Je správné, že rodiče zejména předškolních dětí jsou opatrní při využívání technických novinek a ptají se, jestli mobily, walkmany, televize a samozřejmě i počítače nepředstavují pro dítě příliš velké riziko…
Počítače však stále ještě vyvolávají u řady byť jen mírně starších rodičů nedůvěru a obavy. Mají starost, aby se dítě nestalo na počítači závislé, aby se naučilo komunikovat s lidmi a nedomlouvalo se pouze přes počítač (nebo přes mobil), aby nemělo „kamarády“ výlučně v počítačových hrách, aby četlo knížky a chodilo ven… Dokážou si rovněž představit nebezpečí pro zdraví, pro oči a pohybové ústrojí, ale možná i pro rozvoj řečových dovedností i sociálních vztahů. Správně také cítí, že některé následky se mohou projevit až za delší dobu.
Jak se postavit k používání počítače předškolním dítětem?
Spodní hranici věku dítěte, kdy bychom mu měli dovolit usednout k počítači, nelze stanovit přesně. Asi bychom mu neměli bránit, jakmile projeví zájem, ochotu vytrvat chvíli v klidu a když současně ovládne několik jednoduchých pravidel ovládání. Možná je nejprve vezmeme na klín a sami mu ukážeme nějakou hodně jednoduchou hru. Nemusíme mít velké obavy – jestliže počítač dítěti něco nepřináší, nebude u něj sedět dlouho. Vzhledem k tomu, že nepředpokládám, že by někdo posazoval předškolní dítě k počítači proti jeho vůli, skoro bych neřešil, kdy s počítačem začít.
Rozhodně bychom neměli podceňovat technickou kvalitu a umístění monitoru. Nechci dělat propagaci prodejcům, ale věta: „Na to jeho hraní je deset let starý monitor dost dobrý,“ není příliš rozumná. Než si dítě vytvoří vlastní návyk, měli bychom je vést k tomu, aby se na monitor dívalo z dostatečné vzdálenosti. Stejnou pozornost bychom měli věnovat i sezení. Sezení u počítače představuje jednostranné zatížení.
Jedná se o ukázku z časopisu Děti a my, vydává Portál
Napsal/a: Václav Mertin
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (3 vyjádření)
Souhlasím s Dášou. Je to otázka míry. Mně napadlo „dobrý sluha, špatný pán“. Já klukům omezuji počítač na půlhodiny denně(natahujeme minutku), stejně každý den u něj ani nejsou. Ve Francii jsem viděla krásný dokumentární film o tříletých dětech v mateřské škole, které pracovaly s počítačem a pomocí počítače psali(paní učitelka vyprávěla, že největší problém v učení psaní je menší manuální zručnost, která u použití klávesnice odpadá), třeba dopis spolužákovi do nemocnice:-).
A já si myslím, že počítač v dnešní době je už normální součástí domácnosti, stajně jako televize, zádio, kniky atd.
Počítač neškodí, není „špatný“. Rozhodující je, co se s ním dělá. Myslím, že to jako součást her může být i pro předškoláka velmi inspirativní, zajímavé, poučné.
Děti necháváme od dvou let koukat na večerníčky (občas tedy i nevalné grafiky a chabého příběhu), tak proč děcku nepustit zajímavou hru (nebo třeba interaktivní pohádku), kde musí aktivně tvořit, ovládat, rozhodovat…?
U starších dětí se třeba odsuzují hlavně ty všelijaké střílečky, a že pak nerozeznají mezi virtuálním a skutečným světem… S tím taky bych nesouhlasila na 100%, protože mnohé agresivní děti si tak mohou beztrestně vybít svou aktivitu, svou zlost. Tak jako když někdo buší do polštáře ze zlosti nebo frustrace, tak má možnost to dělat přes obrazovku.
Samozřejmě hlavní otázka je otázka MÍRY, tedy jak často, jak dlouho pouštět dětem počítač…
To už záleží na rodičích. Ale úplně to zakázat, to myslím jen zvýší jejich zájem.
Možná mě teď odsoudíte, ale já jsem synům dovolila hrát i ty střílečky, a to období je prostě přešlo. Zjistili, jak je to primitivní a přestalo je to bavit. Rozhodně kvůli tomu nikoho nezabili, jak se to často zveličuje v médiích. Pokud má dítě normální fungující rodinu a přiměřenou výchovu a lásku, nemůže mu PC ublížit.
S použitím počítačů u předškolních dětí nesouhlasím. Je jasné, že děti počítač láká a pokud ho mají rodiče doma, tak se s ním seznámí velice rychle. Neměly by ale u něho sedět každý den, raději vůbec ne. Často se malým dětem předkládají počítačové hry,v kterých něco poznávají – barvy, tvary, zvířátka, hudební nástroje. Dítě ale u počítače nežije v reálném světě, ale ve zprostředkovaném. Pro dítě v předškolním věku je důležité, aby si věci ohmatalo, poznávalo je všemi smysly, ne u monitoru nebo obrazovky televize. V počítačových hrách dítě něco udělá tím, že na věc klikne – přemístí ji, omaluje, něco vyrobí… A to je něco nereálného. Malovat má barvičkami, domeček pro pejska má postavit s tátou pomocí prken a kladívka, Jestli se něco potopí nebo plave – to si má vyzkoušet s miskou vody apod. Takže můj názor je – dítě v předškolním věku k počítači nepatří. Počítač je výborný zdroj informací a nástroj k práci, ale předškoláci si mají „skutečně“ hrát a běhat venku. Na počítač mají čas až na druhém stupni ZŠ, kdy jim při učení dobře pomůže.