Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Přátelství aneb divadlo a já
Ahoj holky, tak a je to tady! Jak mnohé z vás před rokem prorokovaly…
Jen se letem světem vrátím do loňské historie – vezmu to telegraficky – kamarádka mě “hodila přes palubu“ kvůli mužskýmu, prostě se zamilovala a na naše kamarádství se jaksi “vy…..“ Předtím jsme dlouhou řadu let spolu chodily do divadla a nevynechaly ani jedno představení, tímto svým rozhodnutím všechno zrušila. Do divadla jsme přestaly chodit, přestala se mnou mluvit, dokoncela se to dostalo tak daleko, že mě přestala oslovovat (křestním jménem).
No a teď se konečně dostávám k nové události:
potkaly jsme se jako obvykle v práci na chodbě
a ona mě pozvala na kafe! Že prý bychom si mohly dát kafíčko, popovídat si, že by si se mnou ráda promluvila… a tak dále…
A zase jsem “mimoň“… 😉
Přiznám se, že jsem se loni hodně trápila, opravdu to bolelo. Jenže teď už jsem “z toho“ venku. Já jsem to “uzavřela“. Pro sebe.
A co teď? Dá se ztracená důvěra obnovit? Dá se to vrátit zpátky (přátelství)?
Zajímá mě Váš názor i Vaše zkušenosti.
Jinak Vám přeji krásný slunečný den.
Ájíku, já vím, taky jsem něco podobného prožívala s jednou kamarádkou. Jen jsem chtěla přidat názor, který by byl taky trochu z “druhé strany“. Možná za to může fakt, že jsme před nedávnem povídali s mým mužem na téma “mužské a ženské myšlení“ – musela jsem mu v několika věcech dát za pravdu, docela mě to nakoplo. Samozřejmě, že my všechny můžeme poradit, ale vždycky to bude subjektivní. Kukačka
Kukačko, víš, s tou obezřetností…. já si prožila s kamarádkou něco podobného – trávily jsme spolu hodně času a pak se TO nějak pokazilo – nebudu se rozepisovat proč, každopádně jsem se “provinila“ jen těhotenstvím. Pak jsme si to rozříkaly a já myslela, že je všechno OK – než jsem si z třetí strany vyslechla, že mě pomlouvá dál…a najednou ani nebyla snaha z její strany nějak pokračovat. Mluvíme spolu dál, ale to je tak všechno, taková ta běžná mezilidská rovina. Taky jsem s tím nějakou dobu bojovala.
Taky jsem se vrhala do všeho s otevřenou náručí a ono to vždycky není to nejlepší.
Jistě, třeba ji to pozvání stálo hodně sil a přemáhání, a pokud se ukáže, že její úmysly jsou “čisté“, jistě není důvod nenavázat. Ale někdy je troška obezřetnosti namístě.
Také si vzpomínám na tu vzniklou situaci, je to opravdu trochu zapeklité, ale podle toho co píšeš jsi s tím smířená. Jak tady tak čtu názor holek, každá rada má své pro a proti, ale to si jistě také uvědomuješ. Já se nejvíce přikláním k názoru Peťky, nedovedu si totiž vysvětlit, že rok se s tebou nebavila a najednou tě sama někam zve? Na jednu stranu, by mě to v tvé kůži hrozně přitahovalo, jenom proto že jste byly velké kamarádky a určitě ti to chybí, ale na druhou stranu, by mě to její chování(přestala s tebou mluvit,i tě oslovovat) dost, od nějakého dalšího snažení se navázat na ten vztah, odpuzovalo. A přesně jak píše právě Peťka, co když na tebe s něčím vyrukuje, co tě bude mrzet a zase bude ležet na srdci jenom tobě? Přeju ať se dobře rozhodneš, aby jsi toho nemusela litovat…
Ahoj Padmé.
Pokud tě to přebolelo, nejsi vůči bývalé kamarádce v opozici /nevím,jak jinak to nazvat – prostě naštvaná na ni/ na kávu běž. Já, pokud bych nešla, asi bych si potom vyčítala, že jsem jí nedala šanci, když to možná potřebovala. Kamarádka klopýtla, zachovala se nehezky, ale proč jí oplácet stejnou mincí. Na druhou stranu, pokud bych v sobě měla ještě nějaký pocit křivdy a pocit, že to musím oplatit, asi bych na schůzku nešla. Sice bych to mohla “kamarádce vrátit“, ale mě by to ublížilo taky.
Nejvíc dej na své pocity: co ty chceš nebo nechceš sama pro sebe.
Padmé, já to vidím tak, že ty jsi nyní v pohodě. Chování kamarádky ti bylo před rokem moc líto, bolelo to. Teď už máš stejně v hlavě, někde vzadu, jakousi stopku. Prostě tam musí být, aniž si to třeba uvědomuješ.
Ty s ní půjdeš na kafe, vyslechneš jí a co když přijde z její strany nějaký nátlak, řekne ti něco, co by tě mohlo i teď po roce rozhodit?
Pokud máš v hlavě vyřešeno, už bych v tom nešťourala. Kamarádi přicházejí a odcházejí. Ty jsi nyní v pohodě a to je důležité. Mám pocit, že ani nemáš chuť něco na tom měnit, že stejně už teď víš, že bys této kamarádce už nikdy nemohla věřit. Mělo by takové kamarádství cenu? Šla bys na kávu ze soucitu ke kamarádce, nebo ze zvědavosti, co ti řekne?
A nebyla bys pak zklamaná, kdyby ona třeba ani nepřipustila svoji chybu a chovala se tak, že za nic nemůže?
Mysli na sebe a dle toho se rozhodni. Pokud si myslíš, že tě jedno kafe nerozhází, pak jdi. 🙂
Nečetla jsem ostatní reakce, pokud se opakuji, pak se omlouvám
nečetla jsem holky nšjak nestíhám,ale pamatuji si jak tě tu bolelo srdíčko z toho co se stalo……no je to na tobě, podle mě když nemůjdeš tak to v tobě bude stejně hlodat, já bych asi na kafe šlo a uvidíte až popovídáte, možná už i na to padne slovo a dokážete si to vysvětlit, asi už na vztah kouká jinak nebo se to urovnalo z počáteční euforie a také jí to vaše kamarádství chybí, uvidíš třeba je to snaha o nápravu…já vím jen aby ti zase neublížila a znovu si se v tom neplácala.ono je to opravdu složité
Ahoj.
Kukuačka : Co si matně pamatuji, tak se nikdo nepohádal. Kamarádka prostě přerušila kontakt a změnila chování.
Co se týče mých přátelství, taky mě trápí pár věcí,a asi je pro svůj klid začnu nějak řešit.
Takže Padmé – ted, když už je “to“ za tebou, na kafe jdi, vyslechni, a pak ti rozum a srdce řekne ,co dál.
Víš, někdy si říkám, že všechna přátelství nejsou celoživotní.
Že někdy potkám člověka, který mě v danou dobu nějak pomůže svojí přítomností, svými myšlenkami. A pak se za pár týdnů, měsíců i let, najednou můžeme rozejít – v dobrém.
Jako, že teď už to přátelství “není potřeba“.
Asi to píšu blbě.
Nezříkám se přátel, to vůbec ne.
Jen někteří jsou “na doživotí“ 🙂
A jiní jen na určitou životní etapu.
Přeci se každý měníme, vyvýjíme a čas a život nás posouvá dál – a ne všichni můžeme jít stejným směrem.
Ale to se netýká tvého přátelství, tam šlo o něco jiného.
Držím palce. keen
Děvčata, napadlo vás taky, že už to samotné pozvání na kafe pro tu “kamarádku, co odpadla“, mohl být docela tvrdý oříšek? Představte si sebe v té situaci, s někým jste se pohádali a najednou se chcete usmířit. Zajít za tím člověkem a pozvat ho na kafe chce docela odvahu, ne? Právem se strachujete, co kdyby vás poslal do pr…
Pokud je to skutečně přátelství, pak není důvod, proč tu kamarádku nevyslechnout. Nechápu ani, proč být obezřetná. Naopak, pokud bude ta odmítnutá strana obezřetná, sice si možná vysvětlíte důvody, proč k té situaci tenkrát došlo, ale to důležité vám unikne. Někdy tu naši holčičí “rivalitu“ nechápu… Kukačka
Danásku, děkujííí. 🙂
Ani nevíš, jakou jsi mi udělala radost, za jedno Tě ráda vidím na VD a za druhé – je mi příjemné a jsem ráda, že mě takhle poznáš “na dálku“ – to je tááák milý.:-)
Jinak budeš asi hodně blízko tomu, jak bych to event. udělala… Nechat mluvit ji a v případě ticha dát jakousi společenskou konverzaci…
Džejn, děkuji za napsání, máš taky kousek pravdy v té mé pestré “skládačce“, obávám se, že to nepůjde… Alespoň teď to tak cítím… resp. neumím si představit, jak by to mohlo fungovat (ve smyslu “jako dřív“)…
Padmé,
na kávičku bych asi šla…přesně jak píšou holky,s jistou obezřetností,možná trochu ze zvědavosti…
Ale po takto přetrženém přátelství už bych nečekala,že by se mohlo vrátit do stejných kolejí (píšeš, že jste si mnoho let byly hodně blízké).Aspoň taková jsem já.Čas sice dokáže obrousit hrany,na spoustu událostí se dá dívat po nějaké době s nadhledem,ale mne když někdo zklame,už ve mně bliká “výstražné světýlko“,zapomenout nedokážu…
Držím ti palce,Džejn.