O rodičích

Přístup k dětem a jejich výchově se mění a vyvíjí stejně tak, jako se mění celá naše společnost. Lidé obecně mají svobodný přístup k informacím, otevřené hranice k cestování a možnost volby práce v zahraničí, tím více přijímají vlivy zvenčí a to se odráží i na výchově dětí. Zatímco dříve byla zcela běžná autoritativní výchova, dnes je „módní“ svoboda bez omezení…

Kdy začít s výchovou dítěte?
V těhotenství. Nastávající maminka by se už v těhotenství měla chovat tak, jak by si přála, aby se chovalo po narození její miminko. Děťátko cítí a vnímá, co prožívá jeho maminka, jestli se cítí dobře a je uvolněná. Budoucí maminky by si měly dopřát dostatek odpočinku, pohody a spánku.

Žádnou paniku
Chtěla bych ujistit maminky (či rodiče) prvorozených či novorozenců, že je naprosto normální a přirozené, když narazíte u svého dítěte na nějaký výchovný problém či nějakou těžkost. Něčí dítě se vzteká, jiné dítě kouše, někdo si lehne na zem a křičí… Prostě i to nejhodnější dítě může mít čas od času „svůj den“. Problémy jsou normální, nepanikařte.
Snažte se o klid (hlavně svůj vlastní) a trpělivost.

Chyba
Velikou chybou je domnívat se, že jako rodič chybu neudělám. Udělám. Udělám spoustu chyb stejně tak, jako je udělali moji rodiče. Ale to by nemělo nikoho odradit od rodičovství. Chybami se člověk učí a tím se posouvá vpřed, vyvíjí se a mění.
Vzor: rodič udělá chybu, otevřeně ji před dítětem přizná (ke své chybě se hlásí), chybu napraví.
Dítě by mělo mít příležitost vědomě pozorovat takovéhle chování, aby se to mohlo naučit, resp. to od rodičů odkoukat.

Svoboda bez omezení
Jsem proti. Tato myšlenka mi je cizí. Jsem toho názoru, že dítě potřebuje jisté hranice, jakési mantinely. Věřím, že největším úkolem rodičů je vychovat své dítě tak, aby samo dokázalo rozlišit hranici mezi dobrem a zlem. A jakmile zlo rozezná, aby se umělo postavit na stranu dobra. Na to navazuje a úzce s tím souvisí další řada schopností či dovedností: umění odpouštět (sobě i druhým), schopnost milovat, naděje jako životní postoj, svobodné tvůrčí myšlení, soucítění s ostatními lidmi a různé další.

Milovat
To podstatné na rodičovství je milovat své dítě. Milovat ho i s jeho zvláštnostmi či odlišnostmi. Vychovávat dítě znamená především plně ho přijmout (s přednostmi i s nedostatky). Milovat ho bez výhrad.
To neznamená, že budu dítěti vše tolerovat. To znamená: na chybu citlivě upozornit, vysvětlovat a znovu vysvětlovat, a bude-li to zapotřebí: znovu vysvětlovat dítěti „proč, co, jak?“, jít příkladem, být dítěti vzorem a společně chybu napravit.

Příklad (v odlišnosti): vím-li, že mému dítěti nejdou pohybové hry a ve školce už ostatní děti cvičí a dělají kotrmelce, udělám si na něj čas a budu se ho snažit kotoul naučit (skákat přes švihadlo, šplhat po laně atd.). Nebudu se na něj zlobit, když mu to nepůjde. A už vůbec ho nebudu hanět či mu hubovat. Budu ho milovat pořád, i když se kotrmelec či skákat přes švihadlo nikdy nenaučí.

Lidová moudrost na závěr:
Lépe zapálit jednu svíčku, než si stěžovat na tmu.

Napsal/a: redakce (Helena)