S Bamiskou (nejen) o školce

Bamisku znáte z VD jako člověka s neuvěřitelnými nápady na tvořivou činnost dětí. Je to ale i paní učitelka v mateřské školce. A právě o její práci, dětech i rodině jsem si s ní povídala…

Bamiska je také maminkou, která je aktivně zapojená do projektu Předškolákem s VD se svým synem Honzíkem. Jaký je její pohled na předškolní výchovu dětí a kde bere své nápady?

1. Bamisko, pracuješ jako učitelka ve státní mateřské školce. Jak ty vnímáš rozdíl (pokud nějaký je) mezi státní a soukromou školkou, pomineme-li finanční rozdíl? Spíš mě zajímá tvůj názor na možný rozdíl týkající se předškolní výchovy a vzdělání dětí.

Na tuhle otázku odpovím jen svou představou, nemám možnost porovnání (v okolí žádná není). V soukromých školkách si vedení své učitelky bude pečlivě vybírat, spokojenost „zákazníků“ je na prvním místě živí je. Nenechá si tam vyhořelou učitelku, nebo někoho, kdo u dětí nemá co dělat. Ve státních takové jsou, bohužel.

Jinak si myslím, že koho práce s dětma baví, je jedno, jestli ji dělá ve státní nebo soukromé školce. V té soukromé nebude podle mě až tak svázán pedagog „papírováním“ a tím, čeho se musí „držet“(RVP). Ale možná se pletu.

2. Montessori školky se liší od běžných školek tím, že vzdělávání vychází z potřeb dítěte nikoliv z dospělého. Děti mají možnost zvolit, co chtějí (obecně) dělat. Státní vychází z plánu RVP, kde je činnost dopředu naplánovaná. Domníváš se, že je řízená činnost vhodná, nutná? Co když dítě určitá činnost nebaví? Jak to řešíš ve školce ty?

Obecně se mi toto nelíbí. Dítě jde pracovat ve chvíli, kdy se mu chce, myslím, že takové to zklidnění kolektivní práce také patří k přípravě dítka na školu. Tam si také nebude moci dítko dělat, kdy chce, co chce. Nechci tu rozvést dlouhý můj monolog, je to obšírné téma. Ano, musím se držet RVP (kdyby bylo po mém, ruším :D), ale je na mě, jak ho uchopím a jak danou věc dítko naučím, nebo mu ji nabídnu. Jestli mou řízenou činností bude to, že děti si mají uvolnit ruku, naučit se vyplňovat plochy a já si k tomu zvolím malování jablíčka a dám jim před sebe jen papír a maluj…ano, to je špatné. Ale pokud je hezky namotivuji povídáním, maňáskem, veselou básničkou (třeba zrovna ta u nás zabrala právě na to jablíčko) a děti pak jsou s chutí malovat jablíčko pro červíka, proč ne… A za 11 let ve školce se mi nestalo, že by mi někdo řekl: já nejdu, já to dělat nebudu (vlastně mám jednoho chlapečka pozorovatele, co se zatím nezapojuje do ničeho, ale to vnímám trochu jinak). Byla bych ráda, kdyby to tak bylo i nadále…

Myslím, že i ve státních školkách je spoustu volnosti a volby k tomu, co děti chtějí dělat a hrát si…

3. Napadlo tě někdy zkusit práci v nějaké soukromé školce, třeba zrovna se zaměřením na Montessori pedagogiku?

Jsem asi lenoch, nerada měním pole působnosti, možná je to spíš obava. V současné době jsem velmi spokojená tam, kde jsem. O víkendu jsem si celou školku domalovala podle svých představ, za zdárné pomoci mé rodiny, tak tam musím vydržet, ať si to užiju 🙂

Jsem zvědavá na vysvětlení a bližší přiblížení „monte“ paní ředitelkou (článek s vyjádřením ředitelky Montessori školky si můžete přečíst tady – pozn.redakce), zatím jsem hlouběji nepátrala v jejich filosofii a nerada bych dělala ukvapené závěry.

V současné době se mi spoustu věcí líbí a některé myšlenky se zase neztotožňují s těmi mými. Hlavně kdybych se k takové školce, nebo jiné rozhodovala, ráda bych to viděla v reálu, jak to funguje. To si myslím by mně dalo nejvíc.

4. Když už mluvíme o jiných typech předškolních zařízení – jak se ty díváš na projekty lesních školek?

S nimi jsem se seznámila díky Lien. U nás v okolí nic takového není, takže je to pro mě opět jen to, co zaslechnu. Osobně se mi líbí spojení s přírodou a volnost, co děti mají. Na druhou stranu opět i tam vidím z mého pohledu věci, co mě neoslovují a měla bych s nimi vnitřní boj. Přesto si myslím, že by měly zůstat a rodiče by měli mít možnost se rozhodnout, kam dítko dají a i stát by se měl o ně postarat, protože ty peníze, které rodiče musí vynaložit, jsou opravdu velké.

Musím připsat i to, že takové věci vnímám ve státní školce…

5. Zmínila jsi syndrom vyhoření, učitelky, které práce třeba nebaví. Jaká je tvoje představa ideální učitelky v mateřské školce?

Já myslím, že ideál neexistuje.

Ale pro mě asi jednoznačně někdo, koho ta práce baví, naplňuje ho a dělá ji srdíčkem…(nemám k tomu asi nijak odborné vysvětlení).

6. Komunikace s rodiči může být ve školce někdy problematická. Jak konkrétně ty řešíš určité domluvy s rodiči ty? Máš zavedené konzultační hodiny, nebo se vše odehrává ráno po příchodu do školky?

S komunikací nemám problém asi už od přírody. Tedy s lidmi, s kterými se delší dobu znám:-) Každému vždy na začátku roku říkám, ať se bude dít cokoliv, ať přijdou a vysvětlíme a domluvíme. Nerada bych, aby vznikaly nějaké šumy a nedorozumění, třeba i díky dětské fantazii…

No a problémy? No vždy se jednou za čas nějaký rodič objeví, že se mu něco nelíbí či vadí, ale do této doby se to vždy dalo vysvětlit a dohodnout slušnou formou. Konzultační hodiny zavedené nemám, asi bychom se s rodiči dohodli v případě nutnosti probrání nějakého většího problému. Takhle se to vždy dalo vyřešit při příchodu či odchodu, anebo na společných akcích s rodiči, které jsou v přátelském duchu, a povídá se tam hodně. Některé maminky na mě mají kontakt – ať telefon, či přes internet, není problém řešit ani touto cestou.

7. Rodiče vítají i v mateřských školkách možnost různých kroužků. Dá se ale dočíst, že i někteří odborníci, psychologové kroužky v MŠ nedoporučují. Jaký je na kroužky v MŠ tvůj názor?

Já osobně jsem proti těmto kroužkům. Myslím že jakákoliv školka, pokud funguje tak jak má, tak si tam dítko najde zastoupení ať už v pohybu, tvoření či zpívání. Nejsem ani příznivce angličtiny v tomto věku (ale to je můj osobní postoj), hlavně díky tomu, že většina dětí v dnešní době má špatnou výslovnost atd.

V dnešní době je to spíš takový trend, potřeby rodičů.

Pro mě v začátku mé kariéry tento názor podpořila holčička. Na začátku roku byla veselá bylo jí všude plno, každý den kromě jednoho v týdnu měla nějaký kroužek a postupně vadla…Touto cestou bych se nikdy nechtěla ubírat…

8. Popiš nám jeden den ve „tvé“ školce. Pracuješ s dětmi podle předem připravených tematických celků?

Ano, jsou to tematické celky, ale jak je uchopím a co vypíchnu a čemu se budu věnovat, je už na mě. Toto je ve školce pružné a přizpůsobujeme to i okolnímu dění…Tím myslím to, že když budu mít třeba týden s názvem Plody zahrádek a zahrad (ovoce a zelenina) a někdo přijde s tím, že se mu narodil bráška a budou tím všichni žít, pohotově můžeme ten den změnit a povídat si o členech rodiny, kdo má doma kolik sourozenců, jak se staráme o miminko, co potřebuje, můžeme si ho namalovat, zkoušet přebalovat, oblékat atd.

Jinak si tak nějak myslím, že ty dny jsou podobné:

Ráno děti se scházejí a na stolečkách jim nabízím různé aktivity (viz foto níže), nebo mají připravené puzzle k tématu, omalovánky, mozaiku atd. Je na nich, jestli je z toho něco zaujme, vyzkouší a nebo si jdou hrát do herny, co chtějí.
Přivítání a kruh, svoláváme se do kruhu básničkou, zdravíme se básničkou nebo podáváním ruky a hlazením. Pak si sedneme a povíme, co nás čeká, co mají děti na srdci, někdy proběhne motivace k následné řízené činnosti, proběhne řečová chvilka.
Každý den máme chvilku cvičení – zdravotní cviky, nebo cvičení s básničkou, s písničkami, opičí dráha, nebo nějaká pohybová hra.
Svačina
Řízená činnost – to rozepisovat, je asi na dlouho… My v jablíčkovém dnu dělali nepečený dort pro maminky a každý si svou mističku odnesl domů, dopadlo to až na jeden zalepený prstík dobře, ale i to je zkušenost 🙂
Práce s předškoláky – zařazuji individuálně, někdy je to kolektivní činnost, někdy si splní své ráno u stolečku… Ve školce je to pružné …někdy je to navázání na řízenou činnost…když budou malovat jablíčka, předškoláci tam zůstanou a budou je počítat, rovnat podle velikostí atd…
Pobyt venku…nejraději na zahradě, to mají rády děti i já – vycházky moc nemusím kvůli bezpečnosti, jsem na 20 dětí sama, a to je nevýhodou státních školek.
Oběd
Spaní
Odpolední hraní – volné podle přání dětí, já dětem pouze nabízím, když neví co by, nebo nemají parťáka na to své hraní, odpoledne se většinou nehnu z koberce 🙂

9. Zajímalo by mě, zda se i učitelka v MŠ musí doma připravovat na další dny ve školce, na práci s dětmi? Jak je to u tebe?

Na tuhle otázku by měl asi spíš odpovědět můj manžel či děti. A nejsem si jistá, jestli by to bylo příjemné čtení. Nedalo mi to a šla jsem pro foťák 😀

Myslím, že to mluví za vše. Připravuji si, co budu s dětmi dělat, pomůcky a oživení našeho společného soužití. Je to opravdu hodně času, ale velkou odměnou je, když děti ráno přichází a už pokukují po stolečkách, co je čeká. Jsme malinká školka, rozpočty se bohužel od toho i odráží a na nějaké extra pomůcky není, a tak se snažím hodně vyrábět. Tohle jsem si třeba tvořila na ovocný týden.

10. Kde bereš na všechny aktivity a činnosti nápady? Je neuvěřitelné, kolik toho vymyslíš. Pomáhají ti třeba s vymýšlením i tvoje starší děti?

Je to neskutečně času tráveného po internetu, kde nacházím motivaci. Převážně je to na cizích stránkách – já, ač neznalec jazyka, jsem se naučila v tomto prostoru pohybovat. Spoustu věcí mě napadne samotnou, to co potřebuji s dětmi trénovat, a snažím se to napasovat na dobu a téma, co máme. To znamená, že když mě příští týden čeká téma zvířátka před zimou, doma během chvilky vznikla hra Ježeček, ze které jsem nadšená a moc zvědavá, jak ji přijmou děti.

K pomáhání – moje starší děti už mají jiné zájmy 😀 Prostřední jen zvědavě okukuje, anebo vyzkouší, třeba tu hru ježečka s malým hned po zaschnutí zahrál. Honzík je ale můj trenažér na úspěšnost vyrobených pomůcek či hraček do školky.

11. Stalo se ti někdy, že jsi pro děti, resp. pro činnost s nimi k nějakému tématu, vymýšlela a připravovala delší dobu a nakonec si zjistila, že se u dětí nedostavil onen očekávaný úspěch spojený s nadšením? Jak třeba zabavíš děti, kterým se určitá činnost nelíbí a tzv. se nudí? Stává se ti to vůbec🙂?

Pamatuji si na první rok ve školce a hned jsem měla inspekci. Tenkrát jsem hrála pohádku O veliké řepě. Děti to nebavilo a nezapomenu na radu inspektorky – činnost raději ukončit a začít něco jiného souvisejícího s tématem. Ano, to jsem se naučila. Když vidím, že děti to nezaujalo, převedu někam jinam. Děti jsou různé. Minulý týden jsem třeba na ranní stolečky nakreslila obrysy listů na velké papíry a děti na linie kladly kamínky, oříšky, knoflíky… Některé holky se od toho nechtěly hnout, někdo udělal jednou a stačilo mu to.

Pro mě, když tam dvě budou sedět nadšeně, má ta domácí příprava smysl. Přesto musím připsat, že se to nestává, ony děti mají rádi změnu, různé činnosti, ale všeho musí být s mírou, musí mít volnost si dělat a hrát, jak chtějí. A asi jako i v dospělosti – někoho něco baví víc, či míň…

Myslím, že i toto je dáno tím, jaké je složení třídy. Měla jsem asi vždy „štěstí“, mít někoho, kdo to „narušuje“, tak stáhne ostatní, ať se učitelka snaží sebevíc. No a budu ráda, pokud se mě to „štěstí“ bude držet i dál.

12. Připravuješ aktivity pro děti ve školce doma, ve svém volném čase. Najdeš si ale také čas na sebe? Nejspíš je to dost těžké dobře zorganizovat. Jak trávíš svůj volný čas?

Ano, většinu si připravuji doma, a nejen to. Podzimní prázdniny jsme s manželem trávili malováním, víkend předtím osazováním školní zahrady, jednou za čas se něco vykulí, co je třeba udělat. Jé, to je záludná otázka…Přiznám se, že moc ne, protože když se nevěnuji školce, tak jiným aktivitám a delší dobu si říkám, že je musím „protřídit“. Právě proto, abych měla doma víc času…no na sebe nějak není čas…díky této otázce musím na tom zapracovat.

13. Honzík navštěvuje stejnou školku, ve které ty učíš. Nevnímáš to jako problém, že má u sebe pořád maminku? Není to těžké, postavit se k němu ve školce jako k ostatním dětem, když jde o vlastní dítě? Přece jen maminka je maminka…

Mohu porovnat – první dítko jsem u sebe neměla, dokonalé, druhé jsem u sebe měla a po roce jsem ho šoupala ke kolegyni do vedlejší třídy, dodnes vzpomíná na paní učitelku. Honzík díky tomu, že jsem ve školce, která má jen jednu školku, jinou možnost než být s maminkou nemá, jsou s tím spojené i jeho zdravotní problémy.

Od začátku ale děkuji Bohu za to, že zaplul do kolektivu, má kamarády a není pověšený na mé noze a nevyžaduje mou pozornost a nevadí ani, když někoho chovám a uklidňuji nově příchozí. Vnímala jsem to hned na začátku jako malý zázrak, protože to byl mamánek a tady nastal neskutečný přerod.

V současné chvíli to vnímám jako obrovské plus, ať už v rámci zdravíčka, ale hlavně nejsem ošizená o to sledovat, jak mu co jde, jak ho to baví a jak si to s dětmi užívá. Nedělá naschvály a zapojuje se a „poslouchá“ jak má a neprofituje na tom, že tam má maminku.

Jediné, co bych v tuhle chvíli vnímala jako menší zápor, je to, že se na sebe netěšíme, jsme spolu pořád a jsme ošizení o takové to vítání se jako ostatní děti po celém dnu bez maminky.

A asi bych neměla zapomenout zmínit to, že mi přijde, že jsem na něj přísnější než na ostatní, nebo se snažím být stejně spravedlivá při řešení a asi tím, že je to syn, je to pro mě těžší, ale neulevuji, protože bych nerada, aby ho děti díky tomu braly jinak, a ani aby on necítil výhodu domácího pole…

Jo a další věc co mi teď prolítlo hlavou – všechny dárky a besídky nejsou pro mě překvapením a dárky nosí tatínkovi, ne mě 🙂

Bamisce moc děkuji za zajímavý rozhovor.
Za celou redakci VD jí, jako učitelce, přejeme spoustu spokojených žáčků a jako mamince ty nejlepší děti na světě:-)

Článek byl zařazen do projektu Předškolákem s VD, v němž můžete prožívat s dětmi ve věku 2,5 – 6 let jejich radosti a zážitky, sledovat aktivity, které pro ně vymýšlíme a prohlížet si obrázky všeho, co vytvořili ve speciální fotogalerii.