Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Bojím se!
Bojím se, ale asi to není to správné slovo, nepodobá se to tradičním neodbytným obavám a stresu, který vrní někde v oblasti krku. Jsem teď prakticky pořád v práci,když jsem doma, mám příslužbu, v posledním týdnu jsem byla doma jen 2 odpoledne. Tomík přede mnou úspěšně schovával “připokakané“ trenky a pyžamka, která jsem našla až včera při pokusu vyprat prádlo. Všechno je plné hlenu a krve… Ráno nás uložili do nemocnice, Tomovi je úplně dobře, kromě TOHO. Dnes v noci toho byla plná postel, a průjem nemá, unikly mu i 2 tuhé bobečky. Jsem teď chvilku doma z nákupu a za účelem dalšího praní (došla pyžamka), tak se pokouším ze strachu vypsat. Nebýt Tom doktorské dítě, snad nějaká infekce, nebo parazity? Mám strach, že to bude jako se vším, že za tím bude nějaká rarita, něco, aby to nešlo podle pravidel, tak, jak to u rodiny lékaře nejde skoro nikdy. Seznam zítřejších odběrů je dlouhý na A4, je vidět, že kolegové toto pravidlo znají taky… Takže sbalím ručník, hygienické potřeby, knížku a učení a jedu vystřídat taťku, vítaného rozptylovače, který se na to vybavil šachami a kartami.
Prosím, moje virtuální kamarádky, držte nám palce, ať cokoliv, jen nic opravdu vážného, prosím. Snesu a vydržím hodně, ale co je kolem dětí, dělá ze mě hromádku emocí, slabě řečeno. Takže jen prosím, přes děti ne…
Piškotko, ne tak docela, děti školního věku mívají přece jen nějaké zažívací potíže, častěji zvracení než průjem, ale hlavně v čase po užívání ATB nějaké příznaky jsou, děti bývají předchozím užíváním oslabené. Jen ty malé mají někdy štěstí na průběh bez příznaků… Ve výtěru by se campylobacter ukázal už před 2 dny, není tam. Ani salmonela, ani jiné dárečky… Jé, teď by to snad byly vážně dárečky…
No ale u doktorského dítěte typický průběh čehokoliv asi nelze čekat, proto tak doufám třeba v ty parazity. To by byla vlastně jen legrace.
Virenko, to není možné, a nemůže to být ten Campylobacter? Ty příznaky by odpovídaly, ne?
Tak jsme byli na kontrole v nemocnici, sama jsem volala na mikrobiologii, definitivní výsledek stále nemají, nicméně lékařka říkala, že to na zásadního škůdce už nevypadá, že to s největší pravděpodobností je v pořádku :-((( Tentokrát by mě byli tak potěšili opačnou informací! Na parazity nemá příznaky, ale přesto doufám, to by byla neškodná varianta. Pak už samé vážnější věci… Na příští týden se moc netěším…
Jé, Virenko, to jsem ráda. Celý den jsem na vás myslela a pořád nakukuju, kdy se ozveš s nějakou zprávičkou a tahle je ta nejhezčí, co jsi mohla poslat… Držte se a v rámci možností si užijte víkend jak jen nejlíp dovedete… 🙂
Peťko, to tedy chápu. Ať je hafík v kondici.
Holky, tak teď večer v nočníku zase docela dost krve, i hlenu, i když bobky jinak normálně tuhé. Dost mě ta příčina zajímá.
Virenko – tak sláva – myslím na vás dál, a´t se dobré výsledky jen potvrdí a Tomík je zdravý…. jj, teprve když se hádají, vím, že je všechno vpořádku :))))
Zrovna odjela švagrová – mají 16-ti letého puberťáka a holčičku stejně starou jak náš Dájík a odjížděla s pocitem, že ta naše banda by byla nejlepší lék na veškeré depresivní stavy – na ty by prostě nebyl čas :))))
A vůbec o sobě nepochybuj – jsi skvělá máma, jen občas nestíháš – držte se!!! :)))
Virenko, tak uffffff.
Bude to dobré!! Musí!
Asi to sem nepatří, ale já včera proseděla noc nad štěnětem. Nikdy bych nevěřila, že budu toho tvorečka brát tak vážně, že se stane pomalu třetím dítětem.
Po očkování měla vážnou reakci a vypadalo to zle. Už je to za náma, je v pořádku. Ale ten strach byl fakt velký!
A to šlo “jen“ o psa.
Moc moc díky všem za pozitivní myšlenky naším směrem. Jednoznačně to funguje, protože Tom je dál bez teploty a bříško ho nebolí, první laboratorní testy neukazují žádnou katastrofu, jen mírné odchylky, takže jsem ukecala primáře, aby pustil nudícího se hoška s počínajícím špačkováním kolem všeho NA PROPUSTKU. Jsme doma asi půl hodiny a kluci se právě zdravě hádají na celý panelák 🙂
Musím přes víkend dál odebírat vzorky stolice i stěry a otisky konečníku kvůli důkladnějšímu vyš., ale přesvědčila jsem je, že to jako MUDr. zvládnu :-)) Infekce tam zřejmě není žádná (asi by mi kampylobacter nevadil, už bych měla klid), takže všechny podrobnější testy dají výsledek někdy v polovině příštího týdne. Tak se uvidí, jak se mezitím bude cítit a kolik toho z něj bude odcházet…
Moc jste mi všechny pomohly a vážně díky, příště vrátím, slibuju (jen doufám, že nebude důvod to vracet…) :-))) Já nepropadám panice, to fakt není správný popis. Jsem teď pod takovým tlakem z více stran, nejvíc ale z absolutního přebytku práce, že všechno, včetně dětských potíží, vnímám jako pod skleněným příklopem. Nemám noční děsy, zrychlený tlukot srdce, nemám ten umrtvující strach, který všechny známe hodně dobře, když se to týká dětí. Mám jen pocit hraničící s jistotou, že jsem velmi snadno přehlédla něco, co je varující, a co přehlédnu příště zase, protože prostě doma nejsem a s děti denně nevidím. Protože když jsem doma, oni o svých potížích mlčí a chtějí se mazlit a povídat si o hezkých věcech. Ne panika, spíš strach, že při potížích už nejsem schopná sebemenším způsobem zvýšit svůj výdej energie potřebným směrem, protože rezervy jsou přetíženy – řekněme dost výrazně. Ještě že to aspoň můžu napsat sem, kde jsme rodiče všichni a chápeme, čeho se to celé týká…
Virenko,taky na vás myslím a držím palečky,ať to není nic vážného!
Virenko přeji tobě i malému hodně sil při zvládání takových situací a hlavně ať to dobře dopadne.
Ctiradko, to snad ani není možné, že doktor napíše něco podobného. My matky jsme myslím úzkostlivé pořád – a to je snad v pořádku, ne?