Od prvního hlásku ke slovíčkům

Šišláte na novorozeně v domnění, že vám stejně nerozumí? Raději to nedělejte, dítě by vás v budoucnu mohlo napodobit. Miminko samozřejmě nerozumí obsahu slov a vět, které slyší. Přesto ale vnímá melodii, intonaci a rytmus řeči. Na děti mluvte často už od narození. Pomůžete tím rozvíjet nejen jejich řeč, ale také pohybové schopnosti…

Jak se vůbec začíná u našeho novorozeňátka rozvíjet řeč? Mluvení jako prostředek dorozumívání nezačíná prvním slovem, ale už vzájemnou výměnou podnětů mezi maminkou a dítětem. Co to znamená? Než se malé dítě naučí vědomě a smysluplně používat řečový systém, musí si osvojit množství schopností, které mu účast na této výměně umožní. Dobré je začít už při kojení. Citlivá maminka umí reagovat na signály svého dítěte. Brzy začnou mezi nimi zrakové kontakty. Dítě na zrakové, hlasové nebo hmatové podněty reaguje pohybem očí, úsměvem, pohybem těla a také samo velmi brzy vysílá signály a impulzy ke komunikaci. Mnoho rodičů si neuvědomuje, jak je jejich řeč důležitá už v prvních stadiích vývoje dítěte. Je proto nevhodné na děťátko šišlat, protože by si mohlo osvojit nesprávný artikulační vzor. Neméně důležité je také správné řečové tempo. Na děti mluvíme zásadně pomaleji a zblízka tak, aby mohly dobře sledovat obličej. Je zajímavé zjištění, že maminky na novorozence mluví automaticky vyšším hlasem, aniž by samy věděly proč. Vysvětlení? Nejdříve děti snáze diferencují sluchové podněty vyšších frekvencí.

Dobrý sluch nutný

Miminko ještě nerozumí obsahu slov a vět, které slyší. Přesto ale vnímá melodii, intonaci a rytmus mluveného. Řeč je více než něco slyšitelného, co slouží k dorozumění. Působí i bezprostředně na tělo dítěte a na jeho pohyb. Řeč a pohyb totiž v mozku koordinují stejná centra. Tělesné podněcování vývoje řeči je ale jen jednou stránkou. Důležité jsou i citové a obsahové faktory. Můžeme si ukázat několik způsobů podněcování. Maminka třeba zavrtá jemně svůj nos do bříška dítěte, bzučí melodii na „m“ a dítě se směje. Když smích ubývá, hru nos-břicho zopakuje. Nebo matka „funí“ dítěti na nahé břicho a nechá mu pocítit tlak, vlhkost a teplo vytlačeného vzduchu. Dítě má radost, usmívá se a maminka úsměv opakuje.

Postupně můžeme pozorovat nejen to, jak dítě komunikuje, ale i proč. Hlasové projevy miminka se začínají zakládat na určitém úmyslu. Mám hlad, je mi zima, jsem mokrý, jsem dlouho sám. Hledám maminku očima, směji se, mávám rukama, chci si hrát. Když je dítě postižené, musí se tuto záměrnost učit. Není tak spontánní, k činnosti potřebuje větší pobízení, opakovanou stimulaci. Maminka musí být o to více citlivá k přijímání jeho impulzů.

Správný vývoj řeči také přepokládá správné vnímání okolních vjemů, všech smyslových podnětů. Důležité je proto ubezpečit se, že dítě dobře slyší. Inteligentní nedoslýchavé děti dokáží velmi brzy geniálně odezírat a ještě i dnes se stává, že sluchovou vadu objevíme pozdě. Ve vyspělých zemích je běžné nasazování naslouchadel už před prvním rokem věku dítěte. Když ale víme, že naše děťátko slyší, hlasem i pohybem reaguje na naše hry a očima sleduje naši mluvící tvář, je vše v pořádku.

Broukáme, žvatláme

Po kojeneckém křiku a vydávání nediferencovaných zvuků přichází stadium žvatlání. Artikulační pohyby ve fázi žvatlání tvoří základ řečové schopnosti. Po dlouhou dobu je žvatlání určitým druhem tělesného vyjádření vnitřních duševních stavů. Pozorujeme, že dítě žvatlá pouze při spokojené a bezstarostné náladě. Postižené děti bývají často tiché, apaticky hledí v postýlce do stropu, málo se pohybují, nebo se naopak pohybují chaoticky, nápadně. Je proto třeba jim dávat o to více podnětů a vytrhávat je z nezájmu. Velice důležité jsou pro zdravé i postižené děti pohybové hry, hry na tělo, rozvíjení rytmu a manipulace se správnými hračkami. Logoped umí poradit, které typy rozvíjejících hraček a her jsou vhodné pro dané vývojové období.

Důležitou roli hraje nápodoba. A proto je tak důležitý v tomto období správný řečový vzor. Gestikulace má také velký význam. Gestu je porozuměno dříve než slovu. Spojení gesta a slova umožňuje dítěti lépe rozumět řeči. V době žvatlání by už dítě nemělo slintat a musí umět správně polykat a pít. Když nežvatlá, rty by měly být sevřené a dýchat by mělo nosem. Jazyk nesmí být volně ven z pusinky.

Dítě začíná rozumět

Po období žvatlání a broukání už začínáme pozorovat předřečové porozumění. Říkáme, že dítě překročilo práh rozumění, ale ještě ne práh proslovení. Toto období může být různě dlouhé. Dítě sbírá slovní zásobu a vědomosti, zpracovává je, takzvaně zapisuje, ale ještě samo nemluví. Pozor, spoustu věcí v té době už chápe. Individuálně může být velký rozdíl mezi pasivní a aktivní slovní zásobou, mezi rozuměním řeči a vlastní úrovní verbalizace. Když děťátko rozumí běžným instrukcím, chová se přiměřeně v konkrétních situacích, ale přitom nemluví slovy, dáme mu ještě čas k samotnému proslovení. Mnohdy musíme být velmi trpěliví. Nesrovnávejme naše děti s dětmi sousedů, nenuťme je k opakování slov a neuchylujme se k vyhrožování typu „když to neřekneš, nedostaneš najíst“ a podobně.

Stimulace řečového vývoje musí zásadně probíhat hrou. Je vhodné vystihnout okamžik, kdy má dítě zájem si s námi hrát a pracovat.

Mezi další podmínky úspěšného učení patří zásada zapojení všech smyslů při práci. Když například učíme děťátko zdvojovat slabiky mama, papa, necháme mu osahat dlaní naše rty při mluvení. Spojování rtů mu ukážeme jejich přiložením na jeho tvářičku. Necháme mu pocítit pohyb našich rtů i sílu výdechového proudu vzduchu při průrazu rty. Když bzučíme hlásku „ž“ – čmeláka, přiložme mu dlaň na náš hrtan, aby cítilo chvění na hlasivkách a podobně.

Napsal/a: Sofie Ritterová