Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Bojím se!
Bojím se, ale asi to není to správné slovo, nepodobá se to tradičním neodbytným obavám a stresu, který vrní někde v oblasti krku. Jsem teď prakticky pořád v práci,když jsem doma, mám příslužbu, v posledním týdnu jsem byla doma jen 2 odpoledne. Tomík přede mnou úspěšně schovával “připokakané“ trenky a pyžamka, která jsem našla až včera při pokusu vyprat prádlo. Všechno je plné hlenu a krve… Ráno nás uložili do nemocnice, Tomovi je úplně dobře, kromě TOHO. Dnes v noci toho byla plná postel, a průjem nemá, unikly mu i 2 tuhé bobečky. Jsem teď chvilku doma z nákupu a za účelem dalšího praní (došla pyžamka), tak se pokouším ze strachu vypsat. Nebýt Tom doktorské dítě, snad nějaká infekce, nebo parazity? Mám strach, že to bude jako se vším, že za tím bude nějaká rarita, něco, aby to nešlo podle pravidel, tak, jak to u rodiny lékaře nejde skoro nikdy. Seznam zítřejších odběrů je dlouhý na A4, je vidět, že kolegové toto pravidlo znají taky… Takže sbalím ručník, hygienické potřeby, knížku a učení a jedu vystřídat taťku, vítaného rozptylovače, který se na to vybavil šachami a kartami.
Prosím, moje virtuální kamarádky, držte nám palce, ať cokoliv, jen nic opravdu vážného, prosím. Snesu a vydržím hodně, ale co je kolem dětí, dělá ze mě hromádku emocí, slabě řečeno. Takže jen prosím, přes děti ne…
Držím pěstičky, ať je Tomáškovi už líp a to vyšetření není nutné…..
Věřím na zázraky a tak doufám jako Ájík. Ťuk ťuk!
TAk sláva – aspoň vyhlídky na to, že se to konečně pohne – ať už tak nebo tak. Ale budu doufat, že přes víkend se to spraví a žádné vyšetření nebude nutné…. 🙂
Znovu a zase díky za držení palečků.
Leenco, Ájíku :-)) Dr. House jsem dnes kontaktovala – tedy jistého doktora gastroenterologa z krajské nemocnice, jehož nechci jmenovat, aby u něj nevznikla tlačenice dam všeho věku, neb komunikuje nesmírně mile a empaticky a k tomu prý (dle kolegyň pediatriček) má vizáž Delona :-)) A navrch je schopný – může to být vůbec ještě český doktor? :-))
No, ale bez srandy, jestli to neskončí víkendem, jsem s tímto doktorem dohodnutá, že zavolám v úterý a dohodneme konkrétní termín, musí to prý promyslet právě kvůli té narkóze, taky se mu nelíbí ten průběh – prý není typický… (Jaké překvapení :-((( ) Naše vyšetření vnímá jako akorát včas, pokud to přes víkend třeba ještě neustoupí.
Takže budu věřit v lepší přes víkend, budu vařit tak šetrně, že to možná vůbec nikdo nepozná, a budu sbírat síly na povíkendové utkání s primářem, který bojuje jako lev, pokud se někdo otře o pracovní rozvrh – nějaké děti či jejich zdravotní stav jsou pro něj neznámé pojmy. Ale snad se aspoň o víkendu dospím, jsem už utahaná jak kotě, usínám dokonce i nad klávesnicí. A příští víkend sloužím, tak doufám, že bude před víkendem už nějak jasno…
Virenko, nepřestávám držet palce, chvilku to vypadalo, že ty zprávy už budou opravdu jen pozitivní a teď zase tohle:-( Ale ono se to určitě brzy obrátí tím správným směrem!
Virenko, budu se opakovat – držím palečky. Četla jsem to po delší době, už jsem se těšila ze zlepšení, no snad opravdu přijde!
Napadlo mě Dr House jako Ájíka…
Vydržte:-)
Virenko bojujte,chjo tenhle příspěvek už začíná mít příliš mnoho příspěvků…takže už bych Ti přála aby jsi napsala nový ,,O vítězství“:-)
Celé rodince hodně sil. Pokud to bude nutné ,jistě tu narkozu zvládne, neboj se. Věřím,že to všechno dopadne dobře a prcek bude v pořádku. Taky tomu věř. K
Virenkóóóóó, tolik jsem se těšila na dobré zprávy….. Připadá mi, že to trvá už moc dlouho-tolik tolik bych vám přála, aby už byl všemu tomu trápení konec!!!!
Posílám statečnému chlapečkovi veliké pohlazení a tobě spoustu spoustu naděje a síly!!!
Virenko, taky na vás myslím!
Být to jiné dítě a popisovat to zde jiná maminka, řeknu zcela jistě, že lékaři nic nedělají. Přijde mi to dlouhé, to čekání a to, že se stále vlastně nic moc neví.
Ale u vás je jasné, že všichni dělají pro Tomíka co jen jde.
Osobně bych asi byla raději za nějakou krátkou narkozku a právě nějakou sondičku, aby se vše brzo vyřešilo. Ale když píšeš, že zase při zánětu toto možné není.
Vzpomínám si, že holčička jedné známé, omylem snědla nějaký předmět. Nyní už fakt nevím co to bylo, jenže záhadně se ten předmět zasekl do střeva a působil tam také velké problémy. Holčička kakala krev, měla bolesti. Co si tak pamatuji, přišlo se na to až za delší dobu, neb se nepředpokládalo, že větší děcko něco jen tak omylem polkne. Vše se vyřešilo a malá byla v pořádku.
Ze zkušeností s mojí malou (na jaře ležela v nemocnici na pozorování)je dětské bříško asi opravdu jedna veliká záhada a přijít na podstatu věci bývá oříšek.
Virenko, vydržte! Už se to určitě blíží ke zdárnému vyřešení a už bude jistě brzo dobře!
Opatrujte se!
No, Virenko, jsem při vás, ať je to cokoli a ať už je to zdárně pryč.
Narkóza je fujtabl, ale někdy nutné zlo, však víš… Posílám pohlazení Tomíkovu trávicímu traktu, tobě jako slušně zatížené velbloudici s třemi hrby:-) i Vítkovi, který to všechno vnímá.