Za co a jak chválit (případně trestat) děti bylo další téma, ke kterému jste mohli prostřednictvím našeho TAM-TAMu klást své otázky. Ty jsme pak opět předali do Občanské inspirace. A nyní vám je předkládáme již včetně vypracovaných odpovědí.
Vzhledem k tomu, že se tentokrát sešlo opravdu velké množství dotazů, rozdělili jsme je do čtyř článků, které zveřejňujeme postupně, zde je třetí z nich…
Obecně se doporučuje pozitivní motivace dítěte – pochvala, odměna. Existují děti, na které toto nefunguje?
Každá odměna (i trest) funguje nejlépe poprvé. Čím častěji nějakou formu pochvaly užíváte, tím netečnější se k ní dítě může stávat. Proto je dobré formy odměny různě střídat, obměňovat a vymýšlet různé kreativní nové. Může tedy existovat dítě, na které určité druhy odměny již nezabírají, protože je jimi přesyceno. Dítě zavalené dárky už další dárek neocení. Dítě, slýchající každých deset minut o tom, jak je úžasné, bude brát další pochvalu jako rutinu. Stejně jako pro žíznivce na poušti je první sklenička vody požehnáním, ale stá už mu tolik lahodit nebude. Neznamená to ale dítě nechválit. Jde o to chválit konkrétně, za různé aktivity a event. i vytvářet situace, v nichž bude úspěšné.
Jak odměnit dítě např. za dobré výsledky ve škole? Někdo nedoporučuje ani knihy. Jaké je doporučení odborníků?
Je pravda, že i odborníci se v doporučeních mohou lišit. Je potřeba zvážit i to, k čemu chcete dítě vést. Jestliže chcete, aby dítě nějaké chování projevovalo častěji, pak je potřeba jej odměňovat. Na druhou stranu školní výsledky jsou pod kontrolou dítěte jen zčásti, mnohdy z té menší části. Dítě se tak může snažit a přesto neuspět, což může být frustrující a mít na další úsilí spíš negativní efekt. Proto je v závislosti na konkrétní situaci někdy lepší odměňovat úsilí a nikoliv faktický výsledek, byť úsilí se měří obtížněji, zatímco spočítat jedničky je snadné. Zvláště pro mladší děti může být povzbuzením i prostá a upřímně míněná pochvala nebo čas, který jim věnujete. Buďte konkrétní ve vyjádření toho, co odměňujete a pokud to lze, spojte obsah odměny s odměňovaným – za dobré výsledky v biologii třeba výlet do zoo. Nebojte se dítěte zeptat, jakou odměnu by si samo přálo. A snažte se vymýšlet pestré, kreativní a různorodé odměny, tím se nedá nic zkazit.
Dřív se v rodinách uplatňoval model „přísný otec, mírná maminka“. Je toto rozdělení rolí vhodné, nebo se mají rodiče domluvit a přistupovat k dítěti stejně (shodně)?
Vaše dítě není delikvent. Ačkoliv by možná bylo ideální, kdyby oba rodiče vychovávali dítě shodně a jednoznačně, to je možné jen těžko, protože si každý z nich přináší z původní rodiny jiné návyky. Rodiče by nicméně měli výchovnou strategii diskutovat a hledat pokud možno nějaký kompromis (nikoliv ale před dětmi), zejména v zásadních otázkách. Co je ale klíčové, rodiče by si neměli vzájemně narušovat svoji autoritu. Pokud jeden rodič nějak výchovně rozhodne, měl by jej ten druhý respektovat a podpořit bez ohledu na to, jak by situaci řešil on sám. Jestliže totiž podkopáváte autoritu druhého rodiče tím, že jeho rozhodnutí zrušíte, pak v delším horizontu podkopáváte i vlastní rodičovskou autoritu, což se dřív nebo později vrátí jako bumerang. Další důležitá věc oproti tradičnímu modelu je pokud možno rozhodovat neprodleně a nečekat například na návrat „přísného otce“ z práce a dítě ještě jeho návratem strašit. Nepřesouvejte odpovědnost mezi sebou, pokuste se situaci rodičovsky řešit aktuálně, odměnu, trest i jiné výchovné prostředky si dítě snáze spojí s danou situací, jestliže následují těsně po ní a nikoliv až s dlouhým odstupem.
Je vhodné „dovolit“ babičkám a dědečkům děti – do jisté míry – „rozmazlovat“, nebo mají rodiče striktně trvat na dodržování všech zásad bez rozdílu?
Prarodiče by měli respektovat rozhodnutí rodičů dítěte o výchovném stylu stejně, jako se musí rodiče respektovat mezi sebou. Kladný vztah dítěte k prarodičům je výborný, ale neměl by být vysloveně „kupován“ rozmazlováním. Prarodiče mohou jistě dítě odměňovat a budovat si s ním hezký vztah, aniž by jej zároveň nutně „rozmazlovali“. Takové možnosti skýtá například to, že ho vezmou na výlet, poví mu pohádku, budou si s ním hrát, přečtou mu z knížky, budou si s ním kreslit, koupí mu něco hezkého na sebe, budou si spolu zpívat, půjdou s ním do zoo nebo se o něj postarají, když je nemocné a maminka musí do práce a tak podobně.
Jméno uživatele: BOBINA
Je vhodné odměňovat dítě za pomoc v domácnosti (mytí nádobí,vysávání,utírání prachu…) například drobnými dárky,či finančně?
V první řadě je důležité si práce v domácnosti rozdělit tak, aby se jich účastnili všichni rodinní příslušníci v rozsahu odpovídajícím jejich věku. Je dobré, pokud se na tomto rozdělení budou také všichni účastnit. Práce, které po společné dohodě spadají do kompetence dítěte, by mělo dělat i bez odměny, což ovšem neznamená, že není možné ocenit jeho výkon přinejmenším pochvalou. Pokud se mu něco zvlášť povede, nebo chcete-li je povzbudit, můžete mu tu a tam dát i nějakou věcnou odměnu.
Je vhodné odměňovat dítě za výpomoc za méně běžné domácí práce,například za nákup,za umytí schodů či oken,posekání zahrady…. drobnými dárky,či finančně?
Naopak práce mimo standardní dohodnutý rozsah by měly být odměňovány samozřejmě. Dítě by ale zejména mělo mít možnost se rozhodnout, jestli tuto nadstandardní práci chce za danou odměnu dělat, nebo ne.
V každém případě se neomezujte jen na odměny jednoho druhu, protože ty mohou rychle devalvovat. Snažte se nabízet různé druhy odměn, aby tak byly pro dítě stále nové a lákavé.
Jméno uživatele: CHMJORKA
Jak ve škole/školce na dítě, které je z domova zvyklé na ledacos. Jakákoli pochvala zní do prázdna, nedokáže dítě povzbudit, případné varování či napomenutí je naprosto ignorováno, to co „platí“ na ostatní je bráno s úsměvem a dítě si jede stále po své linii „na mě nic neplatí“. Lze s dítětem v takovémto stadiu vůbec nějak pohnout?
Je bohužel poměrně nesnadné překonat návyky dítěte z domova za několik hodin pobytu ve školce či škole. V tomto případě neexistují žádné zkratky a jednoduché rady, které vyřeší problém mávnutím kouzelného proutku. Slovní pokyny byly evidentně natolik zdiskreditovány, že pro dítě nemají žádnou váhu. Můžete zkusit dítě motivovat nějakou hmatatelnou odměnou či pochvalou. Obrázkem, drobnou hračkou nebo svolením něco dělat. Víc si jej všímat, aktivně s ním diskutovat, ptát se jej na názor, brát jej vážně a věnovat mu pozornost. Změnit situaci na takovou, kterou ještě nezná a tudíž pro ni žádnou „zaběhnutou linii“ vybudovanou ještě nemá.
Jméno uživatele: PETRAPRZY
Než jsem šla na mateřskou, učila jsem na 1.stupni ZŠ. Zkoušela jsem různé metody zklidňování neposedných raubířů. Když jsem používala metodu pochval a odměn, fungovalo to, ale jen pár týdnů. Z jakých důvodů to nefungovalo trvale?
Jednoduchý systém „pochval a odměň“ vychází z principů behaviorální psychologie první poloviny 20. století, která postavila svoje poznatky zejména na pozorování drobných savců, například krys. A i ty se posléze od napodmiňovaného chování vracely k přirozenému instinktivnímu chování. Co tedy potom čekat od člověka, který má spoustu rozumové kapacity navíc, než že si dobře všimne všech nedůsledností, které nutně nastanou, že si je vyloží po svém a rychle se vrátí k chování, které mu víc vyhovuje. Tím spíš a tím rychleji, že je v tomto chování utvrzován vrstevníky, u nichž může získat respekt, obdiv, postavení nebo vliv. Je těžké něco takového vyvážit odměnou nebo přebít trestem.
Další problematický aspekt je i stále stejná odměna či trest. Hodnota stejné odměny či hrozba stejného trestu s četností jejich uplatňování klesá. Nejsou už tak atraktivní, resp. hrozivé. Je potřeba je obměňovat, nabízet stále nové a jiné, takže dítě má stále oč usilovat. Ruku v ruce s důsledností, spravedlností a řádem je to způsob jak prodloužit efekt jejich fungování. Nicméně je také na zváženou, co je příčinou dětské neposednosti a zda nejde o něco, co musíme přijmout jako součást jejich povahy a přirozenosti a nikoliv se to snažit potlačit, zda není klíč v nalezení příčiny, kterou můžeme buď odstranit, nebo přijmout jako neměnnou, jde-li třeba o hyperaktivitu s poruchou pozornosti (tzv. ADHD), což je neurologická porucha.
Moje 13měsíční dcerka je jediné dítě v naší velké rodině. Proto je vždy středem pozornosti a všichni pozorují její pokroky s velkým nadšením. Je pro tak malé batole přínosné, když na sebe slyší jen samou chválu? Téměř nikdy ji nekritizujeme.
Na chvále i jiném vyjadřování přízně a lásky není nic špatného. Naopak dítě bude mít pocit zakotvení ve společnosti a blízkého a pevného vztahu k rodičům i příslušníkům širší rodiny. Pokud není zač ji kritizovat, pak kritika skutečně není na místě, stejně by si z ní v tomto věku vaše dcerka nic neodnesla. Je potřeba pouze dohlédnout na to, aby si nějak neublížila.
Do jaké míry je možno trestat neposedné žáky ve třídě, u kterých je jasná diagnóza LMD?
Do té míry, do které byste trestala člověka na vozíčku za to, že nemůže běhat. Rozdíl je jen v tom, že zatímco fyzicky handicapovaného člověka poznáte obvykle okamžitě, člověka, který je handicapován nějakým neurologickým poškozením nemusí být tak snadné rozpoznat. To nikterak nesnižuje závažnost jeho postižení. Pokud máte dojem, že někteří žáci trpí LMD, ale nemáte to potvrzeno, prodiskutujte to s rodiči a event. je požádejte, aby nechali dítě odborně vyšetřit. Odborníci jim poradí, jak mají postupovat a případně se spojí i s vámi, takže budete mít v daném případu jasno.
Za pomoc při odpovídání na otázky děkujeme našemu spolupracovníku Aleku Lačevovi.
Napsal/a: Inspirace
