Nejdůležitější rok

Je to nejdůležitější úsek v životě dětí. Během jediného roku se váš malý bezmocný uzlíček promění v dětskou osobnost, v základních věcech samostatnou a připravenou objevovat svět…

Po narození je závislost na matce tak absolutní, že miminko nedokáže rozlišit, že jeho a matčino tělo není jedno a totéž. Roční dítě si již uvědomuje svou individualitu a v mnoha základních rysech je „hotové“. Postoj člověka ke světu, k sobě i ostatním je z velké části zformován právě v prvním roce života.

Novorozené dítě to nemá jednoduché. Přichází do zcela nového prostředí, v němž se musí naučit žít. Musí se svému okolí přizpůsobit, a také si jej do jisté míry „ochočit“. Vzhledem k tomu, že jeho smysly jsou ještě nedokonalé a pohyblivost i fyzické schopnosti omezené, není to vůbec lehký úkol. Miminko je však naštěstí vybaveno velkou schopností a přirozenou touhou přijímat podněty z vnějšího prostředí.

Svět očima miminka

V prvním půlroce života kojenec vnímá svět v podstatě podle toho, jak jsou uspokojeny jeho základní potřeby, tedy jíst, pít, cítit se pohodlně a v bezpečí. Miminko si zpočátku neuvědomuje, jak moc je bezmocné a závislé na matce. Nerozlišuje mezi tělem svým a matčiným, chápe maminku jako součást sebe sama a její péči jako reakci na svůj pláč. Zpočátku nedokáže ani rozeznat hranice svého tělíčka. Proto se mnoho neklidných dětí v prvních týdnech života uklidní v těsném zavinutí, kdy se necítí „ztracené v prostoru“. Psycholožka Margaret Mahlerová nazývá toto období symbiotickou fází, protože dítě a matka jsou v těsné symbióze. Není divu, že zvykneli si miminko, že se nachází v těsném kontaktu s vaším tělem, pláče, je-li o tuto možnost náhle ochuzeno.

Ve druhém půlroce života si kojenec začne uvědomovat rozdíly mezi sebou a matkou. Důsledkem tohoto uvědomění je strach z odloučení. Je důležité, aby v té době mamince důvěřoval natolik, aby dokázal tuto nejistotu unést a vypořádat se s ní. Strach z odloučení je přirozeným jevem a dokládá, že se mezi miminkem a vámi vytvořil jistý a bezpečný vztah. S touto obavou se dítě brzy vyrovná.

Mami, pojď si hrát

Jsou-li základní potřeby vašeho miminka uspokojeny a cítí-li se v bezpečí, začíná objevovat. Zajímá se o svět kolem sebe a zkoumá předměty v dosahu. Tímto získává zkušenosti nejen s okolním světem, ale zjišťuje i své možnosti a omezení. Jak dítě roste, zkoumání je stále podrobnější. Už nestačí si jen prohlížet nebo uchopit, ale vše se musí ohmatat, ochutnat, případně rozebrat.

Ke zdárnému vývoji potřebuje kojenec dostatek přiměřených podnětů různého druhu. V přítomnosti milujícího okolí to většinou není problém, pokud je ale podnětů příliš málo, dochází k deprivaci. Důsledkem podnětové deprivace je zpomalení a patologie vývoje. Dobrý není ani druhý extrém, zahlcování podněty. Miminko má proti tomu obranný mechanismus – spánek. Je-li v okolí příliš rušno a došlo by k přetížení, usne. S postupným vývojem se tato schopnost snižuje a rodiče musejí být k potřebám dítěte vnímavější.

Jak můžete vaše miminko co nejlépe stimulovat? Rodiče někdy, byť v dobré víře, nevolí optimální postup. Předně nabízejte dítěti předměty postupně, nezahrnujte dítě více hračkami najednou. Jeho pozornost je pak rozptýlena a těká mezi nimi. Nedokáže se pořádně věnovat jedné hračce a prozkoumat ji do hloubky. Nenechte se svést k dlouhému předvádění hračky. Oblíbenou chybou je, pokud rodič v přehnané opatrnosti nebo ve snaze dítěti hru usnadnit, s hračkou dlouze manipuluje sám a ukazuje mu, jak si hrát. Po nějaké chvíli malé dítě přestane být pozorné a ztrácí zájem. Podobný efekt má, pokud se do zkoumání vměšujete, nutíte dítě dělat s hračkou to, co vy považujete za vhodné, a ne to, co ono samo chce.

Napsal/a: Kateřina Lipinská