Věřte nevěřte, děti ovlivňujeme opravdu hodně a vy sami jste to měli úplně stejně s vašimi rodiči. Nejen chování, také existují vlivy podprahové, které nevidíte. Neprobíhají na úrovni emocí. Je to jiná vrstva, bohužel je tento vliv tak silný, že může vygradovat. Dítě může začít brát drogy, onemocnět nebo dokonce z loajality k rodiči zemřít.
První část série vlivu na děti vám už dnes ukáže, co můžete dělat jinak a proč.
Před 14 lety jsem začala objevovat tyto vlivy skrze terapeutické techniky a když jsem začala studovat v Institutu rodinných konstelací, tak jsem „valila oči“ a upřímně měla jsem asi rok depresi, když jsem viděla všude kolem sebe, na sobě, na dospělých a hlavně na nevinných dětech, jak na ně působíme. My sami v sobě neseme následky těchto vlivů od rodičů a jejich rodičů. Pokud tedy nemáte děti, představte si během článku jako to dítě sami sebe.
O čem mluvím?
95% našeho nervového systému je podvědomí a nevědomí. To znamená, že to, co si uvědomujeme, je nepatrná část a i kdyby to bylo 10% vědomí, tak je to málo na to, abyste znali skryté vlivy ve zbytku mozku.
Pracuji 13 let s technikami, které odkrývají a mění (transformují) vnitřní struktury, protože po tom roce „depky“, jaká je to hrůza, že kvůli mě může dítě i umřít, mi konečně došlo, že můžeme tyto mechanismy měnit!
Začala jsem svou práci dělat profesionálně. Sama jsem dítě v té době ještě neměla, ale lidé, kteří se mnou studovali a děti měli, ti se chytali za hlavu a plakali, že se s těmito informacemi nepotkali dříve.
Jak funguje vnitřní struktura v nás
Mozek se primárně stará o přežití, je to počítač, co vyhodnocuje, co je nebezpečné a proč a chystá do budoucna strategie, jak se tomu vyhnout. Tohle asi není žádná novinka, co by ale mohlo být pro vás nové nebo dobrou připomínkou je, že 7 generací zpátky si předáváme tyto vnitřní struktury přežití a také všeho, co se kdy stalo.
Když to popíšu na nějakém extrému, aby to bylo dobře pochopitelné, tak praprapraprababička, která byla například znásilněná jako děvečka na statku, tak tuto velkou bolest a toto zranění neměla moc šanci vyléčit, těžko o tom mohla mluvit a dobře se s tou situací vyrovnat. Dnešní její prapraprapravnučka si v dospělosti najde muže, který ji bude mlátit. Jednoduše toto násilí stále „prosákává“ napovrch generacemi, jako když máte někde mastnej flek a stále se objevuje znovu a znovu.
Cože?
Ano, je to tak. Možná je ten flíček už menší, ale je tam. A dnešní praprapra-pravnučka s násílím, které se stalo před X lety nemá vůbec nic společného! Krom toho, že to byla její příbuzná. No tak uznejte. Vypadá to, že to není fér.
Ale zlatíčka. Příroda je spravedlivá a regeneruje a vyrovnává opět hladiny do harmonie. Když někde vyhoří les (naše zmíněné velké zranění), tak trvá několik generací, než to na tom lese nepoznáte, že už je úplně zdravý a obnovený a že kdysi vyhořel.
S naším jedním příkladem je to stejné. Ano je to extrém. To souhlasím. Ale všichni to tak máme.
Každý z vás má ve svých 7 generacích cosi, co vás ovlivňuje jako dnešního potomka, to si buďte jistí.
A pokud máte děti, pokračuje to, a dokonce přibíráte dalších 7 generací toho druhého, s kterým dítě máte. Šup a je to tu 2x na jedno dítě.
Nechci vás tímhle vyděsit, chci vám ukázat, co s tím můžete dělat.
Tak co teď. Samozřejmě vřele doporučuji chodit pravidelně na terapeutická sezení. Vyberte si kvalitního certifikovaného člověka.
Myjete tělo, myjete auto, myjte také podvědomí a nevědomí. Šmouhy (vlivy) se omývají a kvalita vašeho života a zdraví vašich dětí jde mílovými kroky kupředu.
Jestli nemáte důvěru k terapiím nebo na za ně nechcete dát peníze a chcete sami aspoň něco dělat, dám vám tu alespoň nějaké jiné tipy.
1. Začněte prostředím – minulost musí pryč.
- Větrejte
- Převlíkejte často peřiny
- Udržujte pořádek
- Rituálujte (někdo občas vykouří prostor bílou šalvějí, můžete jen chodit po bytě a silně tleskat v každé místnosti) – vědomě můžete posílit slovy: „Vše staré odchází.“ Někdo to bere jako čarování, za mě je to spíše vaše vnitřní nastavení a čištění prostoru, ve kterém se usazují staré energie. Víte přece, že když uklidíte, je vám hned líp.
2. Máte-li dítě do věku 11 let, (čtěte ale všichni) – funguje to stejně i na miminka, normálně na něj mluvte věty, ono rozumí vaší energii za slovy.
- Řekněte mu následující. „Všechno, co patří mě nebo tátovi/mamce nech nám. Všechny pocity, bolesti, všechno, co patří ke mě, vrať mě. Ty jsi tady jenom dítě. Můžeš si hrát.“ Tyto věty můžete opakovat klidně denně. Opakováním rozhodně jen prospějete. Boříte vzorce staré několik let.
- Nebo další věty: „Všechno, co se děje mezi mnou a tátou/mámou je naše věc a my se o to postaráme. Nech to nám. Je naše zodpovědnost a důstojnost, abychom si své pocity nesli sami.“
- Nebo – cokoliv jiného, co se zrovna u vás doma děje pojmenujte a jde o to, aby se z toho dítě vyvázalo, že tady nemusí nic dělat, s ničím pomáhat (po té energetické generační rovině) a že vy se o to postaráte jako dospěláci.
- Další věty: „Jsi pro mě důležitý/á, moc Tě miluji.“ „Patříš k nám.“ Těchto a podobných vět není nikdy dost!
3. S puberťákem (opět můžete číst všichni).
- Bylo by fajn mu věty výše uvedené říct stejně, pokud se na to necítíte, řekněte to fotce dítěte. Jde hlavně o váš proces a jste spojení, takže se to odrazí u něj také.
- Možná už ho berete jako dospělejšího, tedy pak můžete nějak uzavřít minulost. Například: „Vím, že se nám některé věci nepovedly a vím, že jsme na Tebe já a táta (máma) měli velký vliv. Chci, abys věděl(a), že jsme tady pro Tebe a můžeš kdykoliv přijít. Omlouváme se za všechno, co jsme Ti způsobili a nebylo to pro Tebe v pořádku. Učíme se být tady pro Tebe tou podporou. Máme Tě rádi.“
- Krom jiného je důležité děti skutečně pustit, stávají se dospělými a potřebují více prostoru pro sebe. Mají to jinak než vy. 😀
5. Veledůležité pro všechny rodiče.
- Vaše děti tady nejsou tu pro vaše potěšení nebo blaho! Vy jste zodpovědní za své štěstí sami. Děti nejsou vaše baterky. Vy jste jejich podpora, ne ony vaše!
- Je- li to tak, že je „vysáváte“, pak je to násilí a zneužívání jejich energie. Dávejte jim prostor, pozorujte, co potřebují, když vstupujete do jejich prostoru, jděte pomalu, nalaďte se.
6. Měňte vaši situaci každý den o kousek.
- Do praxe můžete zavádět třeba jen jednu věc, například celý týden budete vstupovat opatrně a s úctou do prostoru dítěte, naladíte se a budete pozorovat, co se mění. Další týden se věnujte jinému posunu. Rozhodněte se a jděte do akce.
- Mluvte o svých pocitech, dítě má svou moudrost a chápe, že jste smutní, naštvaní atd atd, jen potřebuje vědět, že ono je v pořádku! Věty: „Ty jsi v pořádku tak, jak jsi. Mě to naštvalo, že se neoblíkáš, protože tam potřebuju být včas, tak jsem z toho nervózní. Můžeš prosím tedy teď zrychlit a obléknout si kalhoty, vím, že je to na Tebe možná moc rychlé, ale musíme už jít.“
- Popisujte svou situaci a nedávejte to dítěti za vinu. Ono je tady jenom dítě a může si hrát.
V dalším článku se zaměříme na období prenatálu a věku do tří let, jak to ovlivnilo vaše děti nebo vás samotné. Děkuji za vaši pozornost.
