Bylo to jednoho prosincového dne roku 2011 ráno s manželem rozloučili a každý zamířil do práce. Jelikož jsem měla divný, ale příjemný pocit, tak mi to nedalo a cestou do školy jsem se zastavila v lékárně koupit si těhotenský test. S tím, že doma se rozhodne o dvou, či jedné čárce.
V práci, i když mi to utíkalo, jsem pořád musela myslet na tu krabičku, co mám v kabelce no a jako snad každé ženské mi to nedalo, zvědavost byla silnější než já. O polední pauze jsem to šla risknout. Po vypití kafča jsem pomalu otáčela ten malý proužek a co nevidím, dvě čárky jak vymalované… Srdce se mi v tu chvíli snad zastavilo a koukala na ten malý papírek jak na zjevení… budeme mít mimi.
A protože jsme to prostě nevydržela, vyfotila jsem naše miminko a poslala jsem to manželovi do práce. Po cestě domů jsem koupila malinké botičky a jakmile manžel dorazil domů, dostal velikánskou pusu a botičky…
Celé mé krásné období těhotenství manžel prožíval se mnou, snášel moje nálady a moje noční procházky do ledničky. Chodil se mnou na každé vyšetření, na každý odběr krve. Pusinkoval naše ještě nenarozené miminko a laskal ho každou volnou chvilku.
Při výběru porodnice, ne a ne si vybrat, prostě se naše malé štěstíčko někde narodí.Takže jsme si koncem léta udělali výlet za rodinou na Moravu a z dovolené jsme si domů vezli malinkatej uzlíček štěstí.
Konečně všichni doma.Tatínek smontoval kolébku a naše zlatíčko si v ní hovělo jako u maminky v bříšku. Už to nebylo jen malinkaté stvoření, co je schované u maminky, ale byl to právoplatný člen naší rodiny, co o sobě dával každou chvilku vědět. Malý uzlíček štěstí, s kterým nešlo se nemazlit, nepusinkovat.
Celý den v jednom kole, ale stojí to za to, tatínek v noci vstával a maminka spinkala a druhý den to bylo obráceně. Jako malé miminko miloval procházky v kočárku, zachumlanej a koukal, co kde okolo lítá.
Teď je našemu „miminku“ 14 měsíců a lítá on sám. Není chvilka, kdy by byl v klidu, neposedí, nepostojí. Pořád přemýšlí nad nějakou lumpárnou.Tatínkovi pomáhá, když se doma něco opravuje, jako správnej chlap miluje nářadí a s maminkou rád vaří. Maminka má potom na uklizení celou kuchyň.
Je to naše zlatíčko, ale jak jsem ráda, že se večer nabaští, vykoupe a jde dělat hají do postýlky… Konečně si s tatínkem dáme kafe v klidu.
Ráno v šest už ty dvě kukadla na mě pokukují z postýlky a já bych taaak spala… Další den s neposedným trpajzlíkem před sebou.
Milujeme to naše zlatíčko.
Krásný den všem a hodně radostí s dětičkama,
Lenka -spinkalek
Příspěvek byl zařazen do soutěže s Fisher-Price na téma Moje první dny s miminkem, do které se můžete zapojit i vy. Stačí do 30. 11. 2012 poslat svůj článek na PetraH@vasedeti.cz a tím se zařadíte do soutěže o zajímavé ceny. Více informací najdete v článku Fisher price rozdává dárky, u nás si o ně můžete napsat.
Napsal/a: Lenka
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (6 vyjádření)
Jéééé,tak s tou vodováhou je to jako u nás:-) šroubováky, vrtačka….co má v ručičkách,nedá a nedá a nedá se ani podplatit 🙂 prostě bude pomáhat …..tak jak čtu,jsou všichni stejní 🙂
také se dnes malej motal kolem nás když jsme přivrtávali tři poličky, sebral vodováhu a byl strašně důležitej..problém byl že ji nechtěl půjčit 😀 ………. jen ty naše nervy 😀
Malej „velkej“ lump je Staníček….jo ta kuchyň je k nezaplacení….a kdyby to byla jen kuchyň,ale copak se na ně člověk může zlobit,když chtějí pomáhat,to prostě nejde:-)
jak se kuliferda jmenuje, nějak mi to uniko? a ty slastné chvilky klidu když děti usnou jsou k nezaplacení….jsem si vzpomněla na mojí rozhrabanou kuchyň uff už to máme za sebou…
JOJO,jasně, že to byl prosinec 2010,ten čas strašně letí 🙂
Krásné zlatíčko, tak přeju i nadále hodně krásných chvil s vaším „miminkem“ 🙂
PS. Jen myslím, že ten těhoteský test musel být o rok dřív 🙂 🙂 🙂
Mobile Sliding Menu