Období dospívání je velmi dlouhé a rozmanité. Jinak bude komunikačně vyzbrojeno dítě v 11 a jinak ve 20 letech, kdy už v mnoha případech vstupuje do pracovního procesu a někdy také bydlí samo. Co je pro komunikaci v tomto věku důležité?
Doporučení pro rodiče
- Vzpomenout si na to, jaký vztah měl rodič ke svému rodiči v tomto období.
- V komunikaci nebýt rychlý ani ukvapený.
- Respektovat dítě.
- Důvěřovat dítěti.
- Nechat dítě domluvit.
- Budovat vztah.
- Říct dítěti i svůj rodičovský názor.
- Zvážit dopředu, na jakých pravidlech si rodič stojí a jaký k tomu má důvod.
- Být důsledný.
- Nebát se omluvit, přiznat chybu.
- Prožívat chvíle společně.
- Mluvit, ne mentorovat, napomínat.
Doporučení pro dítě
- Nebát se svěřit.
- Chtít vědět, proč je názor rodiče takový.
- Učit se kompromisům.
- Mluvit o věcech, ze kterých má radost, které jsou mu nepříjemné, se kterými nesouhlasí.
- Chtít vést rozhovor.
- Nebýt ukvapený.
- Být otevřený v komunikaci.
Směle mohu říct, že jaký vztah si navodí rodič a dítě na začátku společného života, tak se v mnoha případech sklízí ovoce i v komunikaci v pubertálním období. Dítě dá mnohdy na názor druhého kamaráda. Často ale také chce vědět, jaký názor má na věc rodič.
Moje kamarádka mi vyprávěla, že její syn s ní doma v šestnácti letech polemizoval o tom, kdy má začít sexuální styk, pokud by měl nějakou přítelkyni. Z její strany slyšel, aby se dobře poznali, že je na to dost času a že sexuální styk má být vyvrcholením společné lásky. On velmi nesouhlasil. Nicméně ona byla v komunikaci pevná, řekla mu o svém vztahu s manželem a o tom, jak se odehrával jejich sexuální život. Nepřesvědčovala, nepřikazovala, ale byla jasná, konkrétní. Druhý den byla náhodným svědkem rozhovoru svého syna se spolužáky. Jasně slyšela z jeho úst svá slova. V duchu se usmívala a říkala si, že to padlo na úrodnou půdu.
V tomto věku víc než kdy jindy platí: Nepřikazovat, ale říkat. Mluvit o vlastním názoru ze strany rodiče, zdůvodňovat, mluvit o zkušenostech. Především tedy – opakuji – nepřikazovat. Pokud totiž rodič odejde do práce a dítě do školy, nikdy nemá jistotu, že dítě udělá to, co mu přikázal. Často je to totiž jednostranná komunikace, neplodná, neúčelná.
Pokud rodič neřekne svůj názor formou nátlaku, dítě o dané komunikaci a sděleném názoru přemýšlí a vezme ho v mnoha případech za své. A to je důležité.
Vydalo nakladatelství Grada Publishing, 2009
Napsal/a: Ilona Špaňhelová
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (1 vyjádření)
Já vztah v tomto věku dítěte vidím o důvěře, komunikaci, pokud je už mimo domov, tak aby dítě vědělo, že se má kam vrátit a že má milující rodiče:)
V době puberty je těžké s dítětem komunikovat, protože si stejně myslí svoje, ale doufám, že mé děti, vždy za mnou příjdou, pokud budou mít nějaký problém, budou potřebovat pomoc nebo si nebudou s něčím vědět rady. Srašně ráda budu s dítětem komunikovat pokud bude chtít, tlačit na něj nemá smysl, to se spíš uzavře do sebe a před okolním světem:)
Hezky napsané:)