Úrazy zubů jsou v dětském věku relativně častou záležitostí, přičemž jejich ošetření a vůbec přístup je zásadně ovlivněn věkem, potažmo úrovní spolupráce malého pacienta a stavem chrupu – tedy tím, zda se jedná o zoubky mléčné, či stálé.
U dočasných zubů komplikovanější ošetření s cílem zachovat zub neprovádíme často – u malých dětí nebývá kvůli horší spolupráci možné, u starších již většinou bývají dočasné zuby postižené úrazem nahrazovány stálými nástupci.
Úrazy dočasných zubů
Jsou nejčastější v batolecím věku a mladším předškolním věku, kdy se děti vydávají poznávat okolí. Bohužel objevitelská touha nebývá vždy doprovázena motorickou koordinací, a tak se překážky v podobě hran stolů, židlí, prolézaček a odrážedel stávají největším nepřítelem přirozené výměny dočasných předních zoubků.
U malých dětí vzhledem k vysoké elasticitě kostní tkáně většinou při běžných úrazech nedochází k závažnějším zlomeninám čelistí (po každém úraze by mělo samozřejmě následovat vyšetření lékařem k jejich jistému vyloučení), nejsou časté ani zlomeniny zubů.
Mnohem častěji dochází k jejich dislokaci. Dítě si podle mechanismu úrazu zoubky buď vrazí do úst, či je vyvrátí ven. V takové chvíli je vhodné bezprostředně po úrazu, kdy je dítě vylekané, zoubky narovnat do původní pozice.
Další častým úrazem je intruze, tedy stav, kdy jsou zoubky zaraženy hluboko do zubního lůžka. Někdy může být dokonce celý zub schován v dásni. Tady nezbývá než počkat, zuby se často samy spontánně prořežou.
Pokud dojde k úplné ztrátě, vyražení zubu, není vhodné dočasné zoubky na rozdíl od stálých vracet do zubního lůžka, zoubek je definitivně ztracen.
Po každém úraze je běžná pohyblivost zoubků, která by se měla ale v horizontu dnů až týdne upravovat a zoubky by se měly zpevnit. Pokud se tak nestane, je možné, že došlo k odumření zubní dřeně.
Dalším z příznaků je změna barvy zoubku. Při dobré spolupráci dítěte může lékař vyzkoušet i test vitality zubu chladem. Dočasné zuby se někdy přechodně po úraze jeví jako nevitální a zbarvené, ale po několika týdnech se stav upraví. Naopak k odumření zubní dřeně může dojít i po nějaké době po úraze, proto je vhodné stav po 2-3 týdnech opět zkontrolovat.
Pokud zoubek jeví všechny známky odumření zubní dřeně, je vhodné jej extrahovat. Je třeba uvědomit si, že mrtvý zub (i v případě, že není bolestivý) je zdrojem infekce, která může ovlivnit zárodek stálého zubu. Pokud se u zubu již objeví píštěl, či podslizniční absces („váček“) , je vytržení indikováno jednoznačně. Při výjimečně dobré spolupráci je možné pokusit se o odstranění nervu ze zubu a provedení endodontického ošetření. Zub se ale plní jen provizorně a je třeba ošetření každých několik měsíců opakovat.
Ztráta všech dočasných řezáků je u dětí častější z důvodu kazu, než úrazu, ovšem i když k ní dojde, není třeba panikařit. Dočasné špičáky většinou udrží své místo a tak nemusí docházet závažným problémům při prořezávání stálých zubů. Zoubky je možné (buď z estetických důvodů, nebo kvůli učení správné výslovnosti) nahradit malou dětskou protézkou, tzv. mezerníkem. Je ale třeba uvědomit si, že dítě musí samo zoubky chtít, aby zvládlo relativně nepříjemné zhotovování otisků a aby je vůbec nosilo. Také je třeba počítat s růstem dítěte, mezerník je třeba relativně často upravovat a časem přestane (někdy i po několika měsících) držet a je třeba zhotovit nový.
Úrazy stálých zubů
Na rozdíl od zubů dočasných se při úrazech stálých zubů snažíme zuby zachovat a v ústech udržet i za kompromisních podmínek, kdy víme, že v budoucnu bude pravděpodobně nutné zhotovit korunku, nebo dokonce zavést implantát. S těmito definitivními ošetřeními se čeká do ukončení růstu čelistí, tedy asi do 20 let věku.
Nejběžnějším úrazem je u stálých zubů zlomenina zubu. Pokud dojde jen k odštípnutí části korunky a lomná linie nezasahuje do dřeňové dutiny, lze zub buď dostavět, zabrousit (je-li odštípnut jen malý kousek). Nebo pokud rodiče donesou fragment, jej přilepit zpátky, což je nejsnazší způsob rekonstrukce.
Dojde-li k otevření dřeňové dutiny, může se lékař pokusit o její překrytí MTA cementem s cílem zachovat zub živý. Toto je důležité, zejména pokud nemá zub dokončen vývoj kořene, protože v takovém případě u něj nelze provést konvenční endodontické ošetření. Pokud ale zub nereaguje vitálně na zkoušku chladem, je třeba odstranit zubní dřeň a zub zaplnit.
Konvenčně se používá před definitivním zaplněním opakované plnění hydroxidem vápenatým (tzv. apexifikace), jednorázově lze zub zaplnit opět MTA cementem (ideálně za použití operačního mikroskopu k jeho cílené aplikaci). K odumření zubu může dojít i po relativně banálním úraze, proto je dobré několik týdnů poté zkontrolovat jeho vitalitu.
Pokud dojde k vyražení celého stálého zubu je (na rozdíl od zubů dočasných) důležité jej co nejdříve vrátit do zubního lůžka, kde se může opět přihojit. Čím dříve se tak stane, tím lépe, ideálně ihned po úraze, do několika minut.
Zuby stačí opláchnout, vypláchnout ústa, a pokud jsou rány čisté, vrátit zuby na místo a vyhledat ihned lékaře (ten je většinou sdlahuje a naplánuje další léčbu).
Pokud to není možné, rány jsou například deformované, je třeba se zuby ve vlhkém prostředí (slina, mléko) vyhledat co nejdříve lékaře. Čím dříve se replantace provede, tím je větší šance na přihojení zubů zpět a menší riziko komplikací.
U dětí, které se aktivně věnují sportům, zejména kontaktním a kolektivním, není od věci zainvestovat do chrániče zubů. Vznik úrazu tím sice neovlivníte, ale jeho dopad bude mnohem menší.
Napsal/a: MUDr. Vladislav Růžička
