Jaká má hračka být?

Je řada osvědčených směrnic, které říkají, jaká má hračka být. Měla by podněcovat pohybový, smyslový, rozumový a citový vývoj dítěte, měla by žádoucím směrem rozvíjet jeho společenské postoje a napomáhat k vytváření dobrých návyků, měla by podněcovat a vhodně usměrňovat jeho fantazii. Přitom by měla být hygienicky nezávadná a pokud možno bezpečná. Měla by být i vkusná, pěkná, vzhledná. A ovšem měla by i něco vydržet, neboť cílem podivuhodné dětské zvídavosti je „podívat se dovnitř“ a „dostat se věcem na kloub“, přičemž dětské ruce jsou mimořádně nenechavé. Některé hračkářské firmy si kladou za čest a za zásluhu, že každá jejich hračka musí bez úhony vydržet pád z výšky jednoho metru na podlahu jakkoliv tvrdou…

Dvojí specifická hodnota hraček
Dětská psychologie k tomu přidává ještě dva další přívlastky. Každá hračka má jednak nějakou svou vývojovou hodnotu, jednak svou hodnotu podnětovou. Jak jsem už naznačil, jsou hračky vhodné pro děti šestiměsíční, jiné pro děti tříleté a jiné pro mladší nebo starší školáky Přišlo se na to právě tím, že o určité hračky mají děti určitého věku vskutku největší zájem a že si s nimi také nejvíce vyhrají – a mají z nich ovšem i největší výchovný a vzdělávací užitek.

Musím ovšem zdůraznit, že tu máme na mysli „vývojový věk“ dítěte, a nejenom jeho věk skutečný nebo, jak říkáme, matrikový či kalendářní. Jestliže se například dítě ve vývoji z nějakých příčin opožďuje, pak bude z psychologického hlediska účelné, abychom mu dávali hračky odpovídající jeho současné vývojové úrovni, a ne jeho věku počítanému od narození. Tak například dítě čtyřleté, jehož vývoj nepřesahuje dva roky, bude mít daleko větší radost a prospěch z hračky pro děti dvouleté než pro děti čtyřleté. Navíc vývojově příliš vysoko nadsazená hračka může dítě ve vývoji spíše brzdit než povzbuzovat.

Budiž k tomu hned řečeno, že případy opačné, kdy bychom dítěti rychleji se vyvíjejícímu měli dávat hračku vývojově vyšší úrovně, než odpovídá jeho věku, jsou daleko vzácnější, přičemž nebezpečí, že by takové dítě bylo ve vývoji nějak uměle zdržováno, je při známé rodičovské tendenci schopnosti dítěte spíše přeceňovat celkově zanedbatelné.

Hračky však také v různé míře a různým způsobem působí na psychické funkce dítěte. Některé více podněcují zrakové vnímání, jiné hmatové a jiné vnímání sluchové. Některé cvičí rozkládání celků v části a skládání částí v celek, což je velice důležitý psychický proces. Jeho vyspělost podpořená předchozím cvičením s nejrůznějšími obrázkovými a tvarovými skládankami přichází ke cti, když se dítě má učit číst a psát (rozkládat slova v hlásky , z písmen slova skládat apod.). Pomůcky, které užíváme při nápravných cvičeních s našimi dyslektiky a dysortografiky , jsou vlastně jen trochu upravené hračky pro děti předškolní.

Různá pexesa cvičí paměť a rozvíjejí schopnost řadit jednotlivosti podle nějakého vyššího, nadřazeného kritéria, což je podstatná složka abstraktního myšlení. Jsou hračky, které cvičí trpělivost a sebeovládání. Jiné vysloveně stimulují dětskou vynalézavost. Hry podle pravidel vedou děti k poznávání a přijímání řádu ve všem dění na tomto světě. A chceme-li dát dítěti zakusit bolest prohry a učit je, jak tuto bolest překonávat, sáhněme po člověče, nezlob se nebo po něčem na ten způsob.

To znamená, že děti si dnes mohou vybírat (a že my můžeme vybírat pro ně) hračky podle své osobní záliby, podle svých schopností, podle svého temperamentu – zkrátka podle své individuality. Současně to ale znamená, že můžeme účelným a cílevědomým výběrem hraček cvičit, podněcovat, trénovat a posilovat některé slabiny v duševní výbavě svého dítěte. Stejně tak můžeme tlumit některé jeho vlastnosti, které jsou zřejmě přepjaté nebo přebujelé. Hračky nám tedy dávají příležitost napomáhat k harmonizaci jeho vývoje.

Stejně tak jako vývojové charakteristiky hraček jsou i tyto jejich specifické podnětové vlastnosti v kruzích dětských psychologů vysoce ceněny .Jsou také předmětem zájmu a zkoumání těch, kdo se zabývají nápravou nebo aspoň zmírněním některých vývojových nedostatků nebo postižení. Ideálem psychologů a speciálních pedagogů je, aby v každém hračkářském krámě byl k dispozici katalog aspoň všech základních typů hraček, s popisem, vysvětlivkami a s určením jednak jejich vývojové přiměřenosti a jednak jejich podnětové specializace. Měl by tam být i poučený prodavač, který by dovedl rodičům poradit, co by pro své dítě měli vybrat. Konečně by tam mělo být aspoň malé oddělení, kde by byly hračky pro postižené děti soustředěny a kde by si je děti i rodiče mohli vyzkoušet. Zatím víme, že jedna zahraniční firma už u nás začíná tento ideál naplňovat! K jeho dokonalému naplnění je ovšem třeba, aby svým dílem přispěli už sami návrháři hraček i jejich výrobci.

Jak tedy bude znít shrnutí celé této kapitoly o hračkách? Asi takto: Hra je vážná věc a hračky nejsou jenom hračky. Jsou tak důležité, že stojí za chvíli zamyšlení.

Napsal/a: Zdeněk Matějček