Je alergie metlou dnešní doby?

Dnes téměř nenajdeme dítě, které by nemělo nějaké alergické problémy. Co je příčinou, že počet alergických dětí roste a jak můžeme alergiím předcházet, jsme se zeptali alergologa, imunologa a kožního lékaře MUDr. Radka Klubala…

Stále dokola se hovoří o znečistěném životním prostředí, o nadměrné choulostivosti našeho organismu díky vytápěným domům, díky příliš upravované a konzervované stravě, hovoří se i o skladbě stravy – že si zjednodušujeme život tím, že konzumujeme rychle vyrobený chléb, velké „vyhnané“ ovoce a zeleninu, maso, které je „vyráběno“ velkovýrobně apod. Samozřejmě něco na tom je, ale za důležité považuji říci i to, že se stále používá více a více léků, a to už od samého narození. V dnešní době přibývají různá očkování. Nejsem samozřejmě proti indikovanému očkování, ale na druhé straně si musíme být vědomi, že přemíra očkování může vést k předráždění imunitního systému, který pak reaguje alergicky i na věci, na které by alergicky reagovat neměl. A dalším důvodem může být i to, že díky pokrokům lékařské vědy se v posledním půlstoletí dožívá reprodukčního věku čím dál víc i nemocných lidí, takže populace, která má děti, už není tak bezproblémová jako dřív, kdy se reprodukčního věku dožili většinou lidé opravdu zdraví. I to tedy možná způsobuje, že počet alergiků roste.

Ale v současnosti se ukazuje, že alergie se může objevit i u toho „zdravého dospělého“, tedy lidí z populace rodičů a prarodičů, kteří žili v jiném prostředí, stravovali se zdravěji atd.

Když se divíme, že najednou „dostal alergii“ člověk, který padesát, šedesát či dokonce osmdesát let žádné alergické problémy neměl, musíme brát v úvahu, kolik léků dnešní dospělí či stárnoucí lidé užívají. Například téměř u všech léků na vysoký krevní tlak je na příbalovém letáku informace, že může vyvolávat kožní přecitlivělost. Je tedy možné, že léky zcitlivují náš organismus. A imunitní systém funguje tak, že jakmile jednou vznikne nějaký alergizující podnět, naše imunita je schopna si tu věc „pamatovat“ a medicína zatím není schopna tuto paměť „vygumovat“, aniž by ovlivnila další imunitní reakce.

Takže když organismus nějakou alergickou reakci jednou zažije, bude se to opakovat?

Ano, většinou se to opakuje. Tato „paměť“ je vlastně principem i dlouhodobé obranyschopnosti, když proděláme ně které nemoci. Neplatí to vždy, ale u mnoha nemocí si imunitní systém zachová „paměť“, aby se při dalším setkání lépe bránil – vzpomeňte například na dětské nemoci. Tak jako to však neplatí u všech infekcí, neplatí to ani u všech alergenů. Občas se stává, že alergie zázračně „zmizí“. Svým pacientům říkám, že pokud se jim podaří vyhnout se alergizujícímu podnětu deset let, má imunitní systém tendenci na tu původní alergii zapomenout a po deseti letech už alergicky nereagovat.

Proč uvádíte právě deset let?

Může to být i kratší nebo naopak delší doba, ale vycházím z toho, že třeba tetanus se přeočkovává po deseti letech, tedy předpokládá se, že po deseti letech už paměť na to očkování vyhasíná a je potřeba to imunitnímu systému připomenout. Ale možná je to i kratší doba. Mezi lidmi se například traduje, že krev se vyměňuje jednou za sedm let. Je to sice velice laický názor, ale na druhé straně jistě nevznikl jen tak. Je možné, že už staří lékaři zažili, že některé zdravotní problémy po sedmi letech vymizely…

Většině alergenů se však na deset nebo sedm let nevyhneme!

Je to otázka – některým se lze vyhnout a některým ne. Vypadá to, že třeba penicilinu je možné se – při dnešním spektru antibiotik – vyhnout. Ale musíme brát v úvahu i to, že penicilin je skrytý v řadě potravin, aniž bychom si toho byli vědomi – používá se k preventivní antibiotické léčbě dobytka, takže je v mase, mléce, antibiotika se používají v rostlinné výrobě apod. A člověk pak může mít různé „záhadné“ vyrážky, ví, že je alergický na penicilin, ale ten podaný jako lék nedostal a jeho „podivné“ alergické stavy si pak nespojuje s alergií na penicilin ani lékař…

Jak z toho ven, jaká nás čeká budoucnost?

V dalším vývoji medicíny se buď opravdu podaří najít přímo nějakou „vadu“ a tu odstranit, čímž by se odstranila náchylnost k té přecitlivělosti, nebo myslím, že se spíš najde způsob, jak zpětně „vygumovat“ paměť imunitního systému na alergizující podnět. V současné době se imunita již „gumovat“ dá, ale problémem je, že zatím to má příliš široký záběr, takže se vygumuje i to, co nechceme – paměť na očkování, na prodělané nemoci apod.

Může maminka, která se rozhodne pro těhotenství, udělat něco pro to, aby nepřivedla na svět těžkého alergika?

Je nutné brát v úvahu, do jakých podmínek se miminko narodí a v jakých podmínkách zraje, protože podnětů, které mohou navodit úchylku v chování imunitního systému, takže začne reagovat alergicky, je celá řada. Už jsme zmiňovali vnější prostředí, potraviny, léky, očkování. A už miminko v těle matky může na tyto podněty reagovat. Když tedy omezíme kontakt s potenciálně alergizujícími věcmi, znemožníme miminku, aby si na ně vytvářelo nějakou alergickou reakci a paměť už v mamince. Zároveň ale není nutné se přehnaně bát! Ačkoli jsme obklopeni nekonečným množstvím materiálu, na který můžeme reagovat alergicky, většina alergiků reaguje na poměrně úzké skupiny – jsou to pyly, roztoči, srst zvířat, některé potraviny (kravské mléko, vaječný bílek). Náš imunitní systém je zřejmě náchylný reagovat jen na některé podněty kolem nás, k tomu má člověk zřejmě genetickou predispozici, a jestli se to oživí, záleží na určitém dalším podnětu. Takže i když miminko v bříšku maminky má geny k alergické reakci, je obklopeno alergeny (zvířata, rostliny), ale nepřijde pomocný podnět, který „alergický sklon“ spustí, k alergické reakci nedojde.

Co může být ten pomocný podnět?

Hovoří se zase o očkování, o antibiotikách, o infekcích. Takže pokud maminka ví, že se v rodině její či tatínka nějaké alergické problémy vyskytují, neměla by být zbytečně v kontaktu s tím, o čem víme, že může být silným alergenem a zároveň by se měla vyhýbat těmto pomocným rizikovým podnětům. Samozřejmě, že se nelze všeho vyvarovat, ale omezit kontakt s tím, co miminko snadno alergizuje, je každopádně rozumné. Někdy to je velké množství kravského mléka, ořechy, ryby, med apod.

Ale to jsou přece tzv. zdravé potraviny, které naopak mnohdy lékaři těhotné ženě doporučují.

Jsou. Ale já si myslím, že jsme se je naučili konzumovat v příliš velkých množstvích. Když si představíte, že bychom žili v přírodě, tak jak jsme byli kdysi „stvořeni“, museli bychom vyvinout hodně úsilí, abychom si mohli dát hrnek mléka nebo chléb s máslem… A určitě bychom toho nekonzumovali tolik jako dnes, když si to koupíme v supermarketu. Přirozeně bychom takové dávky potravin nikdy nedostali, a je možné, že i v tom je problém – že jsme překročili hranici…

Dalším faktorem může být, že naše prostředí je přešlechtěné. Děláme teď studii s Výzkumným ústavem potravinářského průmyslu ohledně kravského mléka, protože počet alergiků na kravské mléko roste, a zjistili jsme, že existují asi tři kravská plemena, které se dnes celosvětově používají k produkci mléka, protože jsou nejvýkonnější, nejzdravější. Dříve však existovalo těch kraviček víc druhů a člověk se setkával s různými odrůdami mléka. Dnes vlastně to, že konzumujeme mléko a mléčné výrobky ve větším množství, než by bylo přirozené, a konzumujeme až příliš jednotvárnou bílkovinu, může být tak silný podnět, že dítě začne reagovat alergicky.

Napsal/a: Helena Chvátalová