Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Přátelství aneb divadlo a já
Ahoj holky, tak a je to tady! Jak mnohé z vás před rokem prorokovaly…
Jen se letem světem vrátím do loňské historie – vezmu to telegraficky – kamarádka mě “hodila přes palubu“ kvůli mužskýmu, prostě se zamilovala a na naše kamarádství se jaksi “vy…..“ Předtím jsme dlouhou řadu let spolu chodily do divadla a nevynechaly ani jedno představení, tímto svým rozhodnutím všechno zrušila. Do divadla jsme přestaly chodit, přestala se mnou mluvit, dokoncela se to dostalo tak daleko, že mě přestala oslovovat (křestním jménem).
No a teď se konečně dostávám k nové události:
potkaly jsme se jako obvykle v práci na chodbě
a ona mě pozvala na kafe! Že prý bychom si mohly dát kafíčko, popovídat si, že by si se mnou ráda promluvila… a tak dále…
A zase jsem “mimoň“… 😉
Přiznám se, že jsem se loni hodně trápila, opravdu to bolelo. Jenže teď už jsem “z toho“ venku. Já jsem to “uzavřela“. Pro sebe.
A co teď? Dá se ztracená důvěra obnovit? Dá se to vrátit zpátky (přátelství)?
Zajímá mě Váš názor i Vaše zkušenosti.
Jinak Vám přeji krásný slunečný den.
www.celysvet.cz/skin/smile/s1750.gif
pixflix.bloguje.cz/img/smajlik.jpg
Ahoj holky, byla jsem celý den v práci, tak se sem (na VD) dostávám až teď. Děkuji Vám za Vaše reakce, postřehy a názory. 🙂
A přeji krásný den / večer Vám všem.
🙂
Ahoj Padmé, nějak mě to iniciovalo ozvat se až teď. Už to tu padlo, to slůvko závislost. Nějak jsem nedokázala totiž definovat svůj pocit vůči vašemu přátelství.
Taky mám kamarádku, už od dětství. Bývaly doby, kdy jsme se stýkaly hodně často, chodily tancovat a pod. Pak jsme ale začaly mít své vztahy, rodiny apod. a tak se naše cesty občas rozešly. Já to tedy nijak markantně neřešila. Prostě když je jednou za uherák chuť tak jedna nebo druhá zavoláme a dáme si spicha a podrbeme. Pořád tak nějak k sobě tíhneme, i když ne vždy se shodneme 🙂
U vás to byla právě ta závislost, která narušila tu harmonii. Protože jste ve svém životě měly určitou pravidelnost a pravidla pro své přátelství. No a narušení z jedné nebo z druhé strany vám v tom nadělalo lidsky řečeno “bordel“.
Chce to prostě popustit uzdu závislosti a dát přátelství do volnoběhu. Pokud si stále máte co říct, tak proč se nescházet jen nahodile, když holt je na to nálada a nestavět to do hranic. Ale ty sama víš, co s tím, takže jen takový postřeh ode mne.
Přeji tedy klid do rozbouřených vod 🙂
Inori, ještě mě napadlo, a snad si to vybavuji dobře, hledat to nehodlám, že jsem zrovna dnes souhlasila s tvým komentářem na jiném místě VD. Snad je to dostatečný “důkaz“ že proti tobě osobně nic nemám… Pěkný den! 😉
Inori, ok nepitvejme. K tomu “znelíbení“ o ktereém píšeš. Já to tak rozhodně nemám. Ani vůči tobě, ani vůči nikomu jinému. Jen buď souhlasím s něčím názorem nebo ne. A v tom duchu se vyjádřím. To je celé.
Padmé, to je dobře, že jsi šla. Možná to kafíčko mělo být o pár měsíců dříve. Možná kamarádka taky řešila, že ses k ní nezachovala podle jejích představ (nekritizuji, jen přemýšlím “nahlas“, soudím podle toho, že se cítila ukřivděná).
Myslím, že jsi získala cennou zkušenost.
Babofko, za to už jsem se vám tu znelíbila, ale opravdu by to chtělo vyslechnout i druhou stranu, není reakce bez příčiny.. už se k tomu nechci vracet. Mluví spolu, už nemá cenu to pitvat.
Inori, myslím, že je rozdíl v tom, jak Padmé i ta kamarádka komunikovaly. Obě měly svoje problémy, svůj život a možná i nějaké své radosti. To ano. Ale jedna z nich začala klást podmínky a následně přestala komunikovat, nebrala telefony, nezdravila, dělala že nevidí. Tak opravdu nevím, kdo je z nich dvou ten “sobeček“.