Začínáme druhou kapitolu příhod o človíčkovi. Její první část právě předkládáme. Jak bude příběh pokračovat záleží opět jen a jen na vás.
Přečtěte si tedy vítězný příspěvek z minulého kola a pokuste se sami napsat pokračování.
Proč jen jsme se tenkrát s Tomášem nedali dohromady? Tolik jsme se chtěli … ušetřila bych si pár vrásek a on taky … ale člověk se asi musí poučit životem, aby si ho a lidí v něm dokázal vážit …
Její myšlenky přerušil mobil: „Kristý už jseš zbalená? Za chvilku jsem u tebe.“
Odjíždí spolu a s partou známých na vodu, na Vltavu. Jako za mlada – pchááá, vždyť jsme pořád mladí. Prostě jako tenkrát, barely, pádla, kytary a frčíme vlakem.
Dny na Vltavě plynuly tak nějak automaticky, jako kdyby spolu jezdili každý rok. Přes den na řece i na pivu a večer u ohně, zpívání, pohoda. Akorát intimních chvilek bylo poskromnu, bylo nádherné počasí, a tak Vltava přilákala spoustu vodáků.
Jeden den se utrhli od party, zakotvili v zátočině a strávili spolu nádherné chvilky plné polibků, milování a krásných slov. Když večer dorazili do kempu za ostatními, zářili oba jako dvě sluníčka. Toho si nemohl nikdo nevšimnout.
Týden dovolené utekl jako voda a všichni se krásně opálení a odpočatí vrátili do práce. Tomáš s Kristýnou byli v každé volné chvilce spolu, jejich vztah je naplňoval energií. Ale stejně byla Kristýna v poslední době nějaká unavená a roztěkaná.
„Co když jsem těhotná?“ napadlo ji …
……………….. Áňa
Napsal/a: čtenáři
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (4 vyjádření)
„Ale co“ a řekla si, že ještě pár dní počká..třeba se jí to jen zdá, ale vše by tomu nasvědčovalo-únava, roztěkanost,to že její tělo podezřele citlivě reagovalo na známé podněty. Vydržela čekat ještě pár dní. Přesto celou tu dobu jí ale pořád hlodal ten červík, že by přeci jen mohla patřit mezi ty maminky, které vídávala v čekárně u svého gynekologa…A proč ne? Věk na to mám..ale přeci jen se trochu bála. Bála se toho tajemství, které zatím tušila jen ona? A co na to Tomáš třeba řekne, pokud opravdu těhotná bude? Spousta otázek se jí valila do hlavy a ona na ně neznala odpověď. To jí nejvíce vadilo…Nejlepší zjistit pravdu co nejdříve. Zvedla telefon a zavolala do ordinace svého gynekologa, aby se objednala na prohlídku. Druhý den netrpělivě usedla v čekárně a rozhlížela se kolem a tak jak sinikdy dříve budoucích maminek nevšímala, tentokrát je s napětím sledovala…a odhadovala potají, kdy asi jejich miminko příjde na svět…z jejího přemýšlení jí vytrhla až výzva sestřičky, aby šla dál. Pan doktor byl muž středního věku a ke svým pacientkám se choval velice zdvořile a přátelsky. Když Kristýnu uviděl, jak je v rozpacích a neví, jak začít, tak jí trošku z té situace pomohl a optal se jí, co jí tak trápí..že se mu zdá příliš zadumaná, než jakou jí znal, obvykle s úsměvem na rtech. Když mu to Kristýna pověděla, tak pan doktor jí řekl, že aby mohla klidně spát, tak udělá kontrolní ultravuk…Kristýna si tedy odložila a celá netrpělivá ulehla na lehátko vedlé přístroje. Pan doktor jí chvíli jezdil po bříšku a pak se zastavil a chvíli zkoumal obrazovku a potichu si pro sebe něco povídal pro sebe a natáčel halvu na stranu a pak se otočil ke Kristýně a řekl jí: „Tak podívejte se sem…“ a ukázal na malý bod na obrazovce….“vídíte? To je vaše malé tajemství, kvůli kterému jste sem dneska přišla a já vám k němu gratuluji, jste v 5.týdnu těhotenství a ode dneška se spolu budem vídat každý měsíc.“
V Kristýně se to v tu chvíli sevřelo a ani sama neví, jak se dostala do čekárny. Tam jí to vše až došlo, když se podívala znovu na malý obrázek miminka, který jí pan doktor vyfotil. „Ta malá tečka tam je naše miminko…náš plodeček lásky.“ proběhlo Kristýně hlavou. Nevěděla, zda se má štěstím rozplakat nebo rozesmát..Teď už to zbývalo jen oznámit Tomášovi. Tomášovi, který bude za necelých 8.měsíců tatínkem jejich děťátka…Co na to asi řekne, jak se k své roli otce postaví? Vždy měl malé děti rád, ale tohle bude jeho vlastní dítě. Né jeho, jejich…Celou cestu přemýšlela, jak to říct…
Když přišla domů, tak Tomáš už seděl u stolu a četl si noviny-svou oblíbenou sportovní rubriku o fotbale. V tu chvíli si Kristýna řekla, že teď je ta pravá chvíle…položila mu na noviny, na sloupek o výsledcích fotbalu, malou fotografii, kterou celou cestu domů pevně svírala v ruce.
„Na fotbal už nebudeš muset chodit sám…“ Tomáš se nevěřícně zadíval na ten obrázek a pak rychle na Kristýnu a zase na obrázek…Pak vstal, objal jí a nic neříkal…ta chvíle ticha byla nekonečně dlouhá. Pak se konečně Tomáš zadíval hluboce do očí a řekl Kristýně: „Nikdy jsem si nepředstavoval, jak budu reagovat, až to jednou příjde…ale už se na toho špunta moc těším a příště se na něj chvi jít také podívat s Tebou.“
Pro těhotenský test si chtěla zaběhnout ještě ten večer po návratu. Naštěstí po příjezdu domů se jí Tomáš ani na chvilečku nepustil. Kristýna ho nechtěla vylekat svými zřejmě lichými obavami a snažila se si s Tomášem společný večer…Uvědomila si, že poslední rok tráví veškerý svůj volný čas jen s Tomášem. Celou noc nemohla spát, ale k ránu se jí vše rozleželo v hlavě…Co víc by si vlastně mohla přát?
Druhý den ráno si šla koupit těhotenský test téměř slavnostně. Takové zvláštní tušení, že se Něco stane…Ale nejdřív musí všechno povědět Tomášovi..jak je poslední dobou šťastná…jaká to byla fajn dovolená…jak měla strach…a jak se teď naopak bojí je toho, že se to Něco nestane…
Reakce Tomáše byla..byla..byla..mno, trošku nečekaná. Nebo naopak? Začal ihned plánovat. Kam budou všichni tři jezdit na prázdniny, jaké kolo mrňousovi koupí,jak s ním bude chodit na ryby,jak se budou spolu mít!
Test už dělali spolu…a pak už se jen těšili, až se mrňous vyklube na svět.
Zítra je poslední možnost poslat příspěvek na tento týden k příběhu našeho človíčka. Najde se dobrá duše, která by človíčkovi poskytla první pomoc?
Jaká asi bude odezva z ministerstva zdravotnictví, když necháme človíčka umřít ještě před narozením? A co si o tom myslí KDU-ČSL? Bude človíček ve zprávách na Nově?
Tak máme další pokračování vybráno a já jsem jen zvědavej, kdy bude mít človíček své jméno a kdy se konečně narodí. 🙂 Budu moc rád, když človíček nezanikne ještě před svým narozením.
Mobile Sliding Menu