Jistě máme všichni strach o naše děti a hned se snažíme přispěchat jim na pomoc, když se jim něco stane…
Ráno se dcera probudila naprosto v pořádku, chvíli s kamarádem poskakovali po matracích a z ničeho nic se zastavila, otočila se ke mně a kňouravým hlasem pronesla: „Maminko, já jsem moc nemocná, jsem moc nemocná, bolí mě bříško.“
Ihned jsem přiskočila a v tu chvíli se mi dcerka zhroutila do náruče a najednou omdlela, okamžitě zbledla až zšedla, rty měla fialové a byla celá studená. Nejhorší bylo, že jsem ji vůbec neslyšela ani necítila dýchat. Vše trvalo 15 sekund. Samozřejmě jsem se ji snažila přivést k vědomí, což se mi podařilo.
Když zase procitla, velmi plakala a stěžovala si na bolest břicha. Po pěti minutách jakoby jí nic nebylo, akorát nechtěla jíst.
S manželem jsme se rozhodli, že ji nepovezeme do nemocnice, stejně by teď nic nedělali, byl svátek a víkend před námi, víme, jak to v nemocnicích chodí.
V pondělí jsem okamžitě běžela k dětské lékařce a nakonec jsme skončili na dětské neurologii s podezřením na epilepsii.
Neurolog nás uklidnil, že se vůbec nemusí jednat o epilepsii, že mohla omdlít bolestí, nebo náhlou fyzickou aktivitou.
Čeká nás pro jistotu EKG a EEG a pak se uvidí.
Přeji všem maminkám, aby takové starosti nikdy nepoznaly.
Napsal/a: aannyy
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (6 vyjádření)
vera nás ostihlo něco podobného. dcera má od úterka neštovice což nemusí souviset. dnes jsme s evrátili z nemocnice,kde jsme byly přez noc. v pátek ráno se Natálka (3,5 roku) vzbudila čilá a svlékla se na posteli,postavila se a já jí začala mazat neštovičky a v tom řekla: Já už to nevydržím… a omdlela… kmitaly jí oči, byla celá bílá a nadavovala se… trvalo to asi 20 vteřin… vypadalo to jako nějaký záchvat,byla jsem s ní sama doma, zavolala jsem sanitku. dělali jí EEG,vyšetření očního pozadí,EKG,biochemii… vše v pořádku…. doufám,že nic podobného nezažiju, nebylo poprvé kdy jsem měla takový strach,před rokem upadla (nebyla jsem u toho,takže nevím proč upadla) ale zůstala ležet jako mrtvá. hadrová panenka, nedýchala… po 20 vteřinkách se taky probrala, bušila jsem jí do zádíček… nikomu tohle nepřeju,to byly nejhorší chvíle mojeho života…pokaždé jsem s ní byla zcela sama…
Jako malá jsem často omdlívala, když jsem byla nemocná. Vzpomínám si, že jsem jednou stála u zrcadla a bylo mě blbě a pak se mě udělalo černo před očima a víc nevím-probrala jsem se až na posteli a nade mnou stála mamka..Můj 13ti letý synovwec omdlívá okamžitě, jak vidí svou krev. Takže když se někde rýpne nebo něco už si sám lehá na zem a dává nohy do vzduchu…
Mám známé, kdy jejich chlapeček, když byl nemocný a měl horečky začínal mít jisté záchvaty. Došlo tedy k tomu, že trpí epilepsií ale stává se to právě jen u vysokých teplot. Rodiče mu tedy při teplotě okamžitě nasazují léky na snížení. Lékaři sdělili, že předcházením a s postupujícím věkem může epilepsie skoro úplně zmizet.jsou mu 3 roky.A jeho matka v dětském věku prý jisté epileptické záchvaty také měla.
Mimochodem já žádný epileptik nejsem a také jsem při různných dětských nemocech omdlévala. Ještě s ohledem na její potíže s ledvinami (teď nevím jestli bere nějakou zajišťovací léčku jako naše malá) to může také souviset, jistě je oslabená.Věřím, že to má jen jistou souvislost s ledvinami.
Pokud si dobře pamatuju, i já jako dítě jsem velice často a velice snadno omdlévala. Zvlášť si pamatuji na situaci, kdy jsem se dost fest praštila do hlavy o kliku – měli jsme doma takové staré, zdobené – a pak jsem se prostě svezla na zem a chvilku o sobě nevěděla…
A dnes můžu s klidem říct, že jsem bez následků…
Ahoj. Zrovna dneska jsem četla v časopise, že i mdloby můžou být reakcí na bolest, bývá to prý celkem často, tak snad to nebude nic vážnějšího…
Tohle je moje noční můra, Aannyy (asi každé maminky), moc přeju, ať je malá v pořádku a když se Ti bude chtít, dej časem vědět, jak dopadlo vyšetření, docela by mě zajímalo, co doktoři na to… Držím pěsti!
Mobile Sliding Menu