Že je dítě vedeno dobře, poznáte, když…

Rubrika: Výchovné tipy

933631_duda_and_camila… přijdete na návštěvu ke kamarádce, která výchovu dobře zvládá. Zatímco se vy dvě bavíte, její sedmiletý synek se dívá na televizi. V jistém okamžiku mu matka sděluje, že za 15 minut bude čas jít spát. Za několik minut mu řekne: „Tak, šup do postýlky, synku.“

Syn vypíná televizi a začne se připravovat. O několik minut později, se zuby vyčištěnými a oblečen v pyžamu oznamuje, že je připraven. Maminka s ním odchází do ložnice, pomasíruje jej po zádech, uloží do postýlky, krátce pohovoří o tom, co bude zítra, a dá mu pusu na dobrou noc. Pak se vrátí zpět a pokračuje v rozhovoru.

Vy tam sedíte v němém úžasu. „Jak to děláš?“ ptáte se.
„Co jako?“
„Že tě takhle poslechne a jde spát.“
„Nevím. On takhle chodí spát vždycky.“

A to je právě ono. On takhle chodí spát vždycky. Je to rutinou podpořený zvyk. Ne že by to bylo takto snadné vždy. I tato matka narazí na obtíže s ukládáním k spánku na konci prázdnin nebo možná i po dlouhém víkendu (případně víkendu stráveném u druhého rodiče, jde-li o rozdělenou rodinu). Při takových příležitostech se často stává, že dojde k utlumení rutinních návyků, a rodič musí velmi intenzivně zapracovat na tom, aby dítě navedl k této rutině zpět.

Stejně tak učitelé mají potíže s vysvětlením dobrých rutinních návyků a disciplíny ve třídě. Vstupte do třídy, kde všichni studenti tiše pracují. Zeptejte se učitele, jak dokázal, že všichni studenti pracují tak dobře. Velmi pravděpodobně budete muset na takového učitele velmi naléhat, aby vaši otázku dokázal zodpovědět. Hovořit o dovednostech, které nevyvíjíte vědomě a které denně nepromýšlíte, je vždy obtížné. Třída samozřejmě může jen těžit z toho, když se daleko méně času věnuje reakcím na špatné chování a daleko více na vyučování.

„Rychle, pohni s tím“

Zaposlouchejte se do způsobu, jakým dnes dospělí oslovují děti, a uslyšíte neustále ony známé věty typu „Jestli … tak …“ . Až se dostane výchova zpět do svých kolejí, uslyšíte místo toho následující:

„Ne.“
„Nejdříve posbírej hračky.“
„Žádné rvaní!“

Mimochodem, slůvko: „… ano?“ na konci žádného z těchto výroků neuslyšíte. To je velmi ošklivý zlozvyk, kterému dospělí v poslední době podléhají. Vyslovují svůj příkaz: „Žádné rvačky, ano?“ Děti nenesou odpovědnost, a tudíž vy nepotřebujete jejich souhlas.

Dělá vám výchova k poslušnosti vrásky?

Mnoho lidí se necítí zcela ve své kůži, když čtou tuto kapitolu. Cítí, že výchova k poslušnosti připomíná do značné míry staré časy, kdy se výchova snažila učinit z dětí pasivní a pokorná stvoření. O to však v tomto případě rozhodně nejde a je nesmírně důležité, aby si rodiče i učitelé uvědomili, v čem je rozdíl.

Rozpomeňte se na tři základní složky výchovy. Kdysi, v době, kdy děti pasivně a pokorně přijímaly vůli autorit, jsme se přespříliš zaměřovali na výcvik. Jen málo se dělalo pro výuku praktických dovedností a ještě méně pro poskytování výběru možností, které by dětem umožňovaly rozvoj nezávislosti. Nyní jsme přespříliš zaměřeni na výběr možností, zatímco výcvikovou složku výchovy opomíjíme. Jak už to často bývá, kyvadlo se přehouplo z jednoho extrému do opačného. Co potřebujeme, je rovnováha mezi všemi třemi komponenty výchovy.

Opět nám poskytují skvělý příklad instruktoři autoškol. Oni sami jsou školeni k tomu, aby z určitého chování vytvářeli návyky, zatímco z jiného dovednosti. Návykem je třeba dívání se do zpětných zrcátek (přibližně každých 20 vteřin, pakliže jste vycvičeni dobře) nebo zapínání bezpečnostního pásu, včasné dávání znamení o změně směru jízdy a ohlížení se přes rameno, když měníte jízdní pruh.

Mezi dovednosti pak patří jízda na kluzké vozovce, zaparkování mezi vozidla v řadě a bezpečné předjíždění. To jsou volní aktivity vyžadující řidičův úsudek.

Je zřejmé, že instruktoři autoškol přesně vědí, čeho chtějí při výcviku řidičů dosáhnout.

Potřebujeme, aby situace byla stejně jasná i v případě výchovy našich dětí. Některé návyky jsou sice žádoucí, nicméně dělat návyk ze všeho přece jen nechceme. Nejde nám o to, aby naše děti fungovaly jako roboti. Mezi dobré návyky pro naše děti patří:

• uposlechnutí instrukcí týkajících se bezpečnosti a zdraví,
• uposlechnutí instrukcí týkajících se povinností,
• zdvořilost a zvyky,
• každodenní užitečné návyky jako příprava na spánek a do školy,
• úklid po sobě.

Nezapomínejte, že během výchovy k poslušnosti jsme to my dospělí, kdo nese veškerou odpovědnost za to, že pokyny dané dětem jsou oprávněné a přiměřené. Trénovat děti, aby vykonaly co se jim řekne, a poté jim nařídit, aby udělaly nějakou špatnost, by bylo evidentně nezodpovědné.

Jedná se o ukázku z knihy 12 klíčů k důsledné výchově
vydal Portál, 2003

Napsal/a: Morrish

Toto taky stojí za přečtení!

Co pomáhá na dětský kašel?

Listy opadaly, teploty se střídají, vládu nad počasím převzal podzim. Děti tráví několik hodin denně v kolektivu, kde není nouze

Čtu dál →

Venkovní únikové hry Hunter Games: objevte parádní zábavu

Baví vás klasické únikovky? Vzrušující příběhy a plnění úkolů? Přemýšlíte, kde se dá zažít ta nejlepší úniková hra v

Čtu dál →

Jak strávit víkend s dětmi v Praze?

Praha je tak kouzelné místo nejen díky své stovce věží nebo památek, ale také proto, že je zde nekonečné

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (12 vyjádření)

  • Souhlasím s Lien,každé dítě je osobnost,kdyby takové bylo každé dítě jak je to popsané v úvodu,tak je to až moc stereotypní život. Mám ráda každý den jiný,jeden den jsou mé děti hodné,druhý na zabití,třetí poslechnou,čtvrtý uklidí atd. Přála bych si, aby si Natálka čistila zuby v dobu,jakou určím,spát chodila taky včas,ale vím,že ji v tomhle nezměním,musím 5x říct,jdi si vyčistit zuby a jdi spát,prostě má to v sobě,musí to lidově řečeno okecat,udělat dalších padesát věcí a pak jde a opět má k tomu proslovy. Je kozoroh,já taky,takže jsme obě tvrdohlavé a neústupné a to se mi líbí,aspon se v životě neztratí a já se těším na každý další zlobivý den s ní. A taky,když neustoupím jsem ta nejhorší mamka na světě a říká nám jak jí nemáme rádi,ale je malá,aby pochopila,jak jí rodiče milují a že existují ještě horší rodiče(alkoholici,hádavci,gembléři)než jsme my sami.

  • Horempádem

    Lien 😀

    Zrovna včera už mi po několikáté někdo řekl, že mám asi doma veselo, když vidí, jak je holka aktivní. Nezbývalo mi než se nad tím pozastavit. Ale došla jsem k závěru, že je normální zdravé dítě, které holt chce všechno vědět. Nemám doma zlomenou osobu, ani nijak svébytnou osobnost, ale je prostě normální. Občas živější, občas vyslechne a provede vše, co se po ní chce. Někdy vzdoruje a hledá kompromisy, ale není to stroj nebo panenka.
    To že si postupně určujeme jistá pravidla je normální a to kdy na ně přistoupí a přijme je, je jen otázka času a přístupu k ní. Dítě hlavně musí pochopit, že některá pravidla mají svůj účel a pokud si je poupraví po svém, ale výsledek bude stejný, tak s tím nemám problém.

    Dodala bych nakonec „živé dítě, zdravé dítě“ 😀

  • Lien

    Jasně, že může, ale to co je popsáno výše (sedmileté dítě celou dobu co si povídáte mlčí, sedí, kouká na televizi a pak jde po příkazu spát), je prostě moc. To už mi přijde spíš zlomené než vychované, i když chápu, že každé dítě má jiný temperament a možná?? by se nějaké takové našlo. Nechci se dohadovat, já mám holčičku maličkou a temperamentní a doufám, že jí ta živost vydrží. Kdyby se v sedmi čučela na televizi a nechtěla abych se jí věnovala, zatímco já bych pila kafčo s kamarádkou, tak bych myslela, že je minimálně nemocná.

  • Markittka.P
    Markittka.P

    Osobnost nemůže být slušně vychovaná???

  • Lien

    Tak já bych ani takové dítě, které je popsáno nahoře, nechtěla, mám ráda, když je někdo osobnost. To, že mi to může „pít krev“, je podle mě jen můj problém.

  • Anonymní

    !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

  • Anonymní

    Já mám 7letého syna ve znamení berana a ten má tak tvrdou hlavu, že po dobrém neudělá téměř nic. Musím se rozčílit, on se rozbrečí a vše se řeší křikem. Nakonec to většinou dopadne tak, že jsem ta nejzlejší mamka na světě a že to všem řekne. A to musím podotknout, že na zadek dostane opravdu jen zřídka. Mně samotnou to mrzí a manžel mi vyčítá, že jsem na něj moc „měká“ a že si nemůže dovolit se mnou diskutovat jestli a jak to či ono udělat a co bude v 15ti letech. Jsem v tom sama nebo má někdo taky podobný problém? Přijímám i rady zkušených rodičů. Děkuji Daja

  • Anonymní

    Otázku „Co je dáno výchovou a co je vrozené?“ si kladou vychovatelé odedávna. Každé dítě je jiné, některé je podrobivé, jiné se vehementně prosazuje. Já bych byla velice opatrná s obviňováním rodičů, v minulých letech to byla velká móda, dokonce jste se dočetli podrobně jaké zanedbání vyvolá který důsledek. Já to tak jednoduše nevidím.
    Také každá třída ve škole je jiná, některá bez problémů spolupracuje, některá dělá učitelům vrásky.

  • Anonymní

    Mám problém s nepořádnou dcerou 10 let,je to jedno z dvojčat,druhá dcera je naprosto v pohodě,a nikdo v rodině nechápeme,že ta nepořádná snad ani pořádek v pokojíčku nesnese! Ve škole se učí obě s vyznamenáním.Zpívá,je šikovná na pracovní činnosti výtvarného zaměření.Už jsem se přihlásila do psych.poradny,protože je to již neúnosné,zdá se to být čímdál horší.Doma nemám sterilní prostředí ale ani binec,prostě kdykoliv mohu pozvat kohokoliv do bytu ale nesmím je vodit do pokojíčku nepořádné dcery:-))Kdo by mi mohl jakkoliv poradit,či sdělit podobnou zkušenost prosím na e-mail zdemoc@seznam.cz náhodou jsem se proklikala na tyto stránky,a nestíhám denně sedět u PC.Děkuji předem

  • Mě se čláenk také líbí a na otázku „Dělá vám výchova k poslušnosti vrásky?“ Musím odpovědět ANO. Jsou situace, kdy asi nereaguju né úplně „odborně – podle příruček“ a pak si kolikrát připadám jako zlá, když trochu víc zvýším hlas na syna, který si poslední dobou dělá z mé rodičovské autoriry holubník a vše, co má udělat , hází za hlavu….Ale jak píše Kristýna, i tak je milujeme…i když občas je máme chuť roztrhat na kousky za jejich neposlušnost a zlobení… :o))))

  • kristýna

    Pěkný článek, ale ruku na srdce, která z nás má doma takové dítko, které poslechne pokaždé na slovo?? Prostě děti zlobí, neposlouchají, a zlobit budou a poslouchat nebudou. To jsou prostě děti. A stejně je milujeme.

  • Já jsem takový problém nepoznala.Miška začala spát ve svém pokojíčku sama od tří let a bez problémů.Takže se neumím vcítit do situace,kdy by neposlechla,když má jít spát.Ale vidím sama na sobě,že čím je starší povoluji víc a víc.Snad se mi to ve špatném nevrátí.

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist