s někým probírat běžné starosti a dopadl na ní stereotypní život s přítelem a hledá povyražení, které se jí dostávalo s tebou…..tady bych už i uvažovala nad obnovou přátelství…….třeba si uvědomila svou chybu a bude se snažit ji napravit….to víš, asi už prvotní zamilování opadlo a je s přítelem nuda:))))
Držím palce, ať se rozhodneš správně a očekávám novinky.)))
Pavči, naprostý souhlas, já už jsem ani nechtěla reagovat, svůj názor jsem řekla, nedokázala bych jen tak jít na to kafe a nezávazně blafat o počasí, protože odpustit jde samozřejmě ledacos, ale mě osobně už by to přešlo přes hranici, neumím se přetvařovat. Nebyla bych hrubá, nebo protivná, ale snažila bych se přece jen naznačit, že to, co se stalo, se mě opravdu dotklo. Nedovedu si představit, jak tady všechny píšete, že by jste dělaly jakoby nic. Protože to nebylo nic, najednou se člověk, se kterým jste sdílely ty největší soukromé intimnosti, zachoval jako krysa.
A ohledně mužského myšlení – můj muž mi na rovinu řekl, že není splachovací, přátelství je u něj na předním místě, za přítele by dýchal, a proto by na to kafe nešel, takový člověk by mu už nikdy nestál za víc, než za zdvořilostní pozdrav na ulici, pokud možno přes cestu:-)
Občas se ocitnu v hospůdce, kam chodí vesměs jen naši mužové, často jsem tam v naprosté menšině. A nestačím se divit, o čem se baví, co je vytáčí, co řeší… Drbárna hadra.
Padmé, ať to je jak chce, je to na tobě, jak se rozhodneš, přeji hodně štěstí, aby to hlavně znovu nebolelo.
Tak ja znam pripady chlapu ze ti kdyz se rozhadaji tak je to do konce zivota,vcetne meho muze.
OD sestti let mel nejlepsiho kamose rikejme mu treba Karel rozhadali se a dodneska spolu nemluvi.Kdyz se potkaji pozdravi se a prohodi par slobv,ale pratelstvi z toho uz nikdy nebude,je to jak kdyby potkal znameho po 20letech.On sice mel snahu po trech letech o nejaky kontakt,ale manza rika ze nema zajem,ze to neni urazena jesitnost,ale to ze mu nema uz co rici.Nemohl by mu uz duverovat po tom co se stalo a i po tom jake klepy o nas siril i nadale.To rikal manza a znam jeste takove tri propady,takze je si myslim ze chlapi kdyz uz maji toho nejako nej kamose tak berou to pratelstvi daleko s vetsi vervou nez my.
Myslim ze mi zensky umime vic a lip odpustit nez kdejaky muzsky.
pokud tedy jejich pratelstvi trva treba az od detstvi.
Ja myslim ze muzsky a zensky mysleni v tomhle fakt neni.
A SAKRA ZASE JSEM SE NEPRIHLASILA PAVCA31
Ale na tu veceri bych sla za vto nic nedas
Padmé, sluníčko, nemám čas pročítat, co psaly holky, je toho na mě moc, tak jestli budu někoho opakovat, což je pravděpodobné, omlouvám se.
Z pohledu Tebe – na kafe bych šla, už jen ze zvědavosti, ale i proto, že každý má právo udělat chybu (i když to “neoslovování jménem“ je pro mě už trochu přes čáru). Kdyby se ale posezení začalo ubírat špatným směrem, že bys z toho měla špatný pocit a pak ses v tom měla zase babrat pár týdnů jako vloni (to už je fakt tak dlouho??), tak bych prostě odešla středem, se vší parádou. Třeba ale kamarádka jen prozřela? Nebo zažila něco, co jí otevřelo oči?
Z pohledu jejího – asi jí dalo dost práce Ti o tu schůzku říct. Třeba jí chybí to, co jste spolu prožívaly?
Jestli ale hledá jen náhradu za pána, pokud se rozešli, tak je to dost blbé.
No přeji hodně štěstí, zkus do toho prvního setkání jít spíše uzavřená, ať Tě připadně nezraní (dobře se mi to mluví), a dej pak vědět, jak ses rozhodla a jak to dopadlo.
Upřímně, myslela jsem, že to časem nějak prošumí a dáte se dohromady tak nějak nenápadně, nenásilně.
Padmé, taky mě hned podle nadpisu trklo o co a o koho jde 🙂
Vzpomínám si, jak jsi tu situaci s kamarádkou popisovala.
Asi už holky všechno napsaly.
Já bych šla. Protože i kdyby to nemělo být pokračování velkého přátelství, možná jen nějaké usmíření, uzavření…
Možná kamarádka sundala růžové brýle a je jí líto, jak se k Tobě zachovala.
Taky se mi to její chování nelíbilo, ale zas chybujeme a pleteme se občas všichni.
Třeba se chce omluvit a za vyslechnutí to stojí.
Na druhou stranu ale, pokud by jsi Ty už o pokračování zájem neměla (a ona jo), do ničeho bych se netlačila.
Líbilo se mi, jak to popsala keenspeed. Ano, i já to tak vidím, některá přátelství jsou jen na určitou dobu, jiná na furt. S některých intenzivních přátelství se staly jen taková, že se vidíme jednou do roka, je to příjemné, ale není víc co řešit.
TAky mám jednu kamarádku – tu nej, už od ZŠ, je to nejlepší kamarádka až doteď. Přesto bylo období, kdy se naše cesty tak nějak rozešly (ne ve zlém, ale měly jsme jiné zájmy a potřebu řešit je s jinými lidmi), pak jsme se zase sblížily.
Takže ony i ty kamarádky na furt můžou někdy jít jinými cestami a občas třeba i zabloudit.
Pavco, díky za napsání – omylem jsem koukla na “anonym“ – promiň. Já teď v tuhle chvíli nedokážu říct, jak se to bude odvíjet a vůbec nemám ponětí, jak se bavit s někým, s kým jsem tak dlouho nemluvila… Je to zvláštní, jak nám to ten život někdy zamotá…