Každý si jistě pamatujete na rodinku s dvojčaty, akční babičku, dědu s Poldinkama a dalšími členy. U nás na to stačí tatínek s maminkou.
Není to tak dlouho, co se rozhodl, že budeme sportovat…
Vaše Líza
Neděle je den jako stvořený pro to, začít sportovat. Obzvláště, když v Praze se běží maratóóóón. Zřejmě proto se tatínek s maminkou oblékli a řekli si, že se půjdeme na ten slavný běh podívat. Prý běží až na Zbraslav, protože tam viděl cisterny s pitnou vodou pro sportovce. Tak mě nacpali do kočárku a jelo se. Cestou začalo pršet a když jsme dorazili k restauraci U přístavu, tak už celkem slušně lilo. Mamča loupla očkem po taťkovi a pobaveně se zeptala, kdeže jsou ty cisterny s pitnou vodou, které tady včera určitě viděl.
Tatínek s vážnou tváří odvětil, že se zřejmě přehlédl a budou u Zbraslavského mostu. Oni mokří jako myšky, já v pohodě v kočárku, jsme se vydali ke Zbraslavskému mostu. Déšť neustával, tatínkovi taky humor nedocházel, maminka začala drkotat zubama, ale moc se těšila jak uvidí partu bláznů, co dobrovolně běží něco přes 42 km.
Místo: Zbraslavský most
Popis místa: Bez cisteren s vodou a tudíž bez běžců.
Popis situace: Tatínek vysvětluje, že se nejspíše spletl a že ta trať bude určitě končit u odbočky ze Strakonické na Zbraslav.
Tak jsme mašírovali dál. V dešti, po silnici…
Místo: Odbočka na Zbraslav
Popis místa: Cisterny nikde, po běžcích ani vidu, ani slechu.
Popis situace: Tatínek zkouší vtipkovat o tom, že na vandru bude hůř, že ti chudáčci běžci v tom musejí dokonce utíkat a jak, že si maminka představovala ty své vysněné túry po Tatrách, se kterými stále tatínka straší.
Tak jdeme dál a já jen čekám, kdy si řidiči z okolo jedoucích aut začnou ťukat na čelo. Tři blázni pochodující v dešti po trase, kde normálně jezdí autobus. Maratónce stále nevidíme a maminka začíná propadat pesimismu. Prý to už nemá cenu chodit ještě dál, protože jsou už zajisté všichni v cíli. Docházíme k dalšímu místu o kterém tatínek říká, že tam už určitě budou.
Místo: Kousek před Lahovickým mostem
Popis místa: Cisterny samozřejmě nikde, všude jen louže, louže a louže.
Popis situace: Tatínek už nevtipkuje a maminka má červený nos a na něm kapku deště. Mlčí a to není dobré znamení. Tatínek nedbá varování a říká, že za Lahovickým mostem to UŽ konečně bude.
Abychom se nemuseli plést pod koly aut, rozhodl tatínek, že most podejdeme a vylezeme prostě na druhé straně. Byla to báječná „zkratka“. Po kotníky bahna, mlčenliví blázni u svých prutů se jistě nestačili divit, co si ta hlučná banda bláznů vybrala za místo nedělní procházky.
Místo: Před Lahovickým mostem
Popis místa: Spousta policistů, sanitek a hlavně lidiček co rádi huntujou svoje tělo. Houf lidí běžících v silném dešti a větru. Někteří i na vozíku. To jsou borci – ostatní jsou blázni…
Popis situace: Na tatínkovi je vidět úleva. Další přesun, to by asi nepřežil. Všechno se snaží vyfotit, aby si to vyžehlil u maminky. Mám takový pocit, že tady by pomohlo jen to, že by ten maratón zaběhl sám. Maminka je jak vodník a prohodí jen poznámku: „Modli se, aby jel autobus“.
Autobus jede asi za půl hodiny a to už se všichni těšíme domů do tepla.
Zkrátka to byla neděle jako stvořená pro……VRAŽDU.
Napsal/a: Ramira
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (10 vyjádření)
Tak u nás jsem výbušný typ já. Muž je ukázkový kliďas. Naštěstí. :o)
Nejsme vyloženě sportovní typy, ale procházky, akce pro naše dítka to milujeme. Takže maraton opravdu néé, procházku klíďo.
Ahoj Ramiro, tak jsem se po ránu dobře pobavila a zasmála se. U nás by to bylo podobné jako u Kicul. Já si začnu nadávat pro sebe a mít jedovaté poznámky a to ten můj nevydrží a vybuchne spíš on. Ale zase si nedovedu představit, že by jsme takhle šlapali pěšky. Manžílek je pohodlnej a raději by nás naložil do auta.
Jo a představ si, že mám bratrance, který ten Pražský maraton už několik let běhá – ale ani nevím jestli byl i letos – loni určitě. Dělá hlavně triatlon a maratony jsou pro něj jako doplněk … no prostě sportovní šílenec :-))).
Tom rybář není, ale je možné, že dopadne jako jeho táta, který začal rybařit na stará kolena. Ale Eliška už chodí rybařit právě s dědou, má i svůj vlastní, opravdický prut.
Hm Hm Hm
Ramiro, cítím s tebou. Mého manžela bys potkala pod tím Lahovickým mostem v roli toho blázna s prutem. Nemusím dodávat, že nejšťastnější by byl kdybychom s dcerou společně vychutnávali to tiché dopadávání dešťových kapek na hladinu…. Radost by mu nezkazilo ani to, že v Berounce žádný ryby nejsou.
kolik roků je za vraždu?:-))vidím,že je u vás veselo,jako u nás:-))
skvělej článek,živě si vás přectavuju:-))
Ty musíš být super ženská.To být naopak,tak se chlapi už vrací dávno domů.Ten můj je naštěstí sportovec,tak lítá pořád někde bez nás.Já bych to neběžela.
Buď ráda, že se alespoń o něco pokouší. Ten můj sedí jen u počítače a o nic jinýho nejeví zájem. Pomalu už ani o mě.
Janka
Kicul díky. Můj muž je přímo expert na takovéhle situace. S ním se člověk fakt nenudí. A hádat jsem se nemohla. Byla jsem zmrzlá na kost. :o)
Ramiro, perfektní, dobře jsem se pobavila:-)) Obdivuji tvoji trpělivost, já bych došla do druhé zastávky a pak by zřejmě následovala hádka a odchod domů.
Jo, tak tohle znám. Taky náš drahý tatínek párkrát něco plánoval a totálně to krachlo. A tak od té doby plánuji jenom já.
Dášule
Mobile Sliding Menu